Nový cirkus a všechno kolem
Mezinárodní výzkumný projekt Circus and its Others (pracovní překlad Nový cirkus a všechno kolem) si dal do vínku zkoumat, jak začleňování nového cirkusu do mainstreamové kultury může ovlivňovat historický status žánru, charakterizovaného jako místo pro oslavu a využívání rozdílů všeho druhu, od performancí výjimečných uměleckých skupin až po předvádění rozmanitých bizarností. Teoretičtí badatelé i praktici si v rámci tohoto výzkumu kladou otázky, jak novocirkusoví umělci a skupiny dokážou ve své praxi využívat rozdílů, osvojovat si nové postupy, vytěžit materiál, který se nabízí ve vzájemné konfrontaci. Jak se o dané problematice nejen hraje, ale také diskutuje a teoretizuje. Jak se zkoumají rozmanité otázky týkající se mimo jiné genderu, sexuality, výjimečných schopností a handicapů, etnických dispozic, třídních rozdílů atd. To je stručná charakteristika projektu, který si navíc dal za úkol propojovat teoretiky z různých oborů a zemí světa v rámci jedné velké akce.
Závěrečný potlesk účastníků konference Circus and its Others II. byl spontánní FOTO DAVID KONEČNÝ
První podnět k pořádání mezinárodního teoretického fóra zaměřeného výhradně na contemporary circus vzešel v roce 2014 od Charlese R. Batsona z newyorské Union College a Karen Fricker z ontarijské Brock University. Pod záštitou Montreal Working Group on Circus Research se pak v roce 2016 v rámci festivalu Complètement Cirque odehrála v Montrealu první odborná konference. Účastníci pochopitelně došli k tomu, že problematika je tak široká, že vyžaduje další zkoumání a další společné diskuse. Bylo potřeba, aby štafetu převzal někdo další. Stalo se… Iniciativy se chopili Češi, a tak se součástí letošního festivalu Letní Letná stala II. mezinárodní konference CIRCUS AND ITS OTHERS. Organizace se ujal mezinárodní tým, složený ze zástupců českého Cirqueonu, americké Union College, kanadské Brock University a dánské University of Copenhagen. Na tom, že se druhý ročník po Kanadě odehrával právě v Praze, má bezpochyby největší podíl Veronika Štefanová, která – po dlouhé a pečlivé přípravě – po celé tři dny konference neúnavně a s úsměvem (obojí je pro zdar akce stejně důležité) řešila vše, co se organizace týče.
Konference se pořádala ve dvou prostorách divadla DISK, které byly na konci srpna ještě volné: v hlavním sále a na malé scéně Řetízek. Součástí akce byla i návštěva představení českých umělců na Letní Letné, například Cirksession (kratší vystoupení v mozaice jednoho večera, převážně se studenty a absolventy katedry nonverbálního herectví HAMU).
Samotný program konference se musel vejít do tří dnů – 27. až 29. srpna. A nebylo bezpochyby snadné nacpat sem veškeré zájemce o veřejnou prezentaci v jednotlivých sekcích. Nakonec se jich sešlo na padesát (!), i když jejich manévrovací prostor byl omezen na 15–20 minut. Účastníků bylo přes stovku a v obou místnostech bylo stále plno, alespoň v době, kdy jsem konferenci navštívila já. V denním provozu si samozřejmě málokdo může dovolit přepych strávit na konferenci tři čisté pracovní dny, zvláště není-li přímo specializován na oblast nového cirkusu. Takže mé postřehy jsou jen kusé. I tak jsem ale stačila zaznamenat, že Čechů – včetně studentů a absolventů příslušných škol, stejně jako výkonných umělců – bylo na konferenci minimum. S výjimkou prvního dne, kdy se formou kulatého stolu prezentoval český nový cirkus (zúčastnili se ho mimo jiné zástupci Cirqueonu, Mlejna, La Putyky). Pokud jde o teoretiky, v oblasti nového cirkusu je jich u nás minimum. Cirkusem jako uměleckou disciplínou hodnou vědeckého zkoumání se snad kromě Veroniky Štefanové věnuje jen Ondřej Cihlář, ale jinak tento obor zůstává setrvale v plenkách (a v dnešních podmínkách si troufám tvrdit, že hned tak nedospěje).
Účastníci novocirkusové konference navštívili na Letní Letné představení Cirksession s ukázkami práce českých studentů FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Samotnou mě překvapilo, z kolika nejrůznějších aspektů se dá nový cirkus (v angličtině contemporary circus – pozn. red.) zkoumat. Udivilo mě i to, že zatímco u nás stále přetrvávají předsudky o vyšších a nižších typech umění, na západ a přes moře od nás se různí vědečtí pracovníci nezdráhají zkoumat ani doslova okrajové divadelní druhy a jevy. To někdy může vypadat až směšně, ale zapálení přednášejících i množství otázek účastníků svědčily o tom, že existují lidé (a nejen v akademické komunitě), které téma opravdu zajímá.
Jedním z dilemat konference bylo to, že ani ten nejpilnější frekventant nemohl stihnout vše. A byl postaven před otázku, které ze sekcí se zúčastní.
I když základní téma (pokud se nejednalo vyloženě o praktickou technologii novocirkusových dovedností) bylo v podstatě jednotné, a to rozdílnosti, z nichž vyplývají možnosti uplatnění nejrůznějších menšin. Což je vlastně téma, které se v širším výkladu týká úplně všech – pokud nepočítáme fyzicky dokonalé, psychicky vyrovnané, bohaté bílé muže středního věku. Jak se ukazuje, do tohoto tématu se vejdou veškeré rozdílnosti, ať už se týkají původu, pohlaví, sexuality, různé míry schopností, nebo příležitostí k sebeprezentaci. Účastníci konference, jak se dalo vytušit z jednotlivých příspěvků, jsou přesvědčeni, že právě forma nového cirkusu (potažmo nonverbality) je vhodným výrazovým prostředkem, který může propojovat lidi různých národností i sociálního postavení. Objevily se tu tedy příspěvky týkající se například postavení ženy-matky, její fyzikality a psychiky, zevrubné zkoumání aspektů homo- a heterosexuality, multikulturalita v různých podobách jako přednost či handicap, integrace handicapovaných i možnosti tzv. sociálního cirkusu. Došlo i na pojmenování a zkoumání různých typů cirkusového umění, včetně tzv. side shows či freak shows. Každé z těchto témat je potenciálně zajímavé. Ukázalo se však, jak důležitá je schopnost jednotlivých přednášejících své téma „prodat“. Někteří příspěvek pouze přečetli jednotvárně, ale frekvencí tak rychlou, že byla na hranici (či za hranicí) slyšitelnosti a srozumitelnosti. Což byl také v závěrečném hodnocení jeden z aspektů, na který se poukazovalo. Také některé další závěry, k nimž se došlo, nepřekvapily – nutnost propojení teorie s praxí, zapojení méně aktivních, volnější organizace v tom, aby všichni stíhali všechno atd. Většinou otázky neřešitelné.
V každém případě je dobře, že se podařilo konferenci uskutečnit, a můžeme jen doufat, že z ní případně vzejde i nějaký písemný výstup. Současně můžeme kvitovat, že alespoň v oblasti nového cirkusu, navzdory minimálnímu teoretickému zázemí, jsme díky této konferenci postoupili o něco výše. V tom jsou ovšem praktičtí umělci dál – mezinárodní spolupráce v této oblasti jsou už na denním pořádku.
Více o konferenci na www.circusanditsothers.com
Komentáře k článku: Nový cirkus a všechno kolem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
