O čem studenti sní? (No. 1)
Před Divadelní fakultou se to hemží skupinou polonahých klaunů, kteří dělají lomoz na celou ulici. Chasa unesla Pierotovi Kolombínu! Kde ji teď Pierot má hledat? A tak se Pierot i se svou chasou vydává na cestu městem. Kolem Kabinetu múz, který je pro Encounter festivalovou kavárnou, jdou klauni za zvuku frkaček na Kobližnou. Zvědaví kolemjdoucí se otáčí a přidávají do průvodu.
Během své cesty za Kolombínou Pierot prochází všemi kontinenty. Na rohu Kobližné se potkává s Evropou a ptá se jí na radu, kam dál. Herci z JAMU znázorňující Evropu se vydávají hledat s Pierotem. Cyklisté uhýbají z cesty a průvod se neustále zvětšuje. Pierot dále potkává Aborigince z Austrálie a též můžeme vidět symbolicky znázorněnou operu v Sydney. Než dojdeme na náměstí Svobody, přidává se k nám i Amerika, která všem přítomným ukáže, jak motivují dav správné roztleskávačky. U fontány na náměstí se ptá Pierot na Kolombínu Asie – jasně rozeznatelné podle čínského draka. Atmosféra průvodu je plná energie a nadšení, nikdo nechce zůstat opodál a nechat si ujít tuto jedinečnou podívanou. Na druhém konci náměstí nás čeká Afrika a za zvuku bubnů se roztančí všichni klauni. Pierot se stále ptá po své milé a ukazuje její podobiznu se slovy: Takovouhle holku já mám! My se milujem! Kolombína však nikde a tak pokračujeme na Masarykovu ulici, kde už nás je tolik, že tramvaje musí zpomalovat a taxíky stojí úplně. Zvědavé prodavačky z okolních obchodů vykukují z prodejen a sledují živé dění v ulici. Vcházíme na Zelný trh a blížíme se k divadlu Husa na provázku. Na balkoně konečně Pierot uvidí svou milovanou. Horlivě začne šplhat po zdi, ale nakonec přece jen musí dveřmi. Konečně ji drží v náručí, publikum pod balkonem jásá a křičí a vše končí tak, jak má – zamilovanou pusou.
A tak už celé Brno ví, že začal mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER. O setkávání byl i úvodní průvod, který společně připravili studenti JAMU, a stejně tak v sobě nesl i letošní téma festivalu Do I have a dream? Pierotův sen se naplnil, uvidíme, co sny ostatních.
Jako správní umělci přichází většina diváků až těsně před tím, než v sále Reduty zhasnou světla. Na scéně stojí lidé alias písmenka tvořící dohromady slovo dream. Jednotlivá písmenka vyvolávají do éteru různé reklamy, nabízí delší řasy či penis, dovolenou snů a jiné. Postupně přibývají další písmenka, která nám povídají o snech různých lidí, až si nakonec na jevišti můžeme přečíst téma letošního festivalu Do I have a dream?
Za písmenky se objeví video s Martinem Lutherem Kingem a jeho proslovem z roku 1963. Mluvil tehdy k celému světu o svém snu o svobodném světě. Právě tento proslov inspiroval tvůrce letošního festivalu. Nezadusila naše sdílená skepse společnou schopnost snít? Když už nemusíme bojovat, co spojuje naše vize? Pojďme se během následujících dní setkávat, inspirovat a hledat odpovědi. Moderátoři nám představí školy z celého světa, které se účastní festivalu, a též porotu – Veroniku Bednářovou, Tatjanu Lazorčákovou a Jiřího Joska z České republiky, Chrise Edmunda z Austrálie a Rui Pina Coelhiho z Portugalska. Dále si bere slovo Alexandra Anna Pátková – koordinátorka festivalu, proděkanka Divadelní fakulty Blanka Chládková a ředitel festivalu Petr Oslzlý. Vítají všechny přítomné hosty, studenty, diváky a nezapomínají poděkovat všem sponzorům. Pan Oslzlý zmiňuje, že bohužel nepřijeli zástupci Číny, protože nedostali povolení vycestovat ze země. Dodává, že sen Martina Luthera o svobodném světě je tedy stále aktuální. Následující dny proto vnímejme ne jako sen ale jako realitu svobodného umění. Ceremoniál zakončuje tradičním divadelním: Zlomte vaz!
Komentáře k článku: O čem studenti sní? (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
