Novozélandská operní revoluce
Říká se, že nejneuvěřitelnější příběhy si člověk nevymyslí, ty se musejí stát. Příběh opery novozélandského skladatele Johna Drummonda Školní dívčí revoluce se prý také stal, přitom Cimrmanova opereta Proso mu v neuvěřitelnosti a komplikovanosti nesahá po kotníky. Princ Nicolas, zprvu tak „pokrokový“ vládce, že založí i dívčí školu, posléze tyran, kvůli němuž se lidé bojí vyjít z domu, jeho dva synové Ivan a Danilo zamilovaní do dvou žaček, které se spolu s dalšími dívkami skrývají před tyranem ve škole, jejich učitelka kdysi byla jeho láskou, Nicolas převlečný za šéfa policie přijde na inspekci, když dívky ve škole začnou revoltovat, a jejich láska, i jeho znovurozkvetlý cit k učitelce, tyrana napraví.
Ať už se to stalo, nebo ne, na jevišti jednadvacátého století se taková story dá hrát snad jen v podobě crazy komedie nebo parodie. Jenže skladatel napsal smrtelně vážné dílo eklektickým stylem čerpajícím z klišé romantických oper i středního muzikálového proudu. Když princové zpívají zamilované árie, je to nechtěná legrace také pro naivitu popisné režie a toporného starooperáckého herectví.
Je pozitivní, že si Dětská opera vybudovala mezinárodní kontakty a svou existencí inspirovala už několik původních kompozic, natáčí také kompakty. Jenže mentalita souboru setrvává v hluboké minulosti a světová premiéra sotva hratelné novinky to potvrdila. Těžko se to píše o sympatických lidech, kteří neúnavně pracují a vymýšlejí…
Dětská opera Praha – John Drummond, Jeremy Commons: Školní dívčí revoluce. Režie a scéna Jiřina Marková-Krystlíková, choreografie Josef Kotěšovský, kostýmy Pavla Bochňáková, sbormistr Michaela Rózsová. Světová premiéra na Nové scéně v Praze 13. února 2011.
Komentáře k článku: Novozélandská operní revoluce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
