Nerozumím

Operní domy lákají posluchače na hvězdy. Odjakživa a všude. Platí to pro jakoukoli performanci, pro jakékoli umění. Diváci přicházejí setkat se s výjimečnými lidmi své doby, s jejich tvořivostí, s jejich dílem. Je to umělecký a společenský rituál, který nelze realizovat bez celebrantů. Proto operní domy usilují o špičkové umělce. Proto svěřují vedení souborů renomovaným osobnostem. Dnes už i režisérům, dříve skoro výhradně dirigentům. Do čela orchestru se ale vždycky hledá uznávaný Maestro: současnou operu v Mnichově dělá Kirill Petrenko, Státní operu v Berlíně Daniel Barenboim, Semperovu operu v Drážďanech Christian Thielemann, MET dlouhá léta tvořil James Levine. Pražskou operu hudebně vedli Bedřich Smetana, Otakar Ostrčil, Václav Talich, Zdeněk Chalabala, Jaroslav Krombholc. Pražskou německou operu dlouhá léta Alexander Zemlinsky.

Psal jsem nedávno, že pražské opeře chybí vůdčí osobnosti. Vedení Národního divadla je jiného názoru – nehledá špičkové umělce, ale loajální zaměstnance na zpola manažerskou a zpola uměleckou práci. Jaroslav Kyzlink (1973) je jistě důkladný operní praktik obeznámený s vedením operního souboru, má jisté zahraniční zkušenosti, ale nelze ho řadit mezi top dirigenty. Andreas Sebastian Weiser (1963) vedl řadu spíš regionálních orchestrů převážně v Německu, od roku 2012 je šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové, ale do opery sotva nahlédl (vševědoucí portál Operabase ho vůbec neregistruje). Mluví česky.

Nerozumím úřední struktuře a logice řízení oper Národního divadla. Jsem však přesvědčený, že bez mezinárodně renomovaných vůdčích osobností klesají prestiž i kvalita produkce nominálně první národní operní scény. Dobrovolně zůstává operní provincií.

Autor: Josef Herman
Publikováno: 15. března 2016

Názory – Glosy Glosa

Komentáře k článku: Nerozumím

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)