O co radním jde? aneb Otázek je mnoho

Ve středu 12. října vyhlásil pražský Magistrát výběrová řízení na ředitele dvou divadel – Divadla na Vinohradech a Švandova divadla na Smíchově. Přinášíme oficiální zprávu ČTK a komentář naší bývalé kolegyně, t.č. recenzentky a divadelní publicistky Hospodářských novin Marie Reslové. A – pochopitelně – zajímá nás váš názor.

Městské divadlo na Královských Vinohradech bylo slavnostně otevřeno 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. V čele nového uměleckého ústavu stanul novinář a dramatik František Adolf Šubert. Po sloučení Královských Vinohrad s Prahou dne 5. února 1922 převzal divadelní budovu jménem hlavního města Prahy primátor Karel Baxa. Vinohradské divadlo se stalo městským divadlem pražským. V roce 1950 bylo divadlo přiděleno československé armádě a na základě rozkazu ministra obrany se stalo Divadlem československé armády. Smyslem a cílem DČA měla být výchova národa, zejména mladé generace, k idejím socialismu. Umělecký šéf Aleš Podhorský byl po jediné sezoně kvůli neshodám s vojenským vedením z funkce odvolán. Na jeho místo nastoupil režisér Jan Škoda. Od prvního července 1960 se stal provozovatelem Divadla československé armády Národní výbor hlavního města Prahy, název Divadlo československé armády zůstal jako čestný. V letech 1960-65 byl ředitelem vinohradské scény dramaturg a režisér Luboš Pistorius. Po Pistoriově rezignaci na funkci ředitele stanul v čele divadla dr. František Pavlíček, kterému se podařilo vymanit vinohradskou scénu ze sféry ministerstva národní obrany a přejmenovat ji na Divadlo na Vinohradech. V době normalizace vykonávali funkci ředitele Divadla na Vinohradech Zdeněk Míka (1970-1988) a František Laurin (1988-1990). 30. května 1990 se ve veřejném konkurzu stala ředitelkou Divadla na Vinohradech herečka Jiřina Jirásková, která vedla divadlo do 30. 6. 2000. V současné době je ředitelem DnV Jindřich Gregorini a uměleckým šéfem Martin Stropnický. Repro CARTHALIA

Švandovo divadlo na Smíchově je scénou hlavního města Prahy a na jeho provoz přispívá také Městská část Praha 5. Disponuje dvěma hracími prostory – Velkým sálem pro cca 300 diváků a suterénním variabilním Studiem pro 50 – 100 diváků podle potřeby a momentálního uspořádání. Dále má divadlo k dispozici dvě vybavené zkušebny s příslušenstvím a profesionální nahrávací studio. Divadelní kavárna s kapacitou cca 50 míst slouží příchozím během dne i divákům o přestávkách a po představení. Snímek JIŘÍ PEŇÁS

Zpráva ČTK z úterý 11. října

Praha ve středu vyhlásí výběrové řízení na ředitele dvou divadel. Nové šéfy by mělo získat Divadlo na Vinohradech a také Švandovo divadlo na Smíchově, rozhodla dnes rada hlavního města. Novinářům to řekl radní pro kulturu Lukáš Kaucký (ČSSD). Nové vedení by mělo být jmenováno od začátku příští divadelní sezony, tedy od 1. září.
Výběrové řízení se uskuteční ve dvou kolech. Uchazeči o post musí do 11. listopadu zpracovat koncepci se zaměřením na hospodaření organizace, uměleckou činnost a organizační strukturu divadla. Ve druhém kole budou vybraní kandidáti pozváni k osobním pohovorům. Rada dnes zároveň zřídila komise, které se budou výběrem ředitelů zabývat.
Mojí představou je, abychom znali jména ředitelů v prvním nebo druhém týdnu v prosinci, poznamenal Lukáš Kaucký s tím, že rada by je mohla jmenovat do konce roku.
O tom, že má být vyhlášeno výběrové řízení, se současný ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek dozvěděl minulý týden. Není to pro něj překvapení; o připravovaných konkurzech vědí ředitelé pražských scén už dlouho.
Souvisí to zřejmě i s požadavky bývalého poradního sboru primátora, který je prosazoval v metodickém materiálu zabývajícím se transformací divadel. Předběžně mohu říci, že jsem připraven se výběrového řízení zúčastnit, zatím však neznám jeho zadání, řekl dnes ČTK ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.
Ředitelem Divadla na Vinohradech je v současné době Jindřich Gregorini, který podle Kauckého už oznámil, že odejde do důchodu. Chtěl bych mu tímto za jeho jedenáctiletou práci poděkovat, řekl. Dodal, že situace ve vinohradském divadle je natolik napjatá, že bude dobře, když bude nový ředitel znám co nejdříve.
Jindřich Gregorini na dotaz ČTK připomněl, že Jiřina Jirásková byla v historii Divadla na Vinohradech první ředitelkou, která nebyla vypuzena souborem či odvolána z funkce zřizovatelem. Při svém nástupu do funkce v roce 2000 jsem řekl, že bych se chtěl pokusit o stejný odchod – nicméně byl jsem jmenován na čtyři roky a funkci vykonávám už dvanáctou sezonu, reagoval na vyhlášení výběrového řízení Gregorini, jemuž bude letos dvaasedmdesát let. Pokud prý zřizovatel rozhodne o jeho nástupci, tak mu funkci předá a odstoupí. O jeho eventuálním dalším působení v divadle je podle něj předčasné uvažovat.
To záleží na vůli nového ředitele a dalším jednání, ale na to je opravdu ještě tři čtvrtě roku čas, dodal Gregorini, který byl před svým ředitelováním celých pětadvacet let ekonomickým náměstkem vinohradské scény.
Už před měsícem Kaucký oznámil, že Praha postupně vypíše výběrová řízení na ředitele všech deseti divadel. Rozhodnutí přijal poté, co v září zastavil dlouho připravovanou transformaci pěti pražských divadel. Nové výběrové řízení podle něj přinese nové projekty a zvýší efektivitu organizací.
Ředitele dalších divadel bude Praha hledat postupně. Kaucký má představu, že by každý rok na konci léta vypsal dvě až tři výběrová řízení. Pořadí divadel má stanovit studie, kterou si zadal zpracovat. V pravidelných výběrových řízeních by se podle něj měli obměnit i umělečtí šéfové divadel. S tímto postupem prý byli ředitelé seznámeni a souhlasili s ním.

ČTK 11. 10. 2011 13:28

///

O co radním jde? aneb Otázek je mnoho

(komentář Marie Reslové)

Pražský Magistrát vypsal – z ničeho nic – výběrová řízení na ředitele Divadla na Vinohradech a Švandova divadla. Oba ředitelé – Jindřich Gregorini a Daniel Hrbek – jsou ve funkci už pěkných pár let a obě divadla jsou příspěvkové organizace Magistrátu. V tomto směru nic divného.

Zvláštní je vágní zadání a způsob, jak byla výběrová řízení vypsána. Proč se hledá nový ředitel právě pro tyto dvě scény? A jaký to má za současného stavu financování a řízení pražských divadel vlastně racionální důvod a smysl?

Šibeniční termíny

Případní uchazeči o vedení těchto scén musí odevzdat koncepci hospodaření, organizační struktury a umělecké činnosti do 11. listopadu, měsíc po vyhlášení výběrových řízení. Nastoupit do funkce mají od září příštího roku. Oba termíny jsou nesmyslné. Za měsíc se umělecký koncept pokrytý závaznými přísliby spolupráce režisérů a ekonomickými čísly pro tak velké scény jednoduše připravit nedá. I kdyby geniální manažer a umělec v jednom okamžitě přerušil veškerou práci a věnoval se pouze seznámení se stávajícím stavem a budoucí koncepci – což je krajně nepravděpodobné – je prakticky nemožné, aby by jím vybraní spolupracovníci měli od září příštího roku volné termíny. Špičkoví režiséři, a takové by si jistě měl Magistrát pro své nejlépe dotované činoherní domy přát, totiž plánují práci nejméně dva roky dopředu. Jinými slovy: jakákoliv „změna“ na postu ředitele ve vypsaném termínu povede pouze k provizoriu a kompromisům.

A k tomu všemu mají uchazeči o posty ředitelů vycházet nejen ze stávajících rozpočtů, což je celkem pochopitelné, ale také – „kontinuálně ze stávající činnosti divadla a z jeho organizační struktury“.

Dát prostor… Proč a komu?

Je to, jako by Magistrát dopředu řekl, že žádné změny nečeká a ani nechce, což ostatně radní pro kulturu Lukáš Kaucký potvrdil i ve své odpovědi na otázku: Co vlastně očekáváte od koncepce, kterou uchazeči předloží? Efektivnější provoz? Umělecky náročnější či vyhraněnější repertoár? Úsporu? Návštěvnost?

Mgr. Lukáš Kaucký (5. 5. 1982) – radní a zastupitel hl. m. Prahy (ČSSD), historik. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2000 je členem ČSSD. Téhož roku vstoupil do organizace Mladých sociálních demokratů, od roku 2007 vedl několik let pražskou organizaci MSD a v roce 2010 se stal předsedou MSD. V letech 2004-2005 a 2006-2008 pracoval ve společnostech Leasing Česká spořitelna a.s. a Česká spořitelna a.s. Mezi roky 2005-2006 byl zaměstnancem Úřadu vlády. V letech 2008-2010 působil jako politický poradce a asistent europoslance Jiřího Havla (ČSSD). V roce 2010 byl zvolen do Zastupitelstva hl. m. Prahy a následně radním pro kulturu a cestovní ruch. Snímek archiv

Napsal:

Divadlo na Vinohradech je klasická velká městská scéna, vlajková loď pražských divadel ve správě Magistrátu, jejíž kmenoví návštěvníci jsou zvyklí spíše na konzervativnější repertoár, na hvězdné herecké obsazení, na tradiční úspěšné inscenace a ověřené režiséry a dramaturgy.

Oproti tomu Švandovo divadlo na Smíchově je menší scénou, která je nejen divadlem, ale i kulturním centrem. Má větší manévrovací prostor, pokud se týká typu i diváckého zaměření jednotlivých inscenací, může si dovolit více experimentovat, dát prostor alternativním projektům.

Z těchto aspektů by se tedy mělo určitě vycházet.

O co radním jde?

