Divadelní noviny > Názory – Glosy
O čem mluví klaun
(na okraj jednoho představení)
Nejsem asi jediný, kdo má rád romány a novely německého prozaika Heinricha Bölla, a Klaunovy názory považuji za jeho možná nejlepší dílo, za prozíravé zúčtování s celou generací, která zažila nástup nacismu, válku a poválečné strádání a musela se vyrovnat s břemenem být Němcem, po všem tom, co jsme způsobili, ale také s chudobou a nelehkými podmínkami konce čtyřicátých a začátku padesátých let. Román nadšeně přijala kritika, ale též mladí čtenáři a následně i protestující na konci šedesátých let, kteří se výrazně stavěli proti generaci svých otců a kritizovali nedůslednou, nepovedenou denacifikaci, křesťanskou morálku, kterou (stejně jako Böll) nazývali lžimorálkou. Proto pro mě bylo pozvání na představení Klaunových názorů v A studiu Rubín velmi lákavé. Se vším tím vědomím a těšením jsem dorazil na večer v A studiu Rubín. Ale nakonec jsem odcházel rozpačitý, ne snad z výkonu herce Šimona Krupy či z režie Lucie Ferenzové, ale spíš kvůli tomu, že z oné kritiky a obžaloby křesťanských autorit a kapitánů průmyslu, kteří, ač ještě (nebo nikdy) neočištěni od kontaktů a kšeftaření s nacistickým režimem, opět určují morálku celé společnosti, nezbylo nic… Životní selhání komika Hanse, jediné postavy inscenace, přitom spočívá právě v tom, že ačkoli nechtěl přijmout zvrácenou morálku poválečného Německa, v jeho očích představovanou autoritativním otcem, nakonec před ní kapituloval.
A proč to mé zklamání? Možná že jsem podvědomě čekal i osten kritiky současných českých poměrů. Protože ani naše společnost se přece neumí vypořádat s minulostí a mnoha šíbry, kteří si jednoznačně zadali s minulým režimem. Ti stejní lidé stále sedí v dozorčích radách nebo jsou přímo kapitány průmyslu. Jak píše Dušan D. Pařízek v doslovu ke knize Iliji Trojanowa Moc a vzdor: Dívám se na současnou politickou reprezentaci, kladu si otázku, proč se tato země nikdy nevyrovnala s minulostí. Jako by lidem nevadilo, že jim „bývalý člen strany“, „bývalý donašeč“ nebo „bývalý agent StB“ vysvětluje pojem „demokracie“. (…) Co se to stalo? Co všechno se podělalo, abychom dospěli až sem? Tolik nostalgických komunistů, estebáků a bezskrupulózních podvodníků, kteří se donekonečna budou odvolávat na to, že přece jednali v souladu s – tehdejšími – zákony! (…) Někteří tu byli před rokem 89, kdy si vysloužili strategické pozice ve státní správě, obchodu či průmyslu, byli tu po převratu a jsou tu i dnes. Jako bychom to, o čem hovoří klaun v Klaunových názorech, zažívali i dnes, každý den. A proto si myslím, že pokud autoři nechtěli zabíhat do minulosti, měli být současní, vždyť názory klauna k nám hovoří ještě naléhavěji než v minulých letech.
Josef Straka
básník a organizátor kulturního života
Komentáře k článku: O čem mluví klaun
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
