O čem studenti sní? (No. 5)
Smrť Tarelkina = Smrť ilúzií o politike
Politika. Korupcia. Byrokracia. Nečisté hry. Toto všetko so sebou nechutne zvrátene súvisí, aj keď by to podľa žiaľ naivných predstáv tak byť nemalo. Téma večne živá, nadčasová a na ľudí zaujímajúcich sa o verejné dianie pôsobiaca ako studená sprcha. Obzvlášť ak si uvedomíte, že toto sa deje stále. Po nedávnych aférach v slovenskej politike je Smrť Tarelkina pre slovenskú recenzentku vyslovene trefa do čierneho.
Politik nemůže bez milenek existovat… FOTO PAVEL NESVADBA
Už úvodný symbol rybačky dvoch nazvime to „papalášov“ veľa naznačil. Všade navôkol nás sú malé a veľké ryby. Veľké spravidla oboplávajú bez problémov, tie menšie pohltia bez toho, aby sa mohli brániť. Tak tomu bolo i tu. Tarelkin vedel, čo nemal a stal sa nepohodlným. Najlepšia cesta ako z toho vykĺznuť bolo vydávať sa za iného a predstierať svoju smrť. Čierna komédia V. Suchova-Kobylina útočí na skutočné pozadie správania mocných, ktorí si dokážu všetko prispôsobiť tak, aby im to vyhovovalo a oni z toho vyšli čistí. Satira, vtip, výsmech… no bohužiaľ, kopec pravdy. Veľmi dobre typové obsadenie hry, vynikajúce herecké výkony predovšetkým Tarelkina a jeho úhlavného nepriateľa, niekdajšieho nadriadeného Varradina, ktorého meno nápadne pripomína istého nemenovaného predsedu Najvyššieho súdu Slovenskej republiky, ktorý má toho tiež veľa na svedomí. Podobnosť čisto náhodná? Nemyslím si, ale ťah perfektný už len pre dokonalé stotožnenie si postáv pre zainteresovaných. A tým sa podľa bulletinu voľne dostupného v obálkach netaja ani samotní ľudia zodpovední za túto hru.
Čo dodať? Vynikajúco zvládnutá réžia a dramaturgia, vtipné no zároveň duchaplné dialógy, výsmech toho, čomu sme všetci často svedkami bez ohľadu na štátnu príslušnosť. Dôraz na detail, premakaná psychológia postáv správajúcich sa policajno-mafiánsky. Obnažené telá poskokov druhotne potešia nejednu ženu a mierne pri sebe temperamentná známosť Kopylova, mŕtveho a novej osobnosti Tarelkina, pobaví už len svojím zjavom. Rozdrápané ryby všade navôkol definitívne zničia vašu chuť na cestoviny s tuniakom minimálne na mesiac. Podľa mojej mienky, veľmi vydarené predstavenie. Jediné, čo by som vytkla je početný obsah jedla na scéne a provokatívna pažravosť policajného inšpektora, najmä keď sa hrá na obed. So škvŕkaním v bruchu sa ozaj nedá stopercentne takmer dve hodiny sústrediť.
BIBIANA RYBÁKOVÁ
V politice jsou malé i velké ryby. FOTO PAVEL NESVADBA
Tarelkinovo oddělení
A. V. Suchovo-Kobylin jaksi nepatří k nejznámějším světovým dramatikům. Jeho společensko-satirické hry s mírně surrealistickou atmosférou se podobají dílům jeho předchůdce N. V. Gogola, dnes mnohem povědomějšího autora. Přitom Suchovo-Kobylin svým dramatickým talentem a schopností vystihnout nadčasové problémy lidstva za Gogolem v ničem nezaostává. Že má hra Tarelkinova smrt co říct i po 150 letech od svého vzniku, potvrzuje fakt, že se na repertoár českých a slovenských divadel vrací pravidelně (naposled v ostravské KS Aréně v režii Ivana Krejčího).