Proč pak hledat nové ředitele, když radní jako vizi jen všeobecně popisuje již existující profil obou divadel? Všechno nasvědčuje tomu, že jde pouze o změnu personální, nikoliv o skutečnou proměnu fungování té či oné scény.

Přece musí být všem zúčastněným jasné, že i s ohledem na nesmyslné termíny žádný odpovědný a kvalitní divadelní manažer či režisér do takto vypsané soutěže nemůže vstoupit. Tím spíš, že si i vrabci na střeše cvrlikají o tom, že šéf vinohradského divadla je dopředu vybrán, a sám radní se nechal slyšet, že by si vlastně přál, aby Daniel Hrbek na svém ředitelském místě setrval. Je to tedy jen jakási potěmkiáda nebo fatální odborná neznalost?

Otázek je mnoho

Proč bylo toto nekoncepční výběrové řízení narychlo vypsáno těsně před tím, než byl ustaven nový Poradní sbor primátora pro kulturu, který má podle platné Koncepce kulturní politiky v takových záležitostech poradní hlas? Radí opravdu s těmito kroky pražskému radnímu šéf ostravského Divadla Aréna a sociální demokrat Ivan Krejčí? Pokud ano, proč tedy radní nezveřejní jeho jméno a celou koncepci pražského divadelnictví? Je opravdu šéfovské místo na Vinohradech připraveno pro režiséra Ivana Rajmonta? Jsou s tím někteří členové výběrové komise z řad odborné veřejnosti srozuměni?

A je takové čistě politické rozhodování o výběrovém řízení na vedení významných divadelních scén normální? Necháme si to líbit, nebo bude odborná veřejnost požadovat vysvětlení a změnu těchto kroků?

(pro i-DN zpracoval a mezititulky přidal hul)

Autor: Marie Reslová
Publikováno: 17. října 2011

Komentáře k článku: O co radním jde? aneb Otázek je mnoho

Vladimír Hulec

Pro ty,
kteří by chtěli detailnější informace o výběrových řízeních:

Oficiální vyhlášení najdete na stránkách portálu hlavního města Prahy v sekci Úřední deska:

DnV – výběrové řízení

Švandovo divadlo – výběrové řízení

Seznamy členů výběrových komisí:

DnV:

Předseda komise: Mgr. Lukáš Kaucký, radní hl.m. Prahy

Členové komise:
Bc. Ondřej Pecha, člen ZHMP, předseda Výboru pro kulturu a památkovou péči ZHMP
Mgr. František Cipro, ředitel OZV MHMP
doc. PhDr. Milan Uhde, předseda Rady České televize
Mgr. Ladislav Zeman, ředitel Klicperova divadla v Hradci Králové
prof. Mgr. Miloslav Klíma, prorektor pro studijní a pedagogické záležitosti, uměleckou činnost, vědu a výzkum AMU
doc. MgA. Jan Burian, ředitel divadla J. K. Tyla v Plzni a šéf katedry činoherního divadla DAMU

Náhradníci za členy komise:
Bc. František Adámek, člen ZHMP
Mgr. Petr Bříza, člen ZHMP
Mgr. Zuzana Navrátilová, OZV MHMP
Ing. Zdeněk Pecháček, ředitel divadla Minor
Mgr. Radana Lišková, OZV MHMP
prof. Karel Makonj, zástupce vedoucího katedry alternativního a loutkového divadla DAMU
Eva Morávková, asistentka radního hl.m. Prahy Mgr. Lukáše Kauckého

Švandovo divadlo:

Předseda komise: Mgr. Lukáš Kaucký, radní hl.m. Prahy

Členové komise:
Bc. Ondřej Pecha, člen ZHMP, předseda Výboru pro kulturu a památkovou péči ZHMP
Mgr. František Cipro, ředitel OZV MHMP
prof. MgA. Jan Vedral, PhD., dramatik, divadelní a rozhlasový dramaturg, vysokoškolský profesor
doc. Jan Hančil, děkan DAMU
PhDr. Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu
Bc. Ivan Krejčí, umělecký šéf Divadla Aréna, Ostrava

Náhradníci za členy komise:
Bc. František Adámek, člen ZHMP
Mgr. Daniela Šálková, ředitelka Divadla v Dlouhé
doc. PhDr. Jan Hyvnar, CSc., vedoucí katedry divadelní vědy na FF UK, divadelní teoretik
Mgr. Zdeněk A. Tichý, proděkan DAMU
doc. MgA. Jan Burian, ředitel divadla J. K. Tyla v Plzni a šéf katedry činoherního divadla DAMU
Mgr. Zuzana Navrátilová, OZV MHMP
Ing. Zdeněk Pecháček, ředitel divadla Minor

Tajemnice obou komisí: Daniela Šťastná, OZV MHMP

17.10.2011 (13.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Komentář paní Reslové
je naprosto přesný a její otázky jsou velmi znepokojující. Dovolte mi připojit pár dalších otázek, které se týkají nejen výběrových řízení na DnV a ŠD, ale i na Divadlo Komedie:

1. Jak je možné, že na přípravu konkursního projektu je u DnV a ŠD pouhý měsíc, když na Komedii jsou oficiálně dva měsíce (tedy čas od vyvěšení výběrového řízení do uzávěrky podání přihlášek), ale fakticky ještě více, protože pan Pařízek avizoval svůj odchod v mnohem větším předstihu, a tedy se případní zájemci mohli začít připravovat dříve. Výkladní skříň pražského divadelnictví (DnV) i smíchovské multikulturní centrum se dvěma scénami by si jistě zasloužily minimálně stejný čas na přípravu…

2. Proč nikdo ze seriózních novinářů, kteří o tomto výběrovém řízení píší, ještě nepožádal o stanovisko pana Rajmonta? Bylo by jím jistě i to, kdyby věc odmítl komentovat a veřejnost o tom věděla. Je ještě dnes možné, aby do vedení divadla nastoupil s tímto cejchem?

3. Jaké je skutečné politické pozadí celé věci – viz napojení pana Krejčího na ČSSD, které uvádí paní Reslová? Jaké jsou vazby mezi panem Krejčím, Hrbkem, Rajmontem? (spolužáci? student – pedagog?)

4. Není též poněkud divné, že ředitelé pražských scén spolurozhodují o vedení de facto konkurenčních scén? (pan Procházka z ČK o ŠD a paní Šálková z Dlouhé o Komedii). Jsou skutečně nezávislí? Kdy budou vypsány konkursy na jejich místa, kým a za jakých podmínek..?! Nemohou vyměnit svůj dočasný klid za hlas pro toho z kandidátů, který bude milý pánům z magistrátu?

5. Proč ve výběrových komisích na ŠD a DnV není jediný teoretik nebo kritik, ale pouze lidé spojení s konkrétním divadelním provozem (DJKT Plzeň, Klicperovo divadlo…) resp. se školou (DAMU), na které oba zmiňovaní potenciální ředitelé – p.Hrbek i p. Rajmont – vyučují?

6. Jak bude nový ředitel (zejm. v případě DnV, kde se zřejmě opravdu chystá změna) realizovat svůj umělecký program, když nastoupí a výkonné pravomoci bude mít až od září 2012, ale dramaturgický plán na příští sezónu (tedy tituly, obsazení rolí, režie) se připravuje v této době, nebo už je teď dokonce připravený?

7. A jak je vůbec možné, že jsou ředitelé pražských divadel ve svých funkcích tak neskutečně dlouho? Jak je možné, že jsou bez výběrových řízení neustále prodlužovány všem smlouvy? A jak dlouho tedy ještě na svých místech setrvají ředitelé Palmovky, Zábradlí, Dlouhé… A jak je tato otázka vyřešená v transformovaných divadlech (Činoherní klub, Archa) – to i v nich budou stávající šéfové až do penze?

Děkuji všem informovanějším za odpovědi a názory!

17.10.2011 (17.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Jakube,
z vašich otázek mě nejvíc trápí ta poslední. Bohužel, ta otázka výměny ředitelů v transformovaných divadlech vyřešená není. K výměně by možná došlo ve chvíli, kdy by grantová komise odmítla divadlu poskytnout čtyřletý grant nebo by ho dramaticky snížila. Pak by zřejmě správní rada transformovaného divadla, která ředitele jmenuje a odvolává, musela nějak jednat. Jinak – vzhledem k tomu, že si „své“ lidi do správní rady dosadil při transformaci sám ředitel – asi k nějaké výměně dojít nemůže, leda, že by ředitel sám odstoupil a poskytnul prostor někomu jinému. Tohle se zatím týká Ondřeje Hraba v Arše a Vladimíra Procházky v Činoherním klubu. Mohou opravdu setrvat do důchodu.
Protože si byl Poradní sbor, který připravoval další etapu transformace, téhle věci vědom, prosazovali jsme ještě před transformací všude výběrová řízení, neboť bylo jasné, že kdo bude transformovat, hned tak příslušnou scénu neopustí. Grantová komise totiž většinou tak odvážná, aby neudělila za mizerné umělecké výsledky čtyřleté granty, není. A kdo má dobré kontakty na radnici, může si finance zajistit také prostřednictvím partnerství apod., jak to léta dělá třeba Heřmánek.
Transformace pražských příspěvkovek je nutná a žádoucí, ale tenhle moment a leccos dalšího je ještě třeba pořádně promyslet.
Že se v HN zeptám Ivana Rajmonta, jak to tedy je, mě napadlo, bohužel jsem k tomu účelu nedostala od editora prostor. Prý jsou to zcela okrajové záležitosti. Proto jsem také napsala komentář sem a mohu tak akorát vyzvat Ivana Rajmonta a Ivana Krejčího, aby se k tématu vyjádřili. Tuším, že tak neučiní, ale třeba nás překvapí. A aby bylo úplně jasno: nemyslím, že by Ivan Krejčí nemohl radnímu Kauckému dělat poradce. Ale bylo by správné, kdyby tak činil přiznaně, veřejně a nikoliv zákulisně.

18.10.2011 (0.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

základní potíž je v tom,
že transformace proběhla de facto formou privatizace do rukou stávajících souborů; a tak je to naplánováno zřejmě i do budoucna. solidní konkurs na divadelní prostor by měl být spojen s propuštěním všech zaměstnanců a de facto tedy jen hledáním nájemce – jako je to v Divadle Komedie. osobně se domnívám, že rozpuštění stávajícího souboru by mělo být také podmínkou výběrového řízení na ředitele DnV.

