Nová vlna českého jazzu (No. 3)
Stylová nebo prostě vkusová orientace jazzové generace dnešních třicátníků vykazuje značně širší rozptyl, než u jejich předchůdců. Podívejme se na ni zblízka.
V Praze se ve dnech 13. dubna – 3. května konal již třetí ročník mezinárodního jazzového festivalu Mladí Ladí Jazz, který propaguje nastupující českou i zahraniční jazzovou generaci.
Hardbop a jazzrock
Je tu stále ještě škola post-hardbopového nebo jazzrockového mainstreamu s tématem a chorusovými improvizacemi a s bohatým výběrem různých historických reminiscencí. V této skupině se zcela mimořádně prosadil 33 letý tenorsaxofonista Ondřej Štveráček. Se zahraničními partnery si už zahrál ledakdes v Evropě, v Rusku a dokonce i v Jižní Africe. První CD pod vlastním jménem What´ s Outside mu vydala britsko-česká společnost Cube-Metier v roce 2010. I zahraniční kritika jej oceňuje jako mimořádně plnokrevného následníka Johna Coltrana.
Tenorsaxofonista Ondřej Štveráček. FOTO archiv
Značně střízlivěji zní celkem klidný post-swingový mainstream v podání souboru Limited Edition (CD Goove Roots, Arta 2008), sexteta s kousavým zvukem tří dechů a s kombinací starších a mladších generací. Ukazuje však, že chorusový jazz si u nás stále drží svou laťku. Je to cítit i u omlazené podoby souboru Hot Line na albu Story Telling (ARTA 2011). Jejím vedoucím je pětapadesátník Jan Hála a mezi jeho partnery najdeme o 10 let mladšího kytaristu Jaroslava Friedla, člena skupiny Ilustratosphere Dana Bárty, která tvoří přechod k mladší, mírně alternativní linii. Další tři členové patří už ke generaci třicátníků, které si Hála vesměs vybral z bigbandu, který sám vede na Ježkárně. Styk s mladou generací vede nepochybně i k postupné změně původní vlastní orientace.
Postmodern jazz
Hudba vlastních souborů dnešních třicátníků však zní přece jen trochu jinak. Žádný člen kvarteta Points (CD Animal Music 2010) při nahrávání tohoto alba ještě nepřekročil třicítku: trumpetista Miroslav Hloucal přitom dnes patří k nejvyhledávanějším sólistům, basista Tomáš Liška a bubeník Tomáš Hobzek vyprodukovali mezitím CD vlastních skupin, v obou případech se zahraničními hosty (Liška: Invisible World, Animal Music, s italským bandoneonistou Danielem di Bonaventura. Hobzek: Stick It Out, Animal Music 2010, s americkým pianistou Danem Tepferem, holandským tenorsaxofonistou Cyrillem Oswaldem a s Tomášem Liškou).
Luboš Soukup, představitel nastupující jazzové generace, je původem z Chrudimi. Hraje na tenor, alt, soprán saxofon a na klarinet. Studoval na Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze, dále pak na Akademii Muzyczne K. Szymanowskiego v Polsku a nyní na Rhythmic Music Conservatory v Dánsku. Hraje v kapele POINTS, Inner Spaces nebo A.K.T. FOTO archiv
Saxofonista tohoto kvarteta Luboš Soukup je také zakladatelem kvarteta Points. Vzniklo v roce 2007 ze studentů pražské „Ježkárny“ a jejich způsob hry se už od tradičnícho schematu téma – chorusová sóla – téma výrazně odlišuje. Každá nahrávka se skládá spíše z kratších, samostatných pasáží, které mění barvu, zvuk, náladu a případně i rytmickou strukturu. Nakomponované nebo dohodnuté pasáže se přitom střídají s improvizovanými – ať už přinášejí sóla nebo prostě barevně a zvukově odlišné plochy. Taková koncepce převažuje v našem „mladém“ jazzu a s jistým odlišením ji sdílí většina souborů dnešních třicátníků.
