Norma vášnivá a inspirující
V Ostravě se 8. a 9. listopadu uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního festivalu Norma, pořádaného místní galerií PLATO a pražským Studiem Hrdinů. Velkorysé a industriálním půvabem žhnoucí prostory bývalého Bauhausu se na dva dny staly divadelním epicentrem moravskoslezské metropole. Tematickým svorníkem protentokrát byla žena v mnohých svých podobách, formách i stavech.
Je to moje odpovědnost nakreslit obraz, který si o mně svět udělá, píše se v anotaci k „jednorožčí“ performanci handicapované Chiary Bersani FOTO MATĚJ DOLEŽEL
Maraton povětšinou sólových vystoupení v páteční podvečer zahájilo poslední uvedení inscenace Studia Hrdinů Bolest. Autobiografická deníková próza Marguerite Duras se v režii Ladislava Babuščáka proměnila ve výrazově funkční monodramatickou studii, v níž Anita Krausová z různých úhlů herecky pitvá titulní emoci. Z jen zdánlivě fádního půdorysu komorního příběhu ženy, která s napětím očekává návrat svého muže z války, postupně vyvstává věčně platný obraz úzkostí i zvratů v mezilidských vztazích. Působivé entrée překvapilo meditativností, v níž nezbyl prostor pro excesy ani nežádoucí sentiment. Herečka vládne pokojnou silou, která s lehkostí překračuje bariéry. Rozjezd, jenž kolébal i hladil. PLATO v souladu!
Druhou položkou pátečního programu bylo Nepřestávej, konzervativními výrazovými prostředky vystavěné taneční sólo Terezy Hradilkové, jež do popředí staví postavu dirigenta v široké škále významů. Tanečnici interesuje zejména triadická souvislost mezi hudbou, vášní a sexualitou. Její dirigent(ka) neovládá, ale zpovídá se, odhaluje vlastní nitro. Performance nenásilně poukazuje na řadu genderových rozdílů, a to skrze jevištně akcentovanou přítomnost technika. Ženská emocionalita se střetává se zdánlivě odosobněným, technickými hejblaty věčně fascinovaným světem mužským. Obnažené tepající srdce versus mozek na pokraji zadumání. Retro proti technu. Souboj postupně ústící do logické symbiózy. Nepřekvapivé, leč v rámci možností vtahující.
Dvojice navazujících vystoupení shodně vycházela z fascinace virtuálním světem internetu a ke slovu se konečně dostal i humor. V performanci Forecasting kombinují Giuseppe Chico a Barbara Matijevič svět amatérských videotutoriálů s principy moderní klaunerie. Projev jediné účinkující Charlotte Le May nezastře neocirkusovou erudici a výsledkem je formálně odzbrojující hybrid divadla a videoartu, jemuž ubližuje jedině přepálená stopáž a zbytečné opakování některých témat.
Katalánská umělkyně Núria Guiu Sagarra se v performanci Likes zabývá honbou za virtuální oblíbeností a umně klíží zdánlivě neslučitelné světy: jógu, antropologii a humor. Neumělá taneční videa webových samozvanců zde přitom nejsou povrchně parodována, ale stávají se materiálem uměleckého výzkumu a nástrojem sebeironické mikroexkurze do vnitřního vesmíru jedné decentně excentrické ženy. Jen explicitní finálová nahota působí vynuceně a zbytečně doslovně, nesporným půvabům sympatické tvůrkyně navzdory.
Sobotní menu bylo odstartováno neformální debatou, jejíž moderace se s neortodoxním šarmem sobě vlastním ujal publicista Martin Macháček. Za Studio Hrdinů promluvil jeho umělecký leader Jan Horák, za galerii PLATO ředitel Marek Pokorný a nad specifiky progresivního umění, fúzujícího výtvarnou vizi, performanci a divadlo, se zamysleli rovněž někteří zúčastnění tvůrci.
Divadelní program poté zahájilo představení italské umělkyně Chiary Bersani Seeking Unicorns. Jednoznačně nejproblematičtější položka letošní dramaturgie se dostává na samou hranici násilné emocionální manipulace. Fyzicky handicapovaná performerka se v minimalistické pohybové exhibici permanentně řetězící několik málo sekvencí sebevědomě stylizuje do jednorožce, tedy bájného symbolu krásy, čistoty a něhy. Vynucuje si pozornost dosti pokleslými triky, svévolně narušuje diváckou intimitu, o soucit v podstatě žebrá. Podobné praktiky jsou mytickým ochráncům panen hádám naprosto cizí, a proto nemohu v publiku převládající sentimentální hysterii sdílet. Je totiž v první řadě vyvolána lží.
Série sólových vystoupení byla v pravou chvíli přerušena inscenací Pure Gold Is Seeping Out of Me, brilantně koketující s principy divadla politického i dokumentárního. Autorka konceptu Renata Piotrowska-Auffret a její kolegyně Karolina Kraczkowska a Aleksandra Osowic v ní bezprostředně komunikovaly o nesamozřejmosti mateřství. Bipolarita mezi profesním životem a mateřstvím se stala zdrojem umělecké imaginace. Aktuální, apelativní, empatické. Díky!
Zcela smeten jsem posléze byl francouzskou konceptuální umělkyní Nach. Představení Cellule vychází z bojovně tanečního stylu Krump. Špína rozmlácených ulic zas jednou zrodila nádheru, v níž si zrůdnost i půvab proplétají údy. Mé vnitřní dítě plesá!
Komplexní dramaturgie se naplnila inscenací Kokoro, která vrátila diváky do podobných poetických hájemství, v nichž je uvítala Bolest. Vizuálně fascinující meditace, hraničící s pohanským rituálem, se ubírala po cestě k prapůvodní podstatě ženské duše. Rozhodně nejsem nadšený ezo mlsal, ale křehká jevištní existence Luny Cenere skutečně ledy láme. Konečně nahota smysluplně využitá! Uroboros Norma jest nakrmen a k ročnímu spánku uložen být může.
Toť vše? Nikoli! Opomenout nesmím instalaci a video někdejší finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého Johany Střížkové Stáhnu si manuál k trubce č. 6, v níž se chladná industriální krása ostravského Bauhausu potkává se stádem cválajících plnokrevníků. Prostor k usebrání!
Ostravská Norma svým významem již dávno přesáhla region a jednoznačně tak potvrdila důležitost podobných tvůrčích fúzí. Důkazem budiž nejen precizní nasazení všech zúčastněných sil, ale především mnoho maximálně spokojených diváků. Hojnou přítomností v hledišti festival poctili i kolegové a kolegyně z ostravských scén. A tak to má být. Bylo mi ctí, Normo milá. Na shledanou příště, v PLATO!
Komentáře k článku: Norma vášnivá a inspirující
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