18.10.2011 (10.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vojtěchu,
co popisuješ, je logické a správné, pokud by se ovšem naše magistrátní reprezentace chovala standardně, tedy dle zdravého rozumu.
Tenhle transformační kočkopes vznikal pod tlakem stávajících příspěvkovek, které strašily hrozbou politicky zmanipulovaných výběrových řízení na uprázdněné nejatraktivnější divadelní prostory a jejich možné komerční využití v režii ODS a tedy de fakto jakousi tichou likvidací pražské divadelní kultury. Přiznejme si, i tváří v tvář posledním krokům Magistrátu, že možné by to bylo. Socialisté ovšem pochopili, že mnohem výhodnější je netransformovat a najmenovat si do teplého v městských příspěvkových organizacích s mandatorně garantovaným rozpočtem „svoje lidi“.
To, co by bylo, jak píšeš normální, tak zůstává a nejspíš navždy zůstane jen snem Varyše, Reslové, Hermana a možná ještě několika dalších. Není to výhodné ani pro partaje, které na Magistrátu vládnou, ani pro divadelníky přivyklé jistotám. A z toho důvodu je to také „politicky“ neprůchodné. 🙂

18.10.2011 (12.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marta Ljubková

Zastala bych se divadelníků
– myslím, že hlavně oni, tedy přinejmenším mladší generace, se nemůže(me) dočkat, až se pražská divadelní mapa aspoň trochu pohne a promění. Generace, která dospěla po roce 1989, jistotám rozhodně nepřivykla, alespoň tedy ne jako celek.

18.10.2011 (13.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Napsala jsem
pro „divadelníky přivyklé jistotám“, což jistě charakterizuje onu skupinu, která má, z titulu šéfů příspěvkovek a jiných postů na magistrátní jednání, ale i na veřejné mínění rozhodující vliv. To, že si ti mladší změnu přejí, jim ráda věřím, ale proč tedy proboha pro ni také něco neudělají? Proč se rozhodování radnice nesnaží ovlivnit? Proč neřeknou nahlas svoje představy?

18.10.2011 (13.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Takže jestli tomu dobře rozumím,
pražská (česká?) divadla jsou něco jako Comédie-Française v Paříži? Který herec se do ní jednou dostane, ten má nadosmrti vystaráno. A každý nový šéf se musí popasovat se stávajícím souborem, a když to nevyjde, musí odejít? To je přeci strašné?! Co když ten soubor za moc nestojí (ani se mi nechce psát příklad některých pražských divadel)? Co brání – asi pracovně-právně – tomu, aby nový šéf dostal „prázdný“ dům a začal s čistým štítem? Nebo je tohle uvažování mylné a stálý herecký soubor napojený na určitou budovu je svého druhu kulturní hodnota? A jak to probíhá v Německu (Rakousku)? Tamní divadla se dávají našim v tisku často za vzor. Tam probíhá rotace režisérů, šéfů, herců asi docela normálně a bere se jako přirozené, že každý má svůj vyměřený čas, udělá svou práci a jde zas dál. Ať je to jedno funkční období, nebo třeba čtvrt století. Mám pocit, že v naší zemi je obecně vlastně špatně odněkud odcházet (natož být odejit). Možná to bude i tím, že v Německu je těch opravdu prestižních divadel (a skutečných velkoměst) mnohem víc než u nás, kde jde fakticky o pár divadel v Praze a možná i o jednu dvě scény v Brně či Ostravě (ale ani tím si nejsem tak jistý).

18.10.2011 (17.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

„jde o to, o co jde“,
jak říkává spisovatel Jan Jandourek. mám za to, že většině lidí, živících se v naší krásné požehnané vlasti uměním, jde spíše o poklidné, zatuchlé živobytí, nikolivěk o umění. a jsme u toho.

20.10.2011 (11.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Nejsme u toho…
Ať už si o lidech živících se uměním myslíš cokoli, teď jde v Praze i Brně o to, jak se chová tzv. „moc“ k nim a k umění vůbec. Zda povýšeně, zpupně a zákulisně, anebo kulturně a civilizovaně. A politici jsou u nás příliš rádi barbarskými manipulátory arogance a moci. Tomu je třeba se bránit a na to poukazovat. Ne se vzájemně mezi sebou kousat.
Teď jsme u toho.

20.10.2011 (12.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

To je, Vladimíre, nesmysl.
Čím dřív odhodíme morální kýč bizarních předsudků vůči vrchnosti, tím lépe. Mluv věcně.
Já nemám nic proti lidem živícím se uměním, tos mě špatně pochopil. Mám něco proti neschopnosti odejít včas. Bohužel ty, kteří nemají dost soudnosti, aby to sami vzdali, je čas od času vyhodit. Někdy i oknem.

20.10.2011 (12.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Musím podpořit pány Růžičku a Varyše,
Marie Reslová přesně tlumočila, co se v mnoha jednáních nakonec podařilo dojednat v Poradním sboru (sešli jsme se skoro 40x!!) a co směřovalo k podle mne k jedinému rozumnému uspořádání: město si má provozovat své rodinné stříbro (podle mne vlastně jen Vinohrady), když už jo chce, ostatní má být nějak podporováno, a čím štědřeji, tím samozřejmě lépe, nicméně: má to být formou „pronájmů“ prostor patřících městu spolu s přidělenou dotací na základě výběrového řízení a na dobu určitou a formou různé podpory všeho ostatního, platit nájmy majitelům domů s divadelními sály je špatně, v konkrétních případech by se měly nemovitosti (prostory) zakoupit, a pokud pronajmout, tak opravdu za cenu rozumnou. Jinak se nedobabráme přirozeného prostředí, kde mají divadla (projekty) vznikat, trvat a zanikat – a divili byste se, kolik úsilí stálo prosadit tuto jednoduchou tezi („přece nebudeme politikům nabízet možnost, že by měco „zaniklo“…“).
Jenže je třeba se o věc zajímat jaksi systémově: v dosavadní kulturní politice Prahy to už tak nastaveno je, nový radní a socialisté se to snaží vrátit k tuhému „zřizování“ a dohledu nad divadly. Vždycky si říkám, proč politikové tolik touží starat se o divadla. Už angliští králové a vévodové za Shakespeara si k organizaci zábav (divadla) najímali lidi, posléze se jim říkalo intendanti (třeba na habsburském dvoře), takového si zřídilo i Ministerstvo školství a národní osvěty k dohledu nad Národním divadlem ve 20. letech minulého století. Ale od roku 1948 se toho natvrdo ujali politikové a dodnes se toho něchtějí vzdát – umíte si představit, že by v takové pozici byla nakladatelství či filmová studia? Jenže, divadelníci zatím většinově raději tohle, než opravdovou vzájemnou konkurenci. Bohužel.

20.10.2011 (13.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

A jak (provozně i umělecky)
si má město své „rodinné stříbro“ (Vinohrady) provozovat?

20.10.2011 (13.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Jestli na to já mám odpovídat,
pak si nerozumíme, já bych i Vinohrady „pustil“ do pronájmů. Ale pokud, tak asi formou příspěvkové organizace, případně nějaké o.p.s., kterou město založí a zaujme odpovídající postavení ve správní radě.

20.10.2011 (13.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

vynikající,
naprosto se ztotožňuji se stanoviskem Josefa Hermana.

20.10.2011 (15.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Bylo by tedy asi dobré říct konkrétně,
kdo nechce to, co píše pan Herman. Tedy aby hl. město Praha vlastnilo X prázdných divadelních domů, k nim mělo na provoz dostatečně velké Y peněz a v pravidelných intervalech do nich samo (nebo prostřednictvím nějakých správních rad) a s náležitým předstihem vybíralo umělecké šéfy, kteří by přivedli svůj soubor a realizovali by tam svůj umělecký program. A klidně by tam mohli být třeba čtvrt století, kdyby to stálo za to. Ale všichni by věděli, že je to vždycky na konkrétní časové období a že není hanba, když bude třeba jen jedno a pak přijde někdo jiný.
Z logiky věci plyne, že proti budou jen ti, kteří v oněch domech momentálně jsou. Tedy stávající ředitelé, umělečtí šéfové, dramaturgové a herci. Ale všichni ostatní režiséři, dramaturgové a herci, kteří jsou na volné noze nebo mimo Prahu, by jistě spravedlivé soutěže s nadšením přivítali. A kdyby takhle začala Praha, rozhýbalo by to možná divadelní dění i mimo ni, protože by se všichni měli důvod snažit, aby za sebou měli výsledky, které by jim dávaly morální a umělecký nárok vést divadla v Praze či v nich hrát. Přiznám se, že mne fascinuje samozřejmost, s jakou mladí tvůrci, kteří mají za sebou jednotky „normálních“ či jen trochu nadprůměrných představení si nárokují divadla v Praze – do očí bijící je nový šéf opery ND, ale to už je zřejmě jiný příběh… A asi si to celé představuji poněkud naivně a jde i o spoustu jiných „vyšších“ zájmů.

20.10.2011 (15.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Kdo to nechce?
Samozřejmě, že ti, co v těch domech jsou. Stačí si vzpomenout na pražské „divadelní nepokoje“ před pár lety. Stáli tam všichni 🙂 Mě jenom vždycky hrozně štve, jak mluví o kulturních hodnotách a přitom bojují za svoje jistoty…
Ale spravedlivě: to riziko, že se domy vyprázdní a politici si je budou obsazovat podle svých priorit a nikoliv v otevřených soutěžích a třeba vůbec ne divadlem, tady je. A není malé. Ostatně to současné výběrové řízení je toho příkladem. Takže kromě prázdných domů je třeba ještě prosadit pravidla, jak se budou taková výběrová řízení dělat, jak mají být složené komise apod.

20.10.2011 (23.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vynikající,
naprosto se ztotožňuji se stanoviskem Marie Reslové.
Ale požadoval bych ještě víc – fungující a na proměnlivé politické garnituře nezávislá a platná (!) pravidla se musejí prosadit a fungovat v celé společnosti a na dobu neurčitou! Obávám se, aby to nakonec nedopadlo jako v divoké privatizaci 90. let: všude samý mafián.

