Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor

Nikdo není upřednostňován

Už po dvanácté zabydlí pražskou Malou Stranu mezidruhový festival Prague Fringe (24.5.- 1.6.), na který se sjedou performeři doslova z celého světa. Festival za léta své existence přitáhl do Prahy množství zahraničních fanoušků nejrůznějších forem nového (alternativního) divadla, pro české diváky však stále zůstává tak trochu stranou zájmu. O festivalu jsme si povídali s jeho zakladatelem Stevem Govem, který dlouhá léta žije v Praze. To mu ovšem nebrání objíždět celý svět a na festivalech mapovat nové fringe-divadelní směry.

Je to hrůza, jak ten čas letí… Stojíme na prahu dvanáctého ročníku festivalu Fringe Prague a stejně jako každý rok je pro mě velmi vzrušující a napínavé, jak to dopadne. Nikdy se nedá předvídat, kolik přijde diváků a co je zaujme. Budeme hrát na sedmi místech na pražské Malé Straně. Během devíti dnů se představí přes dvě stě představení od 35 skupin a jednotlivců. Což jsou hodně velká čísla…

Máte představu, z kolika zemí performeři přijedou?

Bude jich tak kolem deseti – nejvíc souborů je z Británie, Skotska, Spojených států, ale budou tu i účastníci z Austrálie, Francie, Kanady nebo Jihoafrické republiky. Úplný přehled získáte z programové brožury festivalu nebo na našich webových stránkách (http://www.praguefringe.com/).

Ještě se podílíte na vedení Edinburgského festivalu?

Už ne. Byl jsem čtyři roky součástí vedení, ale bylo dost šílené vše stíhat. Nicméně na Edinburgský festival se pravidelně vracím už osmnáct let. Pocházím ze Skotska a účast se na festivalu je pro mě jistého druhu rituál. Právě tam „lovím“ zájemce o účinkování na Prague Fringe. Snažím se toho vidět co nejvíc v co nejkratší době, někdy na festivalu zhlédnu až šedesát představení. Mým úkolem je především inspirovat a přesvědčovat kvalitní skupiny, aby se na náš festival přihlásily – pravidelm všech fringe festivalů je, že se skupiny musí přihlásit samy, pozvání nedostávají.

Jak je to s financováním účastníků?

To je taky zajímavé a jiné oproti klasickým festivalům a pro performery skvělá zkušenost. Kromě hraní si vyzkoušejí i své produkční dovednosti a schopnost získat sponzory. My jim totiž nic neplatíme – ani za představení, ani ubytování, ani dopravu. Vše si musí zajistit sami. Sami musí ve svých zemích nebo městech, která reprezentují, získat sponzoring na cestu a pobyt . Mají ovšem podíl z prodeje lístků – takže se aktivně snaží zvát diváky, hovoří s lidmi po Praze, informují je. Zkrátka je to pro ně velká motivace, aby se prodalo co nejvíce lístků.

Když mají účastníci nějakého festivalu vše zajištěné předem, za představení dostanou zaplaceno a nemusí se starat, kolik diváků přijde, nepracují tak usilovně. I díky tomu je atmosféra fringe festivalů velmi dobrá. Nikdo není upřednostňován, kritéria jsou jasně daná. Takže Fringe Prague není „můj“ festival, ale festival všech zúčastněných.

Asi to řadě performerů vyhovuje. Mnozí se vrací víckrát, někteří dokonce každoročně.

Máme spoustu souborů nebo jednotlivců, kteří se objevují na festivalu opakovaně a získali v Praze už svůj stálý okruh fanoušků. U některých je to jednodušší, protože v Praze žijí. To je příklad Gil Whitmorea jejího Human Jukebox (Lidský jubox). Zná na 2000 písní, a její program je velmi oblíbený.

Podobně se vrací Japonec Makoto Inoue, který léta pobýval v Praze, ale i když teď žije jinde, na fringe vystoupí i letos se svou inscenací  Dojo-ji.

Z dalších, kteří se pravidelně vracejí, je to například Multi story Theatre Company z Anglie, rodinný tým, který má fantastické projekty. Letos představí Jackův dům (The House Jack Built). Loni se nemohli zúčastnit, ale vystupoval tu jejich syn. Jak vidíte, atmosféra Prague Fringe je v tomto smyslu hodně rodinná.

