Nová znamení studentského divadla (No. 1)
Včera začal 26. ročník festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Nejprve probíhal v ulicích, v červeno-zelených reflexních vestách, na žebříku a v klaunské čepici. Šašek Pentahydrát Dusičnan Vanadný nás provedl Mozartovou, Dvořákovou, Kozí, Poštovskou, Minoritskou až na Orlí. A tam prováděl dál — slavnostním zahájením festivalu. Pohlceni ohňostrojem nesmyslů, po lokty ponořeni do odpadků – jak pedagogové, tak soubory i studenti s přáním potkat nové úhly pohledu a objevit znamení. Organizátoři se nás ptají: Změníš pohled?
Šašek Pentahydrát Dusičnan Vanadný nás provedl Mozartovou, Dvořákovou, Kozí, Poštovskou, Minoritskou až na Orlí. FOTO PETR CHODURA
Příležitostí je na to až až, máme tady 14 divadelních škol z 11 států, které jsme v rámci ceremoniálu poznali i s půvabnými fotkami, které se v některých případech (zejména u ruského herce monodramatu Já, Jago) setkaly s výraznými ohlasy v publiku. Více či méně ohlasů v publiku vyvolali i koordinátorka festivalu Adéla Svídová, děkan divadelní fakulty doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., studentská i profesionální porota odcházející s cenami SWAG (studentská porota) a Marta (odborná porota), které na konci festivalu poputují do rukou nejlepších tvůrců.
A největší ohlasy? Co nás zvedlo ze židlí? Nikdo jiný než sám ředitel festivalu prof. Petr Oslzlý! A čím zahájil festival? Přáním: co nejvíc pohybu. Protože divadlo je nepřetržitým pohybem. Pohybuje se kolem nás a my se pohybujeme uvnitř něj, s ním a za ním, proto za ním také jezdíme na SETKÁNÍ/ENCOUNTER do Brna.
Co nás zvedlo ze židlí? Nikdo jiný než sám ředitel festivalu prof. Petr Oslzlý! FOTO PETR CHODURA
A co když…?
Už jste byli na jazzovém koncertu pořádaného zvířátky? A tušíte, jak se cítí budík, když ho odložíte? Může vás pohladit věšák nebo vám zašlápnout auto obří slepice? A co když přehlédnete prase pana prezidenta, které má dva centimetry?
Ze skicáku je milé a hravé seznámení s dovednostmi činoherců z prváku — malý exkurz do práce s hlasem, pohybem, napojením na ostatní, slovem, situací a s tím, co se tady vlastně ti komedianti učí. A proč nás baví se na to koukat? Protože když pověsíš květinovou tašku na věšák, je to umění. Bravo!
A na závěr? Velké ponaučení večera: Problémy, jak je známo, jsou rakovinotvorné.
Děkuji za krásně strávený čas. Odcházet po celém dni v deset večer mírně unavená, ale s úsměvem a surrealistickými obrázky v hlavě je veskrze příjemné.
JAMU, Brno – Ze skicáku. Režie, dramaturgie, scéna, choreografie Oxana Smilková, technologie Barbora Sosnovcová, dramaturgie Martina Apostolova.
///
Více na i-DN:
Nová znamení na festivalu studentských škol
Komentáře k článku: Nová znamení studentského divadla (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