21.10.2011 (2.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Ach bože, ty utopisto!
A všude samá láska, viď? Pro tahle dožívající šedesátá v tobě tě máme, Vladímíre, všichni rádi :-).
Ne, vážně. Nepřestanu být vděčná za svou zprvu šokující zkušenost z práce v Poradním sboru. Kdo nezažil, neuvěří a nepochopí, co práce a vysvětlování a jakou vytrvalost stojí vysvětlit politické reprezentaci i zainteresovaným kolegům ty nejjednodušší věci. O to větší poklonu Pepovi Hermanovi, který svou buldočí vůlí prosadil mnohem víc změn, než se na první pohled zdá. Taky ho za to mají všichni rádi 🙂

21.10.2011 (8.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Je mi trochu nepříjemné,
jak zde ředitelé příspěvkovek začínají vypadat jen jako kádry hájící si svoje teplá místečka. Jistě se i takoví najdou, ale pokud vím, v posledních letech a zejména letos na jaře protestovali již nikoli proti transformaci jako takové, ale především proti jejím parametrům a nedotaženým pravidlům (v tom smyslu jak o tom píše Marie Reslová).
A kohokoli znalého prosím o informaci: opravdu se v Německu spolu s intendanty stěhují i soubory? Přiznám, že ten kategorický požadavek na vyházení herectva moc nechápu. Úpravy či reformy souboru jsou přece v moci uměleckého šéfa, který může, ale také nemusí, přijít s novým ředitelem/intendantem.
A ještě poznámka: souhlasím s komentářem Jakuba Růžičky ohledně „mladých nárokujících si divadla v Praze“. Zaráží mne, že udělení víceletého grantu má podmínku čtyřleté kontinuální činnosti, ale v zadání na Komedii, nic takového nenacházím.

21.10.2011 (10.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Mimochodem,
když paní Reslová napsala, že pro šéfredaktora HN je obsazení postu ředitele jednoho z největších pražských divadel marginální záležitost, kterou nestojí za to špinit papír, čekal bych že někdo z redaktorů DN okamžitě zareaguje, že už vytáčí číslo pánů Rajmonta (Krejčího, Hrbka, Kauckého…?) a chystá jejich stanoviska a skvělý „investigativní“ materiál do příštího čísla. Anebo rovnou sem na internet. Nač čekat?! Není mj. i tahle kauza skvělou šancí, jak z i-DN udělat skutečně živý, aktuální a respektovaný divadelní web? Uzávěrka přihlášek do konkursu je 11. listopadu, to by se dalo ještě hodně věcí stihnout…

21.10.2011 (10.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Nemohu si pomoci,
ale výstižná a zasvěcená slova Jakuba Růžička mě navádějí k domněnce, že v případě autora půjde o pouhý pseudonym…

21.10.2011 (10.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Martine,
já s vámi ve sporu o anonymitu na iDN vlastně souhlasím. Sama za sebe si neumím představit, že bych se pod svůj názor nepodepsala. Ale moc prosím, netahejme ho do téhle vzácně věcné diskuse. Mně ta výzva k oslovení dotyčných pánů vůbec nepřijde od věci. Proč v tak závažné věci, kterou – ale zase pod slibem zachování anonymity – dosvědčili nejméně dva lidé, dělají jmenovaní pánové mrtvé brouky?

21.10.2011 (10.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Omlouvám se, paní Reslová,
ale – jak píšu – „nemohu si pomoci“; za zájmem pana Růžičky cítím jaksi cosi víc… S věcí okamžitého oslovení dotyčných osob a okamžitého investigativního vyšetření ale s Vámi, tak jako s panem Růžičkou (či „Růžičkou“) naprosto souhlasím. Vskutku: nač (I)DN čekají?

21.10.2011 (10.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Martine,
nebuď naivní, ti pánové už jsou dávno osloveni a reportáž se chystá. Nejsme ale Ferda mravenec, který zázraky dělá ihned a nemožné do tří dnů.

21.10.2011 (10.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Vážený pane Švejdo,
mám velmi rád dobré divadlo, mám řadu přátel z divadelních kruhů a naštěstí na něm nejsem nijak existenčně závislý. Mám v hlavě mozek, který mi umožňuje pracovat s fakty a formulovat na danou problematiku vlastní názor, jsem schopen zvládat své emoce v projevu ústním i písemném, což bývá u mnoha lidí „od umění“ občas problém. Chcete mé rodné číslo, adresu trvalého bydliště, potvrzení od zaměstanavatele o morální bezúhonosti a můj mobilní telefon? Měl jsem za to, že jde o věcnou diskusi na poměrně zásadní téma. Mrzí mne, že do toho vnášíte na základě „svého pocitu“ velmi nepříjemný tón, který se ve vypjatých diskusích na tomto serveru objevuje bohužel velmi často. Navíc všechny informace, se kterými ve svých příspěvcích operuji a které ve vás vzbuzují dojem „zasvěcenosti“ jsou k dohledání na internetu během několika minut. A mít jistý přehled o kultuře i za hranicemi české kotliny mi přijde stejně samozřejmé, jako dýchat nebo spát. Věřím, že Vás to uspokojilo a že případná debata bude pokračovat směrem k tématu, které svým textem nastolila paní Reslová.

21.10.2011 (11.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Pokud jsem se Vás, pane Růžičko,
nějak dotkl, omluvám se. Míra Vaší „příčetnosti“, schopnosti jít k jádru věci mě až zarazila 🙂

21.10.2011 (11.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Z oněch veřejných zdrojů
lze třeba zjistit, že město, které není schopné najít jeden či dva miliony, aby zabránilo odchodu pana Pařízka za lepším příštím do Německa a rozpadu zřejmě jediného pražského souboru schopného obstát v evropském kontextu, najde a předá bez mrknutí oka 400.000,- Kč na na uvedení detektivky Iry Levina Osidla smrti. V rámci partnerství přiděleno jednomyslným rozhodnutím kulturního výboru viz zde: http://www.praha.eu/public/17/ee/cd/1155398_160685_priloha_k_zapisu_z_10._zasedani___partnerstvi.xls
Inscenaci uvede ON STAGE!, které obohatilo českou divadelní kulturu o první uvedení detektiva Columba na jeviště. To navíc v jistě strhujícím podání těch nejprovařenějších tváří televizních seriálů – viz zde: http://www.columbo-cinohra.cz/default.php
Toto najde každý občan,
ale každý divadelní odborník a publicista by měl všem, kteří se na nehorázné podpoře prachobyčejného bulváru vč. příjemců oné podpory podílejí, umýt hlavu. A to pokaždé, když k něčemu podobnému dojde. Protože jinak to nepřestane nikdy a za pár let budou třeba tito pánové hospodařit ke zděšení všech oním pražským divadelním stříbrem.
Paní Reslová jistě zareaguje, že v rámci Poradního sboru mnohokrát kritizovali rozhazování peněz na kulturu podobným projektům, ale evidentně to k ničemu nevedlo. Ach jo…

21.10.2011 (17.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

Vážený pane Růžičko,
Vaše schopnost věcně a bez emocí formulovat je noblesní. (Na vyžádání Vám zašlu scan své občanky.)
Pokud jde o „jistoty“, věřím spolu s M. Ljubkovou, že už i naše generace je zvyklá na ostrý vítr, na konkurzy a stagiony, zkrátka nejistotu.
Mám za to, že „většinový divák“ rád sází na jistotu, takže jistoty Procházkova vedení Činoherního klubu a dokonalé kamennosti Vinohrad si cení. Hrabova Archa je pro konzervativce kontroverzní, proto asi tenkrát ty nepokoje. Nechme měšťanům Vinohrady, pokud bude moci nadále Komedie zůstat progresivní scénou a bude fungovat např. DS Továrna a Roxy/NoD, abychom zachovali pravidlo „rovnováhu udržovat“.

21.10.2011 (19.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

P.S. Pro Kočičkovy:
plánuje redakce i-dn zavést palce nanoru/dolu jako má MF DNES a FB?

21.10.2011 (19.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

tzv. partnerství
je pochopitelně nesystémový zlořád. v oněch veřejně dostupných zdrojích je ale také potřeba vyčíst, že právě jeho prostřednictvím byl letos Komedii navýšen grant o 1,2 mil.
proti tomuto institutu, stejně jako proti obdobně nesystémovému zařazení některých mezi tzv. prioritní akce MK ČR, ovšem nebojuje jen paní Reslová, ale pravidelně se proti němu ozývají i ostatní, včetně příslušných grantových komisí
jen je to jaksi houby platné

P.S.: Kateřino, nerozumím. K čemu palce?

22.10.2011 (1.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský

Pane Škorpile,
odpovídám na Vaši otázku z 21.10., 10:O1. Moje vědomosti jsou omezeny na tři špičková německá divadla, Schauspiel Hamburg, Münchner Kammerspiele a Bayerisches Staatsschauspielhaus. K výměně indendantů došlo asi před deseti lety, říkalo se tomu „veliká rošáda.“ Dorn přešel z M.K. do B.S., Baumbauer z S.H. do M.K. S Dornem přešli všichni herci, do jednoho, ba i pomocný personál. S Baumbaurem postupně většina herců a režisérů.

22.10.2011 (11.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Pane profesore,
děkuji za důležitou konkrétní informaci.

22.10.2011 (16.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

to si, myslím, není úplně šťastné.
dynamika jakéhokoli kolektivu má časová omezení: nejen ředitel po – řekněme – deseti letech ve funkci začne být pro svůj dům přítěží, ale i stále stejně složený soubor po nějaké době se přestane vzájemně občerstvovat. samozřejmě jsou soubory, na nichž je kontinuální, dlouholetá práce vidět, ale je jich asi tak stokrát míň než těch, na nichž není vidět vůbec nic, bez ohledu na to, jak dlouho spolu jsou. domnívám se, že kromě ředitelů by měli rotovat i herci – ideálně formou zrušení souborů a najímání všech „ad hoc“. pak nějaký soubor může vykrystalizovat spontánně – nikoli díky smlouvám na dobu neurčitou a neprůstřelnému pracovnímu zákoníku.

22.10.2011 (16.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

osobně taky považuji deset za hraniční termín.
jinak ale mám pocit že žijete ohledně hereckých jistot v iluzi ovlivněné ND. Třeba v DNz mají pokud vím herci smlouvy jen roční a pak jdou s um. šéfem na pohovor. A tam se klidně mohou dozvědět, že smlouva jim nebude obnovena (viz Marek, Polášek a později Pyšná ). A týká se to i neuměleckých složek.
Pochybuji, že v ostatních divadlech to bude nějak jinak.
Najímání ad hoc nepovažuju z kdovíjak spásné řešení: Komedie soubor de jure neměla, ale de facto ano. V čem je rozdíl? Ad hoc – na konkursy – najímá herce komerční sektor. A výsledek?

