Nové divadelní akvizice (II)
Divadelní oddělení NM dokumentuje současné divadlo z různých úhlů pohledu, intenzivně se rozvíjejí projekty Dokumentace divadelní práce pro muzejní sbírky a Dokumentace současných divadelních budov. V loňském roce jsme zaznamenali také několik akvizic od osobností, které po roce 1989 spoluutvářely podobu českého operního divadla.
Videozáznamy představení, které daroval režisér Tomáš Šimerda, pocházejí z doby, kdy ještě nebylo zdaleka běžné, aby si je divadla pořizovala. Převážně byly natočeny na přelomu osmdesátých a devadesátých let (v liberecké a plzeňské opeře, ale je tu také záznam Mikáda z Hudebního divadla Karlín či Kouzelné flétny z Paláce kultury), pozdější v Národním divadle Brno, kde byl Šimerda v letech 1999–2001 šéfem opery. Záznamy jsou na VHS – a vzhledem k tomu, že životnost tohoto média se odhaduje na pětadvacet let, byl nejvyšší čas je zdigitalizovat.
Na zápis do sbírky a digitalizaci čekají videokazety z osobního archivu režiséra Jiřího Nekvasila. I v tomto případě jde o unikátní záznamy, mj. projekty, kterými Jiří Nekvasil spolu s Danielem Dvořákem vstupovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let do českého operního divadla – v Opeře Furore a Opeře Mozart. A nejsou tu jen záznamy českých i zahraničních představení a Nekvasilova televizní tvorba (televizní inscenace, dokumenty – zvláště B. Martinů), ale například i pracovní materiál, který byl natočen při zkouškách v rámci přípravy dokumentu o uvedení Zemlinského opery Es war einmal ve Státní opeře Praha. Jiří Nekvasil pečlivě schraňuje materiály ke svým inscenacím: programy a další propagační tiskoviny, fotografie, ohlasy. Divadelnímu oddělení NM předal složky ke své televizní tvorbě, k inscenacím činoherním (Hradec Králové, Pardubice, Ostrava ad.) i operním tuzemským (začátky, Národní divadlo, Státní opera Praha, Národní divadlo Brno), hlavně ale též materiály k inscenacím zahraničním (Buenos Aires, Regensburg, Nantes, Trier aj.), které u nás nejsou jinde dostupné. V divadelní sbírce NM je od loňského roku také maketa akad. architekta Daniela Dvořáka k Příhodám lišky Bystroušky v argentinském Teatro Colón – a dalších patnáct scénických modelů z let 1992–2004: k inscenacím v Opeře Mozart, ve Státní opeře Praha (mj. Bubu z Montparnassu a Es war einmal), v Národním divadle (např. Adriana Lecouvreur, Smrt Klinghoffera, Její pastorkyňa). Daniel Dvořák přislíbil, že nepůjde o jeho poslední příspěvek do divadelní sbírky NM – a tak u nás badatelé v budoucnu najdou skutečně velmi reprezentativní materiál k tvorbě režijně-scénografické dvojice, která za dva roky oslaví třicet let spolupráce. Kromě toho se budeme snažit získat do sbírky materiály (zvláště ty autorské) od dalších inscenátorů, které ovlivňují podobu současného operního divadla u nás.
Komentáře k článku: Nové divadelní akvizice (II)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
