Divadelní horečka sobotní noci
Každou třetí listopadovou sobotu se v mnoha evropských městech slaví Noc divadel. Díky českému koordinátorovi projektu Institutu umění – Divadelnímu ústavu má svou první divadelní noc za sebou přes čtyřicet tisíc návštěvníků, které oblažovalo více než osm desítek divadelních souborů z čtyřiadvaceti českých a moravských měst. O svých zážitcích z prvního ročníku, který se konal 16. listopadu 2013, píší divadelníci – organizátoři i diváci – návštěvníci. lds
Ředitel Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Jiří Šesták návštěvníkům poslední prohlídky povyprávěl o historii divadla FOTO JIŘÍ GRAUER
V Hradci trvala radost až do rána
David Drábek (organizátor)
Klicperovo divadlo slavilo radostně. Neboť se chvíli před tím vycajchnovalo a zrekonstruovalo foyer, chodby a bary. Ředitel Zeman, stavby to velký kormidelník, sice uštval při kontrole firem nejednoho ohaře, ale všechny nedodělky a fušeřiny byly včas odhaleny a zapraveny. Vznikl „inkubátor v duchu Moulin Rouge“, pařeniště pro budoucí divadelní snění. A díky novým stropním světlům si snad odborníci i lépe počtou v programech a nepřekřtí herce ni postavy.
Davy zvědavců protekly divadlem. Beztak spousta z nich zavítala do tohoto podivínského ghetta úplně poprvé. Jak je něco zadarmo, dveře se v Bohemii netrhnou. Ale třeba jsme se v duších několika návštěvníků zachytili drápkem pokušitelským, a oni se navrátí i za peníze či v předplatném.
No, snad mezi příchozími nebyl nějaký ten východočeský Lee Harvey Oswald, kochající se interiéry divadla jako oválnou prezidentskou kanceláří… Bohatě stačí chřipkové atentáty a přibývání bolševiků ve vedení města a kraje…
Večer pak byl vyšňořen koncertem kapely Klicperova divadla jménem MASTIX, která sice poněkud slevila ze své punkové podstaty, zato však vypustila do hlediště křehkou krásu. Ženy zpívaly hebce, muži razantně, vše narušovala Tomicová v kostýmu koulařky Mileny a já svým zaumným mudrlanstvím o smyslu divadla a fotbalu zvlášť. Souhlasím s Davidem Mametem, že režisér je víc trenérem než čím jiným. Řadí na plac talenty, mísí je mezi sebou tak, aby vznikla úderná sestava, která nastřílí publiku co nejvíce branek pod břevno katarze. A já si v Klicperově divadle lebedím, neboť si díky určité fyziognomické podobnosti můžu připadat jako Jurgen Klopp, trenér Dortmundu. Nehrajeme sice Ligu mistrů, ale jistě Ligu nenamistrovaných.
Lidé k sobě v hradecké citadele mají blízko, jsou soucitní a nelhostejní. Když se k tomu přičte talent, je důvod k jásotu.
V Dejvickém divadle byla i bojovka
Tereza Hýsková (návštěvnice)
Diváci, kteří si vybrali Dejvické divadlo, byli hned po příchodu rozděleni na dvě skupiny – skupina A měla za úkol najít záhadný Antikvariát, skupina B se mohla hned zkraje večera odebrat do Baru. Zařazena do skupiny B jsem radostně běžela do suterénu. Co se dělo v Antikvariátu, se diváci z „béčka“ dověděli později, ale v baru se v šest začínalo satirickou loutkovou miniaturou Poslanci v ZOO. Vít Peřina z Naivního divadla Liberec nechal v rámci úspor „škrtnout“ jednoho medvěda od Kolína a scéna porcování medvěda mohla být vrcholem večera, kdyby se byla neodehrála v jeho třetí minutě.
Slavnostní zahájení v divadelním sále mělo být následováno křtem sborníku Bankrot a další hry o politice. Nakonec byl ale sborník Miroslavem Krobotem oficiálně obřezán (Krobot s Karlem Králem rozřízli fólii jednoho paklu sborníků). Hry ve sborníku vznikly na objednávku časopisu Svět a divadlo, jeden z textů – Země, ze které občanům utekla srdce a zanechala dopisy – získal následující den v DD Cenu Ferdinanda Vaňka a čtyři jiné zde byly inscenovány právě 16. 11. Hra Viliama Klimáčka SADO (láska v Európe) v podání slovenského souboru GUnaGU byla myslím tou nejlepší volbou pro Noc divadel. Vedle politiky a národních stereotypů si v ní totiž autor vzal na paškál i různá domnělá klišé divadelního provozu.
Poslední divadelní část programu čekala rozjařenou skupinu B v záhadném Antikvariátu – novém multifunkčním prostoru, zatím v poněkud surovém stavu. Mezi improvizovaným jevištěm a improvizovaným hledištěm přeskočila jiskra hned v úvodu, a tak těžko říct, jestli scénické čtení dvou her Kolotoč a Bankrot nakonec bavilo víc publikum, nebo Miroslava Krobota, Davida Novotného a Pavla Šimčíka.
