Nultý bod (No. 8) Za dveřmi / 2018
Po zahraničních hostech se na scéně Divadla v Celetné představily tři tanečnice ze Spitfire Company, a přinesly tak do tématu „intimity“ další barvu. Nejednalo se sice o premiéru (ta byla už na jaře v Ponci, viz recenze v DN), ale pro mnohé hosty festivalu to novinka byla.
Spitfire Company – Constellations II. FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
Po Constellations I., možná až příliš rozkošatělých množstvím témat a vjemů, působí Constellations II.: Time for Sharing sevřeněji, přehledněji a jaksi celkově lahodněji. Hodina prožitá s třemi tanečnicemi – Cecile da Costy, Markéty Vacovské a Kristýny Šajtošové – se přesně hodila do podvečera horkého léta a působila až rituálním dojmem.
Zastavíme-li se u podtitulu, pak obě slova jsou důležitým klíčem k performanci. Základním tématem je čas, jeho uplývání, zpomalování i zrychlování, a dokonce i zastavení a možná na chvíli i jeho zpětný tok. Čas je odměřován tikáním hodin, ale také metronomu, a modelován různým tanečním rytmem jednotlivých performerek. Někdy je to čas poklidný, až líný, jindy, zběsilý, vrcholící transem. Také druhé slovo, totiž sdílení, hraje v performanci důležitou roli – jde tu nejen o sdílení času a zážitku s diváky, ale i o různé variace vztahů na scéně.
Spitfire Company představila svůj nejnovější kus Constellations II.: Time for Sharing
FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
Režisér Petr Boháč, autor konceptu i scénografie, vytvořil scénu, která se na první pohled podobá kouzelnému jezírku, obklopenému rákosím (atmosféru podporuje též světelný design Jiřího Šmirka i zvukový plán). Sem postupně vplouvají jednotlivé tanečnice. Každá nejprve předvede sólo, při kterém pohyby evokují svět fauny: vodoměrku, vážku či labuť. Je to příroda ve své idylické, impresionisticky rozostřené podobě. Z přítmí se scéna postupně rozsvěcí do plného světla. A najednou vidíme prostředí jinak. Už se tu neleskne hladina, ale je to jasný den – magický kruh obklopený obilím, které se podobá šípům (v ty se později proměňuje v tanečních obrazech ženy s tělem probodaným šípy). Je to kruh rituální, kruh času, v němž ženy společně tančí, míjejí se a setkávají, aby se znovu rozešly a znovu scházely. Je to nekonečný koloběh světa, v němž setkání mohou být smysluplná i náhodná. Jednotlivé části, které proměňují vizuálně i hudebně atmosféru, jsou oddělovány obřadným zazvoněním na zvonec, ke kterému je třeba vyběhnout po dřevěných schůdkách na okraji uzavřeného prostoru. Prolínání reálných zvuků s hudbou, stejně tak jako přirozených a vysoce stylizovaných pohybů má v sobě zvláštní magii. Zároveň vypovídá o velmi dobré připravenosti performerek, které dokonale ovládají svá těla. S hravou samozřejmostí střídají půvab ladnosti, s nervními trhavými pohyby, živočišnost a spontaneitu se zpomalenými kreacemi ve stylu butoh, do extrému vybičovaný sólový šamanský tanec vystřídá tiché souznění, kdy všechny tři tančí v objetí. Je čas sdílení…
///
Více na i-DN:
Nultý bod (No. 1) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No. 2) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No. 3) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No. 4) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No. 5) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No.6) Za dveřmi / 2018
Nultý bod (No. 7) Za dveřmi / 2018
…
Nultý bod (No. 9) Za dveřmi / 2018
///
Komentáře k článku: Nultý bod (No. 8) Za dveřmi / 2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
