Nová síť informuje (No. 9)
Libor Kasík: Málo si klademe otázku, proč kulturu podporovat
Zanedlouho – ve dnech 31. května až 4. června – bude probíhat svátek všech milovníků nového cirkusu, festival Cirk-Uff. Založil ho jeden z výrazných hybatelů tohoto žánru – ředitel trutnovského polyfunkčního divadla UFFO – Libor Kasík. Ten je známý nejen velkorysou prezentací špičkových zahraničních tvůrců u nás, koprodukční spoluprací a podporou domácích souborů, ale také například svéráznými názory na kulturní politiku. Proč je manažer takového formátu právě v Trutnově a jaké jaké jsou jeho další plány?
Libor Kasík FOTO MARTIN VOSÁHDLO
Nedávno jste se vrátil z Austrálie, kde jste byl nominován do poroty Fringe festivalu. Získal jste tam inspiraci, kterou lze zúročit u nás? Obstály by české projekty v místní konkurenci?
Jen bych upřesnil, že do poroty jsem byl skutečně pozván, ale nakonec jsem se z časových důvodů nemohl hodnocení věnovat, tak třeba příště. Inspiraci jsem tam nalezl ohromnou. A to nejen v profesní oblasti. Měl jsem možnost pracovně navštívit mnoho zemí na různých kontinentech, někdy i na poměrně dlouhou dobu, ale Austrálie mě opravdu nadchla. Tu pozitivní atmosféru v zemi prostě nemůžete přehlédnout. To by ale bylo na úplně jiný rozhovor, tak jen zmíním, že z Australanů čiší, že vládu věcí svých mají pevně v rukou a že jsou si toho v tom nejlepším slova smyslu vědomi.
Co se týče Fringe festivalu v Adelaide, není tak obrovský, jako jeho starší bratr z Edinburghu, což z něj činí snesitelnější záležitost. Ale velký festival to samozřejmě je, takže běžný divák i promotér má vskutku z čeho vybírat. Těžko mohu popsat všechno, co mě zaujalo, ale ten hlavní přínos pro nás jako pro festival, potažmo pro UFFO a ještě více pro českou cirkusovou scénu, vnímám v tom, že jsme postavili základy pro dlouhodobější vztahy s australským cirkusem. Fakt, že na letošní Cirk-UFF přijedou Gravity and Other Myths předvést svou novinku Backbone, je vlastně možný hlavně proto, že soubor měl u nás vloni v září rezidenci, díky níž je finální cena únosná.
Backbone je ohromně silné představení, které přestože pluje na abstraktní vlně, působí velmi intenzivně. Mimo absolutní dokonalosti provedení či specifického a působivého light designu je to především díky komplexnímu pojetí režiséra Darcyho Granta, který spolu se souborem v této inscenaci hledá odpovědi na to, kde se bere a co vlastně je síla. A také proto, že i protřelý cirkusový divák má pocit, že sleduje neustále něco nového, neokoukaného, což není v novém cirkuse zdaleka vždy samozřejmostí. On i fakt, že recenze se nesou v superlativech a zároveň diváci aplaudují ve stoje, není zdaleka běžný.
Takže mě moc těší jednak skutečnost, že diváci mohou vidět Backbone v Trutnově (a to pouze jako na jednom ze dvou míst v Evropě), a taky další plánovaná koprodukční spolupráce, která opět spočívá ve vzájemné výhodnosti. Tedy primárně, že Australané využijí unikátních a pro nový cirkus ideálních prostor UFFa k rezidencím a my realizaci těchto projektů tím pádem finančně uneseme. A ptáte-li se, zdali by obstály české projekty v tamní konkurenci, tak já říkám, že některé zcela určitě. Ne nějak v masovém měřítku, ale několik souborů a projektů, které už v zahraniční konkurenci obstáli, tu máme a přibývají další.
Letos se vám podařilo sestavit showcase českého nového cirkusu, na který se přijedou podívat významné osobnosti z celé řady zemí. Byl to váš cíl od vzniku Cirk-UFFu?
