Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Nová síť informuje (No. 15)

    Markéta Málková: Jsme ostrůvek pozitivní kulturní deviace

    REZI.DANCE v jihočeských Komařicích se prezentuje jako rezidenční, taneční a umělecký prostor. Je otevřen pro umělce, umělecké skupiny, ale také pro kulturní managery či celé organizační týmy. Zdůrazňována je spjatost s obcí Komařice, udržují se zde folklórní tradice a pěstuje odpovědný přístup k okolí. O provozu REZI.DANCE, která funguje na pomezí svobodného umění a kreativního průmyslu, jsme se bavili s Markétou Málkovou.

    Markéta Málková a Aleš Hrdlička z REZI.DANCE                                   FOTO ARCHIV

    Jak vznik nápad vytvořit autonomní rezidenční centrum?

    Nápad se zrodil již v roce 2007, když jsem se vrátila ze studií v zahraničí a zdědila statek po svých prarodičích v Komařicích, kde se rezidenční dům nyní nachází. V té době jsme chtěli s ještě pár kamarády statek přestavět na kulturní centrum. Bylo nám ale trochu přes dvacet, neměli jsme zkušenosti, ani peníze. Projekt se tehdy nerealizoval. Cesta k rezidenčnímu domu vedla ještě přes založení a managment kulturního prostoru Kredance v Českých Budějovicích, kde jsem načerpala velké zkušenosti a inspiraci. Kredance jsem po pěti letech opustila vyčerpaná a myslela jsem si, že tím jsem s kulturou skončila. Odjela jsem s mým partnerem do Kambodži, kde jsme půl roku žili a vedli bar na střeše hostelu. Ta vzdálenost, čas a jiné prostředí nás zpět navedly na myšlenku statku, kde by žilo umění i kultura.

    Není v českých poměrech složité získávat prostředky na provoz rezidenčního centra?

    Ano, to skutečně je. Nejsme divadlo ani oficiální kulturní centrum a je těžké vysvětlovat, co je cílem rezidenčního domu. V zahraničí jsou však umělecké rezidenční domy běžnou praxí. Naštěstí se ale časy mění a povědomí se zlepšuje. Neděje se to ale samovolně, nýbrž jen díky dlouhodobě aktivně činným organizacím na poli současného tance a divadla. A těm všem patří můj dík a obdiv.

    Jedním z osvědčených způsobů může být i propojování neziskových a komerčních služeb.

    Je to možná jediný a myslím, že i správný způsob. Jsme stále aktivní a nečekáme pouze na to, kdo nám pošle peníze.  I když je naše hlavní činnost rezidenční, organizujeme také workshopy, v létě dětské tábory, nabízíme prostor k pronájmu i pro různé teambuildingové aktivity. Dáváme si ale pozor na to, aby s námi i tyto akce rezonovaly, aby se plně využil potenciál místa a nádherné přírody okolo nás.

    Co očekávají hosté od pobytu a co jim přináší?

    Myslím, že do Komařic se jezdí hlavně za klidem, přírodou, inspirativním prostředí mimo vlastní domov a město. Umělci se tu mohou plně soustředit na svojí práci, mohou prostě vypnout. A krom toho, máme velmi pozitivní reakce na naší kuchyni. To všechno dohromady je dokonalá harmonie. Tedy to mi alespoň u nedělního oběda naši návštěvníci často přísahají.

    Kolik rezidentů se u vás vystřídalo? Komu je konkrétně váš prostor určený?

    Za minulý rok se u nás vystřídalo sedm rezidencí. Byl to úspěch, otevřeli jsme v březnu 2017 a zájem byl opravdu veliký. Měli jsme tu čest u nás hostit například Jara Viňarského, Ufftenživot, Marka Menšíka, Waxwing Thetare a další báječné umělce. A naštěstí zájem stále trvá. Naše prostory jsou určené primárně umělcům na volné noze, kteří se pohybují v oblasti performativního umění. Díky své lokaci na venkově by náš prostor měl v umělcích probouzet inspiraci v počáteční fázi tvorby. Tento rok se u nás bude psát i scénář k celovečernímu filmu a básnická sbírka. Jsme prostě otevření všem poctivým kreativcům. Jsme takový ostrůvek pozitivní kulturní deviace, kde se meze nekladou.

    Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

    Moje kamarádka Kristina Nedvědová dokončila svůj celovečerní film Sněží a letos bude mít premiéru. Z toho mám opravdu radost. Dlouhodobě mě naplňuje štěstím, že je u nás stále možné svobodně tvořit. A že my máme to štěstí být u vzniku mnoha nových krásných projektů.

    Co vás naopak zklamalo?

    Na kulturním poli mě asi nic zásadně nezklamalo. Spíše mě děsí česká politická a společenská situace.

    Co byste si přála?

    Přála bych si, abychom nynější situaci jako demokratická společnost ustáli, opět si začali vážit svobody – se vším, co přináší. A abychom zvládli jako civilizace zachránit tu naši planetu.

    • Autor:
    • Publikováno: 20. března 2018

    Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 15)

    1. Daniela Hazuková Černá

      Avatar

      Dobrý den,
      čtu tento článek teprve po více jak dvou letech, krásné přibližení Rezi°Dance. Měla jsem naplánováno, že se k vám podívám na deset dní, od neděle 25. října, se Zdenkou Brungot Svítekovou. Prohlížela jsem si vaše webové stránky a prostředí, kde se Rezi°Dance nachází, mne velmi oslovilo. Chtěla jsem poznat i majitele, a tak jsem si vaši fotografii našla na internetu a přečetla si váš článek. Bohužel k návštěvě nedojde díky vládním opatřením v souvislosti s COVID-19. ŠKODA, TAK NĚKDY PŘÍŠTĚ.

      Přeji krásné dny, ať se vám ve zdraví daří!

      Praha, 22. října 2020 Daniela Hazuková Černá

      22.10.2020 (17.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,