22.10.2011 (19.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trensky

Ještě jsen si vzpomněl na jeden další,
Ostermeierovo převzetí Berliner Schaubühne. Tam také došlo k úplné výměně. Nedovedu si představit, jak by to v Německu mohlo být jinak, každý důležitý intendant má vlastní představu o divadle. Kammerspiele pod Baumbauerem bylo naprosto jiné divadlo než pod Dornem. Ano, v Německu převládá politika desetiroční lhůty.

23.10.2011 (0.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trensky

Dodatek:
jestli jsem rekl, že převládá, tak zároveň bych mohl citovat případy, kdy tomu tak nebylo. Treba Peymann v Burgtheatru či Dorn v Kammerspiele.

23.10.2011 (9.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Jestli se někde vymění
jen ředitel nebo celý soubor v případě transformovaných divadel zaplaťbůh už nerozhodují politikové, ale správní rada právní osoby, na kterou by se divadla transformovala. Proto si myslím, že i „rodinné stříbro“ by neměli politikové „zřizovat“ sami formou „příspěvkovek“, ale prostřednictvím své adekvátní účasti ve správní radě – sami řídit divadla i jiné kulturní instituce neumějí a umět nemohou a vlastně ani umět nemají. Na magistrátu a jeho komisích je pak pouze vybrat nejvhodnější projekt, a je na každém, co v soutěži nabídne.
Jak poznamenal Pavel Trenský, i v zahraničí je to s proměnou souborů různé, nechtějme jen jednu možnost, ale nechme řešení na divadelnících, jednou bude vhodné takové a jindy onaké. To se „legislativou“ zajistit nedá.

23.10.2011 (13.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Zelenolučka

Vypadá to jako skvělé řešení:
silná umělecká osobnost přijde do prázdného divadla a zahájí svoji éru takřka na zelené louce. Sám si vybere své spolupracovníky, najme herce i personál. A pak bude také plně zodpovědný za své umělecké vedení scény.
Většina diskutujících je nadšena – jako kdyby bylo nalezeno ideální řešení. Mně také připadá tento návrh jako zajímavý a obhajitelný. Z čeho mám však obavy, je, že se zmínění diskutující málo zabývají hledáním argumentů proti tomuto návrhu – tedy, že nejsou v pozici lidí, kteří váží pro a proti, ale snaží se především nekriticky obhajovat pouze jeden úhel pohledu na tento problém, tedy ten svůj. A jsme v situaci, kdy tady diskutují tedy vesměs novináři, kritici, kteří nejsou uměleckými šéfy, režiséry ani herci, kterých se tento problém v podstatě týká asi nejvíce.
Působí to tak, že diskutující chtějí „ozdravovat“ české divadlo, ale právě postoj „zaměstnanců“ je jim víceméně lhostejný. Ti jsou vnímáni jen jako lidé, kteří brání své jistoty – což tak do velké míry asi i je. O hlubší náhled, o zproblematizování „hurá řešení“ se snaží Jakub Škorpil a musím říci, že je mi jeho postoj v tom, že nepodléhá obecnímu nadšení na tomto fóru, sympatický.
Trochu to na mě působí tak, že diskutující chtějí od politiků, aby „vyčistili“ divadla a udělali z nich právě ty zelené louky. Proč? Proč mají takovou věc dělat politici? Jakkoliv jsem většinou proti těmto zeleným loukám, neboť většinou jim padne za oběť vše, co na konkrétním místě rostlo a žilo bez ohledu na to, zda to mělo hodnotu či ne, rozumím tomu, že to je pro budoucího ředitele (um. šéfa) ideální stav. Ale proč by měl mít nový architekt scény tak předčištěnou cestu od politiků nebo ministerstva s jejich poradními orgány? Stane-li se někdo šéfem (a myslím, že by po čtyřech letech měl být nový konkurz, v němž obhájí svoji cestu, nebo bude vystřídán novým šéfem), ať se vypořádá se situací v divadle sám. Ať prokáže svoji uměleckou vizi i tím, že se bude muset s někým rozloučit a vybudovat si svůj soubor. Ale ať právě nový šéf má zodpovědnost za to, koho vyhodí a koho si ponechá – proč tuto zodpovědnost delegovat na někoho jiného? Pokud má někdo bořit a kácet stromy, ať to dělá nový šéf divadla – ať se ukáže, zda spíše ničil, nebo se mu podařilo skloubit staré s novým, nebo vybudoval něco zcela nového a hodnotného. Za vyhazování lidí ze souboru má být přece zodpovědný šéf, a ne poradní orgán a ministerstvo, kteří se pak budou bránit tím, když se cíle nového šéfa divadla ukážou jako scestné, že jen připravovali podmínky. Zkrátka rozpuštění souboru mi připadá jako řešení o nás bez nás. Nefér.
Ale třeba do toho úplně nevidím a můj názor je mylný.

23.10.2011 (14.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Zeptala jsem se dnes osobně
pana Ivana Krejčího (jeho divadlo Aréna hostovalo v Praze), zda opravdu radí panu Kauckému ve věci transformace pražských divadel a konkursů na místa ředitelů Vinohrad a Švandova divadla. A zda by nebylo fér, aby se k tomu přihlásil? Požádala jsem ho i o regulérní rozhovor, který odmítl, takže mi nezbývá, než se pokusit jeho slova převyprávět, doufám, že budu korektní.
Panu radnímu pouze řekl svůj názor, že transformace je zvěrstvo a příspěvková organizace je nejlepší právní forma pro financování divadla, protože pak si magistrát může 100% kontrolovat, co se tam za jeho peníze děje. Toho názoru, že by se transformace neměla připustit, je i Bohumil Sobotka. Do konkursní komise dal k uvážení Milana Uhdeho a spolupráci s DAMU a Asociací ředitelů. Řekl pouze svůj názor, s nímž si mohl pan Kaucký naložit, jak chtěl. Není oficiálním poradcem a není za své rady placen, proto nevidí důvod, aby se k tomu dál vyjadřoval. Daniel Hrbek „to na Smíchově pořádně rozjel“, a tak je vlastně v pořádku, když pan radní zároveň s vyhlášením konkursu konstatuje, že by ho i nadále viděl ve funkci ředitele rád. O tom, kolik je v Praze divadel-příspěvkovek, kolik peněz jimi protéká a jak jsou na tom ostatní divadla, Ivan Krejčí nevěděl.
Přiznám se,
že jsem litovala, že nemohu rozhovor o tom, jak Ivan Krejčí vidí kulturní politiku ve vztahu k financování divadel, udělat. Jeho pohled je dost originální, má i praktické zkušenosti z ostravské radnice. Mluvili jsme spolu dost dlouho na to, abych si stihla uvědomit, že to myslí s pražskými divadly dobře. On je přesvědčený socialista a pomyšlení na to, že je herec najímán, platí si sám sociální a zdravotní pojištění, a když si zlomí nohu, je v průšvihu, ho nenechává chladným. Má pocit, že je třeba se o herce i o divadla postarat. Ve všem má být pořádek. A ten, kdo to platí – z jeho pohledu magistrát, respektive politici – má taky právo o všem rozhodovat.
Já si tedy myslím, že to platí daňoví poplatníci a politici mají pouze hledat nástroje, jak s našimi penězi co nejlépe naložit. Ale to je věc pohledu na svět a nedá se s tím asi nic dělat. Ivan Krejčí to tak má.
Nicméně:
když jsem si teď otevřela diskusi, padlo mi do oka složení komisí. Obě mají sedm členů. Předseda a dva další jsou zástupci z Magistrátu- Kaucký, Pecha a Cipro, čtyři jsou „odborníci“. Stačí, aby jeden z těch čtyř odborníků – a v případě Švandova divadla je členem komise také Ivan Krejčí – byl srozuměn s výsledkem, třeba že Hrbek zůstane ředitelem. A ti další tři: Procházka, Hančil a Vedral už jsou jen do počtu. Člověk si maně pohrává s myšlenkou, kdo je ten čtvrtý srozuměný na Vinohradech…
Vlastně se za svá podezření stydím, a tak si myslím, že bychom měli požadovat, aby nám komisaři mohli dokázat, že je podezříváme neprávem, že v rámci průhlednosti řízení a posílení odpovědnosti výběrové komise, budou hlasovat veřejně. Dají tak najevo, že stojí za svým názorem a berou za něj odpovědnost.
Ostatně Milan Uhde po něm toužil při volbě ředitele ČT. Ten by mohl být pro! Hned zítra mu zavolám a požádám ho o to.

24.10.2011 (0.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Oprava:
Milan Uhde toužil po veřejném hlasování při volbě ředitele ČT. (Jak jsem přepisovala, nedala jsem pozor.)

