Divadelní noviny > Názory – Glosy
O české operní světovosti
Na konci ledna se v pražském Národním divadle potkaly významné operní celebrity. Andreu Chéniera přijel pohostinsky zazpívat tenorista Yusif Eyvazov (ve třech termínech 30. ledna, 6. a 8. února) a Praha mohla po dlouhé době slyšet z operního jeviště, ne jen z koncertního pódia, světovou hvězdu v plné síle. Chéniera tu Eyvazov zpíval vůbec poprvé, odbyl si tedy v Praze svou premiéru, příští rok má roli naplánovanou v milánské La scale. Na jeho první vystoupení do Národního divadla přijela z Vídně, kde oba žijí, jeho proslulá manželka Anna Netrebko. Takové aktivity jistě do Národního divadla patří, včetně slušivého společenského ruchu, který takové hostování vyvolá. Jen si říkám – co tak najednou?
Yusif Eyvazov se dokonce v předvečer svého prvního vystoupením setkal před vchodem do Stavovského divadla s celebritou z nejváženějších, Plácidem Domingem. Ten přijel představit svůj podzimní projekt, jehož hlavním organizátorem je k tomu účelu založený spolek Domingo – Mozart – Prague. První kontakty s Domingem v této věci však zahájil nynější senátor Jiří Šesták už při posledním Domingově koncertu na českokrumlovském festivalu. Proslulý tenor tehdy končil velkou kariéru a z jeviště přiznával, že se mu koncert moc nedaří – to je světové jednání!
Spolek do deklarovaného rozpočtu projektu 19 milionů korun vloží část financí, ale stejně požádal Ministerstvo kultury v grantovém řízení o polovinu částky. Grantová komise to jednoznačně zamítla, a nedivím se jí: jde totiž o dvě koncertní provedení Mozartova Dona Giovanniho k 230. výročí prvního uvedení “opery oper” ve Stavovském divadle (27. a 29. října 2017) – pod taktovkou Maestra Dominga vystoupí pěvci, kteří prošli jeho pěveckou soutěží Operalia, role Masseta a Elvíry se mají obsadit českými pěvci. Národní divadlo v projektu působí spíš jako domovník Stavovského divadla a majitel k provedení potřebného sboru a orchestru. Maestro hovořil o tom, jak hodlá zviditelnit dnes prý ne právě viditelnou Prahu a Českou republiku, asi proto projekt prosazují politické špičky. Ministr Daniel Herman prohlásil, že přes odmítavé stanovisko grantové komise projekt rozhodně podpoří. Inu je to jeho právo i zodpovědnost.
Ale opravdu je tohle důstojná a žádoucí oslava výročí? Nezapíšou si akci do svých životopisů spíš Domingo a jeho pěvci? Neprodáváme lacino jedinečné Stavovské divadlo a jeho mozartovský kult? A proč musí být prostředníkem mezi Domingem a Národním divadlem třetí osoba, není už to pro první operní soubor republiky ponižující? Z takové honby za světovostí čouhá sláma z bot.
Podle mého se do světového kontextu lze vřadit jen vlastními činy, tvorbou na patřičné úrovni. Nápaditými umělci, kteří operu tvoří v soudobé evropské logice, nikoli v logice oblastních divadel uzavřených do sebe a vlastních pseudotradic. V rámci možností se z takového postavení dere ostravská opera, ale do opravdu velkého operního světa dnes míří jen opera brněnská. “Světovosti” tu nedosahují hostováním primadon (i když ani to neškodí!), ale programem, poetikou, kvalitou souměřitelnou s významnými evropskými domy. A samozřejmě v důsledku toho i počínajícími koprodukcemi s nimi.
Nejde přitom jen o umění. Jak známo, do rekonstrukce jdou budovy Státní opery i Janáčkova divadla. V Praze se mělo začít stavět vloni v červenci, jenže dodnes není ukončený ani tendr na zhotovitele – 30. ledna zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže správní řízení na návrh neúspěšného účastníka soutěže, Metrostavu. Dle selské logiky bych soudil, že dům se měl uzavřít až ve chvíli, kdy by konkrétní firma, vybavená definitivní smlouvou, stavební dokumentací a představební přípravou, oznámila termín začátku prací. Prý jde o zdržení několika měsíců, ve skutečnosti je budova Státní opery zbytečně uzavřená už sedmý měsíc a pět měsíců soubor Státní opery pendluje po náhradních jevištích. Konec zatím nejasný.
V Brně hodlají Janáčkovo divadlo vyklidit právě až ve chvíli, kdy se začne stavět. Mělo to být v dubnu, není, tedy nasazují operativně představení až do května. Kdo ví, třeba tu ještě dokončí sezonu. Nepřál bych jim to, protože na rozdíl od Státní opery, kde zdržení znamená “jen” prodloužení provizoria, by tady mohla být ohrožena část oslav výročí vzniku republiky, a co nejhoršího, třeba i další ročník Janáčkova festivalu. Součástí světovosti je dlouhodobé plánování a smlouvy se musí se zahraničními partnery uzavírat už nyní. Není kam ustupovat!
Komentáře k článku: O české operní světovosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
