Nichts ist ok (No. 3)
Franze Kafku téměř všichni znají z učebnicových definic jako pražského Němce píšícího o nefunkčnosti systému a rozpolcenosti člověka v něm. Narazíte-li v pražských uličkách na suvenýry spjaté s Kafkou, pojí se s nimi pokaždé jistá forma melancholie či vyobrazení brouka. Jenže, co když se pod vším tím pelem hlubokomyslných depresí skrývá i kultura smíchu? Přesně o to se pokusila inscenace Kafka has left the building od pražského souboru Das Thema, který se představil v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.
Foto: archiv projektu
V letošním roce by Kafka oslavil sto let od svého úmrtí a přesně to činí i inscenace Kafka has left the building – v dokumentárně-fiktivním performance-kabaretu se ohlíží za Kafkovým dílem, životem, vizionářstvím i odkazem, který nám po něm zbyl. Jelikož se jedná o kabaret, skládá se inscenace ze série různých skečů, přičemž každý z nich zachycuje střípek z autorova života.
Z počátku tak ve stručnosti obkroužíme Kafkovo curriculum vitae – pocházel z židovské rodiny, studoval práva, hodně psal, až ho pak jednoho dne rozbolela hlava a… umřel. Cynické, že? A přesně takový je i kabaret. Téměř každá promluva v sobě nese jistou dávku cynismu předneseného se zcela vážnou tváří či s naprosto umělým úsměvem, čímž budí smích a roznáší onu pochmurnost spojenou s Kafkovým životem na kopytech.
Kromě cynismu táhnoucímu se napříč inscenací jako červená nit, umocňuje humornost inscenace i spousta absurdních prvků. Například Kafkovo dvojí neúspěšné zasnoubení se stejnou ženou zachycují tvůrci v krátkém skeči, v němž Kafka s maskou černého koně ve dvou po sobě krátkých návštěvách svého přítele Maxe Broda sedí v trapném tichu, v němž padne jen pár výstižných replik – poukázání na zásnubní prstýnek (Aha, už zase?) a při druhé návštěvě už mu Brod ani nenabídne kávu, kterou vypil při prvním setkání.
Dalším absurdně komickým prvkem je samotný závěr inscenace, který se promění v burzu Kafkových osobních věcí. Herci korzují mezi diváky s nejrůznějšími obskurnostmi jako je stará zaprášená matrace, motanice drátu, jehož kus si lze pořídit za deset korun, Kafkova jablka a mnoho dalších podivností, kterými tvůrci humorně-kriticky poukazují na současnou snahu turistických lapků vytěžit Kafku až na dřeň. Snahu udat jednotlivé dárkové předměty i osobní věci, které jsou real Kafka doprovází tvůrci vtipnými poznámkami jako například, když prodávají Kafkovy svíčky s komentáři Čuchněte si! Takhle voněl Kafka, když byl zamilovaný…
Performeři si v těchto kabaretních podivnostech libují a svou hru umocňují spoluprací s publikem, jež představuje nedílnou součást inscenace. V rámci jednotlivých skečů dochází k nápaditému a neotřelému zapojování jednotlivců i diváctva jako celku. Staneme se tak například součástí kvízu, v němž na základě otázek (Kdo rád píše? Kdo má komplikovaný vztah s otcem? Kdo má hluboký pohled?) hledají tvůrci někoho z nás, kdo je Kafkovi nejpodobnější. Při této spolupráci tvůrci nejen aktivizují publikum, ale zároveň hravě představují různé strany autorovy osobnosti. Ve chvíli, kdy nás tvůrci chtějí přesvědčit o tom, že byl vizionářem, promění se kabaret na věštecké studio a publikum dostane prostor položit jakékoliv otázky – ať už osobního rázu či o podstatě života. V Kafkových knihách, z nichž performeři coby věštci čerpají, skrývá tento hlubokomyslný autor odpovědi na všechny otázky světa.
Ačkoliv je dílo prošpikovaná humornými prvky, objeví se v něm i několik hloubavějších, poetičtějších prvků zdůrazňující výrazné tragické momenty ze života Franze Kafky. Mezi nejvýraznější z nich patří problematický vztah s otcem, který tvůrci zachycují v nádherně melancholickém obrazu, kdy zklamaný syn čte otci vyčítavé dopisy, zatímco otec (jemuž nevidíme do tváře) se v tichu mezi slovy snaží hájit svou neurvalost, avšak marně.
Inscenace překypuje neotřelými nápady, které se střídají ve svižném tempu, což způsobuje, že dílo působí chaoticky a chvílemi i nesourodě (což u žánru kabaretu není na obtíž). Ona roztříštěnost je však součástí celku vynikajícího především jako kaleidoskop autorova života současnou perspektivou. (To je podpořeno i chytře a prostě vymyšlenou scénou evokující obchod se suvenýry s jednotlivými Kafka-předměty.) Patos spojený s tragickým osudem zcela mizí a předtím, než Kafka opustí budovu, navracejíc se do turistických krámků, nám odhalí, že stačí špetka česko-německého cynismu, aby se ukázalo, že Kafka je víc než jen brouk.
///
Eliadova knihovna, Praha. Das Thema: Kafka has left the building. Režie: Emil Rothermel, dramaturgie, scéna, kostýmy: Karolína Kotrbová. Hrají: Roman Horák, Markéta Richterová, Philipp Schenker, Halka Jeřábek Třešňáková. Hráno v rámci Pražského divadelního festivalu německého divadla 20.11. 2024.
Komentáře k článku: Nichts ist ok (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
