Novinářka, která se nebála

Letošní Nobelovu cenu za literaturu získala běloruská spisovatelka narozená na Ukrajině Světlana Alexijevičová (1948). Oznámila to dnes Švédská akademie. V češtině vyšly Alexijevičové knihy Modlitba za Černobyl, Válka nemá ženskou tvář či Doba z druhé ruky – Konec rudého člověka. Sedmašedesátiletá investigativní novinářka a prozaička, jež loni navštívila Prahu, byla oceněna za „mnohohlasou tvorbu, která je dokumentem utrpení a odvahy naší doby“. Je čtrnáctou ženou, která Nobelovu cenu za literaturu dostala.

Světlana Alexijevičová (1948) na kyjevské univerzitě 6. dubna 2016. FOTO Sergento/Wiki

Díky své pozoruhodné metodě – pečlivě sestavené koláži lidských hlasů – Alexijevičová prohlubuje chápání celé éry, uvedla ve svém hodnocení Švédská akademie. Zatímco loni se laureátem nejprestižnějšího ocenění na poli slovesného umění stal překvapivě francouzský spisovatel Patrick Modiano, Alexijevičová patřila mezi kandidáty na Nobelovu cenu v posledních letech k žhavým favoritům. A to i přesto, že její díla se pohybují na hranici mezi literaturou faktu a beletrií a Švédská akademie cenu uděluje především za čistě beletristická díla. Vytvořila nový literární žánr, který přesahuje novinářský formát, prohlásila šéfka Švédské akademie Sara Daniusová, která letošní Nobelovu cenu za literaturu vyhlásila. Strávila třicet či čtyřicet let mapováním sovětského a postsovětského člověka. Není to ale historie událostí. Je to historie emocí, dodala. V češtině dosud vyšly dvě její knihy: Válka nemá ženskou tvář (1986), Modlitba za Černobyl (2002) a Doba z druhé ruky – Konec rudého člověka (2015).

V roce 2014 na Festivalu spisovatelů v Praze. FOTO archiv ČT

Světlana Alexandrovna Alexijevičová se narodila 31. května 1948 v Sovětském svazu, v ukrajinském městě Stanislav (nyní Ivano-Frankovo) ukrajinskému otci a běloruské matce. Pracovala jako investigativní novinářka. Z Běloruska, kde žije, musela kvůli pronásledování autoritářským režimem Alexandra Lukašenka v roce 2000 emigrovat a teprve po jedenácti letech se do Minsku vrátila. Její ocenění bylo oznámeno krátce před prezidentskými volbami v Bělorusku, které jsou plánovány na neděli 11. října.

Válka nemá ženskou tvář, Lidové nakladatelství, 1986. Repro archiv

Modlitba za Černobyl, nakl. Doplněk 2002. Repro archiv

Doba z druhé ruky / Konec rudého člověka, nakl. Pistorius & Olšanská 2015. Repro archiv

V loňském roce byla Alexijevičová hostem Festivalu spisovatelů v Praze. Přišla se zcela novým způsobem psaní, je především novinářka, která se nebála otevírat témata války v Afghánistánu, jaderné katastrofy v Černobylu či konfliktu na Ukrajině. Zároveň je ale svébytnou spisovatelkou, její psaní má silné literární aspekty, řekla viceprezidentka Festivalu spisovatelů Praha Vlasta Brtníková.

Na vyznamenanou kromě finanční částky osmi milionů švédských korun (23,4 milionu Kč) čeká i tradiční slavnostní ceremoniál. Ten se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince.

/Z více zdrojů převzal a upravil hul/