Normalizační kameňák III.
Ke studentskému divadlu trpí člověk jistou shovívavostí. Neplatí to ovšem, je-li tvořeno studenty DAMU finišujícími své múzické vzdělání. A Hamlet v Disku by té shovívavosti potřeboval celý XXL vak. S lykrou.
Prominu fakt, že pojmenování inscenace Hamlet aneb Normalizace na prknech, která znamenají svět je pouhý marketingový tah, kterým se ostatně netají ani tvůrčí tým, a že hamletovské pasáže do textu vlastně naplácli až v průběhu zkoušení. To jsou zanedbatelné zagorovinky. Ale povýšit normalizaci na vysoce aktuální téma, udělat z ní „kabaret“, kde co zazní, nejsou džouky, nýbrž pšouky, a navíc se stoprocentním explicitismem přehrát nejznámější pasáž o zelináři – vývěsáři cedule vzývající k spojení proletářů z Havlovy Moci bezmocných, je vrchol gymnaziálního intelektualismu, z kterého stříkají pupínky.
Pasáže á la stranické schůze s kulturní vložkou odzpívanou Haničkou Písničkou, do toho Krakonošské pohádky s objevnou metaforou sojky-udavačky, dále jak Havel potká Derridu (jenomže na toho předtím SNB ušije drogovou boudu) a nasazenou korunkou budiž scénky z Hamleta. Teoreticky by to za šťastné planetární konstelace mohlo třeba i fungovat, jenomže pod režií Michala Háby se z toho stává merkur naroubovaný na lego. Čekala jsem, kdy představitel Derridy začne rozmontovávat nějakou kulisu, abychom jako věděli, že jeho metoda byla dekonstrukce. A stále by tento neprovedený vtip byl na topu. Abych poukázala i na nějaký klad, vyzdvihuji jeden z mála úsměvných a trefných mometů tohoto pseudokabaretu, a to poukázání na naše polabsko-vltavské klaunství, za kterým často skrýváme skutečnost, že jsme sralkecky.
V inscenaci je patrná snaha o výpověď, jak se my mladí vyrovnáváme s národní minulostí. A odpověď nám inscenace poskytla: špatně. Ve stejné kategorii je i většina hereckých výkonů. Působí na mě dojmem, že ani sami herci si zdaleka nejsou jistí režisérovým záměrem. To může být jeden z faktorů, proč z jejich hraní je až stydno. Světlejší vyjímku tvoří představitelka Hany Zagorové a Ofélie Markéta Dvořáková, která si svou roli s gustem užívá. Přinejmenším mě její herectví netlačí hlouběji a hlouběji do útrob sedátka.
Explicitní přehrání nejznámějších myšlenek a scén ze života slavných na divadelních prknech by mělo být trestné jako nezaměstnanost za komunismu. Škola hrou patří do pedagogického ranku. Umění je o poschodí (množné číslo) výše. Příště by mohli na premiéru zkusit pozvat místo ex-prezidenta Magiku von Čáry, aby se do inscenace dostalo alespoň nějaké kouzlo.
KALD DAMU – Hamlet (Normalizace na prknech, která znamenají svět). Režie Michal Hába, dramaturgie Šimon Spišák, pomocná režie K. F. Tománek, scénografie Karel Czech, kostýmy Jitka Hudcová, produkce Ondřej Kašpárek, Václav Blumentrit, Anna Sedlická. Premiéra Disk Praha, 28. ledna 2011.
Komentáře k článku: Normalizační kameňák III.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva Kyselová
V žiadnom prípade nemienim obhajovať toto divadelné dielo ale len na okraj, Markéta Dvořáková nehrá Oféliu ale Gertrúdu.
26.02.2011 (0.28), Trvalý odkaz komentáře,
,Peter Páluš
WTF? Na novou podobu iDN se moc těším. Více takovýchto stylisticky vytříbených, vkusných a nevtíravě vtipných textů!
26.02.2011 (1.07), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Šotkovský
WTF? Na novou podobu iDN se moc těším. Více takovýchto stylisticky vytříbených, vkusných a nevtíravě vtipných textů! (Není to chyba, to jen Šotkovský cituje Páluše a souhlasí.)
26.02.2011 (10.54), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Eissmann
I mě stříkají pupínky.
