Ďábla zraditi
Komorní scéna Aréna představila v závěru uplynulé divadelní sezony další z textů současné ruské dramatiky. Komedie s odérem nadpřirozenosti Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši Germana Grekova a Jurije Muravického sice není trefa do černého jako Ruská zavařenina Ludmily Ulické (jež v režii Ivana Rajmonta nadchla široké spektrum diváků), dokáže však upoutat především mladší publikum. A to nejen díky odlehčenému tónu a vtipnosti dramatiků (režisér ostravské inscenace a šéf Arény Ivan Krejčí o hře prohlásil, že jí lze považovat za light verzi Fausta), ale také kvůli zapojení beatboxového uskupení Jasani a spolupráci se studenty Ateliéru intermediálních forem Fakulty umění OU, kteří se podíleli na projekcích. A samozřejmě také díky bravurním hercům – to je však v Aréně již samozřejmostí.
Pavla Dostálová, Michal Čapka, Zuzana Truplová v light verzi Fausta FOTO ROMAN POLÁŠEK
Hra Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši je především zábavná, místy ovšem sklouzává k zbytečné mravokárnosti – snaží se zobrazit „dnešní mládež“, na kterou nemají rodiče čas, nerozumí jí, ani jejím tužbám a problémům. Tedy nic nového pod sluncem. Na „scénu“ naštěstí přichází ďábel – který však může být jen starým notářem, do kterého si splnitele svých přání dívky projektují. Julie a Nataša, inspirované četbou Mistra a Markétky, se totiž rozhodnou své sny (samozřejmě hloupoučké a povrchní) splnit stůj co stůj. Krejčí společně s dramaturgem Tomášem Vůjtkem našli dostatečný prostor pro vlastní výklad – křiklavé mezigenerační rozpory potlačili, či rovnou vyškrtli z jedné scény postavu Matky, a zdůraznili mystické a především komediální, místy až sarkastické roviny textu (lišácky akcentovali motiv zrady).
Milan David pro umocnění velkoleposti tématu (hraje se přeci o zaprodání duše, nebo lépe řečeno o cestě, která vede k jejímu prodeji a poté k nákupu „odpustků“) vytvořil velkorysou – patrovou scénu. Několik dveří a oken evokuje sídliště, projekce však z něj v momentě vytvoří honosnou knihovnu či konkrétními i abstraktními obrazy navodí atmosféru tajemna, spirituality apod. Podobně náladotvornou funkci má i beatboxový doprovod – postavy Stínů (Ondřej Malý a Štěpán Kozub) jsou nejen nositeli zla, ale také „hudebním doprovodem“. Zuzana Truplová jako Julie se touží stát zpěvačkou a není tedy nepatřičné, když na úvod pro názornost zapěje. Je však tou drsnější z dvojice, a proto banální text rapuje. Inscenace tak je vpravdě opulentní podívanou i poslouchanou.
Po přečtení hry byste mohli očekávat, že v centru pozornosti budou stát dvě hledající (se) dívky. Režisér Krejčí však do role starého notáře Metoděje Filipoviče Stroljarova obsadil Michala Čapku. Samozřejmě je tato mefistofelovská postava velice vděčná, Čapka však s ní čaruje. Není starý, moudrý pokušitel, v Aréně je prezentován spíše jako mírně olezlý a dekadentní bonviván. Každé hercovo gesto a každý tón jeho hlasu vzbuzuje pochyby o tom, zda je dědeček hodný (tedy ochoten nezištně pomáhat). Což umocňuje i další nejednoznačnost, tedy otázka – je pouze podivínem, jenž vypráví báchorky a snaží se dívky „motivovat“, nebo je opravdu tím „spasitelem“, za kterého ho dívky považují?
Abych však nebyla nespravedlivá k ostatním hercům – Čapka po delší době dostal příležitost opět zazářit, ovšem do Arény přišli noví (a velice nadějní) herci. Pavla Dostálová (v alternaci s Terezou Dočkalovou) hraje křehkou, zakřiknutou Natašu a lépe se snad nemohla uvést. Se Zuzanou Truplovou jsou kontrastní dvojicí, tvoří ji však, a to je velice podstatné, společně. Chlapce a Stín č. 3 (ten nejzvrhlejší) ztvárňuje Petr Panzerberger, který přišel z Činoherního studia Ústí nad Labem. Obě extrémní role obdařil groteskností, žádanou pitvořivostí a dotvořil tak panoptikální ráz inscenace.
Proti Julii a Nataše v Aréně vlastně nelze vznést mnoho námitek, snad pouze to, že text nepovažuji za mimořádný objev – je v něm několik poutavých pasáží a vtipných dialogů, ale hra bohužel skončí dřív, než začne být něčím víc než opravdu vydařeným dílem Černé sanitky (vybereme-li si český příklad). Cesta k úspěchu (a téměř vůbec k poznání) a následné „prozření“ jsou podány příliš zkratkovitě. Inscenace je tak příkladem precizního a poutavého jevištního díla, jež vzniklo na základě mírně nadprůměrné hry. Doporučuji zhlédnout porotě Cen Marka Ravenhilla…
Komorní scéna Aréna – German Grekov, Jurij Muravickij: Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši. Překlad Naděžda Krejčová. Režie, výběr hudby Ivan Krejčí, dramaturgie a texty písní Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy Milan David, hudební spolupráce Ondřej Malý, realizace scénické hudby beatboxové uskupení Jasani. Premiéra 14. června 2014.
Komentáře k článku: Ďábla zraditi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