Tato mrazivá groteska založená na situacích a vycházející z prastarého divadelního triku – záměny osoby – přiměla tvůrce z bratislavské VŠMU k nápadné aktualizaci. Aniž by příliš upravovali původní text, přenesli děj do současnosti, když použili současné kostýmy a rekvizity. Herci jsou oděni do moderních „byznysových“ obleků, na rukou mají luxusní hodinky a někteří brýle s masivními černými obroučkami. Také dřívější milenka a matka nezvedených dětí zemřelého Kopylova obléká novější šaty a cestuje s módním kufrem na kolečkách. Na scéně se objevuje kulaté akvárium (využívané jako hudební nástroj, nádoba k pití, místo, kde Tarelkin ukryje své doklady či mikrofon), ve druhé půli se na policejním inspektorátu při vysvětlování Tarelkinovy dvojjedinosti používá meotar. Přitom matně průsvitné igelitové pruhy, sloužící jako závěsy, skrze něž vstupují herci na scénu, spolu se stylizací úvodní scény s nebožtíkem ležícím na stole, silně evokují sterilní prostředí patologického oddělení. Výprava se tak zabstraktňuje a udílí příběhu obecnější vyznění.
Nejvíc prostoru v první půli dostává představitel Tarelkina Daniel Fischer. Režie (Lukáš Brutovský) ho velmi aktivizuje, na rozdíl třeba od arogantního sekčního rady Varravina (Oto Culka), který je – adekvátně své povýšenosti – v gestech, vyjadřování i pohybu spíše strohý a úsečný. Právě Fischer hned od úvodní, přelomové chvíle v životě své postavy (tedy okamžiku, kdy se ze zištných důvodů rozhodne fingovat smrt svého spolubydlícího) energickým herectvím zachycuje činorodost bezpáteřního Tarelkina odhodlaného k podvodu.
Jak se ukazuje, Tarelkin je ve svých podvodech oproti státnímu aparátu, respektive lidem, kteří jej ztělesňují, malou rybou. Soudní rada Varravin i policejní úředníci Och a Rasplujev ještě více neberou ohled na lidi a svědky, vyslýchané kvůli zatčení údajného vlkodlaka, jsou schopni hrubě nutit, k čemu zrovna potřebují. Na místě určeném pro vyslýchaného – nízké rybářské stoličce – postupně defilují roztodivné postavičky, z nichž nejkomičtější je sebevědomý, mírně šišlající hráč Čvankin (Lukáš Pavlásek) se stylovou čapkou, šálou a svetrem odhalujícím vypoulené břicho.
Tarelkinova lejstra jsou úplně všude. FOTO PAVEL NESVADBA
V inscenaci se vyskytla místa, u nichž až příliš převažovala snaha po efektu nad funkčnosti. Mám na mysli například dovoz objemné vany naplněné údajně Tarelkinovými lejstry, která jsou pak zbytečně zběsile (jen pro „obarvení“ scény) vyšetřovatelem prohrabována a po okolí rozhazována; kostýmy dozorců sestávající pouze z tříčtvrtečních kalhot a kšand na holém těle či zestejněné mechanické vystupování trojice dobrodinců, kteří jsou nuceni přispět na pohřeb, byly podle mého názoru zvoleny také spíše jen pro oko. Tyto drobnosti však nedegradují kvalitní inscenaci založenou na vyrovnaném herectví studentů 3. ročníku bratislavské VŠMU.
MAREK LOLLOK
Vysoká škola múzických umení, Divadelní fakulta, Slovensko – A. Suchovo-Kobylin: Smrt Tarelkina / Smrť Tarelkina. Režie Lukáš Brutovský, hrají D. Fischer, O. Culka, D. Kavaschová, L. Dóza, R. Blumenfeld, A. Palatínusová, A. Nováková, J. Bárdos, D. Žulčák, P. Gmuca, L. Pavlásek, M. Kalafut, J. Lorencovič.
Komentáře k článku: O čem studenti sní? (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
