Němčina v Praze (No. 1)
Festivalová sezona roku 2022 již zběsile vbíhá do svého finiše, což znamená jedno – v následujících dnech a týdnech budeme opanováni tradiční kouzelnou holí v podobě Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Jeho již 27. ročník je oštemplován mottem Herr*innen, jež značí fluidní pronikání nejrůznějších genderových rolí.
Slavnostně zahájeno bylo 9. 11. inscenací Deutsches SchauSpielHaus Hamburg Richard The Kid & the King. Pod lakonickou slovní hříčkou se ukrývá opulentní scénická variace shakespearovského historického diptychu Jindřich VI. a Richard III. Režisérka Karin Henkel brilantně využívá fragmenty legendární úpravy Toma Lanoye a Luka Percevala Schlachten! (Do krve!), na PDFNJ uvedené v roce 2000. Z hlediska nastaveného stylu pak moderní měšťanská činohra překvapivě připomene scherhauferovské Shakespearománie z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
Lina Beckmann získala za roli Richarda v inscenaci Richard the Kid & the King divadelní cenu NESTROY 2021 v kategorii Nejlepší herečka; byla za ni také oceněna Prstenem Gertrudy Eysoldt. Foto: Monika Rittershaus
Zatímco první polovina bezmála čtyřhodinové ságy vynalézavě, dynamicky, a s groteskním nadhledem líčí zrod démonického spratka, jenž je zde jakýmsi starším předkem Antikrista Damiena z filmové série Přichází Satan! (Omen), po přestávce se dočkáme v podstatě chronologicky a konvenčně inscenovaného Richarda III., v němž nechybí notoricky provařené scény, krvavé mordy ani houpací koně. Středobodem jevištního dění je pochopitelně strhující herecký výkon Liny Beckmann v titulní roli, jejíž Richard je stejně zrůdný, jako přitažlivý, a nadto nekarikaturně mužný. Fascinující zlo, zrozené společenskými mechanismy je výborně podpořeno totálně obětavým, a precizně vyladěným ansámblovým herectvím, jež nemá slabých článků, a je zcela prosto povrchně podbízivých mechanismů. O to větší je škoda, že ambiciózní, a v detailech přesvědčivá divadelní studie expandující krutovlády se nevyhnula doslovnému epilogu, jenž nijak neobhájil přebujelou stopáž.
Coby startovní výstřel věci příštích však hamburská divadelní reprezentace zafungovala skvěle, jako třaskavá směs důvěrně známých postupů, společenské angažovanosti, a vynikajícího řemesla, přístupného nejrůznějším generacím, i společenským vrstvám. Čas experimentů i odvahy snad nadejde již brzy!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Němčina v Praze (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