Asi se stanu čtenářem – (samo)vývěsářem a pudu si někam na top hodit mašli. Tohle nejsou žádný zagorovinky, ale explicitistní hrozba. Poukazuji také na poukázání vyzdvihování.
Vůči něčemu takovýmu shovívavostí trpět nehodlám.
26.02.2011 (13.27), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin Kodeda
MÍŠE ŽEMLOVÉ: ano, představení je „blbé“. A vám je z výkonů herců až stydno. Mě je zase stydno z vaší kritiky. Zbytečné pokračovat.
REDAKCI: jeden jenom žasne a vlastně je mu smutno.
26.02.2011 (17.40), Trvalý odkaz komentáře,
,Vojtěch Varyš
podle mne to vůbec není špatný článek.
28.02.2011 (11.51), Trvalý odkaz komentáře,
,Míša Žemlová
Au, ty komentáře bolí! (Pánové, vyjma Vojtěcha Varyše) Zvlášť, když je vyslovují takové osobnosti české dramaturgie a divadelní kritiky a taetrocokoliky. Hlavně na vašich komentářích oceňuji jejich Mikulkůvodchodprosté pozadí.
01.03.2011 (22.37), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
vy si tedy opravdu myslíte:
že lze k něčemu trpět shovívavostí?
že existuje něco jako „explicistismus“?
že existuje „vývěsář“?
že mezi vývěsářem a zelinářem by neměla být krátká pomlčka žádné mezery (jako v „sojce-udavačce“)?
že existuje „intelektualismus“?
že se správně nepíše „à la“?
že ony pohádky nejsou „Krkonošské“?
že onu boudu spíš šila Stb než SNB?
že něco dělá „v režii“ a ne „pod režií“?
že merkur a lego jsou jména a tedy mají být napsané Merkur a Lego?
že opakovat dvakrát slovo („poukázat“) v jedné větě by se nemělo?
že ono klaunství a sralkeckovství je stejné klišé jako vše ostatní vámi jmenované?
že se píše „výjimku“ a ne „vyjímku“?
že v Disku spíš mají sedadla než sedátka?
a že tohle všechno opravdu nemá nic společného s odchodem Vladimíra Mikulky?
01.03.2011 (23.50), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Eissmann
Vážený pane Škorpile,
snaha dobrá, ale dovolím si upozornit, že zhruba od půlky (konkrétně od Stb) přestává váš rádoby vtipný model fungovat a dokonce se vlastně „zvrací ve svůj protiklad“.
Vážne bych doporučoval své příspěvky po sobě nejprve číst.
02.03.2011 (11.51), Trvalý odkaz komentáře,
,Peter Páluš
Míšo Žemlová – vidím, že jste dokonale převzala styl současných DN. Místo toho, abyste se nad textem opravdu zamyslela a příště se pokusila napsat něco méně sebestředného a jednoduše kvalitnějšího (podívejte se na komentáře u předchozí „recenze“, píše se tam o vás také hodně), volíte konfrontační a výmluvný tón. Jasně – vaše recenze je super, za všechno může Mikulka a od vás to vůbec není zbabělé – schovávat vlastní odfálnutí za cizí problémy. Gratulujeme.
02.03.2011 (14.20), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Jakubovi až teď…
ke všem diskusním příspěvkům se denně nedostávám, natož k reakcím na ně – sorry.
Vyčítáš Míše vesměs nedostatky, které jsem měl – coby redaktor textu – odstranit já. Některé z Tebou jmenovaných slov a novotvarů jsem tam nechal záměrně, neb mi přišly docela vtipné, odpovídající mladickému, programově přidrzlému, přezíravému žargonu autorky (trpět shovívavostí /mladí shovívavostí „trpí“… – ostatně projevuje se to i na těchto diskusích, mnoho shovívavosti v nich není/, explicitismus /tedy ostře vyjádřený odpor k explicitnosti/, intelektualismus /obdobné/, vývěsář, pod režií /ergo pod knutou režiséra/, sedátka, sralkeckovství). Některá slova podle mne být mohou – konkrétně á la (tuto možnost uvádí např. Slovník ABZ.cz), merkur, lego (je myšlen typ stavebnic, ne firmy je vyrábějící). Zanechal jsem tam však pár chyb, které mě mrzí – především ono dvojí „poukázání“.
Stalo se. Autorce i čtenářům se omlouvám.
