…Next Wave 25… (No. 7)
Úterní večer festivalu …příští vlna/next wave… mě zaskočil svou brutalitou. S inscenací Teritorium Divadla X10 do vybydleného prostoru DUP39 nejprve vtrhla postapokalyptická vize z blízké budoucnosti. Poté se odehrála vyšinutá performance Kultu hanby, která sice mnohé dokázala rozesmát, ale i přesto z ní promlouvala především drsná deziluze.
Hynek Chmelař v inscenaci Teritorium FOTO Kamil Košun
Režisér Jan Frič dokázal už s inscenací Anti-gone: Blackout (uvádí A studio Rubín), že antické mýty umí přetavit do aktuální podoby. Velikou zásluhu na tom samozřejmě měla Lucie Ferenzová, která pro něj zmodernizovala tragédii o Antigoné. V Divadle X10 se Frič vydal podobným směrem. Vytvořil inscenaci pozoruhodné postdramatické variace na antickou tragédii Agamemnón od Ondřeje Novotného.
Novotný v Teritoriu nastiňuje vizi válkou sužované Evropy hroutící se pod náporem uprchlíků. Ve vybydleném paláci, který ale mnohem spíše připomíná polorozpadlou podzemní galerii, živoří královna Klytaimnéstra s milencem Aigisthem a s dětmi. Nejmladší holčičku v rozverných šatečkách mimochodem hraje Hynek Chmelař, a svou mužnost přitom vůbec nezastírá, naopak ji dává poťouchle najevo, takže i nevinné dítě působí jako zlověstná kreatura. Že by symbol prokletí Átreovců, jež nesmiřitelně přechází z potomka na potomka?
Inscenace směřuje k depresivnímu sdělení, že současný stav věcí plodí jenom zlo a rozvrat a vraždí nevinnost. Z tohoto koloběhu není úniku. To ostatně dosvědčuje také němý svědek rodinné tragédie, obrovský portrét krásné Ifigenie zavražděné při bombovém útoku. Novotného posun z Agamemnóna vlastně smývá díl viny, neboť svou dceru chladnokrevně neobětoval; stala se obětí terorismu. Ale i obraz uctívané oběti je povalen na bok: chaos je všudypřítomný.
Frič dělá všechno proto, aby publiku naservíroval co nejbrutálnější a nejzvrhlejší podívanou. Z bájné Kassandy se stává necivilizovaná uprchlice s obnaženými ňadry, po stehnech jí z přirození stéká krev, Aigisthos se sám vykastruje, uprostřed vší té hrůzy se povaluje poloprázdná krabice od pizzy, déšť zní jako střelba a Klytaimnéstra stoicky vraždí svého muže a jeho mladou milenku ve sprchovém koutě.
Disharmonické obrazy mají schopnost šokovat, někdy dokonce odpuzují, zároveň je ale za vším cítit Fričův pobavený škleb. Jako by režisér zkoušel, co všechno mu na půdorysu klasické Aischylovy tragédie může projít. Jsem spíše příznivcem poetičtější Anti-gone, jejíž výklad postav mě přesvědčil více, ale ani tomuto dílu nemohu upřít přesvědčivý koncept, který se povedlo naplnit jak režijně, tak herecky. Jak by se dalo říct o mnoha dalších Fričových projektech, zřejmě půjde o inscenaci, kterou budou diváci buď milovat, nebo nenávidět.
Na Fričovu kreaci plnou destrukce navázala anarchisticky laděná performance Kultu hanby s výmluvným názvem Hlupáci, proberte se v režii Petra Uhlíka. Kromě Vojtěcha Hrabáka a Václava Marholda, dua mladých umělců, v ní účinkovala také charismatická performerka Jana Kozubková. Před několika desítkami odvážlivců trojice předvedla básnickou slovní smršť obohacenou o náznaky dramatických situací.
Trojice účinkujících z performance Hlupáci, proberte se FOTO Archiv festivalu …příští vlna/next wave…
Poezie Kultu hanby mě příjemně překvapila, je hravá a vynalézavá, v některých případech dokonce velmi vtipná a nešetří ironií, dokonce umí parodovat sama sebe. Jevištní dění přitom nebylo jen jakýmsi vnějškovým ozvláštněním, organicky se propojovalo s vyřčenými verši, rozvíjelo je, někdy dokonce šlo proti jejich smyslu, z čehož plynula zdařilá komika. Ironizování textu bylo doménou především Jany Kozubkové, která dokázala být sarkastická i věcná, tklivá i hysterická, přesně, jak si to dané pasáže a režijní řešení vyžádaly.
Vzhledem k názvu performance jsem čekala, že aktéři budou diváky agresivně atakovat, ať už slovně nebo tělesně. Ale opak byl pravdou, Hlupáci, proberte se, nebylo programově expresivním, angažovaným divadlem, naopak se mu dařilo vůbec ne prvoplánovým způsobem vyjádřit nejniternější hnutí mysli, s kterými se lze velice dobře ztotožnit. Pocit vykořeněnosti, jinakosti, touha po pochopení a po lásce, snaha zapadnout – to všechno ke mně z undergroundového divadla poezie Kultu hanby promlouvalo.
Text vyšel ve festivalovém zpravodaji Tsunami.
///
Více o festivalu …příští vlna/next wave… na i-DN:
Zítra začíná …příští vlna/next wave…
…
Komentáře k článku: …Next Wave 25… (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Uhlík
Dobré ráno,
rád bych upozornil, že v „Hlupácích, proberte se“ účinkoval Václav Marhold. Já jsem onu věc pouze režíroval. Dále je důležité zmínit scénografii od Jany Hauskrechtové.
Děkuji a dobrou noc.
27.09.2018 (2.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Petra Zachatá
Dobrý den,
děkuji za upozornění a omlouvám se za nepřesnosti. Údaje jsem ihned opravila. Jen bych doporučila, abyste informace zpřesnili také na webu Next Wave, z něhož jsem čerpala.
Ještě jednou děkuji a přeji hezký den.
27.09.2018 (9.41), , Trvalý odkaz komentáře,