Skutečný zážitek zejména pro skalní fanoušky představovala prohlídka zákulisí. Nebylo místo, které by chtěli průvodci před diváky skrýt, zájem budily rekvizity a kostýmy a samozřejmě šatny. Kousek DD si nakonec odvezl každý, protože za vytrvalost a přízeň jsme při odchodu dostali výroční fotoalbum ke dvacátému výročí existence Dejvického divadla.
Na Nové scéně (dosti) klid!
Josef Brož (návštěvník)
Noc divadel nezacloumala ani s běžným provozem kavárny NONA ve 3. patře, ani s pravidelnými návštěvníky. Již v pátek hlásila slečna s bílými brýlemi dole na pokladně: Všechny prohlídky jsou již plné! Večer začínal představením Cocktail 012 – The Best of – tedy tím nejlepší z produkce Laterny magiky od roku 1963. Myslel jsem si původně, že to bude zadarmo, ale nebylo. Divadelní noc-nenoc… To DJ Karel Ctibor, který to vzápětí v kavárně rozjel ve stylu swingu (zadarmo, a zdá se, že i velmi rád), působil skvěle. Orchestr Count Basieho, Bing Crosby, ale i trochu toho českého swingu znělo kavárnou, jež architektonicky svým eklektickým stylem trochu klame, jaksi samozřejmě. DJ Ctibor alias pán v bílém kloboučku s elegantní bílou bradkou vše glosoval bez uzardění slovy: Tohle ani nemusím představovat, to všichni znáte! Nevím, ale znělo to autoritativně.
Dvě repetice (ve 22 a 23 hodin) jednoho site-specific s názvem 131ND 56LM 31NS přilákalo vpodvečer na piazzettu stovku diváků, kteří v mraze pokuřovali a popíjeli svařák, aby viděli tenhle „outdoor“. První uvedení verze II., jak informovalo divadlo, mělo svou romantickou a vzápětí i trochu crazy fázi. Nejprve plovoucí labuť Veronika Blažejovská, vznášející se na skryté konstrukci (kolik těch asistentů tam muselo na ní vlastně pracovat?), na níž se promítaly květy, a poté trochu pánský taneček v kruhu a v duchu poněkud lehčím: gay-párty.
S ohledem na běžný provoz Nové scény, kde se pořád něco děje, byla Noc divadel trochu skromným příspěvkem. Jak pravila jedna paní: Muselo být té baleríně dosti chladno! Ano, ale mráz den před výročím Sametové revoluce ještě nebyl. Teplota 1 stupeň nad nulou.
U Bezručů se konala oslava (nejen) svobody
Ladislav Vrchovský (návštěvník)
Ostravské Divadlo Petra Bezruče má poměrně ustálenou diváckou skupinu, kterou tvoří převážně studenti a „nekonformní dospělí“. Ani na letošní evropský svátek divadla nebylo u Bezručů prázdno. Někteří návštěvníci vydrželi doslova celý den a měli k tomu hned několik dobrých důvodů.
Bylo uvedeno představení inscenace Pěna dní – krásný milostný příběh podle kultovního románu Borise Viana, následoval koncert herců DPB Pavly Gajdošíkové a Michala Sedláčka v Divadelním klubu. Po celý den probíhala prohlídka zákulisí s tajemným názvem Očista v technomatu. Diváci, kteří ji navštívili, měli možnost nahlédnout do skladu kulis, kde byla připravena výtvarná instalace z aktuálně používaných dekorací. Průvodci, členové hereckého souboru Sylvie Krupanská, Tereza Vilišová, Ondřej Brett a člen jevištní techniky Pavel Dvořák, doprovázeli jednotlivé skupinky zájemců, kterých bylo tolik, že se musel vytvořit pořadník. Celá instalace byla vytvořena se záměrem navodit atmosféru, ve které kdysi tvořil slezský básník Petr Bezruč. Speciálně pro tuto instalaci napsal Mini symfonii zvukař DPB Pavel Johančík.
Vrcholem Noci divadel u Bezručů ovšem byla premiéra Havlovy Audience v režii nového uměleckého šéfa souboru Štěpána Pácla. Publikum, ve kterém převažovali narození po roce 1989, z počátku doslova vybuchovalo smíchy nad jednotlivými komickými obrazy, ale smích postupně přecházel v hořká pousmání, když všem, kteří si dobu totality a estébáckého fízlování nemohou pamatovat, došlo, o co vlastně ve hře jde. Noc divadel u Bezručů byla svátkem divadla i oslavou svobody.
ND moravskoslezské připravilo koláž Noc v divadle
Marcela Levíčková (organizátorka)
Divadlo Antonína Dvořáka je nejstarší a nejkrásnější divadelní budovou v Ostravě. Za tu dlouhou dobu byla svědkem hvězdných setkání, i chvil, na které je lépe zapomenout. Co zůstalo i přes plynoucí čas v jejích stěnách stále uchováno? Toto tajemství měla odhalit Noc v divadle.