24.10.2011 (0.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Nevím přesně,
k čemu tato diskuse by vlastně měla sloužit. Dokud se nedostane na stránky denního tisku, je spíše akademickou pří či uvažováním divadelních publicistů, což je fajn a současně málo. Beru ji ale právě tak – jako oborové vyjasňování si stanovisek, zkušeností a obav a otevřená zamyšlení nad nimi.
Z tohoto zorného úhlu je myslím velmi podstatné, co vnesl jako téma Jiří Zelenolučka (zřejmě pseudonym – ale to nechejme stranou): nahlížet na téma z více stran. Jaký je názor a zkušenosti samotných divadelníků, divadelních ředitelů, herců apod? Jak vnášet do těchto úvah nad divadlem samotné diváky a jejich představy a „touhy“ po divadle? Má se z divadel – třeba z DnV, ale i Švandova divadla – „vyhnat“ tradiční měšťanské obecenstvo? Kde a jaká je hranice „komerčnosti“ a kde už začíná přehnaná umělecká extravagance? Kam vlastně co patří? Do jaké míry se co má podporovat? I obavy z rozmetání či radikálního snižování dotací a podpor jsou myslím na místě, neb „nové vedení“ bude vždy vesměs vůči magistrátům slabší a ochotnější vstupovat do kompromisů a „utahování opasků“. A v Brně to vypadá ještě hůř… To je jedna stránka věci.
A tou druhou je divadelní praktičnost či nepraktičnost navrhovaných radikálních řešení „zelené louky“. Zdá se mi rozumný postoj Kateřiny Jírové uchovat jistý „konzervatismus“ u velkých domů typu DnV, HD Karlín, možná MDP (mají-li vůbec být vnímány jako „městský poklad“), a to do jisté míry se zachováváním daných souborů, se kterými by měl nový šéf počítat (tento přístup je podle mne obecně správný a logický i v městy spravovaných regionálních divadlech). A novým/progresivním tendencím, osobnostem a souborům umožňovat vstupy do komornějších divadel, jako jsou Komedie, Švandovo divadlo, DNz, DD, ČK (byť zde je otázka, zda v posledních dvou případech nejde spíš o autorská divadla, která by měla být podporována v jiném „režimu“ – sem jistě patří Semafor, Ypsilonka, S+H), DvD, anebo i Minor. A důrazně podporovat síť divadelních prostor pro nezávislou tvorbu, jako jsou NoD, Alfred, MeetFactory, Alt@, Fabrika, KC Zahrada, Mlejn, Potrvá, Kámen apod.
A zabraňovat manipulaci s výběrovými řízeními, jíž se obává Marie Reslová. Hlasování by mělo být vždy veřejně dostupné (u grantových řízení Prahy tomu snad už tak je). Pokud někdo z komise nechce za svým hlasem veřejně stát, ať v ní není.
A aktuálně: Velmi bedlivě sledovat současné dění kolem DnV a Švandova divadla – stejně jako kolem brněnského financování – a mediálně nedovolit libovůli zřizovatele, který sice o penězích/dotacích rozhoduje, ale pod veřejnou kontrolou a měl by transparentně a na základě jistého veřejného (tedy především oborového) konsensu. Mohu si o DnV i Švandově divadle myslet cokoli, ale za měsíc nemůže vzniknout smysluplná „nová“ koncepce a ekonomický rozklad, na jejichž základě by šlo do těchto divadel vstupovat jako na „zelenou louku“. Myslím, že obě řízení by měla o rok počkat a další jasně a deklarativně pokračovat dle konkrétního harmonogramu. Jinak půjde jen o proměnu maškar, anebo vůbec o žádnou.
Lze vypsaná řízení ale ještě takto zvrátit? Asi těžko… A jsme u morálních kýčů: zase si politici z nás (tentokrát divadelníků) dělají kopací míč a bžundu…

24.10.2011 (13.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Tak trochu překvapivá zpráva:
teď jsem mluvila s Vladimírem Procházkou, který dosud ani nevěděl, že je v jedné z výběrových komisí. Nikdo ho neoslovil. Je to normální?
Ad V.H.
– z mého pohledu je smysl této diskuse zřejmý: udělat všechno pro to, aby byla výběrová řízení na Vinohrady a Švandovo co nejprůhlednější, respektive, aby byla zrušena, řádně připravena, znovu a nezpochybnitelně vyhlášena jako otevřená a nezmanipulovaná.
A ještě poznámka k mému nočnímu psaní
– Ivan Krejčí to nepochybně myslí s pražskými divadly dobře – ze svého pohledu je o tom opravdu přesvědčen. Z mého pohledu – a to jsem zapomněla dodat – je jeho dobře míněný (ale o konkrétní situaci a kontextu zcela nepoučený) vliv na „záchranu“ pražských divadel cesta do pekel náhodného, nesystémového, nepromyšleného rozhodování a cesta zpět k direktivnímu, s politiky propojenému systému financování.

24.10.2011 (13.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

jen poznámka k tomu „nechme DnV konzervativní“
– ano, ale v kontextu evropského divadla je konzervativní to, co tam dělal Špinar. jinak (caesar, tartuffe, zámek) to už není ani konzervativní, měšťanské divadlo. to je muzeum.

24.10.2011 (14.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Tak Jan Hančil
také neví, že je členem výběrové komise na Švandovo divadlo. Teda teď už to ode mě ví. 🙂

24.10.2011 (14.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

koukám,
že jsi poslem dobrých zpráv, Marie.

24.10.2011 (15.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Ani Jan Vedral
to nevěděl, zjistil samostudiem zápisů z Rady Magistrátu v sobotu. A mezitím – chvíli poté, co jsem to napsala do této diskuse – volali Procházkovi z Magistrátu s omluvou, že mu to opomněli sdělit. Členy výběrové komise Rada schvalovala 11.10. – že by si vzpomněli jen tak po dvanácti dnech není vyloučené, ale dost nepravděpodobné. Tedy zdá se, že tato diskuse je nějak sledovaná a není úplně zbytečné v ní svůj názor vyslovit.
Jen poznámka:
možná fakt, že zbývající členové komise pro Švandovo divadlo nestáli Magistrátu ani za oslovení a oznámení o jmenování leccos napovídá o jejich nepostradatelnosti.:-)

24.10.2011 (15.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Na téma DnV
bych přidal pár slov. Dříve, než byl vyhlášen konkurs, mělo se přece prodiskutovat a definovat, jaký umělecký charakter by tato scéna vlastně měla mít. Vždyť to se přece neví a snažení Martina Stropnického, jeho potácení se mezi oddychovým a umělecky náročnějším programem, je toho jasným důkazem. A v oznámení konkursu přitom stojí, že koncepce má „kontinuálně vycházet ze stávající činnosti“. No comment.

24.10.2011 (16.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

No Martine,
ale to bysme se udiskutovali a udefinovali. Od toho se právě volí nový ředitel a umělecký šéf, aby si to nadefinovali a zkusili prosadit. A nějaká odborná expertíza o historickém poslání té které scény a diskuse o tom, jak bychom si její vývoj představovali, by jim akorát nesmyslně svázaly ruce. Myslím, že žádoucí je tu přirozený vývoj (tím nemyslím nutně ruku trhu). Bláznivých uměleckých šéfů, kteří vědí, jak otočit kormidlo českého divadla, je nepřeberně, ale schopných ředitelů/manažerů, kteří by jim to pomohli zrealizovat, jako šafránu.

24.10.2011 (17.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Zelenolučka

Na deklarované objektivitě
(když pro to tedy existuje „jasný důkaz“) bývá pozoruhodné, že je často doprovázena ryze subjektivním nálezem (jeho „potácení“). Zcela „jasný“ důkaz (v podstatě rétorika) má tak zakrýt subjektivní soud, u něhož vlastně stačí nahradit slovo „potácení“ například slovem „hledání“ – záleží na osobnosti autora a jeho vidění problému. Avšak polarita se mění – z negativního soudu v pozitivní, přičemž pro oba existuje „jasný“ důkaz. Záleží tedy na tom, zda autor vnímá svůj soud jako subjektivní názor – pak ovšem, je –li upřímný – nebude mást čtenáře (diskutující) nejasnými „jasnými“ důkazy. Nebo se bude pokoušet dodat svému subjektivnímu názoru zdání objektivity (rétorikou). Nebo skutečně objektivní bude, a potom musí zvolit zcela jinou formulaci a postoj.

Jinak bych nechal „koncepci“ DnV klidně vágní a nápady a definice na jeho směřování svěřil do péče uchazečům, aby je pak komise měla také podle čeho vybírat a popřípadě jim měla i čím á posterior třískat o hlavu.

24.10.2011 (17.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Info editora i-DN:

Milí debatéři,
tento příspěvek a diskuse s ním se záhy „převalí“ na str. 2 i-DN. Snažím se nyní nedávat aktuální zprávy, aby se udržel na 1. straně a byl snáze k nalezení, ale déle asi již nebudu moci. Upozorňuju na to tedy včas, abyste nebyli – někteří – zaskočeni.
Současné stránky i-DN jsou nastaveny tak, že nelze příspěvkům a diskusím dávat nějaké priority, které by umožnily, aby tyto zůstaly na očích hned po otevření našich stránek. Je to jedna z věcí, které chceme postupně vylepšit.
Zůstaňte tedy debatě věrni a pokračujte/me nadále i tam, příp. na str. 3, 4…
Děkuju za pochopení

24.10.2011 (19.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Já si myslím,
že DnV je právě ten případ „rodinného stříbra“, o které by mělo být nějak specificky postaráno. U kterého by již při zadání konkursu mělo být řečeno, jak s ním má být naloženo. Ano, může to být varianta „všechno staré pryč a dělejte si tam skutečně co chcete“, ale mohla by to také klidně být varianta „dělejte měšťanské divadlo“ (i když proč by si pak Praha měla držet dvě MDP, že). DNV je kolos, má nějakou svou tradici (i světlou, na kterou lze navazovat). Ponechat ho „přirozenému vývoji“, resp. v konkursu vyhlašovat, že má kontinuálně navázat na stávající činnost, pro mě znamená, že se nadále bude plácat ode zdi ke zdi, že nebude ani ryba ani rak.
Které by právě nemělo být ponecháno…

24.10.2011 (22.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Pokus vrátit konkrétní diskusi o DnV do roviny obecných pravidel:
1. HLMP si nechalo zpracovat kulturní politiku, která určuje základní principy vztahu města ke kultuře, včetně způsobu organizace a financování (zřizování, granty, pronájmy apod.), a také určuje zřídit poradní orgán, který by připravoval městu (radě) návrhy rozhodnutí. Tedy politikové rozhodují, a nelze to jinak, oni jsou zodpovědní za přidělování peněz, princip zastupitelské demokracie, ale měli by si vyžádat jasné podklady, a třeba i varianty.
2. Převedeno na případ diskutovaných konkursních komisí: ty by měly být ryze odborné a navrhnout řešení, o němž poté rada rozhodne – a nemusí se manipulovat odborné komise, aby rozhodly podle představ politiků! Komisi dokonce mohou tvořit tři až pět lidí, diskuse o navržených se dá vést také ryze veřejně – když se po smrti Hilara v polovině 30. let rozhodovalo, kdo povede činohru ND, debatovalo se to ostře v tisku a pak se rozhodlo s ohledem na ty debaty (ten příklad nesedí v tom, že rozhodovalo samo ředitelství ND, ale principielně je to stejný způsob jednání).
3. Do současné kulturní politiky po dlouhých sporech přišlo ustanovení o čtyřech kategoriích institucí: 1. přímo magistrátem zřizované rodinné stříbro, 2. pronájem vlastních prostor a čtyřleté dotace nájemcům, 3. čtyřletá podpora projektům mimo tyto prostory, 4. jednoleté granty. Možná to je odpověď na diskusi kolem Vinohrad: dobře, je to rodinné stříbro a jeho hodnotu tvoří ne jen šéf, ale hlavně soubor, takže se bude udržovat soubor a k němu hledat šéf. Kvůli tomu ale ještě Vinohrady nemusejí zůstat příspěvkovkou, podle mne vhodnější je třeba akciovka plně v rukou města, která by ale měla správní radu k faktickému řízení divadla – politikové takto řídit neumějí, nemají umět, a také neřídí, proto to tak vypadá.
4. Předchozí je jeden ze dvou hlavních argumentů, proč příspěvkovky nejsou nejvhodnější – každý konkurs je zpolitizovaný jaksi z podstaty věci. Druhý hlavní argument je struktura divadel v Praze – nelze některá dotovat v dosavadní výši a analogická „soukromá“ ne, to je na hraně zákona a hlavně to podvazuje přirozený pohyb v divadlech.
Promiňte delší příspěvek.