Dalším příkladem je Andy Silverwood, který tady před pár lety ještě jako student dramatické školy trhal lístky jako dobrovolník. Loni se vrátil už jako performer s úspěšným projektem Mých prvních deset sexuálních zklamání a letos jej budete moct vidět v našem nejmenším prostoru pro dvacet diváků – Kavárna 3+1 – se show Jak uniknout z Disney Landu (How to Escape from Disney Land). Je součástí skupiny Fragility, která se ve stejném prostoru představí se show Passéistes (Staromilci), které je kombinací fyzického divadla, art performance a mluveného slova.

Tím se dostáváme k letošním vašim festivalovým tipům.

Letos máme mnoho inscenací, které získaly nejrůznější ceny na fringe festivalech po celém světě. Například tu bude vystupovat mladý kouzelník z Jižní Afriky, který dostal ocenění v Austrálii. Jmenuje se Stuart Lightbody a jeho produkce má název, který je slovní hříčkou, odvozenou od jeho jména – Stuperstition.

Anebo další performer s cenou – Marcel Lucont a jeho představení Galský symbol (Gallic Symbol). Je to velmi legrační, vtipné představení o Francouzech a nejrůznějších klišé s nimi spojenými. Marcel během představení vypije flašku vína a vykouří spoustu cigaret.

Jiný mezinárodní soubor – Theatrecontact – uvede show Ragulabuggla, příběh o environmentálním uprchlíkovi. Získala cenu na švédském fringe festivalu. Mimochodem, tento švédský festival patří k nejmladším a je pozoruhodný tím, že vše se odehrává v jedné budově. Je to jakýsi velký kulturní dům, ve kterém diváci procházejí jednotlivými místnostmi a v každé se děje něco jiného.

Pravidelným účastníkem našeho efstivalu je také Prague Shakespeare Company, která se objevuje nejen v rámci Fringe – loni měla úspěšnou sérii představení v Kolowratu. Letos připravili krvavou Vévodkyni z Amalfi. A k vidění budou i velmi specifická show, jako lesbicky orientovaná produkce Neomluvitelné představy (Inexcusable Fantasies) americké skupiny Gral Parts.

Objeví se na festivalu i Češi?

Obvykle ano, ale letos ne – nepodařilo se nám domluvit s žádným souborem, který by měl čas. Loni jsme měli Spitfire Company a byl jsem moc rád, že Miřenka Čechová se svou Anne Frankovou se pak objevila i na amsterodamském fringe festivalu. Mám radost, že se mi podařilo domluvit spolupráci Spitfire Company s jihoafrickým festivalem, kam zanedlouho odjedou. Je fajn, když můžeme dobrým českým souborům otevírat dveře k dalším možnostem.

Již několik let pořádáte speciální Událost, na které divákům představíte zúčastněné soubory. Bude se konat i letos?

Festival sice začíná v pátek 24. května, ale všechny, kdo se chtějí o letošním programu dozvědět víc, zvu na neděli 26. května do Malostranské besedy na tradiční Fringe Sunday. Program začíná ve 14 hodin a vstup je zdarma. Tuhle tradiční Událost jsme přejali z Edinburgského festivalu – je to taková ochutnávka, krátké segmenty z jednotlivých show, aby se divák mohl inspirovat a rozhodnout, co by chtěl vidět celé, co ho nejvíc zajímá. Takže tady bude k vidění tak 15-20 různých úryvků z inscenací zúčastněných souborů či jedinců. Je to jako by ožila programová brožura. Divák si jí může prolistovat a vybrat, co by ho zajímalo. Navíc je to velice příjemné odpoledne.

Problémem festivalu a jeho „ukotvení“ v Praze je myslím jazyková bariéra.

Podle mne je to předsudek. Jsou tu sice produkce, ve kterých je znalost angličtiny nezbytná, ale je tu i spousta jiných, kde je angličtina jednoduchá, a pak jsou i show, kde znalost jazyka vůbec není nutná, protože se jedná o nonverbální projekty, fyzické divadlo nebo hudební produkce. Takže každý si tu může najít to své. Připomínám, že lístky na jednotlivá představení jsou relativně levné a navíc je možnost zakoupit si voucher na několik představení.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 22. května 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Nikdo není upřednostňován

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