…Next Wave 25… (No. 1)
Audiovizuální pouť postapokalyptickou krajinou, tedy projekt Terezy Bartůňkové a Jasna Čtvrtníka Tamura, odstartoval v Alfredovi ve dvoře pětadvacátý ročník festivalu …příští vlna/nextwave…
Kresba Terezy Bartůňkové z představení Tamura v Alfrédovi ve dvoře.
Tu informaci o apokalypse vlastně ani není třeba znát předem. Je to obecný obraz, s nímž se v různých obměnách setkáváme ve filmech, v knihách – a občas i v reále, například v krajinách po požáru. Taková krajina zůstává nějak podivně černobílá nebo bíločerná, a špatně se v ní dýchá. K všelijakým pachům přibývá nepříjemný pocit kolem žaludku a přímo fyzický pocit, jak se nám plíce plní spáleninou a kouřem.
Performance Tamura, která zahájila jubilejní Next Wave, výše popsané pocity umocňuje a nabízí divákům možnost prožít si apokalypsu na vlastní kůži. I když tohle virtuální peklo samozřejmě zdaleka neodpovídá skutečným pocitům a vjemům, fantazie udělá své, stejně jako falešné vzpomínky. Kdoví, zda to nejsou vzpomínky na budoucnost.
Ve vysokém sále Alfreda ve dvoře se daří ozvěně. Když vstoupíme, a usedneme na dřevěnou lavici, je ozvěna stále přítomna. Jako by do sebe nasávala zvuky našich kroků, dechu, tlumeného hovoru, a pak je postupně vracela zpět do hlediště. V pozadí širokoúhlé úzké plátno, nalevo na ploše video, napravo audio. Výrazové prostředky známé, mnohokrát použité, ale stále fascinující ve svých možnostech a sugestivitě. Dvě ženy nalevo pomocí dvou meotarů a připravených kreseb a artefaktů (tvůrkyně projektu Tereza Bartůňková a Nataša Mikulová) animují to, co v přímém přenosu sledujeme na plátně. Obrazy stvořené částečně z komiksových postav (ta základní a patrně jediná „dosud živá“, tedy vojín Tamura, kráčející zdevastovanou krajinou bůhvíkam). Kresby krajiny v celkovém pohledu a v detailech, které jako by ji mapovaly v okamžicích mezi mrknutími očí, se chvílemi proměňují až do makrozáběrů buněčných struktur či fantasmagorických obrazců. Ty – v hlavě poutníka rozžhavené sluncem – střídavě vytvářejí negativ a pozitiv, ale téměř vše zůstává v černobílé. Jen chvílemi je přidán filtr, který zbarví krajinu do sieny či do červena.
Je to příběh, není to příběh? Snad ano, příběh poslední cesty končící kdesi uprostřed krajiny, zbavené identity. Když Tamura překoná nejrůznější nebezpečí vnější (napadení vlkem), i vnitřní (halucinogenní obrazy z minulosti i z fantazie vyvolané strachem a tísní), umírá. Nebo se jen stává součástí entropie krajiny?
Zatímco do kuchyně obou animátorek není příliš vidět, na druhé straně plátna se nám nabízí variabilnější podívaná. Tři „výrobci zvuků“ (Jan Čtvrtník, Michal Bednář a Jan Nedbal realizují zvukový plán představení nejen pomocí počítače, ale i různých originálních nástrojů, jejichž zvuk se zmnožuje a zesiluje ozvěnou, a také vlastními hlasy do mikrofonů. Hned na počátku zahlédneme na zemi umístěné čtvercové „ohrádky“, v nichž je sypký materiál různých kvalit. Hlavní z tvůrců sound designu umocňuje sugestivitu obrazů zvuky, které evokují pohyb Tamury. Vzdechy, hlasitý dech, a pak kroky ve čtvercích, podobající se chůzi po štěrku, skaliskách, spálené zemi, suché trávě či vodě. Kombinace zvuků stejně jako obraz evokuje proměny terénu i pocitů vyčerpaného vojína, jeho vnitřní svět, vědomý i nevědomý, naplněný existenciální tísní i dravou mimovolnou touhou přežít, ale také zvuky umírajícího světa, ať jsou to ozvuky bitev, umírání lidí a zvířat, krákání havrana na troskách civilizace, či zvonek umíráčku z kostela, který se zjevil bůhví odkud.
Tvůrčímu autorskému týmu se podařilo vytvořit opravdu sugestivní obraz (vizuální i zvukový), v němž si citlivější divák prožije pocity beznaděje v bezpečí hlediště. Je to ovšem představení na hranici – jak už tomu často v Alfrédovi ve dvoře – bývá. Divákovi může vlastní fantazie umocnit pocity až do nesnesitelna.
Divadlo Alfred ve dvoře, Praha – Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.: Tamura. Koncept a režie: Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol., scénografie, komiks, obrazový koncept: Tereza Bartůňková, komiks: Tereza Bartůňková, Lucie Lučanská, zvukový koncept: Jan Čtvrtník, hudba a sound design: Jan Nedbal, Jan Čtvrtník, technická spolupráce: Šimon Janíček, Jan Kalivoda, produkce: Anna Hořejší. Účinkují: Tereza Bartůňková, Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Nataša Mikulová, Jan Nedbal. Premiéra 18. 9. 2018.
///
Více na i-DN:
Zítra začíná …příští vlna/next wave…
…
Komentáře k článku: …Next Wave 25… (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
