Nová pravice ve střední Evropě
Rodí se nová střední Evropa a jeden se nestačí divit. Vůdčími zeměmi této politické změny jsou Polsko a Maďarsko, které z Visegrádu zjevně dělají spolek na rozložení EU. Česko se přidává, přinejmenším drží basu, jakkoli se přitom ošívá a zůstává opatrné. Když se Viktor Orbán odhodlaně přihlásil ke konzervativní kontrarevoluci, jak to učinil loni v polské Krynici, a Jarosław Kaczyński jej neméně rozhodně na místě doplnil, že Poláci jsou pro konzervativní revoluci, tak čeští politici přece jenom šetří silnými slovy a svůj odpor k Bruselu spíše převádějí na „technikálie“ sporu o kvóty pro imigranty apod. Nicméně směr je stejný, byť postup je „mírný v mezích zákona“.
Nejsme barbaři FOTO JUDITH HORVÁTH
Proto v českém případě radno spíše mluvit o plíživé konzervativní revoluci. Její stopy jsou ovšem docela viditelné, stačí připomenout slogany, které jsme od pádu komunismu do světa vytrubovali: Návrat do Evropy! Evropě to osladíme! A nyní: Euro Ne! Kvóty Ne! Jedině bývalý prezident a bývalý vůdce ODS Václav Klaus, který by nějakou takovou konzervativní revoluci v Česku rád rozjel, přišel s tím, že volby jsou na nic, že potřebujeme novou občanskou sametovou revoluci. Zatím je ale pořád ještě generálem bez vojska. Otázkou ovšem je, jak dlouho ještě, neboť shánění rekrutů se již rozběhlo a několik klaunů se snaží chopit příležitosti.
Střední Evropa se takto stává rájem nové pravice, která si v institucích EU vytváří svého nepřítele a politicky se profiluje. Poněkud opotřebovaný neoliberalismus přitom spojuje s nacionalismem, neboť privatizace sociálního státu zůstává jejím programem, který ovšem hodlá usměrňovat ku prospěchu domácích ekonomických elit, takže přitom může pěkně brojit proti nadnárodnímu kapitalismu. Tato nová pravice má také svůj sociální program, zvláště když mluví o národní solidaritě, kterou ovšem chápe jako sociální pomoc pro soukmenovce.
V neposlední řadě je to pravice populistická. Zásadně totiž odmítá tzv. staré a etablované domácí i evropské elity, které označuje za zrádce národa. Svou politickou moc naopak hodlá pomocí masové propagandy budovat přímo na vztahu vůdců k lidu. Proto není nic nepochopitelného na tom, že se Václav Klaus změnil ze zásadního odpůrce občanské společnosti v hlasatele občanské revoluce, buďme rádi, že zatím jenom mírné revoluce konzervativní v mezích zákona.
Takové je, bohužel, současné podhoubí pro oživení konceptu střední Evropy. Cílem evropského středu se stává konzervativní revoluce, která rozklíženým společnostem tohoto území dává nový politický fundament a na západní Evropu se dívá s despektem. Tento střed vnímá západ jako společnost odcizenou a upadlou, což opisuje slovy multikulturní, byrokratická, liberální, až socialistická, hlavně však vykořeněná, tedy bez víry, odhodlání a pevnosti. Orbánův Fidesz s tím začal v Maďarsku a Kaczyńského PiS v Polsku převzal iniciativu. Na řadě je tedy Česko…
Milan Znoj politolog
Komentáře k článku: Nová pravice ve střední Evropě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
