Never more Laterny magiky
Již druhou sezonu vede soubor Laterny magiky mim, tanečník, choreograf i režisér Radim Vizváry. Za tu dobu uvedl spolu s několika tvůrci a tanečníky tři různorodé premiéry: Zázrak (s)tvoření, Robot Radius a BatoLaterna, představení pro děti od šesti měsíců v režii Hany Strejčkové.
Pro Prince Prospera (Ondřej Vinklát, vlevo) si přichází smrt (Vladimír Javorský) FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
Novou autorskou inscenaci Poe na motivy povídek a básní oblíbeného amerického spisovatele Edgara Allana Poea vytvořila choreografka a režisérka Lenka Vagnerová, která patří bezesporu k nejvýznačnějším tvůrcům tanečního divadla současnosti. Obdivuji především její způsob práce s tanečníky a originální pohybový rukopis, je mi blízké její ryze divadelní cítění. Je nutné připomenout skvělá díla Mah Hunt, Gossip, Lešanské jesličky, Amazonky nebo Panoptikum. Většinu z nich je možné vidět v divadle Komedie, kde má taneční skupina Lenky Vagnerové stálé působiště. Spolupráce s Laternou magikou je jistě výzvou, ovšem je otázka, jak dlouho se na Nové scéně ještě bude hrát – divadlo má jít během příští sezony do zásadní rekonstrukce.
Poe je jistě výsledkem důkladného tvůrčího procesu, jak z režijního, tak hudebního hlediska. Zdá se, že Ivan Acher byl literárním dílem Edgara Allana Poea přímo hypnotizován a z ojedinělé, inovativní skladby, kterou pro inscenaci zkomponoval, to přímo sálá. Použití a vrstvení zvláštních nástrojů i zvuků, včetně živě snímaného slova, skutečně originálně posouvá vyznění vybraných textů i básní směrem k současnosti. Acher, zároveň spoluautor scény, umí posluchače držet v bezmezném napětí.
Na tmavé scéně se světlem rámovanými „prosklenými“ bočními výkryty na začátku leží hromada knih a papírů, ze které postupně vyleze (spolu s několika havrany) postava samotného Edgara Allana Poea ve vynikající interpretaci herce Vladimíra Javorského. Spolu s ním barvitým, obrazným dějem plným jinotajů a symbolů provází Tereza Marečková, talentovaná herečka, zpěvačka i hudebnice. Dvojice rovněž přednáší velkou část z vybraných Poeových textů a básní (především jde o díla Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti, Skokan, Král Mor, Anděl pitvornosti a Havran).
Dalšími důležitými hybateli děje jsou postavy Skokana, Prince Prospera a Odsouzeného ze zmíněných povídek v podání sólisty Ondřeje Vinkláta z Dekkadancers. V tanečních prostředcích využívá tento trojnásobný držitel Thálie s nasazením nevšední energie všechny proměny svého interpretačního umu.
Lze říci, že autoři vytvořili určitý druh „totálního divadla“, na němž se podílejí jak herci, tak tanečníci a performeři, a kromě nich také loutky, masky a množství rekvizit, jen chvílemi s využitím projekce. Objevuje se i tzv. Pepper’s Ghost Effect, hojně využívaný v 19. století: když je postava herce nasvícena jen pod jistým úhlem, na scéně vzniká iluze jeho „ducha“. Přeludy a přízraky viděl Poe vlastně ve všem.
Krev skutečně tuhne v žilách ve scéně, kdy si smrt v rudé masce v podání Vladimíra Javorského přichází pro marnivého Prince Prospera. Je nutné ocenit hercův minimalistický pohyb, až jakousi taneční kreaci butó.
Ostatní tanečníci-performeři – nejen z ansámblu Laterny magiky, ale i ze souboru Lenky Vagnerové – jsou v pitoreskních i bláznivých maskách a kostýmech výtvarnice Evy Jiřikovské záhadnými bytostmi, objevují se a mizí, manipulují a jsou manipulováni a vytvářejí na pozadí jakési hororové obrazce.
Jen některé z dramatických situací jsou roztančeny. V mnoha dlouhých sekvencích je pohyb tanečníků zcela omezen – jezdí nebo spíše popojíždějí na pojízdných elektro kolečkách, vozítkách, takže pohyb ztrácí přirozenou dynamiku. Má být taneční výraz zcela eliminován? Stejně tak některé symboly, například krysy (z Jámy a kyvadla), jsou vlastně pohyblivými strašidelnými artefakty.
Z představení plného magie, hrůzných přeludů a nejpodivnějších emocí vyvstává mnoho otázek. Příběhy nejsou vyprávěny, jsou jen naznačeny a nedořečeny. Leckdy přehlceny rekvizitami a kostýmy, které vytvářejí na jevišti úplný chaos. Divák by si měl znovu nastudovat dílo Edgara Allana Poea, aby se orientoval, protože jinak bude tápat v souvislostech. A inscenace běží drsně bez přestávky skoro dvě hodiny, takže co nepochopíte hned, musíte dostudovat doma.
A kam se poděla Laterna magika? Kde jinde by měla být využita projekce a vizuální efekty než tady. Dosavadní divácky úspěšný repertoár skončil a končí v derniérách a je nahrazován tituly, které jsou zaměnitelné s ostatní hudebně-taneční produkcí. Nejde o signál, že vedení Národního divadla se snaží ukončit existenci a způsob tvorby Laterny magiky, jak jsme ji znali? Never more a nikdy víc, končí Edgar Allan Poe slavnou báseň o Havranovi. Ano, never more.
Národní divadlo (Laterna magika), Praha – Lenka Vagnerová a kol.: Poe. Choreografie a režie Lenka Vagnerová, scéna Eva Jiřikovská a Ivan Acher, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba, projekce, dramaturgie Ivan Acher, světelný design Michal Kříž, zvukový design Eva Hamouzová. Premiéra 28. dubna 2022 na Nové scéně.
Komentáře k článku: Never more Laterny magiky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
