O čem studenti sní? (No. 6.)
…
Sen o uskutečněném Setkání 2012
Je podvečer posledního festivalového dne a hodiny brzy odbijí šestou hodinu. Před divadlem Husa na provázku a v jeho foyer se začínají scházet studenti a učitelé zúčastněných škol. Již zanedlouho se všichni dozvíme, koho čtyřčlenná porota za jeho výkon ocenila.
Předpokládaný začátek závěrečného ceremoniálu se zpozdil, ale nezdá se, že by to někomu vadilo. Pedagogové i studenti postávají u stolečků nebo jen tak ve skupinkách a živě debatují. O nějakých patnáct, dvacet minut později jsme vpuštěni do sálu. Brzy se setmí a na pódiu se objevuje pětice postav, každá s jedním písmenem. Všechna společně tvoří slůvko „dream“. Sen, heslo, jež se celým festivalem táhne jako červená nit. Na spuštěném plátně se rychle promítá sestřih záběrů z posledních pěti dnů a jednotlivé části hlediště propukají výbuchy smíchu a potlesku, jak se účinkující na snímcích poznávají. Moderátoři všechny přivítají a krátkou rekapitulací připomenou, které soubory se jakým představením do dvaadvacátého ročníku festivalu zapojily, a jakou roli či podobu má v té které inscenaci právě sen.
O tyto sošky se soutěžilo… FOTO PAVEL NESVADBA
Pak už ale přichází hlavní část posledního setkání – předání cen. Jako první přichází předsedkyně poroty, aby předala ocenění za hlavní mužský herecký výkon. To získává student Hannoverské Univerzity hudby, divadla a médií, David Müller, který zazářil v inscenaci Ráj barbarů. Další kategorii, ženský herecký výkon, vyhlásí patron festivalu, Pavel Zedníček. Cena tentokráte putuje ke studentce lublaňské Univerzity divadla, rozhlasu, filmu a televize za ztvárnění postavy v inscenaci Chodec. Zedníček je poněkud zklamán, když místo očekávané Barbary Rybnikar přiběhne s omluvou její mužský kolega. V pořadí druhým oceněným mužem se stává člen souboru Univerzity umění WITS z Johannesburgu za roli v inscenaci Relativita: Příběhy z černošské čtvrti. Jihoafrický soubor zpívá, tleská, tančí a hlasitě povzbuzuje svého kolegu, který se ke zpěvu přidává ještě na pódiu. Jsem si jistý, že jsme nejpočetnější skupina, kterou tento festival hostí, prohlásí do mikrofonu. Rozhodně jsou v tuto chvíli nejhlasitější a nejšťastnější. Předposlední kategorií je Režie a pro sošku za Smrt Tarelkina si přichází Lukáš Brutovský ze slovenské Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Na stolku už zbývá pouze jedna „Marta“. Její udělení je výsadou ředitele festivalu a na pódium tak s drobným klopýtnutím (které se nevyhnulo ani úternímu uvítání) vstupuje Petr Oslzlý. Poslední, avšak neméně významnou cenu, od něj přebírá zástupce „týmu“ z Univerzity Halic, kterou Oslzlý ocenil za pojetí a představení hry Václava Havla Largo Desolato. Turečtí studenti se radují srovnatelně intenzivně jako před několika minutami ti z Jihoafrické republiky, tleskají ve stoje, objímají se a radost z nich čiší na všechny strany.
Petr Oslzlý předává Martu tureckému režisérovi Cemu Uslovi za nastudování Havlovy hry Largo desolato. FOTO PAVEL NESVADBA
Poslední slova před tím, než se všichni odeberou na bohatý závěrečný raut, patří opět Petru Oslzlému. Ten, stejně jako téměř všichni před ním, zmiňuje ve své řeči sen a děkuje všem, kteří přispěli k uspořádání letošního festivalu. Tak jako je sen odrazem všech útrap prožitého dne a obav ze dne následujícího, je divadlo odrazem útrap a obav současného světa. Sny i divadlo ale přinášejí také uklidnění a radost. Viděl jsem, a jsem tím potěšen, že vy máte sílu a schopnosti ve svých představeních reflektovat toto dění. Sen o uskutečněném Setkání/Encounter 2012 právě končí. Sen o Setkání/Encounter 2013 se brzy začne rodit. Děkuji vám a teším se na shledanou v příštím roce!
Komentáře k článku: O čem studenti sní? (No. 6.)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
