O beránkovi, který v New Yorku spadl ze zasněženého nebe aneb Mise splněna
Naivní divadlo Liberec navštívilo začátkem ledna mezinárodní kulturní veletrh APAP 2015 v New Yorku, kde v rámci české „showcase“ třikrát zahrálo inscenaci O beránkovi, který spadl z nebe. Z cesty nám poslal své deníkové záznamy ředitel Naivního divadla Stanislav Doubrava.
Ráno metrem do Brooklynu… fOTO ARCHIV NDL
Newyorský veletrh divadla, tance a hudby APAP (Association of Performing Arts Presenters) existuje více než padesát let a je jedním z nejvýznamnějších bodů na světové mapě kulturního průmyslu. Setkávají se zde tisíce pořadatelů kulturních vystoupení a uměleckých agentur, které pak jednotlivé projekty nabízejí. Přítomnost na veletrhu nabízí účastníkům jedinečnou možnost stát se aktivní součástí celosvětové sítě v této oblasti umění a zároveň získat cenné kontakty. Naivní divadlo Liberec bylo Českými centry a Institutem umění – Divadelním ústavem doporučeno po loňském úspěchu Budulínka letos znovu – s inscenací O beránkovi, který spadl z nebe.
Čtvrtek 8. ledna
Odjezd od Naivního divadla na Letiště Václava Havla ve 4.30 (ti šťastní Pražáci!). Čtyři herci, dva technici, režisérka, ředitel. Výprava je už od adventu ve skladu DB Schenker v New Yorku. Let z Prahy do Vídně normální, zato první pokus Austrian Airlines do NY úplně nevychází. Po startu začala kapat na řadě míst voda na cestující, kteří sice nepanikařili, ale tvrzení letušek, že je to zkondenzovaná voda z klimatizace, vydrželo jen nad Amsterdam, kdy kapitán oznámil, že otáčí zpět do Vídně. Takže dvě a půl hodiny ztráta, výměna letadla a nuda další tři hodiny. V druhém letadle už nepršelo, ale rychleji neletělo. V NYC jsme přistáli v 1.30 našeho času a po dvou hodinách čekání na vstup do USA jsme konečně v mikrobusu do centra. S bezvadným řidičem prázdnou silnicí rovnou na Manhattan, přes Times Square do hotelu Pennsylvania. Starý a slavný, hrával v něm Glenn Miller s orchestrem (jedna jeho skladba se tak přímo jmenuje). Po dvaceti osmi hodinách konečně v posteli. Topení hučí jako stará míchačka, ale hřeje.
Potkávám téměř dokonalé dvojníky Micka Jaggera a Roda Stewarta (ve žlutém) FOTO ARCHIV NDL
Pátek 9. ledna
Ráno venku mrzne. Docela dost. Jdeme zasněženým New Yorkem a metrem jedeme do Českého centra na 73rd Street na koordinační schůzku s Alt@rt a 420People, kteří rovněž účinkují na českém showcase (ta čeština!). Současně s námi přichází i nová ředitelka Barbara Karpetová, příjemná dáma, kterou jsem potkal již v Praze. Je okamžitě připravená s přednáškou o České národní budově na Manhattanu, která patří spolku Bohemian Benevolent & Literary Association a ve které sídlí České centrum a také generální konzulát. Antonín Dvořák v ní má reliéfní pamětní desku, nikdy tu ale nežil. Na koordinační schůzce souborů je vše v pohodě. Anička Hrabáčková z Českých center Praha, která přípravu showcase diriguje, má vše v malíčku a navíc je ještě milá. Paní ředitelka nabízí zázemí ČC k dispozici, oproti loňsku jsou všichni vstřícnější. Výprava Beránka je ještě někde na okraji NYC, ale do oběda dorazí. Holt velké město! Po dohodě s režisérkou Míšou Homolovou se ukazuje, že nejlepší pro Beránka bude „nastavený“ prostor jeviště. Ten umožní potřebnou intimitu a vyloučí možnou „přecpanost“ při větším počtu