Divadelní noviny > Festivaly

Nultý bod (No. 4) Za dveřmi / 2018

První den už jubilejního 10. ročníku festivalu pouličního divadla Za dveřmi zahájil tradiční průvod, který jsem si letos nechal ujít. O něm se více dozvíte zde.

Ačkoli po desetiletích konečně svléknuto z chomoutu vstupní brány, která mohla leckoho odradit, pořád je to k logice pouličního divadla macešské. Stovky metrů čtverečních asfaltu před budovou Výstaviště prostě nejsou ulice a lidé, kteří sem přijdou. Zkrátka, nejsou to obyčejní uživatelé městských ulic, ale návštěvníci divadla. Celá akce tak postrádá svůj hlavní účel – oživit město. Zde se oživuje plocha, která jeden týden patří veletrhu knih a druhý výstavě stanů.

Jsou to však marné a opakované stesky a magistrát ne a ne produkci ve městě povolit. Dobře tedy, že aspoň nezrušil celý festival. A ten aspoň v těchto nedůstojných podmínkách může předvést divákům to nejlepší ze světového pouličního divadla. Jeden z vrcholů přišel překvapivě záhy po zahájení – po klasické klaunérii Libertenano s důrazným zacílením na interakci portugalského klauna Enana dorazil soubor Kamchàtka s eponymním představením, které není ani tak představením, jako spíš improvizací na realitu.

Osm postav s kufry a oblečených nápadně starosvětsky připomíná osm emigrantů ocitnuvších se v neznámé zemi a toužících po přijetí. Když ve shluku diváků vidí dvě dívky na skateboardech, okamžitě jim utvoří závodní dráhu. A hned ji přemění pro koridor k průjezdu kol či kočárků. Uvidí pankáče s flaškou vína – hned si od něj nechávají nalít do pusy… A už se všichni objímají a na závěr zas oni toutéž lahví pohostí jeho. Co jim padne do oka, to dokonale přizpůsobí své improvizaci. Přičemž je třeba zdůraznit, že bez jakéhokoli domlouvání jako jeden muž (tedy jako pět mužů a tři ženy) spolupracují. V souhře a v reakci na partnera jsou bezchybní. A rovněž v odvaze a objevení skvělého zdroje humoru. Praha toho byla svědkem na závěr jejich performance, kdy nejprve všichni naskákali do kašny před Výstavištěm, aby se nakonec postavili před tramvaj, donutili zastavit i kolem projíždějící ochránce zákona, kteří s přísným zrakem tramvajákovi pomohli a ochránili ho, leč naše skupinka osmi performerů se nedala a odjíždějící policejní vůz ještě pomohla „roztlačit“. Nakonec naskákali do dalšího náhodného vozu a odjeli kamsi, nečekajíce ani na závěrečný aplaus. Bezkonkurenčně nejlepší pouliční akce za poslední ročníky festivalu.

Můj osobní program zahajovacího dne zakončila repríza novinky Lov z produkce festivalové stálice Bratří v tricku ve spolupráci s mladým dámským souborem Holektiv. Měl jsem možnost vidět i dubnovou premiéru v La Fabrice, těšil jsem se tedy na srovnání studiové a venkovní verze. Recenzi Lovu z pera Kateřiny Kykalové najdete zde, já se omezím jen na pár poznámek. Bratři v tricku jsou známí nejen svou hravostí a nekonečným smyslem pro humor, ale i zdravou a uvolňující mírou sebesrandy. Vedle jiných novocirkusových souborů, které se berou děsně vážně, až z jejich produkce světská lehkost mizí, u Bratří v tricku je to naopak. Spadne-li jednomu kuželka, prostě ji zvedne, nějakou sebeshazující grimasou se okomentuje a pokračuje se dál. Úspěšní jsou také v tom, čem nový cirkus tradičně zaostává, a to divadelní stránkou a schopností zakomponovat artistní čísla do narativu tak, aby to nevypadalo jak slepené žvýkačkou. Možná za to může i výběr témat, resp. V jejich případě spíš fenoménů, které se dobře parodují a jejichž emblémy jsou snadno převoditelné do žonglovacích míčků nebo kuželek.

Po plovárně, klasickém cirkusu či pohřbu se pánové zaměřili na tradici myslivosti, honů a oslav posledních lečí. A tah spojit se třemi děvčaty z Holektivu, které v inscenaci představují zejména zvířecí část (laně, kachny atd.), byl velmi prozíravý. Inscenace Lov je v repertoáru Bratří v tricku jednoznačně nejméně artistní a nejvíce divadelní. O dost víc se tu mluví a o dost víc se tu taky tančí, přičemž první taneční číslo mezi lovcem a laní s nevídaným erotickým nábojem patří k tomu vůbec nejlepšímu z inscenace. Venkovní prostor a jeho nástrahy zejména ve větru odfoukávajícím umělou mlhu podstatnou především pro první minuty představení, se nakonec ukázal nejen jako nelimitující, ale v lecčems i přínosný. Opravdové stromy zasahující téměř do scény iluzi lovu rozhodně podpořily.

Pokud mají oba soubory v plánu s touto inscenací objíždět další pouliční a venkovní akce, lze konstatovat, že se mají diváci nač těšit.

///

Více na i-DN:

Nultý bod (No. 1) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No. 2) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No. 3) Za dveřmi / 2018

…

Nultý bod (No. 5) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No.6) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No. 7) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No. 8) Za dveřmi / 2018

Nultý bod (No. 9) Za dveřmi / 2018

///

 

• Autor: Dominik Melichar
• Publikováno: 18. července 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Nultý bod (No. 4) Za dveřmi / 2018

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