24.10.2011 (23.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Uplynuly tři dny,
a diskuse utichla. Přijde mi to škoda. Pokusím se tedy najít aspoň jeden neuralgický bod v poměrně zásadním vstupu Josefa Hermana.
Nechápu, proč by mělo být financování městem vybraných divadel – ať už jakéhokoli typu – na hraně zákona. Soukromá divadla jsou zřizována za účelem zisku, dotovaná existují – řekněme – v rámci dlouhodobé kulturní politiky/strategie města. Kdyby například město zrušilo financování DnV, že existují obdobné soukromé subjekty (třeba Fidlovačka), nemůže garantovat kontinuitu tohoto typu divadla, protože Fidlovačka jako soukromý sektor může ze dne na den zaniknout a v tomto případě by mohlo i DnV. Pochopitelně tomu může zabránit navrhovaný vliv ve správních radách, ale to už jsme jinde, neb i zde je třeba ta divadla dotovat.
Změnit zcela strukturu pražských divadel ve směru výhradně „artistních“ – tedy že všechna městem dotovaná budou mít exklusivní umělecký program (a do DnV nastoupí místo Gregoriniho třeba Hrab či Pařízek, které si tam dovedu velmi dobře představit) by asi bylo zajímavé, ale obávám se, že to je třeba připravovat dlouhodobě s celou proměnou atmosféry ve společnosti včetně divadla (dotace by musely být daleko vyšší, jak ukázal příklad Divadla Komedie). Navíc to ani v aktuálně vypsaných konkursních řízeních takto specifikováno není a těžko by oba pánové (či jim podobní) měli šanci. Stále bych nyní doporučoval klidnější řešení s ročním odsunem obou konkursů.

27.10.2011 (13.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vladimíre,
pokud ti šlo o pokračování diskuse, nic lepšího jsi napsat nemohl. Neb na to nelze nereagovat. Myšlenkový stereotyp, že všechna soukromá divadla jsou zřizována za účelem zisku a dotovaná existují v rámci dlouhodobé kulturní politiky, je přesně jedna z věcí, které překážejí svobodnému a přirozenému vývoji divadla v Praze.
Soukromé divadlo není jen Kalich, Palace nebo Broadway, jak si asi myslíš, ale i Archa, Činoherní klub, Alfréd ve dvoře, Akropolis, dokonce i ROXY-NOD. Soukromá divadla pak mají nejrůznější právní subjektivitu, z nichž některá je ze zákona nezisková (o.p.s.) a jiná může být i zisková, ale nutně nemusí (s.r.o.). S.r.o. je Pařízkovo Pražské komorní divadlo alias současná Komedie stejně jako Divadlo bez Zábradlí. Taky to může být o.s. čili občanské sdružení, jako třeba Letí. To je poměrně nejmatnější možnost, neboť takovým zdánlivě neziskovým subjektem (teď URČITĚ nemám na masli Letí, ale jiná o.s.) lze nekontrolovaně prolévat sponzorské dary a vyvádět z nich nejrůznější platby.
Takže: máme příspěvkové organizace, což jsou divadla zřizovaná státem nebo městem (v podstatě něco jako státní nebo městské podniky) – to je Národní divadlo, Státní opera a těch 11 pražských příspěvkovek a pak třeba příspěvkovky brněnské či ostravské aj… A všechna ostatní divadla jsou soukromá, některá z nich dotovaná více, jiná méně a další vůbec. Pokud mají zisk, vracejí ho (zavázáni svou právní subjektivitou) do další činnosti nebo rozpouštějí v platech a honorářích či zisku majitelů.
A aby to nebylo tak jednoduché, i nejlépe dotovaná příspěvkovka může být pro svého šéfa či širší vedení zdrojem nemalého zisku, dokonce mnohem snadněji a méně férově než to nejziskovější soukromé divadlo, pokud ovšem má dotyčný politické krytí. Stačí být v Karlíně spoluautorem nebo na Vinohradech úpravcem a už nám tečou bezpracná procenta ze vstupného – ve velkých domech zvlášť lukrativní – do soukromé, „ziskové“ kapsy. A o tom to všechno je.
Proto někteří z nás usilují o to, aby příspěvkovek bylo v Praze co nejméně, aby všechna divadla byla soukromá a navzájem si rovná, protože pak více než na politickém vlivu jsou závislá na rozhodování odborné a veřejně kontrolovatelné grantové komise.
Typ divadla Fidlovačka a Vinohrady tu bude vždy, protože jej diváci chtějí a divadlo, kam chodí, bude vždy prosperovat. Kontinuita v tomto případě je skoro bezcenná. Dobré nebo horší bulvární divadlo má kontinuitu především v hercích, kteří ho umí a které si publikum žádá, ať se ta scéna jmenuje jakkoliv, a i to dobré bulvární divadlo se dá dělat za menší peníze, než které teď pobírá např. příspěvková organizace MDP. Jiná věc je, že Vinohradům by slušelo, kdyby kopaly jinou ligu než bulvární.
Omlouvám se za výklad a končím, i když by mě lákalo ještě téma „že všechna dotovaná budou artistní“ případně srovnání Hraba a Pařízka, ale to třeba později 🙂
Souhlasím, že přeformulování zadání pro Vinohrady a Švandovo divadlo a znovuvyhlášení konkursů s termínem nástupu o rok později by věci prospělo nejvíce. Zároveň s tím by měly být přeobsazeny výběrové komise čistě odborně nebo by město mělo převzít odpovědnost za výběr nového šéfa zcela a jmenovat si ho rovnou, bez toho, aby dehonestovalo odborníky v předem domluvené hře.
A mimochodem: ideálním šéfem Vinohrad by byl David Radok, pokud by ovšem vůbec byl ochoten do té české divadelní bažiny vstoupit.

27.10.2011 (15.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička

Dovolím si doplnit jeden podstatný detail. V obou výběrových řízeních se hledá ředitel. Nikoliv umělecký šéf. V dnešní době musí být každý umělecký šéf i relativně schopný manažer v rámci jakéhosi „kulturního provozu“, ale ne každý toho schopný šéf musí být i manažer schopný řídit kolos o desítkách ne-li stovkách zaměstnanců, jako jsou třeba Vinohrady. A ne každý umělec je ochoten obětovat hodiny času na řešení provozních záležitostí s řízením spojených, kterým se nevyhne, ani když bude mít schopné náměstky např. Protože ve výsledku nese odopovědnost ředitel, takže nemůže vše delegovat na své zástupce. A to je samozřejmě velmi limitující. Ředitel se může ve výběrovém řízení samozřejmě zaštiťovat svým uměleckým šéfem, dokonce může na jeho (zvučné) jméno post vyhrát, ale pak ho může bez mrknutí oka odvolat. Příkladem budiž právě Švandovo divadlo. Pan Hrbek by před lety asi hodně těžko získal ředitelský post na konto svého uměleckého působení v CD 94. Na to musel mít záštitu Michala Langa s jeho výbornou prací pro ČS v Ústí i ČK v Praze. Ale kde je dnes pan Lang, jak byl nejdříve z šéfovské funkce a pak z divadla odejit, ví všichni. A kde je pan Hrbek, který má zřejmě své jisté vidí také všichni…. Tedy další detail, který by hrál pro názor pana Hulce, ačkoliv že bude tento názor oslyšen, je jisté skoro stejně jako páně Hrbkovo obhájení ředitelského postu. Bohužel!

27.10.2011 (20.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Který názor pana Hulce máte na mysli? Nějak nevidím souvislost s „šikovností“ pana Hrbka…

28.10.2011 (0.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Má nedůvěra
v ryze soukromý sektor je velká, a to i v případě Marií Reslovou jmenovaných transformovaných Archy, ČK ad., stejně jako Akropole, Roxy/NoD, MeetFactory ad. Je (snad) svobodný a programem nezávislý, ale svým způsobem i „svobodně“ nezodpovědný a na zisku a donátorech závislý. Tento sektor získává dynamiku a sílu také tím, že se vymezuje a hledá alternativy vůči konzervativnějším či přímo konzervativním „kolosům“ (tedy městem resp. státem zřizovaným institucím), jimiž by však neměl zatřást tak, že je rozdrtí. Objeví se, nabídne mnohdy velmi cenný program, ale může velmi rychle zmizet, anebo se proměnit v drsný výdělečný podnik. Tím – prosím – neobhajuju jakýkoli umělecký program či výsledky DnV, Švandova divadla ad. Jen si myslím, že by si město/stát měly udržet jakousi „základní“ divadelní strukturu („rodinné stříbro“), která je vyňata z čistě podnikatelského prostředí. Jakékoli uvolňující právní ukotvení těch či oněch městských divadel či zcela nezávislé soukromé subjekty nečistí české (pražské) divadelní bažiny. Skoro mám pocit, že naopak (transformace vytvořila zatím spíš status quo). A nevěřím, že navrhovaná radikální řešení „zbavit“ se všech by posunulo pražské (české) divadelnictví do evropské špičky. Jen by hrozilo, že město bude (nebo velmi snadno může) vynakládat na divadlo míň peněz. Kvalitní divadlo, jež se limitně neblíží monodramatům, totiž vyžaduje především jistý statut, nemalé a dlouhé peníze, soustředěnou práci a vývoj. Spíš zmizí programově i provozně náročný typ divadel, jakými jsou DnV, MDP, Švandovo divadlo, Komedie ad. (tím – prosím – neobhajuju jakýkoli umělecký program či výsledky DnV, MDP, Švandova divadla…), a převládne nízkorozpočtový provoz, krátkodobé programy a rychlý prachy.
Samozřejmě je možné, že jde o přirozený vývoj a divadelní soubory zmizí ze světa, anebo se z nich stanou kočovné společnosti, převládne seriálové hraní a stávající divadelní budovy budou jen prostory k pronajímání, kde jednou bude kongres, podruhé koncert, ve středu divadelní produkce a v neděli třeba veletrh. A divadelníci objeví další a možná pro soudobé divadlo vhodnější prostory a možnosti, jak už to nyní dělá ziskový (Kalich, Pyramida, Metropolitní divadlo, Hybernia…) i neziskový (MeetFactory, Potrvá, Cross, Kámen, 4+4 dny…) sektor.

