Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritik Lab

    Nesnáze se třemi bratry

    Tři bratři, statisíce pašovaných cigaret, mrtvola – ingredience pro množství bizarních situací. V Horáckém divadle se s komedií Tři bratři v nesnázích v režii Michala Skočovského vrátili k současným britským autorům situačních frašek Rayi a Michaelu Cooneyovým, které jihlavské publikum již zná například z inscenací Habaďůra a Rodina je základ státu. Zároveň tímto titulem dále rozšiřují dramaturgický záběr poslední sezóny, v níž chtějí divákům umožnit únik z každodenního tlaku.

    Ještě že pracovnice Úřadu pro adopci dětí miluje divadlo. Lenka Schreiberová jako paní Potterová, v pozadí Lukáš Matěj v roli Toma Kerwooda. FOTO: PETR CHODURA

    Tři bratři jsou klasickou situační „dveřovou“ komedií odehrávající se v jedné místnosti současného londýnského domu. Čas fabule se zde prakticky rovná reálnému času na jevišti, děj posouvají hlavně zběsilé příchody a odchody postav, které mizí a zase se objevují v mnoha dveřích vedoucích do jiných částí domu. Manželé Tom a Linda Kerwoodovi chtějí adoptovat dítě, a tak očekávají příchod pracovnice příslušného úřadu, která má zkontrolovat, jestli jsou vhodnými kandidáty. Plán na dokonalou prezentaci jim ale kazí Tomovi bratři Harry a Dick, z nichž jeden zrovna potřebuje v domě uskladnit statisíce pašovaných cigaret a druhý tam rovnou přiveze mrtvolu z márnice (protože nález mrtvoly na zahradě by mohl výhodně snížit cenu pozemku). Postavy se tak vyrovnávají s čím dál absurdnějšími situacemi, v nichž se povětšinou snaží někomu jinému neprozradit pravdu a zachovat před úřednicí a kolemjdoucím strážníkem obraz spořádané středostavovské rodiny.

    Jihlavská inscenace zachovává autory předepsané prostředí a zasazuje děj do současného, moderním nábytkem z Ikey zařízeného pokoje. Žánr komedie příchodů a odchodů zároveň přiznává neiluzivním řešením některých scénografických prvků: na černé stěny je čistými bílými liniemi dokreslen další mobiliář (např. okna, věšák) a pro přehlednost je šipkami popsáno, kam které dveře vedou. Iluzivní realita se tak ve scénografickém řešení zdařile střetává s nadsázkou.

    Napětí mezi z reality vytrženou komediální nadsázkou a skutečností ale prostupuje celou inscenací. V rovině hereckého ztvárnění postav to přitom v mnoha případech vede k jisté nekonzistenci. Postavy jsou všechny svým způsobem podivínské, což je zábavné v momentech, kdy se jejich jednání nebere příliš vážně. Přesto se ze začátku zdá, že se tvůrci přeci jen drží spíše psychologického výkladu. Linda Šárky Býčkové nejdříve málem podpálí dům při vykuřování šalvějí – prý je tak trochu ezo –, tento zábavný nápad však není příliš důsledně rozvíjen (motiv se vrací pouze krátce v druhé polovině), postava navíc svým kostýmem připomíná spíše elegantní dámu z vyšší střední třídy. Její manžel Tom (Lukáš Matěj) dělá vše pro to, aby adopce vyšla, na scénu však zároveň vstupuje ve směšném pruhovaném pyžamu s bačkorami s plyšovými zřaloky a od počátku tak nepůsobí příliš zodpovědně. V první interakci s bratrem Dickem se zdá, že by za jiných okolností jeho pašerácké úlety i podporoval. To naznačuje, že je svým povedeným bratrům velmi podobný, o čemž svědčí i jeho snaha za každou cenu jejich bláznivé nápady zatajit před manželkou. Zřejmě tuší, že by ji komplikace během pro ni tak důležitého dne naštvaly. Urputnost, s jakou si dál a dál vymýšlí čím dál absurdnější lži, do nichž se pořád více zamotává, se však brzy stává nepravděpodobnou.

    Dick Kerwood v podání Františka Mitáše je přesvědčivý bezstarostný pašerák. S ledvinkou, hnědou koženou vestou a strakatou košilí připomíná devadesátkového dobromyslného šmelináře, kterému jde pouze o vlastní potěšení a který se netrápí důsledky svého jednání. Druhý bratr Harry, kterého hraje Zbyšek Humpolec, je pak nesvéprávným přerostlým dítětem. Není schopen vyplnit nejzákladnější příkaz, jeho „opožděnost“ a infantilitu podtrhuje chlapecký kostým – šortky, tričko s Mickey Mousem, vysoké podkolenky. Lze si jen těžko představit, jak se mu vůbec povedlo realizovat první část plánu s mrtvolou (její propašování z márnice). V hereckém uchopení postav se tak střetává karikující nadsázka (např. postava Harryho) s psychologicky vcelku uvěřitelným pojetím (Dick).

    Ku prospěchu věci získává absurdně-komediální pól navrch v druhé polovině představení po příchodu úřednice paní Potterové. Lenka Schreiberová ji ztvárňuje jako přísnou nekompromisní dámu, která podle svých slov nemá žádné city, ale zároveň miluje divadlo. Takže Tom se ji v další vrstvě lží pokusí přesvědčit, že se u nich právě zkouší Shakespearův Titus Andronicus, a paní Potterová začne deklamovat vybrané pasáže za doprovodu velkých teatrálních gest.

    Nejvýrazněji se však rozpor mezi odlehčenou zábavou a skutečností do inscenace vlamuje skrze postavy dvou kosovských uprchlíků. Obě jsou zobrazeny velmi stereotypně – Andreas (Zdeněk Stejskal) je celou dobu opilý a jeho mladá vnučka Sněžana (Stanislava Hajduková) má na sobě kroj, jako by do Anglie prchla z nějaké lidové slavnosti – nebo z jiného století. Inscenátoři také stále dokola opakují vtip, kdy se Sněžana zatoulá do pokoje v tu nejnevhodnější chvíli (např. když je přítomný strážník, kterého hraje Petr Soumar), ztuhne hrůzou jako porcelánová panenka a někdo jiný ji musí odnést pryč. V době zkoušení samozřejmě nikdo nemohl tušit, že téma uprchlictví se stane tak bolestně aktuálním a bude vyvolávat úplně jiné asociace. Komedii by prospělo, kdyby se bylo možné při sledování zcela oprostit od společenského kontextu, což je vzhledem k přítomnosti postav uprchlíků nemožné.

    Celkově je inscenace rozkročená mezi z reality zcela vytrženou zábavou, která v některých momentech funguje díky energickému herectví, a vztahováním se k naší současnosti, v níž by se měla odehrávat. V této rovině ale naráží na nepravděpodobnost jednání postav i vyústění zápletky a výsledkem je podle mne poněkud rozpačitá položka v jinak silném repertoáru nových premiér sezóny.

    Horácké divadlo Jihlava – Ray a Michael Cooney: Tři bratři v nesnázích. Režie Michal Skočovský, dramaturgie Jaroslav Čermák, scéna Michal Skočovský, kostýmy Sára Venclovská, hudba Ondřej Mikula. Premiéra 19. února 2022 (psáno z reprízy 9.dubna 2022).


    Komentáře k článku: Nesnáze se třemi bratry

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,