Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Nevázaný zápisník Josefa Brože (No. 1)
Společnost Comédie Française je úzce spjata s dílem svého duchovního zakladatele – Molièra. Nepřekvapí proto, že se (na žádost souboru) rozhodla umělecká administrátorka Muriel Mayette-Holtzová nasadit před Vánocemi jeho méně známou tragédii-balet Psyché, alegorický kus, jenž vznikl během sedmi týdnů na objednávku Krále Slunce Ludvíka XIV.
Bylo nutné vytáhnout ze skříně tento tragi-komický balet? Foto BRIGITTE ENGUERAND
Molière jej napsal v roce 1671 s dramatikem a básníkem Pierrem Corneillem – podílel se na něm i skladatel Jean-Baptiste Lully a herec Philippe Quinault. Bohyně Venuše (Sylvia Bergéová) žárlí na smrtelnici Psyché (Francoise Gillardová), pročež na ni pošle vlastního syna Amora (Benjamin Ungers), jenž podlehne svodům krásné Psyché.
Tato Psyché rychle vyšumí. Foto BRIGITTE ENGUERAND
Kus ve své době splnil účel, ale dnes?! Jak tuto alegorickou směsici bohů, bůžků, nymf a najád – na níž se v době svého vzniku podílelo na 180 tanečníků, hudebníků a herců – vůbec inscenovat? A proč? Bylo nutné vytáhnout ze skříně tento tragi-komický balet? ptá se Fabienne Darge, kritička listu Le Monde ve své recenzi La « Psyché » qui fait pschitt. Režijní vedení herců je rozpačité, buď příliš silové, nebo zase příliš fádní, a brzy se omrzí. Režisérka Véronique Vella nahradila barokní estetiku americkou hudební komedií. Tenhle hudební ´pot-pourri´ navařený Vincentem Letermem, zaostává nejen ve srovnání s originální partiturou Lullyho, ale i s tím, co kdy třeba složil Michel Legrand, Irving Berlin nebo Richard Rodgers, soudí Darge.
Je to možná klišé, ale tato Psyché, poslední velké představení sezóny Comédie-Française, rychle vyšumí, zní ortel francouzské kritiky.
Comédie Française / salle Richelieu, Paříž – Molière: Psyché, baletní tragikomedie. Režie: Véronique Vellová. Hudba: Vincent Leterme. Premiéra 7. 12. 2013. Inscenace se hraje do 4. 3. 2014.
///
Josef Brož. FOTO JAN SCHEJBAL
Josef Brož (*1965) – nezávislý publicista, kritik a překladatel. Na přelomu 80. a 90. let studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) estetiku a divadelní a filmovou vědu. Podílel se na aktivitách Studentského tiskového a informačního centra (STIS), na fakultě vydával časopis Situace a přispíval do časopisu Kavárna A.F.F.A, který redigoval Martin Mejstřík. Ve Francii studoval na pařížské Sorbonne-Nouvelle, Paris III a Fakultě práva a politických věd Université de Bourgogne, Dijon/Paris (diplom DESS, kulturní politika). V průběhu 90. letech působil jako redaktor kulturních oddělení, posléze také jako komentátor a zpravodaj v českých novinách (Denní Telegraf, Prostor, Český deník a týdeník, Lidové noviny), zároveň publikoval pravidelně kritiky, rozhovory a recenze v časopisu Ateliér. Spolupracoval s Českým rozhlasem – Praha (např. čtyřdílný cyklus o Evropské unii s názvem Jedeme do Evropy, 1996/97). Přispíval rovněž do francouzských médií: Libération, La Croix, RFI.
Před volbami v roce 1998 vydal knižní rozhovor s předsedou ČSSD Milošem Zemanem: Kdo je Miloš Zeman (Rybka Publishers, 1998). V letech 2000-2002 byl editorem ekonomických časopisů Development a Systémy logistiky, publikoval v rámci vydavatelské sítě agentury ATOZ.
K výročí 17. 11. v roce 1999 spolupodepsal (společně s Igorem Chaunem, Martinem Mejstříkem, Vlastimilem Ježkem, Vratislavem Řehákem a Šimonem Pánkem) výzvu bývalých studentů Děkujeme, odejděte!, která se stavěla kriticky vůči opoziční smlouvě a zejména jejím dvěma představitelům: Miloši Zemanovi (ČSSD) a Václavu Klausovi (ODS). Později se podílel na založení Sdružení Děkujeme, odejděte! (společně s Kateřinou Poslední, Petrem Kourou, Vojtěchem Pávem, Petrem Pechanem a dalšími), jejímž předsedou se stal v lednu 2002. Od podzimu roku 2000 se účastnil diskusí (Monika Pajerová, Martin Mejstřík, Taťána Fischerová a jiní), jež vyústily o rok později, koncem října 2001, v založení politických stran Naděje a Cesta změny (CZ), jejímž předsedou se stal Jiří Lobkowicz. Za CZ pak v červnu 2002 kandidoval jako její regionální lídr na kandidátce do parlamentních voleb. Byl místopředsedou a později generálním sekretářem Evropské demokratické strany s působností v Evropské unii, jejíž zakládajícím členem byla právě CZ. Byl členem výkonného výboru Strany pro otevřenou společnost (SOS). V roce 2009 kandidoval na 4. místě kandidátky Starostové a nezávislí – Vaše alternativa!
Koncem roku 2008 vydal knižní monografii Aféry Anduly Sedláčkové (Petrklíč, Praha 2008), která původně vycházela na pokračování jako série fejetonů v Britských listech rok předtím. Svými komentáři a názory přispíval do Hospodářských novin a Mladé fronty Dnes, do francouzského vysílání Českého rozhlasu, belgického rádia-televize RTBF a francouzského RFI.
Od května 2009 působil v Literárních novinách jako redaktor, od podzimu téhož roku jako zástupce šéfredaktora pro kulturu. Od září 2010 do poloviny roku 2013 působil jako šéfredaktor brněnského knižního nakladatelství JOTA. V roce 2011 v něm vyšel jeho překlad knihy politického analytika, diplomata a důstojníka francouzských vzdušných sil Patricka Haimzadeha V srdci Kaddáfího Libye. V polovině listopadu loňského roku vydal v nakladatelství Eroica překlad knihy Anne Wiazemské: Studijní rok – román vzpomínek druhé ženy Jeana-Luca Godarda na počátky nové filmové vlny ve Franci. Nyní je na volné noze.
Komentáře k článku: Nevázaný zápisník Josefa Brože (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