Před 23 hodinou se Divadlo Antonína Dvořáka otevřelo všem nočním návštěvníkům. Při pohledu z ulice se zdálo, že je divadlo ponořeno do hlubokého nočního spánku. Všude byla tma a ticho. V setmělém foyer čekaly na diváky uvaděčky s baterkami. Bylo totiž třeba posvítit na cestu, v šatně i při usazování. Každý divák si mohl vybrat místo, pohodlně se usadit, nechat volně plynout čas a naslouchat otiskům divadelní paměti prostřednictvím zvukově prostorové koláže. Divadlo nejednou překvapilo! Vůbec se nechovalo jako tichý prázdný dům. Postupně odkrývalo to, co zbylo po celé řadě divadelních představení a zkoušek, po lidech, kteří zde pracovali – ozvěny hlasů, tónů, snů, ambicí a zklamání. Tato hodinová koláž dala možnost zažít tradiční divadelní prostor v jiném čase, v jiných proporcích, jindy a jinak než při běžném divadelním představení!
V Brně stopovali Múzu
Jiřina Hofmanová (návštěvnice)
V Brně se projektu zúčastnilo deset institucí – Biodivadlo Napříč.cz, Divadlo Bolka Polívky, Divadlo Feste, Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo, Divadelní studio Marta, Městské divadlo Brno, Národní divadlo (s výjimkou budovy Mahenova divadla uzavřeného za účelem soukromého pronájmu), Divadlo na Orlí a Taneční divadlo Mimi Fortunae. Samozřejmostí v jejich programu byla představení a prohlídky sídelních budov. Zpestřením byly např. autogramiáda, promítání, koncert či jízda autobusem splněných snů. Ovšem v moravské metropoli nejsou žádní „troškaři“, a tak se zrodily dvě speciality, na nichž participovala většina výše jmenovaných. Již v podvečerních hodinách se odehrál lampiónový průvod s účastí převyšující tisíc hlav. Leč noční městská bojovka Múze na stopě snad přilákala hlav a hlaviček ještě víc. Co stanoviště, to hlubší nahlédnutí na „druhý břeh“. Soutěžící se proměňovali z dramaturgů na zvukaře, z osvětlovačů na herce apod. Osmé razítko za splněný úkol znamenalo setkání se stopovanou a tematickou cenu.
Při nejlepší vůli se nedala obejít všechna divadla, i hrací karta jich měla v plánu jenom osm. Sama jsem navštívila pouze čtyři, neboť prohlídky byly poklidné a člověk se mohl dosytosti opájet tvůrčími vibracemi. Mé putování začalo v Huse, kde jsem se mj. dozvěděla, který z herců jako jediný využívá místní posilovny. Divadlo na Orlí mne přesvědčilo, že toto zázemí je nutno studentům JAMU závidět. V Redutě mé srdce plesalo nad procházkou bílými stěnami mé srdcové inscenace – Korespondence V+W a závěrečná Marta ukázala, jaká síla dřímá v patině. Byla to krásná noc!
V Šumperku jsme ukázali všechno
Petr KlariN Klár (organizátor)
I v Divadle Šumperk byla zahájena tradice pořádání Noci divadel. Protože jednou ze základních idejí bylo představit veřejnosti široké spektrum aktivit, jež divadlo zastřešuje, proběhla v rámci večera i vernisáž výstavy ke 20. výročí letních divadelních dílen Setkání mladých amatérských divadelníků, jež v ŠD dlouhodobě pořádá NIPOS-ARTAMA.
Noc divadel byla zahájena komentovaným průvodem v maskách, jenž posléze vyvrcholil společným potleskem a následným otevřením bran divadla Šumperk. Pozitivním překvapením byla hojná účast, kdy Nocí divadel prošlo přes tři sta povětšinou velmi spokojených diváků, a to i přes paralelně probíhající, tradiční hudební festival Blues Alive. Nadšení konzumenti divadelně-nočních slastí mohli následně zmlsati mj. komentované prohlídky budovy ŠD, můj autorský písničkářský mikrorecitál Noc must go on! (za intenzivně důležité asistence D. Šindelkové a V. Pištěckého), improvizovanou divadelní zkoušku Skleněného zvěřince, precizní taneční vystoupení ZUŠ Šumperk či raut vlastnoručně připravený v kuchyních některých herců ŠD. Nezpochybnitelným vrcholem šumperské Noci divadel pak byla noční site-specific, připravená Milanem Cimerákem za ochotné asistence knížete světel, pana Rostislava Zajíce. Již v debutním ročníku prokázala Noc divadel svou oprávněnost i atraktivitu. Účinkujícím, diváctvu, technikům i panu hlídači patří nehorázné díky!
Komentáře k článku: Divadelní horečka sobotní noci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
