Divadelní noviny > Názory – Glosy
Nesmíš to vydržet!
Studentská iniciativa Ne!musíš to vydržet uspořádala na konci června přede dveřmi DAMU happening, při němž dvě aktérky okolojdoucím občanům četly zhruba třicet osobních anonymních zpovědí ze sexistických či jiných způsobů šikany, se kterými se dotyční na DAMU setkali, a lepily je na zeď „nářků“. Čímž rozpoutaly kauzu, o níž se o divadelních prázdninách začalo mluvit, jednat, psát. Momentálně nepřímo iniciovala konflikt mezi Janem Burianem a Danielem Špinarem. Byl to užitečný výkřik, aby se konečně něco stalo, iniciativu podpořila řada lidí, se starými bolístkami ze studia se začali svěřovat i dávnější absolventi, přiznávali, že i oni trpěli a neměli odvahu se ani ozvat. Potlesk na otevřené scéně.
Jenže, promiňte mi upřímnost – rovní lidé anonymy nepíší, ve slušné společnosti se nepodepsaná oznámení házejí do koše. Jen fízlové je berou vážně. Pro mě je z celého případu nejotřesnější zjištění, že v roce 2021 se studenti na prestižní umělecké škole, která by měla mít svobodu projevu a tvorby v popisu práce, bojí adresně hájit svá práva! Bojí se ozvat. Vzpomínám, že v sedmdesátkách se na FF UK vyhazovalo pro politické názory a vyhození šli k lopatě, ale kdo chtěl, držel hubu a krok, kdo nechtěl, nechal se vyhodit. Protože přece každému šlo o to, žít svůj život, jaký si v daných poměrech zvolil, ať to stojí, co to stojí. Kdežto studentky a studenti v červnu 2021 si anonymně stěžují, prý ze strachu, aby je ze školy, která jim podle výpovědí tak ničí životy, nevyhodili. A anonymně obviňují kohosi z čehosi a ještě se to považuje za odvážné. I největší lump má právo se hájit, anonymu se bránit nelze a nelze ani potvrdit, jestli je pravdivý. Jakože už se ozvaly hlasy, které konkrétní stížnosti a ublížené příběhy vyvracejí jako přinejmenším nepřesné, ne-li lživé.
Na mimořádném zasedání akademického senátu DAMU dva zástupci iniciativy dokonce obsáhle vysvětlovali, že oni jen upozornili na problémy, ale řešit je nehodlají, od toho je fakulta a její vedení. To je jistě jaksi úřední pravda, ale opravdu chtějí o sobě znovu nechat rozhodovat jiné? Zůstat pasivní? Co svět světem stojí, a bude doufejme ještě nějakou dobu stát, platilo a platit bude, že každý si musí své místo najít a obhájit sám.
Členové iniciativy happeningem zároveň sdělili, že nevěří svým učitelům, zejména těm ve vedení školy. Opravdu to tak je? Za tři roky, co jsem byl na FF UK studijním proděkanem, jsem nepřestal řešit různé stížnosti studentů, ale nevzpomínám si, že by se někdo bál jít za mnou nebo za kýmkoli z vedení fakulty či katedry říct, co se mu nelíbí a kdo mu jak ublížil. Několikrát šlo o špičky různých oborů. A samozřejmě každý postižený mohl jít za některým z prorektorů, za rektorem, a systém nápravy na vysokých školách pokračuje ještě výš. Proč místo věcného řešení hrát divadlo? Proč se k takové míře nedůvěry ve vedení školy nevyjádřila bývalá děkanka Doubravka Svobodová? Přece stížnosti směřují do jejího vedení školy. Co minulý akademický senát?
Vůbec nezpochybňuji zřejmě velmi vážné problémy, které iniciativu přiměly k zoufalému činu. Ani strach těch, kdo se ozvali, zřejmě svědčí o poměrech na škole, které zapadají do poměrů babišovské společnosti. Z těch strach samozřejmě jde, na každého. Ale ani stěžovatelé nezvolili rovné občanské řešení. Alespoň že současné vedení DAMU všechny relevantní materiály zveřejnilo na úřední desce. A už promýšlí a chystá řešení. Protože – jak v diskusích zaznělo – iniciativa dala impulz ke změně poměrů, alespoň na škole. A to je hodně důležité! Jakkoli pochybuji o ombudsmanovi, připomíná mi to obvyklé řešení problémů, že se do systému vloží nový článek nebo se stanoví jalová vyšetřovací komise. Poměry se mohou měnit jen v běžném životě a právě studenti tu mají nejdůležitější pozici. Musí se ozvat ve chvíli, kdy se jim křivda děje, adresně, a myslím už nebude tak snadné je za názor šikanovat. Prostě neplatí „nemusíš to vydržet“, ale „nesmíš to vydržet“.
Komentáře k článku: Nesmíš to vydržet!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marek Král
Dobrý den, pane Hermane.
Promiňte, ale stavíte to úplně na hlavu. Fakta jsou taková, že ti studenti to přece neudělali anonymně. Happening provedli veřejně a podepsali se pod něj. Šli s kůží na trh a riskovali. V anonymitě naopak nechali ty, vůči kterým ty výtky mířily! (Včetně indicií, které by k nim mohly příliš určitě vést, tedy včetně jmen ostatních aktérů dílčích příhod.)
Umím si představit, že to tak udělali proto, aby nastolili téma namísto pranýřování jednotlivců. Aby se mohl každý zamyslet nad svým přístupem sám a třeba něco začít měnit. A nezačal se pod namířeným ukazováčkem jen reflexivně bránit.
Mějte se hezky.
12.09.2021 (22.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Dobrý večer,
nemyslím, že to tak je. Ony dvě studentky jen zprostředkovaly anonymní stížnosti a zkušenosti. Ale měl jsem na mysli spíš anonymitu „pachatelů“, snad je to zřetelné, a spravedlivá stížnost musí být adresná.
Proč to studenti udělali je asi zřejmé, souhlasím s vámi, ale to neznamená, že to považuji za správné.
Děkuji za názor, vážím si ho. Přeji vše dobré.
13.09.2021 (1.32), , Trvalý odkaz komentáře,