Divadelní noviny > Názory – Glosy
O Bohémě v Lidových novinách a o Bohémě an sich
Sedláčkův seriál zvedá uměleckou kvalitu – nazvala Jana Machalická v Lidových novinách z 22. února svůj článek o televizním seriálu Bohéma. A píše: …seriál přináší uměleckou kvalitu, na kterou v České televizi nejsme zvyklí. Já bych spíš řekl, že na takovou „nekvalitu“ v ČT zvyklí jsme – viz čistokrevné výpravné kýče Já, Mattoni či První republika, za nimiž Bohéma nijak nezaostává. Argumenty, v čem je ona umělecká kvalita, v článku Jany Machalické chybějí, připusťme ale, že její text není recenzí, nýbrž reakcí na vášně, jež Bohéma vzbudila. Srovnávat pravdu vznosné Krejčíkovy Božské Emy s „pravdou“ té bohémské pavlače je ovšem přinejmenším troufalé. Podobně v Lidových novinách z 25. února věnuje Bohémě rozsáhlé zamyšlení Josef Chuchma – Bohéma: o fakta jde až v druhé řadě. Z kritické „jasné řeči“ ale také zbylo pouhé konstatování obrazové kultivace s někdy až okázale akcentovanou fotogeničností, dále zvýrazněním herecké práce, kdy se přestalo trapně figurkařit… Myslím si opak. Když Vladimír Javorský předvádí kabaretní čísla Vlasty Buriana, je to jen sterilní figurkaření, nedokonalá nápodoba, což není vina herce: jedinečnost napodobit nelze! Ne, že by herci, např. Michal Dlouhý, Saša Rašilov nebo právě Javorský, hráli „špatně“; problematická je jejich otrocká stylizace do svých reálných předobrazů včetně nalíčení, gest a dikce. Režisérovo úsilí o maximální věrohodnost paradoxně přináší nevěrohodnost – kupř. Rašilov s účesem a přízvukem à la Oldřich Nový není, nemůže být „originální“ Nový, je jeho více či méně zdařilou karikaturou.
Jádro pudla však netkví v hercích nebo v tom, jestli historická fakta „sedí“, či ne, a do jaké míry jsou české herecké ikony dehonestovány (v Bohémě značně). Jde především o tu celkovou uměleckou úroveň, jejímuž hodnocení se oba autoři Lidovek tak obratně vyhýbají. A Bohéma evidentně selhává jak doslovně stylizovanou filmařinou režiséra, tak prací scenáristky, která si s koncizním dramatickým tvarem očividně neví rady. Každý dobrý seriál přece jako základní tematickou linku sleduje osudy jednoho jediného hrdiny a epizody ostatních postav je doplňují a násobí. V Bohémě je to však změť fragmentárních příběhů bez společného jmenovatele, chaos situací a postav. A za druhé: nepřesvědčivá je už sama „osnova“, základní rámec celého děje. Představa, že vypravěč (v Bohémě smyšlený dramaturg, ostatně, to je ten nejjednodušší fígl scenáristy, který si neví co počít s komplikovanou dějovou strukturou) 21. srpna 1968 začne psát paměti, a zatímco celý národ, kromě kolaborantů, je v ulicích, jeho aktuální dění vůbec nezajímá a vede hovory o protektorátním filmu s dcerou, je z říše pohádek. (Ze světa bájí jsou ostatně i ty sovětské obrněné transportéry parkující onen srpnový týden na dvorku scenáristova domu.) A zobrazení Miloše Havla a Otakara Vávry s puškou v ruce na květnové barikádě, to už je v duchu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu.
Doufám, že kolegyně a kolega publicisté nevezmou mou kritiku osobně. Jde totiž o víc než o jednu, ať už z jakýchkoli důvodů, rezignaci na seriózní kritickou práci. Vzhledem k zbulvarizované kulturní rubrice v Mladé frontě Dnes a pop kultuře, jíž se s výjimkou Salonu věnuje Právo, jsou Lidovky jediným deníkem, jehož kulturní soudy lze brát vážně.
(Abych byl spravedlivý: jaká opravdu Bohéma je, neváhal v Lidových novinách napsat s obvyklou otevřeností Jan Rejžek ve svém Posledním slově – to je ovšem fejeton, ne recenze!)
Komentáře k článku: O Bohémě v Lidových novinách a o Bohémě an sich
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Kamil Novák
Machalická a Chuchma
jsou prostě novinářští rutinéři, kteří žádné otevřené názory psát nebudou. Z mnoha důvodů. 1) Neumí to 2) Zjistili, že chodit s kůží na trh je nepříjemné 3) Nechtějí si to s nikým rozházet, ať už je to umělecká obec nebo jejich vlastní vedení 4) Nechtějí se dostávat do diskuzí a názorových rozepří s kýmkoliv. Otázkou je, proč tihle lidé vlastně dělají kritiku. Obzvlášť komické je to u Chuchmy, který volá, kde jsou mladí radikální kritici, ty nabité pušky, přitom by si on sám radši nechal vrtat nebozezem koleno, než by napsal otevřeně, co si on sám myslí. Je komické a pro Čechy příznačné, že jeden z nejvíce vytrvalých kulturních kritiků v novinách je zároveň jedním z těch nejméně čitelných.
11.03.2017 (9.08), , Trvalý odkaz komentáře,