Nová síť informuje (No. 26)
Zdeňka Morávková: Nastupující generace je nadějná
Tančírna je secesní stavba ukrývající se v lesích Račího údolí nacházející se v oblasti Rychlebských hor. Jedná se o kulturní instituci, která pořádá koncerty, autorská čtení, divadlo a spolupracuje na přípravě a realizaci česko-německého site-specific festivalu V centru / Im Zentrum. Tančírnu nechal v impozantním secesním stylu v letech 1906-1907 postavit George Kopp, minimálně podle dochovaných fotografií a historického popisu tak působí. Byla v té době viditelně velmi živým kulturním a společenským prvkem. Jak se žije v „Srdci Rychlebských hor“ dnes?
Tančírna Račí údolí – „Srdce Rychlebských hor“. Foto Nová síť
Tančírna je znovu živým kulturním centrem a vyhledávaným turistickým cílem. Byla obnovena v roce 2015 v původním stylu a duchu a ve výsledku si ji velmi oblíbili lidé i na soukromé akce a různé workshopy. Je jako stvořená třeba pro swingařské akce, ale jako zázemí s jedinečným geniem loci ji vnímá např. i komunita lidí kolem jógy. Tančírna je unikátní v tom, že nabízí úžasný architektonický prostor a zároveň živý kontakt s přírodou a krajinou, která je na dosah. Račím údolím protéká potok, od Tančírny začínají krásné smíšené lesy a nedaleko je zřícenina hradu Rychleby i zámek Jánský vrch. Od Tančírny zvou různé cesty na hřeben a do dalších malebných údolí Rychlebských hor.
Zdeňka Morávková se před deseti lety přestěhovala z Prahy, kde pracovala jako kurátorka pro edukační činnost pro Národní galerii v Praze, do Rychlebských hor. Zamilovala si místní přírodu, dobrosrdečné lidi i velké romantiky a nadchla ji zde mnohá místa. Od roku 2015 se stará o kulturní život v Tančírně, o malou Kapličku v Zálesí a v rámci festivalu V centru se snaží spolu s přáteli přinášet zážitky na místa, která byla polozapomenuta.
Zdeňka Morávková. Foto Nová síť
Program v Tančírně je poměrně rozmanitý, jaké je její hlavní poslání?
Hlavní posláním je vytvářet otevřený kulturní program jak pro místní obyvatele, tak pro turisty, kteří si Rychlebské hory oblíbili a začínají je více a více objevovat. Smyslem naší instituce je doplnit mozaiku kultury o dílek, který tu spíše scházel. Tedy o hudební žánry, okrajově i divadlo či autorská čtení, přednášky nebo festivaly, které prozatím v regionu neměly větší zastoupení. Nechceme konkurovat obcím s jejich vlastním programem. To by nedávalo smysl.
Můžete nám krátce přiblížit spolupráci Tančírny na česko-německém site-specific festivalu V centru / Im Zentrum? V čem spočívá?
Musím začít trochu zeširoka. Tančírnu nechala opravit obec Bernartice – malá vesnička, která ji ani nemá ve svém katastru. Ale vedení obce se nemohlo smířit s představou, že by Tančírna zanikla. Po citlivě provedené rekonstrukci jsme hledali způsob, jak zajistit i kulturní program, po kterém byla ze strany veřejnosti poptávka. A v tento moment začalo jednání s mikroregionem Javornicko, což je pět vesniček v okolí Tančírny (Javorník, Bílá Voda, Uhelná, Vlčice a Bernartice). Považuji za naprosto výjimečné a mimořádné, že se nám podařilo spojit síly, vytvořit vizi a v neposlední řadě spojit část rozpočtu k tomu, aby Tančírna mohla mít nejen krásnou podobu, ale i obsah. A mikroregion Javornicko byl také prvním partnerem kulturní iniciativy V centru. Dávalo nám smysl spojit krásnou a opravenou Tančírnu s dalšími polozapomenutými místy v krajině či v konkrétních obcích. V Tančírně pak třeba probíhají autorská čtení, koncerty a besedy, ale site-specific intervence děláme na více či méně vzdálených místech v okolí. Je to vlastně jedinečná příležitost dostat diváky na místa, o kterých třeba ani nevěděli, že existují.
