Touha nebude utrpením
K poněkud opomíjeným, přesto vynikajícím literátům a myslitelům se často obrací trio divadelníků: režisér Jan Nebeský a herci Lucie Trmíková s Davidem Prachařem. To nic nemění na okolnosti, že občas se jejich aktivita utká i s mistry nejuznávanějšími (Dante, Shakespeare). Lucie Trmíková je autorkou scénářů pozoruhodných divadelních fantazií, které s texty oněch autorů pracují. Po Robertu Walserovi a Simoně Weilové ve Studiu Hrdinů se nyní dostal na jeviště (v Experimentálním prostoru NoD) senzitivní katolický prozaik Jan Čep. Projekt nese název Dvojí domov a odkazuje nejenom k autorově prvotině (stejnojmenná sbírka povídek vyšla v roce 1926), ale také k jeho pojetí dvou světů (v tom druhém, naším očím skrytém budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce) i k jeho reálnému pobytu ve dvou zemích – po roce 1948 Čep emigroval do Francie, ve své tvorbě ovšem nikdy nezapíral svoje kořeny i bolestně prožívanou důvěru v duchovní potenciál rodné země.
Lucie Trmíková a David Prachař před vznikajícím obrazem Igorem Korpaczewského FOTO FABIÁNA MERTOVÁ
Čepovy texty zaznívají v neomítnutém, žádnou zdobností nevyumělkovaném sále NoD z úst tří protagonistů, ke zmiňovaným hercům se přidává ještě Alois Švehlík a režisér Nebeský základní jevištní situaci (aktéři sedí u stolu s uvařenými bramborami) obohacuje vznikem obrazu – výtvarného objektu přímo během inscenace (Igor Korpaczewski). Na scéně je u klavíru též přítomen komponista Martin Dohnal, jehož hraní s poněkud démonickou vizuální stylizací doplňují občas ještě přednatočené zvukové plochy. Na pianinu stojí dva páry „venkovských“ holínek, Korpaczewski nanáší na velké plátno barvy a vytváří krajinu s dvěma postavami (bude námět výtvarného díla při dalších reprízách obdobný?). Seriózní, nosnou složku textového sdělení nese na svých bedrech Švehlík, jehož důvěryhodné kadence krásného hlasu vemlouvavě evokují atmosféru venkova prozářeného harmonií. Trmíková s Prachařem obohacují svoje „role“ občasnou klauniádou (zpívají krátké songy, pojídají zmiňované brambory, také přitom občas s plnými ústy přednášejí závažná textová poselství, potravinu použijí i jako originální make-up), oba dokážou prudce dynamizovat náladu od momentů rozdováděných k vážnému ztišení i zpomalení. Všech pět aktérů na jevišti přispívá k pozitivnímu, kontemplativnímu vyznění inscenace, i když není naplněna pouze hladivými tématy jako pohled malého chlapce na hvězdy i dotaz na jejich vzdálenost adresovaný mamince (křehce okouzlující výstup Trmíkové a Švehlíka). Jde i o reflexi cesty jako lidského údělu a procesu poznání (hloubka Čepovy reflexe si tu nezadá s proslulou Heideggerovou Útěchou polní cesty), také o připomenutí naší tělesnosti, marné žádosti tolika probdělých nocí (dramatický erotický výjev, který v horečném fortissimu prezentují Trmíková s Prachařem). Naléhavost téměř drtivou vykazuje pak pohroužení se do témat ubývání sil a lidské smrtelnosti (Vždy to byla smrt druhých, kterou jsem si představoval, ne moje). Finále kompozice poté vykreslí pohřeb muže s nepoetickým příjmením i životním údělem, Josefa Rypáčka. Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchávat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží.
Nebeský – Trmíková – Prachař a Experimentální prostor NoD: Dvojí domov (z Čepa). Scénář Lucie Trmíková, režie Jan Nebeský, hudba Martin Dohnal, výtvarná spolupráce Igor Korpaczewski. Premiéra 29. září 2015.
Komentáře k článku: Touha nebude utrpením
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
