Nic přichází po uličnickém vtipu
Dnes naposled – více než příhodný titul na téma alkoholové závislosti uzavírá v Divadle Na zábradlí letošní sezónu s názvem Nepřizpůsobiví. Divadelní adaptací filmu režiséra Martina Friče z roku 1958 se tu současně loučí i s dlouholetou ředitelkou Doubravkou Svobodovou.
Dnes naposled – snímek ze zkoušení FOTO ARCHIV DNz
Poslední dobou tolik módní převádění filmové látky na jeviště, v tomto případě v úpravě dramaturgyně Ivany Slámové a režiséra Davida Czesanyho, nahradilo původně plánovanou aktuální hru Jana Kačeny a Robina Kvapila Život je krásný ČEZ.
Támhle za tím výkladem je veřejnost. Ale tady, tady je můj privát. Sem si jdu vždycky odpočinout, praví jeden ze štamgastů ve vinárně U Kroců. Sonda do hlubin duše alkoholika zůstane aktuálním námětem provždy. Její účinek na diváka se liší pouze v hloubce, úhlu a síle vrtu. V Divadle Na zábradlí se tentokrát rozhodli zůstat těsně pod povrchem šedé kůry mozkové, připomínající šedá léta normalizace. Nesnaží se vykreslit podrobný portrét jednotlivých postav nebo jejich těžké duševní boje.
Výše zmiňovaná „veřejnost“ sedí v hledišti a sleduje dění za pomyslným výkladem denní vinárny, holičství, starožitnictví nebo za okny jednotlivých domácností. Takový odstup zesiluje vyznění komických situací, o které není v případě podroušených spoluobčanů nouze. Destruktivní následky závislosti na alkoholu vnímá pozorovatel jaksi mimoděk. Přesto by o něco větší třecí plocha obou poloh celkovému obrazu možná prospěla.
Nejdůvěryhodnější, občas téměř klaunské stavy po „požití“, rozehrává především ústřední dvojice hrdinů – Igor Chmela (Inženýr Jindřich Danda) a Hynek Chmelař (Houslista Karel Mašek). Danda se do závislosti propadá přímou úměrou k prohlubující se nedisciplinovanosti. Přesazení z kanceláře technika kamsi do podnikových katakomb proběhne naráz, v bodu zlomu. Houslista Mašek, zpočátku ještě pod vlivem manželčiny důslednosti, střídá světla ramp s propadlištěm v pravidelném rytmu. Oba pánové se do poslední chvíle snaží zachránit rodinný život. Jejich snahy kontrastují s nadhledem švejkovsky vyrovnaného Holiče Zemánka (Petr Čtvrtníček), žijícího v příjemném souladu se svým alkoholismem. Další pravidelný návštěvník vinárny, přízračný Továrník Taupe (Miloslav Mejzlík), už pouze zápolí s deliriem o udržení potřebné hladinky. Na závislosti návštěvníků vinárny parazituje podloudný obchodník Rendl (Ondřej Mataj), postava stejná za všech dob a režimů. Nezúčastněný vinárník Kroc (Roman Mrázik) doprovází dění ve svém podniku suchým humorem. Na pijáctví houslisty Maška má jistě podíl upjatá, žárlivá Božena Mašková (Kristina Beranová). Pletací jehlice připomínají radar, jehož zvýšená citlivost ho definitivně zatlačí do kouta. Ariadnina nit, odvíjející se z ručně pletené kravaty, se mu v závěru stane osudnou. Spořádaná panička Berta Dandová (Magdaléna Sidonová) si naopak urputně uchovává energii žulového pomníku naděje, dokonce, i když vidí, jak se manželovy geny probouzejí v dospívajícím synovi (Ivan Lupták), kterého chová jako batole. Zoufalství ze společenského propadu deklaruje v závěru u všech tří rozcuchaný, zanedbaný účes á la vrabčí hnízdo.
I takto může vypadat zkoušení… FOTO ARCHIV DNz
Paruky se vedle lahví, kabelek (symbol rodinné kasy) a telefonních sluchátek řadí k hlavním rekvizitám inscenace. Kromě fyzické zanedbanosti či mentálního útlumu představují projev rebelství, zvláště v souvislosti s verši G. Corsy v podání Pavla Zajíčka (DG 307): Nic je tu. Nic tu vždycky bylo. Nic je nikdy nekoupený dům. Nic přichází po tom uličnickém vtipu. Nic trůní na ničem v nicotě mnoha nic. Nic král. K atmosféře období normalizace přispívá jednoduchá scéna Petra B. Nováka. Unifikovaná sestava skříní se hřbety kancelářských šanonů ukrývá nekonečné zásoby lahví. Ačkoliv se tu mluví a nejrůznějších druzích alkoholu, obsah je vždy čirý jako ruská vodka.
Inscenace Dnes naposled se nepokouší ani moralizovat, ani kohokoli obviňovat. Nicota cti netratí, sem tam dokonce pobaví. Jsou to ale paradoxy. Dáte si….?
Hodnocení: @@@
Josef Neuberg, František Vlček: Dnes naposled. Adaptace Ivana Slámová, David Czesany, režie David Czesany, scéna Petr B. Novák, kostýmy Zuzana Krejzková, hudba Jan Moravec. Premiéra 21. června 2013. (Psáno z reprízy 22. června 2013.)
Komentáře k článku: Nic přichází po uličnickém vtipu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
