Nové divadelní akvizice (I)
V krkonošské obci Jestřabí nedávno na půdě obecního úřadu objevili oponu, dekorace, sufity a další památky spojené s ochotnickým spolkem Tyl v Roudnici v Krkonoších. Podle nepsaných muzejních postupů je obvyklé, aby sbírkové předměty byly uloženy co nejblíže místu nálezu. Na druhé straně ojedinělé předměty patří do muzeí centrálních, ať už krajských, či Národního, které mají také vhodnější depozitární prostory. Zvláště když se jedná o tak specifické předměty, jako je opona o velikosti 8 × 3‚5 metru. V depozitářích Národního muzea v Terezíně se vybraným roudnickým památkám, které je ještě možné zachránit (část je nenávratně zničena dlouholetým nevhodným uložením), dostane konzervátorského ošetření, uložení v prostorách se stálou vlhkostí vzduchu i ochrany před eventuálním napadením hmyzem.
Autorem malovaných zadních prospektů i opony s výjevem ze starých pověstí českých (setkání Ctirada a Šárky), které pocházejí ze třicátých let 20. století, je pravděpodobně malíř a dekoratér Jan Lev (1874–1935). Začal studovat malířství na pražské akademii, ale po roce z existenčních důvodů odešel a maloval pokoje, podle tehdejší módy s řadou „maleb z ruky“, figurálních či krajinářských výjevů. Působil v Jilemnici, zajímal se o divadlo, maloval žánrové obrázky a podobizny. Jeho malby jsou i na jilemnických veřejných budovách a v jejich interiérech. Vynikl jako malíř kulis. Dobové plakáty ochotnických představení zvaly na dekorace od Mistra Jana LEVA z Jilemnice.
Divadelní oddělení Národního muzea má ve svém fondu několik ochotnických i loutkářských opon a dekorací. Řada z nich byla v roce 2014 prezentována na výstavě Malíři Boškové z Vlachova Březí v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích. Výzkum nejen opon, ale i archivních dokumentů z ateliéru malířů Bošků potvrdil zajímavé souvislosti, totiž že malíři převážně tvořili na základě velmi jasných požadavků loutkářů a ochotníků, často přímo podle obrázků-pohlednic, které jim dodali. Opakovaly se především motivy ze starých pověstí českých (Ctirad a Šárka, Břetislav a Jitka, Libuše věštící slávu Prahy), anebo pohledy na pamětihodná místa (Karlštejn). Od malířů se očekávala hlavně řemeslná zručnost, nikoli umělecká originalita: kopírovali často předlohy pomocí rozkresů na čtvercová pole. Proto také při srovnání ochotnických kulis nalézáme tolik společného.
Věříme, že to nebude dlouho trvat a veřejnost se bude moci na vlastní oči seznámit na výstavách Národního muzea s oponou a dalšími památkami po ochotnících z Roudnice v Krkonoších.
HANUŠ JORDAN
Komentáře k článku: Nové divadelní akvizice (I)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