diváků, než jsme žádali. Výprava je tady, tři bedny mají celkem 650 kg, musí se vzít do rukou, protože zadní hydraulická plošina náklaďáčku nejde kvůli zácpě aut spustit. Kdo měl ruce, pomohl, nic jsme nerozbili a výtah odvezl vše do sálu. Stavba jde poměrně rychle i osvětlovač se domluvil na všem bez problémů. Skupina NDL vypadá senzačně. Dámy i pánové jsou při věci, je to radost. Odpoledne přerušujeme, prostor patří přípravě tanečníků, pokračování zítra. Večer bude skvělý! Šéf techniky Petr Jelínek dostal přímo od Martina Havláta čtyři lístky na hokej New Jersey Devils versus New York Islanders. To se fakt těším! Jdu se zaregistrovat na APAP do Hiltonu na Šesté avenue a hurá na hokej. Vlak do New Jersey z Penn Station je plný fanoušků, jsou celkem mírní. Před hokejovým chrámem Prudential Centre je fronta. Každý divák prochází rámem, ukrývám nůž pod velký květináč venku, kontrola by mi ho vzala. Dvacet tisíc lidí vidělo, jak „naši“ Devils prohráli 2:3 v prodloužení. Jágr skvělý, Židlický, Havlát a Eliáš taky. Ale Islanders byli také dobří a využili maximum příležitostí po chybách Devils. Bylo radostné sledovat originál toho, o co se pokoušíme už pár let v Čechách a po česku. Celý večer je vystavěný jako show s pevným scénářem společného setkání. Hymna, přestávkové pocty hrdinům měsíce i zasloužilým hráčům, živě vytvářené hudební podkresy (oslavné i smutné, podle úspěchu či neúspěchu domácích) klávesami a samplery. Jídlo, pití, pokec, společná setkání často i hodně rozvětvených rodin. Nikde náznak agresivity. Zpáteční cesta do hotelu v pohodě, nůž jsem si před halou opět vyzvedl. Dámská skupinka NDL byla na Times Square. Šli jsme za nimi.
Sobota 10. ledna
Ráno metrem do Brooklynu. Je fantastický slunečný den, cesta přes Brooklynský most s výhledy na Manhattan přesně jako ve filmech. Přechod Broadwaye za zpěvu známé písně o hladu a rychle na snídani s toasty a vejci. Část skupiny jde do Greenwich Village, část na Ground Zero a trajektem na Staten Island kolem sochy Svobody a zpět s nezapomenutelným pohledem na Manhattan!
Je po poledni, naši mají zkoušku, jedu do Hiltonu na APAP. Český stánek je podobný tomu loňskému, jsou tu obě ředitelky – za IDU Pavla Petrová a za ČC Barbara Karpetová. Bára Doležalová z IDU, která má na starosti stánek SOUNDCZECH, funguje bezvadně. Střídají se zde průběžně i všichni tanečníci. Oproti loňsku se americká prezentace nabídek jeví trochu ospalá, naopak nabídka čínských produkcí je v rozsahu nevídaně velkém – od opery, přes cirkusy, hudbu, prostě, co si dovedeme ve světě performing arts představit. Budoucnost zjevně půjde tímhle směrem. Dobrou nabídkou disponují i Švédové. Potkávám téměř dokonalé dvojníky Micka Jaggera a Roda Stewarta nabízející koncerty tam, kde asi není dost peněz na originál. Musím z toho všeho na vzduch. Naši půjdou na APAP zítra po představení, dozkoušeli před chvílí. Sraz máme v nádherné budově Guggenheimova muzea, ten večer je vstup za dolar. Odpovídá tomu i zájem: prostě „maso“. Indický malíř Vasudeo Santu Gaitonde v celoživotní retrospektivě, kolekce klasických děl v dolním prostoru i poslední možnost zahlédnout končící Group Zero. Vše obleženo davem. Opět zážitek! Večer jdeme na opravdový americký hamburger. Utvrzuju se, že to není „moje“ jídlo. Zítra hrajeme v 11.00.
