Nová znamení studentského divadla (No. 2)
Feminismus je otázkou rovnosti
Inscenace Skotské královské konzervatoře To zkurvené slovo na F je v zásadě diskuzí nad tématem feminismus, dokumentární koláží různých zprostředkovaných pohledů na věc. Tvůrci inscenaci popisují jako doslovné divadlo. Ano, myšlenky a názory, které jsou stěžejní hmotou projektu, jsou tu předkládány bez obalu, bez snahy o znak, náznak či metaforu. Tyto názory navíc nejsou nijak zvlášť originální, takže divák může nabýt dojmu, že se seznámil se slovníkovým heslem obohaceným o příklady a rafinovaně rytmicky volené taneční vsuvky.
To zkurvené slovo na F je v zásadě diskuzí nad tématem feminismus, dokumentární koláží různých zprostředkovaných pohledů na věc. FOTO MARIÁN MEDLEN
Inscenace tak působí poměrně chladně, silně teoreticky — exaktně. Je to intelektuální konstrukce, která jako by byla důležitější než pět živých lidí na scéně. A přitom se téma samotných herců bezpochyby úzce dotýká a mají na ně vlastní názor, ale jako by chtěli zůstat za svými názory skrytí. Jediná chvíle, kdy jsem si byla jistá, že mluví sami za sebe, byla poněkud klišé konfrontace s vlastním tělem, popis jeho chyb a předností a smíření se s ním.
Slovem, které z jeviště zaznívalo snad nejčastěji je rovnost. Skotská královská konzervatoř se v Bulletinu prezentuje jako škola, která klade důraz především na rovnost a je zajímavé, že na loňský ročník festivalu Encounter 2015 přijela s inscenací o americkém vojínovi, který se cítil jako žena.
Přestože představení působilo jako teze, herci udržovali divákovu pozornost, i přestože se vyjadřovali poměrně dlouhými mluvenými pasážemi, které přerušovali již zmíněnými tanečními vstupy. Právě díky nim si divák mohl odpočinout od mluveného slova. Herci působili jako pětice lidí, se kterými by určitě bylo příjemné diskutovat.
Karolina Ondrová
Skotská královská konzervatoř, Glasgow – Kolektiv: To zkurvené slovo na F. Režie, hudba, scénografie kolektiv, hrají Conor Hinds, Emilia Mordal, Chloe-Ann Tylor, Alex Kampfner, Rebekah Lumsden.
///
Shoot/Get Treasure/Repeat se zabývá tématem terorismu, války a dopadu těchto jevů na každodenní život civilistů. FOTO MICHAL KREMINA
Na ostří nože
Text Marka Ravenhilla Shoot/Get Treasure/Repeat se zabývá tématem terorismu, války a dopadu těchto jevů na každodenní život civilistů. Ravenhill svůj text rozčlenil do šestnácti krátkých her, ve kterých nazírá na téma z různých perspektiv. Popisuje život civilistů, který je každodenně konfrontovaný s realitou plnou násilí.
Inscenace Michaela Funkeho se odehrává v minimalistické scénografii, která je složená z bílých posuvných regálů. Tento prostředek bohatě stačí k vykreslení prostředí a jakési sterilní atmosféry světa, ovládaného strachem. Co je potřeba na inscenaci vyzdvihnout především, jsou herecké výkony. Jasné porozumění situaci, civilní výrazové prostředky, přesné ztvárnění rolí. K nejsilnějším patří například scéna, ve které přicházejí dva důstojníci ženě oznámit, že její syn zemřel v boji.
Funke staví jednotlivé situace na ostří nože. Ten nejkrutější moment přichází vždy těsně potom, co si divák úlevně oddychne. Pouze v případě závěru jinak výborné scény mučení zůstaly emoce jaksi utopené na jevišti a k divákovi nedoputovaly. Za ne právě šťastně zvládnutý považuji výběr hudby, ve kterém není čitelná žádná vnitřní logika a hudba má potom funkci pouze efektní. V Německu vytvořili inscenaci, která velmi sugestivně komunikuje s divákem a jejíž vznik má v dnešní rozbouřené Evropě jasné opodstatnění.
Adam Steinbauer
Alanusova vysoká škola umění a společenských věd, Německo, Alfter bei Bonn – Mark Ravenhill: Vystřel/Seber kořist/Opakuj. Režie Michael Funke, dramaturgie Nora Giese, scénografie Olivia Rosendorfer, Stephanie Zurstegge, hrají Sophia Carla Brocker, Olivia Gajetzki, Nina Karimy, Jaschar Markazi Noubar, Alexander Prizkau, Janina Raspe, Alina Rohde, Simeon Johannes Wutte, Aljoscha Zöller.
(Články vznikly profestivalový zpravodaj.)
Komentáře k článku: Nová znamení studentského divadla (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
