Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Když selhává technika

    Pouze s týdenním odstupem se v Praze uskutečnily dvě premiéry, jejichž společným jmenovatelem je režisérka Petra Tejnorová a ve kterých hraje hlavní roli primárně nedivadelní technika.

    Nevina

    Nevina v modřanské Chiraně se stává exkurzí do světa filmu FOTO ARCHIV SOUBORU

    Bitva o Jeruzalém je kolektivním autorským projektem letošního absolventského ročníku KALD DAMU a pokračováním vloni započaté série rozhlasově-divadelního formátu on air. Čerstvě po premiéře však lze říct především to, že více než zvládnutí rozhlasové techniky nebylo pro uvedení třeba. Řešení scény imituje nahrávací pult, za ním sedí herci na židlích a střídají se při záznamu a mixování nejrůznějších ruchů a zvuků. Jejich úpravou následně tvoří iluzi bitevní vřavy, kroků znějících ve ztichlém chrámu, skřeků mučených lidí a podobně. Dívčí hlasy tématu inscenace nesedí, deformují se tedy v mužské až nechutným způsobem – nesmyslně a neopodstatněně. Z textu, který se obloukem vyhýbá jakémukoli stylu či žánru, se mnoho nedozvídáme, vyjma toho, že mladé autory nejspíš zajímala tu historie, tu křesťanská mystika, tu jiné religiózní záležitosti. O hereckých výkonech psát nelze, neboť pro ně studenti Tejnorové nedostali žádný prostor. Jako zásadní myšlenka textu se jeví poznatek, že lidé se vraždí kvůli víře, didaktický záměr byl naplněn seznámením absolventů s principem tvorby rozhlasových her a výsledek přináší poznání, že s mixážním pultem se dají dělat věci… Zodpovězení otázky, zda je nezbytné sledovat to všechno na jevišti, je nasnadě. Opravdu ne.

    Podobně se můžeme tázat také nad inscenací Nevina, již režisérka nastudovala s vlastní uměleckou skupinou Sgt. Tejnorová & The Commando v průmyslovém objektu modřanské Chirany. Odpověď tentokrát nemůže být tak jednoznačná. Už jen proto, že inscenován je text Dey Loher – mozaikovitý příběh tragikomických postaviček, jejichž osudy se potkávají a proplétají.

    Tejnorová se, bohužel, více než na něj soustředila na formu – snímání dění na scéně filmovými kamerami a simultánní promítání těchto záběrů na obrovské plátno. Prvky multimediálního žánru live cinema, k němuž se hlásí, pro ni nejsou ničím novým, škoda tedy, že s nimi nezachází invenčněji. Divadelnímu divákovi otevřeně napovídá, ba přímo radí, že má příběhy sledovat jako v kině. Divák na tuto hru nemůže přistoupit, zpočátku je tedy zaujat právě technickou stránkou věci, způsobem snímání jednotlivých obrazů, diferencemi mezi reálně viděným a zachyceným – v jednotlivostech i celku. Prostor Chirany a jeho využití při tom patří mezi největší klady inscenace; velmi účelně se dělí na místa a zákoutí, do nichž je zasazena vždy jen část děje. Pomyslný filmový divák vidí jen právě snímanou část, divadelní pochopitelně celé paralelní dění (jehož, bohužel, v této inscenaci mnoho není). Z vizuálního hlediska v inscenaci Nevina zaujme například dokonalá iluze přístavního města. Užívaný princip se ale rychle vyčerpá a Tejnorová jej dále nikam neposouvá. Podobně, jako je Bitva o Jeruzalém exkurzí do tvorby rozhlasové hry, Nevina se stává okénkem do světa filmu. Málokterý z účinkujících navíc zvládá „dvojí nasazení“, někteří (Ondřej Rychlý, Anděla Blažková) ani to jedno. Výjimku představuje Vanda Hybnerová, jejíž zkušený projev většinu ostatních zahanbuje. Moje obdivná zmínka míří ještě k osmdesátileté Michaele Bendové za nejupřímnější herecký výkon večera.

    Nijakou inscenaci by měla pozvednout nad průměr Dea Loher. Neděje se tak. Náročné technické provedení brzdí tempo inscenace a zabíjí text. Na konci pak nezbývá nejmenší chuť skládat k sobě střípky jednotlivých příběhů. Po téměř třech hodinách jsem odešla s pocitem déjà vu – znovu jsem v kině viděla Samotáře. Jenže bez legrace.

    Sgt. Tejnorová & The Commando – Dea Loher: Nevina. Překlad Veronika Musilová Kyrianová, režie Petra Tejnorová, výprava Antonín Šilar, dramaturgie Kateřina Jandáčková. Premiéra 20. října 2014.

    Divadlo DISK, 4. ročník KALD DAMU – Kolektiv autorů: Bitva o Jeruzalém. Režie Petra Tejnorová, hudební a zvuková spolupráce Jan Burian. Premiéra 27. října 2014.


    Komentáře k článku: Když selhává technika

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,