Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor Zahraničí
Nová síť informuje (No. 6)
Asen Terziev: Divadlo nesmí zůstávat ve své bublině
Ve středu 22. února začne 15. ročník festivalu Malá inventura, jehož pořadatelem je kulturní neziskovka Nová síť. Je to příležitost prezentovat nezávislé produkce, začínající umělci a manažeři mohou navázat spolupráci se zahraničím, či napříč regiony ČR. Minulý rok byl jedním z hostů festivalu Asen Terziev, divadelní kritik, teatrolog a dramaturg jednoho z největších mezinárodních festivalů Bulharska Varna Summer. Kromě tradičních produkcí se nebojí uvádět i ty divácky odvážnější, několikrát se zde s úspěchem prezentovalo i české divadlo – například soubory VerTeDance či Handa Gote research & development. Bulharsko na českou kulturu slyší, bude tomu i naopak? Příležitost zjistit to budeme mít 28. února ve Venuši ve Švehlovce při „nepohodlném“ představení Mir Vam, které reaguje na migrační situaci v Evropě a které bude na podzim uvedeno i v rámci regionálních částí Malé inventury.
Asen Terziev FOTO ARCHIV MALÉ INVENTURY
Co si vybavíte v souvislosti s českým divadlem jako první?
Abych řekl pravdu, asociací mám hned několik. Napadají mě hry Václava Havla, tradice českého loutkářství či pražský strukturalismus a jeho velký přínos pro porozumění současnému divadlu. Praha byla rovněž jedním z prvních míst, kde jsem se setkal se současným tancem z celého světa, a to v roce 2002 na festivalu Konfrontace. Později, při účasti na festivalu Malá inventura, jsem si ještě silněji uvědomil význam alternativního divadelního jazyka a prostoru. Také si české divadlo asociuji s experimentováním – mám velice rád divadelní fantazie Jiřího Havelky, Handa Gote research & development, VerTeDance, Jana Mikuláška (mezi jinými). Všechny české produkce, které byly představeny v rámci našeho festivalu, nás oslovily svou odvahou a inovátorstvím.
Jste dramaturgem velkého festivalu a jako divadelní kritik máte možnost vidět spoustu zahraničních produkcí. Dají se najít nějaké paralely mezi bulharskými a českými projekty současného nového divadla?
Samozřejmě. Domnívám se, že tendence jsou více méně stejné. V Bulharsku nám chybí experimentátorství v loutkaření, které je velice často spojováno pouze s tvorbou pro děti. A v čem je Praha daleko před námi, jsou divadelní prostory – my se bohužel nemůžeme chlubit tak vyspělými a technicky vybavenými prostory jako jsou ty, které jsem viděl v Praze – např. Alfred ve dvoře, Ponec, Divadlo Archa, Studio ALTA, La Fabrika atd.
Snímek z inscenace Mir Vam FOTO STEPHANIE HANDJIISKA
Letos bude na festivalu Malá inventura uveden projekt režisérky Nedy Sokolovské Mir Vam. Sám jste si jej vybral na svůj festival ve Varně. Co vás na něm nejvíce zaujalo? A jak byl přijat bulharskou kritikou?
Na práci Nedy Sokolovské si nejvíce cením toho, jak je zcela oddaná věci – je schopna to přenést na lidi, se kterými pracuje, i do působivého divadelního zážitku. Neda byla první, kdo v Bulharsku začal dělat dokumentární „verbatim“ divadlo; nemyslím si však, že by byly její inscenace tak atraktivní jen kvůli jejich „novosti“ v našem prostředí. Velice oceňuji způsob, kterým se ona a její tým dokážou přiblížit lidem, které studují, že se jim tito lidé opravdu otevřou. Tento velice humánní aspekt její práce je pro mě hodně zajímavý. Někdy může být současné divadlo zaměřené na sociální či politické téma okázalé či spekulativní, to však dle mého názoru není případ Nedy Sokolovské. V Bulharsku byla inscenace Mir Vam velice dobře přijata kritikou – v anketě Literárních novin Nejlepší divadelní události roku 2016 získala téměř všechny hlasy.
V České republice dávají tvůrci stále více přednost uměleckým tvůrčím rezidencím? Je i v Bulharsku taková tendence?
Bohužel ne. S výjimkou Derida Dance Centre (http://www.derida-dance.com/qs/) jsem neslyšel o nikom, kdo by rezidence pro umělce v Bulharsku realizoval.
Co vás v poslední době potěšilo na poli kultury, nebo naopak zklamalo?
To je velice těžká otázka… Můžu říct, že inscenace jako Mir Vam mi dělají radost, protože mi připomínají, co znamená dobré divadlo – je to zkouška empatie, snaha o porozumění sám sobě i ostatním. Zklamání mi přináší nekvalitní divadlo, nebo když kultura či divadlo zůstávají ve své “bublině”. Jestli tedy mohu použít tento výraz, který je poslední dobou tak oblíbený.
Co byste si nejvíce přál?
Přeji si stabilitu a mír v Evropě i ve světě. A překonání bariér, které ničí společnost.
Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