Ona je to vlastně (jako všechny dobré věci) věc synergií. Ti promotéři ze světa přijedou primárně proto, že mají možnost vidět Backbone v Evropě. A když jim zároveň pošlete informaci o českém showcase, tak najednou dostanete odpovědi typu „to je krásný program, to jsem netušila, že český cirkus je takhle rozsáhlá záležitost atd.“. Takže pokud to pojmete takto komplexně, může to mít – a já věřím, že bude mít – pozitivní dopad na českou cirkusovou scénu. Jak jsem již zmínil, existují české projekty, které mají potenciál dobývat svět. V podstatě lze říct, že myšlenka českého showcase je s Cirk-UFFem spojena od začátku, ale až teď dostává reálnější rozměry. A musím říci, že za to může tak trošku Rosťa Novák, který na jedné schůzce z kraje roku povídá: „No a nechceš teda udělat showcase? Vždyť kde mají šanci promotéři komplet český cirkus vidět?“.
Je známo, že jste politicky činný a máte na určitá témata jasný názor. Raději vynechám otázku: co všechno byste změnil na současné dotační politice v České republice? A poprosím vás, abyste pouze v deseti větách vysvětlil její ideální podobu?
Kulturní politika je skutečně oblast, která mě zajímá maximálně. Hlavně proto, že kultura, obzvláště v širším a dnes používaném pojetí kulturních a kreativních průmyslů, může mít na společnost zcela zásadní vliv. A ten vliv se bude v dalších letech zvyšovat s tím, jak tyto průmysly v jednotlivých zemích budou růst – a již rostou. Stručně řečeno, jde o to nastavit systém tak, aby motivoval tvůrce a aby zaujal co nejširší spektrum veřejnosti. Protože pak budou ekonomické i sociální dopady hmatatelné a podpora kultury bude nejen skutečně smysluplná, ale i z politického hlediska obhajitelná. Myslím, že si málo klademe otázku, proč kulturu podporovat. Zvýšení podpory kultury je pro lidi z branže spíše taková nenaplnitelná mantra, pro většinovou společnost je to pak téma vlastně nezajímavé.
Politické strany prakticky vůbec nepracují s faktem, že investice do kultury se prokazatelně a násobně vracejí. Ale myslím, že žijeme v době, kdy si konečně začínáme uvědomovat, že investice do vzdělání, vývoje i kultury jsou tím, co nás může posunout například od pověstné montovny směrem k mozkovně. Ale aby to vyznělo správně. Nejde primárně o navyšování objemu veřejných peněz plynoucích do kultury, byť i to by v našem případě bylo pozitivní.
Domnívám se, že změny by měly proběhnout hlavně ve třech oblastech. Tou první jsou daně. Uvědomme si, že na ministerstvech, krajských a městských úřadech a v kulturních institucích pracují desetitisíce lidí na tom, aby nejprve rozdělili granty, a následně aby téměř stejné peníze vrátili do státní kasy formou daní. Další oblastí je odpolitizování rozdělování peněz. Politika sama o sobě není nic špatného, ale každý má dělat, co umí. Ano, dokud budeme rozdělovat veřejné peníze, vždy v tom bude částečně subjektivní pohled, ale odejmutím finálního rozhodnutí politikům se zamezí mnoha excesům i podezřením. Tady se můžeme celkem dobře inspirovat systémem britských arts councils. A třetí oblastí je smysl samotného ministerstva kultury, které by mělo mít v dnešním silně se měnícím prostředí trošku jinou podstatu. Kultura se dnes sama decentralizuje a u nás, i když samozřejmě situace není nijak katastrofální, máme tendenci ubírat se spíše právě centralistickým směrem. Změny ve zmíněných oblastech by měly naopak uvolnit ruce profesionálům, zainteresovat co nejširší spektrum společnosti, a do systému tak dostat více veřejných i soukromých peněz.
Můžete prozradit, co je vaše další meta?
Z krátkodobého hlediska určitě festival Cirk-UFF, který nás čeká již za pár dní, dlouhodobě pak právě problematika kulturní politiky, tedy dotažení konceptu a jeho následné prosazení.
Na závěr již tradičně tři otázky:
Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?
Potěšila, ba nadchla mě Garden of Unearthly Delights, kterou jsem pravidelně navštěvoval v Austrálii. Je to sice spíše zábavní koncept, ale pokud zábavu, tak tímto euforickým a povznášejícím způsobem.
Co vás naopak zklamalo?
Dejme tomu, že se dějí věci, které by člověk nečekal a které ho zrovna netěší, ale čert je vem.
Co byste si přál?
Víc úsměvu, nadhledu a sebevědomí.
Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
