Nová generace tance
Ukaž, kdo jsi, na čem pracuješ a o čem přemýšlíš – takovou možnost dostávají studenti tanečních oborů na Festivalu Nové generace. Již pátý ročník se konal ve Studiu Alta.
Do třech krátkých večerů se vměstnalo sedm projektů, z toho tři zavítaly z Polska. Ve všech inscenacích byly zpřítomněny nadčasové a obecné myšlenky, které provázejí každého mladého člověka – téma smrti, samoty, vztahů, okolního světa, kultury… Ani tato „nová generace“ se neliší a hledá své místo v životě.
Loneliness and Stuff FOTO ARCHIV SOUBORU
O inscenaci Loneliness and Stuff skupiny Ufftenživot jsme na i-DN již psali, a proto jen zmíním, že tvůrci Sára Arnsteinová a Jiří Šimek jsou absolventy Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a inscenace měla svou premiéru v dubnu toho roku. Jak napovídá název, dvojice se zabývá tématem vztahů a samoty. (Recenzi čtěte zde.)
Markéta Jandová (HAMU) a Jitka Tůmová (absolventka LCDS) pracují na projektu s názvem Ve jménu KAR. Inspirací jim byla kniha Vyhoštěná smrt Jiřiny Šiklové. Nově vznikající projekt si za své hlavní téma zvolil smrt. S racionálním pohledem, bez ostychu a viny řeší tabu s umíráním spojené a balancuje mezi reálnou podobou a absurdní situací. Na povrch postupně vyvěrají i témata materialismu, náboženství a rituálu, stojí v programu Nové generace. Bohužel jsem neměla možnost vidět představení v rámci festivalu, ale viděla jsem jeho dřívější fázi na začátku října v Divadle DISK. Inscenace se totiž stále vyvíjí. Disková verze apelovala na diváka skrz dětský hlas, který k pohybu obou interpretek neustále opakoval větu: You want to be… A končí vždy u jiného slova, větu dává do záporu a znovu končí u jiných slov. Původní význam chceš být přeskakuje na: nechceš být – nechceš – ty – být – chceš – ty chceš a tak dále. Roztříštěná skladba akcí na jevišti vytvářela mikrosituace, odkazující k ritualizovanému chování při pohřbu či jiných náboženských událostech. Jsou zde naznačovány některé typy účastnících se lidí – na bílém plátně na podlaze interpretky nachystají smuteční hostinu – kar , a pak přicházejí pozůstalí i ti, co se přišli jen najíst.
Studentka choreografie na HAMU Monika Částková představila také stále se vyvíjející projekt v rámci své magisterské práce Balans 2. Podtitul odkazuje k Newtonovu fyzikálnímu zákonu setrvačnosti a obsahuje rovnici F1+F2+F3+… FS = 0 (součet všech sil působících na těleso včetně setrvačné síly je roven nule.) Tanečnice Dominika Wiak se postupně z pohybů převážně vleže postupně snaží vzpřímit tělo za hudebního doprovodu Jana Šikla. Nikdy nezůstává nehybná, jelikož se v každém okamžiku objeví nějaká vnější síla nebo síla vycházející přímo z jejího těla a ovlivní další směr pohybu. Teprve na konci dokáže ovládnout a využít působící síly k tomu, aby mohla kráčet po pruhu světla.
Parolapolea FOTO ARCHIV
Téma síly, okolního prostředí a lidského jednání inspirovalo choreografa a interpreta Viktora Černického (AFYDIM- JAMU) k vytvoření inscenace Parolapolea. Prostor si vymezil pomocí dvou tyčí, které ho také omezují v pohybu. Začíná s tyčí položenou na hlavě, které podřizuje pohyby těla. Ve chvíli, kdy je fyzicky nemožné tyč dále nést, tedy, když se tělo příliš přiblíží k zemi, změní pozici tyče, tělo se jí však stále nepřestává podřizovat. Obtáčí se kolem ní, opírá ji o sebe, poponáší ji. Osvobození přichází ve chvíli, kdy tyč ukotví v podlaze. Nebo ne? Přichází totiž do kontaktu s druhou tyčí. Vytvoří s ní více „partnerský“ vztah – je omezován, ale také ji využívá. Objevuje i dutý prostor uvnitř, kde se přelévá voda, která po otevření zátky vyteče. Podivné duo pokračuje svlékáním performera a neustálými pokusy o to, aby tyč stála sama. V okamžiku, kdy zbývá vysvléknout si poslední kus oblečení, se konečně podaří tyč umístit a z toho překvapení zůstává nehybně stát i polonahý Černický.
Projekt Poses vznikl jako: Výsledek pětidenní spolupráce se studenty HAMU na témata tvorba, kompozice a interpretace. Studenti v rámci semináře vytvořili vlastní pohybový materiál a zpracovali ho pro jevištní tvar, píše se v programu Nové generace. Za tónů hudby Thierryho de Mey, což byl hlavní inspirační zdroj, se v prostoru setkávají jednotlivci, dvojice i větší skupiny. Každý opakuje svoji krátkou soukromou choreografii, společně se doplňují, vyhýbají se a vytváří celek.
Trojice Karolina Kardasz, Małgorzata Czyżovska a Bartek Mieszczak zastupovali letos na festivalu polskou novou generaci. Všichni jsou studenti Wydział Teatru Tańca v Bytomy (PWST Kraków) a prostřídali se ve spolupráci na třech projektech:
Choreografie Karoliny Kardasz Ex-change vypráví o vzniku vztahu, jeho průběhu a konci. Kardasz a Mieszczak ve světelném vykřičníku prožívají odděleně a dohromady všechny tři fáze. Jejich prostor je vymezen dvěma částmi vykřičníku – obdélníkem a kruhem. Zpočátku se nemohou z jednoho útvaru přemístit do druhého, každému je určen jeden až do okamžiku, kdy se mají setkat. Po společném poznávání, prvních neshodách a gradujících hádkách se opět rozdělují do dvou částí vykřičníku, ale tentokrát je jim přiřknuta samota v obrazci toho druhého.
I´d ask myself a question, did You? je Mieszczakova choreografie i interpretace. Působí silně autobiograficky zobrazuje hledání sebe sama.
V choreografii Double trouble představila Małgorzata Czyżovská téma ztráty identity v dnešní kultuře. Vystupuje v ní společně s Kardasz. Schematické a rychlé pohyby interpretek doprovázela elektronická hudba a vše se odehrávalo v tlumeném červeném světle. Kamennými výrazy a donekonečna se opakujícími pohyby připomínaly roboty, kteří plní úkoly, mají stále stejný výkon a nikdy se nemýlí. Dynamickou hudbou a skvěle synchronně provedeným pohybem docílily až hypnotizujícího účinku, o kterém se píše v anotaci.
Možná jsme o mnohých mladých tanečnících slyšeli poprvé, rozhodně však o Nové generaci 2016 neslyšíme naposled.
Komentáře k článku: Nová generace tance
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
