Divadelní noviny > Názory – Glosy
Nic ve zlém, ale…
Kdo a jak se u nás může stát ředitelem divadla, chápu stále méně. Už jsem si udělal dost zlé krve poukazem na to, že „nedivadelní“ osoby různých profesí (nejčastěji ekonomy s vysvětlením, že udrží rozpočet – jako kdyby ekonomika nebyla výsledkem „výroby“, tedy tvorby divadla) prosazují v konkurzech i sami divadelníci. Slezské divadlo v Opavě až do letošního jmenování divadelního producenta a režiséra Karla Drgáče vedli dlouhá desetiletí velitel hasičů, ředitelka auditní společnosti a bankovní ekonom. Mohu osobně dosvědčit, že v okamžiku nástupu neměli o divadle ponětí! A měsíc poté, co Drgáč nastoupil, a umím si představit, že razantně, bodejť ne, už se v opavském tisku propírá, komu že původně ten který politik post ředitele slíbil a že poslední ředitel nebyl opětovně v konkurzu vybrán, protože odmítl jmenovat radnicí protežovaného šéfa opery – no asi je tohle důležitější než osoba ředitele. Jak se ocitla, byť jen dočasně jmenovaná, původně ředitelka mateřské školy (pravda, se zkušenostmi z děčínského divadla bez souboru) Janeta Benešová v Městském divadle v Mladé Boleslavi, také nikdo rozumně nevysvětlil. Nakonec ani vítězství Ondreje Remiáše v Jihlavě: vystudoval v Nitře informatiku – ekologii a učitelství „akademických předmětů“, provozoval na Slovensku amatérské divadlo a spíš komunální politiku. Do konkurzu se přihlásil poté, co jeho přítelkyně dostala práci v Brně a on sháněl něco poblíž.
Komentáře k článku: Nic ve zlém, ale…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ondřej Vaníček
Vážený pane Hermane,
zajisté je namístě se pozastavit nad tím, jak jsou voleni ředitelé divadel, a zajisté je podivuhodné kdo všechno se může ředitelem kulturní instituce stát. Ve Vašem článku mě však zarazilo podivení nad tím, že nedivadelní ředitele často volí i sami divadelníci. Otázka, zda má být ředitel buď odborník, či ekonom je předmětem ostré diskuse již delší dobu a mně osobně se zdá, že ředitel je funkce převážně politická, tedy by měl mluvit spíše jako ekonom. Důležité vlastnosti ředitele však jsou převážně talent obklopit se správnými lidmi, naslouchat svým podřízeným a nechávat ve svém týmu prostor jednotlivým odborníkům tam, kde jeho profesní rozhled končí, plus samozřejmě umění diplomacie ve vztahu se zřizovatelem. Toto tedy vůbec nesouvisí s praxí v oboru. Naopak bych byl velmi opatrný před řediteli, kteří svou funkci vidí jako příležitost zhmotnit vlastní umělecké vize. Živé umění je pomíjivé, snadno kritizovatelné a těžko kvalitativně obhajitelné, proto je politicky tak snadno zmanipulovatelné. Tedy vlastně i ty úspěchy jednotlivých ředitelů jsou tak nějak nijaké, že vlastně ani nevím, kdy kde byl nějaký skutečně vynikající divadelní či orchestrální ředitel.
Rád se nechám poučit!
23.09.2015 (22.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vážený pane Vaníčku,
nemyslím, že ředitel divadla je funkce politická, ale také si nemyslím ani nehlásám, že je ryze umělecká. Podepsal bych Vaši větu o talentu ředitele obklopit se správnými lidmi a naslouchat jim, ale doplnil bych ji: aby uměl správné lidi najít, musí vědět, kteří to jsou, tedy musí vědět, kam a proč divadlo směřovat. Nevystačí jen s rozhledem ekonomickým či právním či politickým, ale nevystačí ani s uměleckou potencí. Ředitel může vyjít z různých profesí, vůbec ne jen uměleckých (přemíra vlastní umělecké ambice zpravidla opravdu v ředitelské funkci škodí), hodně těch dobrých nebyli sami umělci, ale musí divadlu „rozumět“ a znát jeho provoz.
Děkuji za příspěvek.
01.10.2015 (16.27), , Trvalý odkaz komentáře,