06.03.2011 (2.04), Trvalý odkaz komentáře,
,Tereza Přívozníková
Děkuji! Konečně recenze s jasným názorem, jasně a osobitě stylizovaným jazykem a v neposlední řadě: konečně důvod proč číst iDN.
06.03.2011 (18.42), Trvalý odkaz komentáře,
,Petra Gazdíková
Myslím, že z recenze jsou znát dvě věci: 1) autorce se představení nelíbilo, 2) je chytřejší než režisér a herci… vlastně je toho víc, ale všechno se týká novinářky ne inscenace. To co jí na představení vadí, je řečeno jen na půl a emotivně. Možná má pravdu, ale neměla by být tak v popředí a více a klidněji rozebrat hru jako takovou.
22.03.2011 (17.49), Trvalý odkaz komentáře,
,VLADIMÍR JUST
Dnes jsem konečně shlédl toho hamleta (prosím neopravovat, milý Jakube Š., jako jste profesorsky leč nesprávně opravil Žemlové to její v daném kontextu správné lego a merkur, – mimochodem velmi přesná metafora, jen tak dál, Míšo! – zavdal jste ostatně ve svém opravníku M.Ž. důvod k řadě dalších oprav Vašich oprav). A musím říci, že oproti takřka bezvýhradně přijímanému nedávnému činohernímu Poprasku na laguně, kde jsem se co do invence – snad až na part mladého Krause jako Koadjutora – stylově ocitl kdesi v dávné konzervě zhruba druhé poloviny padesátých let, byl pro mne Hábův hamlet docela osvěžením. Odpouštím divadelnímu (i kritickému) mládí všechno, omyly, úlety, exhibicionismus, drzost, ba i nevzdělanost – to všechno se dá časem dohnat! – , co však mládí neodpouštím, je předčasné stáří (to se týká i stařecky nadšeného kritického ohlasu Poprasku z často „-náctiletých“ per)¨. Dvacetiletá usedlost, vykalkulovaná roztomilost, sterilita.. Studený donutilovský výpočet úspěchu bez Donutilovy profesionality a invence. Hra na milionkrát ověřenou jistotu. Kopírování 100 let starých konvencí, jež kdysi kdosi vyzkoušel za nás,a my to po něm teď vděčně opakujeme, a v domnění, že jsme v exotické Asii objevujeme banální Ameriku. – Ne všechno Michalu Hábovi v hamletu vyšlo, mnohé – včetně nekonečného a přeřvaného Poučení – bych jako pouhou sebeexhibici okamžitě vyškrtl nebo krátil. Ale při všech výhradách – byl v tom vždycky nějaký jasný, razantní výklad, sdělení, názor (což jsem u Poprasku a v recenzích na něj hledal marně). A kombinaci Rosenkranc / Guildernstern / Sládek versus Hamlet / Vaněk považuji za nápad z rodu geniálních – ač bylo málo co v jednom z nejskvělejších textů naší dramatiky změněno, smysl to ve své ambivalentnosti kupodivu neztratilo, ba smysl to znovu dávalo, ze dvou významů křísl význam třetí, a to zcela nový. Mentalita Sládka kupodivu našla překpapivě stařičký rodokmen. Takových míst tam bylo víc (Česko-slovenský sborový skuhrov – Jakube, neopravovat „s“ – , loutková Maryša, hlavní hudební čísla, výborná Dvořáková, také představitelka Hamleta věděla, co říká a proč to říká). Ale co naděláte, je to kabaret, tedy poetika čísel, nutně různorodá, nutně kolísavá, žádný rovnoměrný celek, ten si musí dát dohromady teprve divák. Pokud na to má, nebo je podobně naladěn jako aktéři. Míše Ž. to smysl nedávalo, mně jo (ovšem novotvarový jazyk její recenze, i při občasných stylistických či jiných botách – Ofélie! – recenze jazykově tvořivé, bych nedával vůbec jako odstrašující příklad, spíše jako osvěžující injekci leckterým dnešním zkušeným třiceti až padesátiletým kritickým matadorům, při čtení jejichž stylistického i myšlenkového suchopáru, vzácně uniformního a vzájemně zaměnitelnéhgo, člověk konečně chápe, proč se dnes diskusím říká „panelové“).
07.04.2011 (1.32), Trvalý odkaz komentáře,
,