Tančírnu od roku 2006 spravuje město Bernartice. O její záchranu a znovuoživení se na začátku hodně zasadili i místní obyvatelé. Pokračuje zapojení komunity nějakým způsobem i dnes?
Ano, pokračuje a to na několika úrovních. Někteří se i nadále podílejí na fungování Tančírny filantropicky. Tedy tím, že přispívají finančními dary či dobrovolnicky – s občasnou pomocí s produkcí akce na místě. Další formou jsou náměty veřejnosti při sestavování dramaturgie a line-upu. Sbírám podněty, jak od starostů obcí, tak místních obyvatel. Zajímá mě, koho by oni sami chtěli v Tančírně potkat, slyšet. I když je dramaturgie postavená spíše na podpoře tzv. alternativy, nebráníme se ani různým krokům stranou do mainstreamu či jinam, pokud víme, že to místní opravdu potěší a nás to zároveň finančně nepoloží. Když se mi třeba starší generace svěří s tím, že by ocenila cimbálovku, ráda nějakou kvalitní pozvu. Stejně tak jsme s radostí uvítali koncert Tomáše Kluse, který se konal na podporu debaty o současném neutěšeném stavu lesů na Jesenicku. Někteří velcí srdcaři nabízejí třeba i sponzorování celé jedné akce a výtěžek ze vstupného jde potom jako podpora dalším akcím, které by se samy obtížně zaplatily. Snažím se přitom myslet na všechny generace a potenciální cílové skupiny. Aby minimálně jednou za sezonu měl skoro každý důvod do Tančírny zavítat. Od malých dětí, přes celé rodiny, náctileté až po seniory, kterým třeba nabízíme zdarma koncerty v podobě tzv. čajů o patnácté.
Tančírna pořádá koncerty, autorská čtení, divadlo a spolupracuje na přípravě a realizaci česko-německého site-specific festivalu V centru / Im Zentrum. Foto Nová síť
Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?
Těší mě pocit, že kamkoliv po ČR v poslední době zavítám, čím dál častěji se setkávám s různými menšími i většími kulturními projekty. Od oživování kravínů a jejich přeměny na rezidenční programy pro umělce až po snahu oživit “kdejaké” malé městečko pomocí akcí typu Restaurant day nebo třeba Pechakucha night. Zdá se mi, že čím dál více lidí chápe, že podobu a kvalitu života na místě mohou ovlivnit na prvním místě oni sami. Obecně se mi to téma pojí s občanskou angažovaností. A tak s radostí sleduji nastupující generaci, která mně osobně přijde mimořádně nadějná. Subjektivně to prožívám tak, že čím dál více lidí vidí bohatství a potenciál tzv. “zapadákovů”, nehledají ho třeba ve velkých městech, ale jsou ochotni jej sami tvořit na místě, kde zrovna žijí.
Co vás naopak zklamalo?
Mrzí mě, jak málo se o kulturní dění v regionech zajímají třeba kraje nebo ministerstvo. Zásadně větší zájem o nás projevují nadace či tzv. neziskovky. Nejde totiž vždy jen o finance. Někdy potřebujete k pocitu naplnění z vlastní práce slyšet třeba jen povzbudivá slova či získat nabídku na opravdu kvalitní školení. Zdá se mi, že od státu neexistuje žádná podpora pro začínající subjekty (nebo jen nevím, kde a jak ji hledat?). Nicméně ve výsledku to vyjde nastejno. Stát je zkrátka neviditelný. Pokud nemáte vlastní dobré kontakty, můžete se cítit docela ztraceni a nelze se pak divit, že část lidí v kulturním provozu vyhoří. Přečkat prvních pět let života může být tedy docela výzva.
Co byste si přála?
Přála bych si, aby se lidé nebáli projevit svou autenticitu. Aby se bez ohledu na věk a ideálně bez berliček typu alkohol dokázali “odvázat”, bláznit a užívat si radosti, hudby, šílenství a krásy. Aby se také nebáli přemýšlet nad hlubokými a těžkými tématy a uměli je prožít. Aby se nemuseli bát sebe sama ani druhých. Věřím, že dobrá kulturní instituce k tomu může svým malým dílkem přispívat.
Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 26)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
