Nová znamení studentského divadla (No. 6)
Masáž Othella
Ve čtvrtek odpoledne se festivalovému publiku představil v premiérovém a také v jediném uvedení inscenace Já, Jago Andrei Zagorodnikov. Herec, režisér, dramaturg a student 5. ročníku režie na Ruském státním institutu múzických umění si jako látku pro svůj sólový projekt vybral Jaga z Shakespearova dramatu Othello. Téměř hodinové představení je sestaveno z etud, které Zagorodnikov založil na tom, že analyzoval Jagovy motivace a jeho psychologii.
Jago byl prostě obyčejný prospěchář, jenž zná svou cenu. FOTO MICHAL KREMINA
Zagorodnikov pracuje s monology i dialogy sama se sebou, které však představují i jiné postavy – Othella, Desdemonu apod. Pracuje sice s mnoha motivy, ale ty jsou ve skrze povrchní a co se týče narážek na Othella, tak také urážlivé a rasistické. Z Otella udělá rapujícího, celkem hloupého černocha, z Desdemony činí neméně pitomou husu.
Na inscenaci je výjimečné to, že Zagorodnikovi se akusticky i fyzickým jednání daří zaplnit téměř vyprázdněný prostor scény HaDivadla. Po prostoru se pohybuje přirozeně a v celé jeho štědrosti. Využívá minima rekvizit – barové stoličky, na které masíruje těsto jako tělo Othella, šátků, kříd, kterými popisuje zdi a člení tak představení na několik částí. Tím samozřejmě člení i Jagovo rozpoložení do několika fází. Jagův osud končí netradičně oběšením, k čemuž však příliš vývoj postavy nevede.
Shakespearovo drama Zagorodnikov v Brně neuvedl ve své mateřštině, avšak ani v Petrohradě, na domácí půdě, jej nehraje rusky, ale anglicky jako na festivalu Encounter. Tento sólový projekt primárně sestavoval právě pro mezinárodní publikum na festivalech, aby s ním mohl cestovat. Shakespeare je sice autor srozumitelný napříč kontinenty, avšak právě takto zobrazený Jago nebyl psychologicky propracovaný, ani jeho motivace nebyly logické a srozumitelné. Byl prostě obyčejný prospěchář, jenž zná svou cenu.
William Shakespeare/Andrei Zagorodnikov: Já, Jago. Režie, dramaturgie Andrei Zagorodnikov. Psáno z uvedení 14. dubna 2016 na festivalu Encounter.
///
Ostrov přátelství
FOTO PETR CHODURA
Poslední představení třetího dne byl Ostrov studentů Národní taiwanské univerzity umění v Taipei. Přivezli sondu ze života na ostrově. Protože žít na ostrově, znamená být mnohem víc napojený na ostatní, člověk musí umět spolupracovat.
Inscenace Ostrov je tvořena několika kapitolami, které obsahují živé obrazy, repetitivní scény či pohybové etudy. Kapitoly jsou uvedeny anglicky řečeným popisem na mikrofon. Většinou se jedná o vrcholně metaforické divadlo. Lze z něj číst několik témat – od nesvobody, přes kult osobnosti, žití ve skupině, nevymanění se z masy až po obyčejné osamění.
Studenti z Taiwan zobrazovali téměř domácí prostředí a pravděpodobně do inscenace promítali své vlastní zkušenosti a emoce. Na druhou stranu vznikla koláž poměrně univerzálních a po celém světě obecných témat, které zná každý a jsou mu svým způsobem blízká. V tom je inscenace pozoruhodná – je platná napříč národy.
Na druhou stranu právě tato její obecnost je i největší rezerva, jelikož se příliš nevymaňuje z toho, co je nám známe a nepřináší nic exkluzivního. Provedení je však velmi precizní a emotivní. Ovšem po pár kapitolách, kdy se princip opakuje, začíná napětí a pozornost upadat. Inscenace ovšem rozhodně stojí za pozornost, ať už kvůli práci s rekvizitami či pohybovou choreografií. Perfektní je i hudební složka, která přispívá ke kontinuitě a klidu atmosféry. Jak v případě klidné klavírní skladby, tak i v dynamičtějších tanečních částech. Z práce studentů Taiwanu čiší vzájemné napojení.
Národní taiwanská univerzita umění, Taiwan – Tien Tan: Ostrov. Režie, dramaturgie Tien Tan. Psáno z uvedení 14. dubna 2016 na festivalu Encounter.
Komentáře k článku: Nová znamení studentského divadla (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