Herna po představení se opět protáhla… FOTO ARCHIV NDL
Neděle 11. ledna
Rozhodnutí hrát na jevišti se ukázalo jako šťastné. Úvodní pozdrav paní ředitelky a začínáme. Beránkovi se chvilinku nechce spadnout z nebe, pak už všechno parádně běží. Atmosféra je jako v Čechách, děti jsou jako vždy skvělé, naši taky. Čokoládoví Mathewie a Gábina přijeli až z Connecticutu, loni viděli Budulínka. Herna po představení se opět protáhla. Balonky, hudební cingrlátka, cukrová vata, kolo štěstí i stavebnice, nikomu se nechtělo domů. Diváci i my jsme spokojení. Mise splněna! Rychle balíme, od 17.00 pokračuje showcase ve velkém sále. Filip a Míša Homolovi mají „službu“ na APAP, střídají je Bára Kubátová a Diana Čičmanová. Zůstávám na showcase, chci vidět Natašu Novotnou ze 420People a její proslavené představení Sacrebleu i Alt@rt s opusem Boys Who Like to Play with Dolls. Povedlo se to oběma! Zde obvyklá diskuse s publikem po představení byla docela dlouhá a následný večírek protáhl debatu do pozdního večera. Příjemné bylo setkání s generálním konzulem Martinem Dvořákem a jeho paní.
Pondělí 12. ledna
Dopoledne musíme naložit výpravu zpět. Kupuju si čočkovku v „superzdravém“ krámu a jdu si ji sníst do ČC. Čekám na kluky z techniky a herce. Adam Kubišta zaspal, už prý běží. Truck přijel po 11.00, plošina mu fungovala, a tak naloženo i bez Adama. Dorazil hned po odjezdu výpravy, uštvaný a tvářil se lítostivě. Poslal jsem e-mail do divadla a jdu zase na APAP. Večer je v ČC setkání na závěr a zítra po poledni domů. Kdybych měl misi NDL hodnotit, odvedli jsme, co jsme si předsevzali, a bylo to výborné. A to k nám ještě dorazila zpráva z Čech, že se Beránek v anketě Divadelních novin dělí o 3.–5. místo mezi inscenacemi roku 2014. Večerní debata v Českém centru apelovala na budoucnost s jasným cílem: neopustit možnost prezentace českých souborů v NYC formou showcase. Veletrh APAP se k tomu určitě jeví jako vhodný. Mluvil jsem i o významu hraní v NYC pro Naivní divadlo. Jedná se o prestižní akci. Vždyť samotný český výběr, jehož hlavním kritériem je kvalita, je významným signálem, že soubor je dobrý a stojí za to jej podpořit. Na tom se koneckonců shodli všichni přítomní.
Zároveň účastníci ocenili, jak paní ředitelka Barbara Karpetová, zjevně zkušená osoba z diplomacie, Anna Hrabáčková z ČC Praha a Marek a Kristýna Mildeovi se svými kolegy vytvořili příjemnou atmosféru pro všechny! Poděkoval jsem. Tulipány se líbily. A šli jsme do Pennsylvanie.
Úterý 13. ledna
Poslední ráno opět mrzne. Jdu zkusit něco koupit do Hollisteru na Pátou avenue (slavný dům s oblečením, jehož výkladní skříň je obrovská on-line obrazovka s kalifornským příbojem ráje surfařů), sraz na odjezd je po poledni v hotelu. Shuttle přijel včas, my na letiště dříve než brzy. Start letadla Boeing 767 Austrian Airlines byl podpořen dívčím sborem ze Slovinska. Zpívaly krásně a včas přestaly! Foukalo do zad, turbulence byly mírné. Ve Vídni jsme byli za sedm hodin.
P.S. Tu noc vytvořilo díky zadnímu větru letadlo British Airways na trase z NY do Londýna historický rychlostní rekord! Výprava Beránka pořád (psáno v půli února) nedorazila.
Komentáře k článku: O beránkovi, který v New Yorku spadl ze zasněženého nebe aneb Mise splněna
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