To platí i o sextetu LANUGO. I v něm najdeme Miroslava Hloucala a také jednoho z členů Vertiga, nejvýraznějšího souboru naší nové vlny, basistu Rastislava Uhríka. Vedoucí role patří pianistovi a keyboardistovi Viliamu Bérešovi a zpěvačce Markétě Foukalové. O hledání zvukové pestrosti a barevnosti svědčí ovšem na některých snímcích i příležitostná účast hostů: smyčcového kvarteta Lamborgini (v Bérešových aranžmá) a sopránsaxofonu Petra Kalfuse, dalšího vyhledávaného reprezentanta naší mladé scény. Na zatím jediném eponymním albu souboru (2009, Animal Music) se komorní průzračnost střídá se zvukově plným ansámblem: nad improvizačním uvolněním převládá aranžérská hravost.
Éterické návraty aneb Zpěvačky
Lenka Dusilová. FOTO archiv
Spolupráce se zpěvačkami je častá i na dalších nahrávkách. Připomíná éru swigu, který prakticky plnil funkci tehdejší populární hudby, ale neváže se na obehrávání swingových standardů. Nejdál od tohoto prototypu zatím vykročila Lenka Dusilová, zpěvačka s vlastním autorským přínosem. Lenku Dusilovou doprovázejí v pražských klubech už delší dobu jazzmani, kteří si s ní rádi zahrají. Je to dnes 36letá písničkářka, která roku 2005 absolvovala americké turné s partnery zvučných jmen. Jako autorka se představila už roku 1985 na folkovém festivalu s vlastní skladbou na báseň Jiřího Wolkera. Toto album obsahuje i její zhudebnění básně Františka Halase Ohně. Připomeneme-li si Pohádku Jiřího Ortena, která ve zhudebnění Davida Dorůžky zazněla nedávno se švédskou zpěvačkou Josefine Lindstrandovou a s doprovodem Pražského komorní filharmonie v Rudolfinu, zdá se, že tato generace nachází svůj vztah i k domácímu kulturnímu dědictví.
Na albu Eternal Seekers, které vydala předloni vzniklá edice Respekt (i to ukazuje, jak tento druh hudby hledá nové cesty) jsou partnery Lenky Dusilové pianistka a skladatelka Beata Hlavenková a kvarteto Clarinet Factory. Jeho členové přicházejí spíše z oblasti tzv. vážné hudby a roku 2005 získali hlavní cenu v soutěži skladeb pro instrumentální skupiny v USA. Hlavenková se do Prahy vrátila po studiu na univerzitě v Massachussettes. Na svém albu JOY FOR JOEL (Animal Music 2009) se představuje jako osobitá skladatelka rovnocenně spolupracující s americkými partnery (především s vynikající trumpetistkou Ingrid Jensen).
Jana Fabiánová (11. 3. 1979 v Praze) – herečka, zpěvačka a návrhářka, dcera zpěvačky Nadi Urbánkové . V roce 2003 se stala Objevem TV Nova Český slavík. Vydala dvě popová a jedno jazzové album. Vystupuje s kapelou Jazzappeal. Účinkuje v divadlech SeMaFor, Kalich a Palace. FOTO archiv
Za pozornost stojí i CD Jany Fabianové JAZZY CHRISTMAS (RIGPA CZF 2009). To je dcera dcera Nadi Urbánkové, která své nové jméno přijala, aby se vyhnula příliš svazujícím hvězdným asociacím. Na svých předcházejících třech CD na české pobočce světové firmy EMI přelétá mezi elektronikou, country a jazzovými asociacemi.
Další zpěvačka, která si říká Zeuritia (CD pod vlastním jménem u Animal Music,2008) ladí své album především do nálady jobimovské „latiny“, ale s doprovodem našich a polských jazzmanů v ní dovede uplatnit i jazzový výraz.
Spojení se zpěvačkami u dnešního jazzu stále funguje, ale má přece jen jiný charakter, než v období swingu. Zbývá tu ovšem ještě větev, která se od toho, co jí předcházelo, liší nejvýrazněji.
O té příště.
Komentáře k článku: Nová vlna českého jazzu (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