28.10.2011 (4.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský

Já myslím,
že největší chybou je, přistupovat k otázce vedoucího divadla s fixními kritérii. Výše jsem poukázal na dva intendantské velmistry německého divadla posledního čtvrt století, Clause Peymanna a Franka Baumbauera. Byli to velmi rozdílné osobnosti, což se projevilo i v jejich práci. Peymann je typem naprostého vládce divadla. Tak tomu bylo během jeho 14ti letého působení v Burghtheatru, a dosud je v Berliner Ensemble, kde působí od roku 1999. Ve svých 74 letech je intendantem, hlavním režisérem i uměleckým a marketingovým ředitelem. Naproti tomu Baumbauer během svého působení jak v Hamburgu, tak v Mnichově, nikdy nerežíroval, a přesto obě divadla byla během jeho vedení jmenována opakovaně divadly roku. Má veliký čich pro talentované režiséry a herce. Byl i duše podniku v jiném směru. Viděl jsem ho pomáhat kasírce a dokonce i ve funkci uvaděče. Politice se v podstatě vyhýbal, zatím co Peymann se opakovaně dostával do konfliktu s politickým establishmentem v obou hlavních městech. Jeho třenice s víděňskými radními, členy vlády, ba i kancléřem jsou legendární. Snad slouží politikům ke cti, že se po tak dlouhou dobu na svém místě udržel. Zřejmě měli mimo jiné i respekt k jeho umění.

28.10.2011 (11.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

Opakovaně
se tady dotýkáme jednoho problému, jenž se mi zdá zásadní. Souhlasím, že město má mít své „rodinné stříbro“ a nejlogičtěji ze všech by jím měly být v Praze Vinohrady. Ale v této podobě jím nejsou a nemohou být a nebudou jimi nikdy, pokud tam budou převažovat tito televizní herci, tento bulvární repertoár a tato neinvenční metoda režie. Pokud tam povládne ješitnost místo dramaturgie. nuže, divadlo typu současných Vinohrad – tedy měšťanský bulvár, jistě, ať je, klidně i dotované, když jinak nedáte, ale pak to nemůžeme zvát „rodinným stříbrem“ a vlastně to ani jinak bránit. jestliže totiž bude jediným důsledkem změny ředitele výměna „apartmánu v hotelu plaza“ za „zlaté chlapce“, je to k ničemu. Nicméně, ať už máme výhrady ke konkurzu jakékoli, pořád je to lepší než nic.

Ještě slovíčko k Hrbkovi. Přijde mi zvláštní, že když se ve Švanďáku po deseti letech mdlých výsledků konečně začalo něco dít s příchodem uměleckého šéfa Dodo Gombára, má zas přijít změna.

A ředitelů, kteří dostali své divadlo „na jméno uměleckého šéfa“, je přece mnohem víc – Doubravka Svobodová, Eva Měřičková, Daniela Šálková.

28.10.2011 (12.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Prof. Trenský:
Souhlasím. Výjimečné divadlo dělají výjimečné osobnosti. A každá je tak jiná, že by si měl být donátor či konkrétně ve vinohradském divadle zřizovatel, vědom toho, koho si na šéfovské místo posadí, co to pro něho znamená a co od toho očekává. Respektive, nejdřív by si měl udělat jasno v tom posledním, tedy jaké divadlo v tom či onom divadelním domě, který financuje, chce, a pak podle toho vybírat šéfy a dělat jim individuálně, na míru, podmínky tak, aby mohli dosáhnout maximálních výsledků. Peníze v tom jistě hrají roli, ale tak 50%. Důležité je, umožnit, aby si soubor i provoz divadla intendant mohl upravit podle svých představ.
Hulec:
Moje důvěra v soukromý sektor je velká. 🙂 Pochopila jsem, že naše vidění světa je opačné a to je normální. Aspoň je, o čem se bavit:-)
Zaprvé: soukromý sektor je přirozeně velmi pestrý, proto tvé obecné teze neplatí a platit nemohou. Principem jeho existence je (v dobře nastaveném prostředí) svoboda a zodpovědnost za to, co dělá, nikoliv – jak uvádíš „svobodná“ nezodpovědnost. Pokud soukromé, nedodované bulvární divadlo dobře neodhadne, na co budou lidi chodit, zkrachuje. Pokud soukromé „artistní“ (používám tvůj termín) neziskové divadlo nemá umělecké výsledky, nedostane grantovou podporu a zaniká… Pokud povinně dotované divadlo-příspěvková organizace umělecky neprosperuje, ale radnici je to jedno, protože to nepozná (nemá mechanismus pro vyhodnocení umělecké úrovně), nebo má ředitel z různých důvodů politickou podporu i když dělá pokleslý bulvár místo umění, nic se nestane.
Záměrně zjednodušuji na holý princip.
Jinak nemám nic proti tomu, aby povinně dotovaná základna divadel v Praze byla širší než Vinohrady, které nikdy nebyly jako reprezentativní městské divadlo zpochybněny, a Minor jako kvalitní dětská scéna. Osobně jsem navrhovala, aby se město zavázalo, že bude také důstojně dotovat divadelní TVORBU ve všech prostorách, které patří Magistrátu. Tedy např. v Divadle na Zábradlí, Švandově divadle, Divadle pod Palmovkou… Investovat do divadelních prostorů, které jsou v majetku města, je přirozené – vložené prostředky neodčerpává nájem. Podporované zázemí pro divadelní tvorbu v Praze musí mít také ekonomickou logiku. Ne, že dávám za pronájem ABC a Rokoka cca 11 miliónů ročně a ještě do těch soukromých domů cpu investice v řádu desítek milionů zatímco soukromému bulvárnímu Heřmánkovi pronajímám svoje divadlo Adria za necelý milion a naopak do svých prostorů, které by mohly být skvěle využity za zlomek investovaných peněz (Presslova), nedám ani korunu, takže zůstávají ladem.
Ad „závislý na zisku a donátorech“: Vladimíre, já vím, že se ti to nelíbí, ale na penězích jsme závislí všichni – příspěvkoví jako soukromí, neziskoví jako ziskoví. Já jen tvrdím, a mám pro to mnoho dobrých důkazů, že jakákoliv právní subjektivita nezajistí, že se dotace nevyhodí na umělecky podprůměrnou produkci a nepoplynou nefér způsobem do soukromých kapes. Proto mě nedotovaná, umělecky nevalná produkce těší mnohem víc než ušmudlaný průměr pořízený za veřejné peníze. Životaschopný kýč, který se zaplatí sám, je pro mě důstojnější divadlo, než uměleckoidní a nekonečně nudná inscenace v Národním či jinde, neschopnost a neprofesionalita opentlená vznosnými slovy.
Transformace divadel uvízla v půli a těžko ji hodnotit, když divadla, která jí prošla, se neocitla v přirozeně fugujícím prostředí. Nicméně ty umělecky nejúspěšnější scény v posledních letech nejsou (snad s výjimkou Dlouhé) příspěvkovky, ale soukromá divadla: Dejvice (o.p.s.), Komedie (s.r.o.), Činoherní klub (o.p.s.), atd. Tvrdím, že jistá míra rizika divadlům sluší a prospívá (i když se divím, že grantová komise nemá odvahu rozdělovat finance výrazněji podle uměleckých výsledků). Naopak pohodlné, příspěvkové financování a nekonkurence je uspává. Jakub Špalek, kdysi řekl o příspěvkovkách, že jsou překrmená prasátka. Neplatí to přirozeně absolutně, ale vystihuje to princip.
Varyš:
Vojtěchu, chceš opravdu říct, že Dodo Gombár výrazně pozvedl uměleckou úroveň Švandova divadla? Je tedy podle tebe legitimní, aby si Daniel Hrbek domluvil své setrvání ve funkci? Nebo v ní má automaticky, bez konkursu setrvat ještě dalších deset let?
A možná by nebylo od věci, kdybys rozlišoval svou osobní nespokojenost s vinohradskou produkcí a potenciální a přirozené místo té scény na divadelní mapě Prahy.

28.10.2011 (16.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Vladimíre Hulče:
1. Fakt si myslíš, že soukromý sektor (tvými slovy) v divadle je nedůvěryhodný, když do roku 1930 u nás jiný neexistoval, v letech 1930-1945 byla státní jen „národní divadla“ v Praze a v Brně, a to „důvěryhodné“ zřizování se tedy datuje až od roku 1948? Teď to nemyslím ani tak politicky jako časově – divadlo vždycky bylo, je a bude součástí šoubyznysu, a je jedno, jak moc bulvární nebo artistní to které je, všechna prodávají vstupenky, jsou tedy součástí „trhu“, ovlivňují „tržní“ poměry a dostávají se do přirozené vzájemné konkurence.
2. Dotování divadla z veřejných rozpočtů státní správy a samosprávy přinesli osvícenci, a měli pro to důvod: divadlo se podle nich významně podílelo na žádoucím formování společnosti. Platí to dodnes? Nebo máme jiný dobrý důvod, proč přímo zřizovat tolik divadel? Odjakživa si přímo platí divadlo i společnost, ale jen coby zvláštní zdůvodněnou objednávku –třeba Národní divadlo s jeho národní myšlenkou, nebo si vévoda zaplatil komedianty, aby ho obveselili na svatbě, abych zvolil příklady z komerční i nekomerční sféry.
3. Tvrdíš, „že by si město/stát měly udržet jakousi základní divadelní strukturu („rodinné stříbro“), která je vyňata z čistě podnikatelského prostředí.“ Jenže: kdo určí, co je a co není rodinné stříbro? Jsou to všechny pražské „příspěvkovky“? Aby byly vyjmuty z podnikatelského prostředí, pak by nesměly prodávat vstupenky na běžném „trhu“ – budou tedy vstupenky na příděl? Nebo za odměnu vynikajícím pracovníkům?
4. Píšeš o transformaci: „Jen by hrozilo, že město bude (nebo velmi snadno může) vynakládat na divadlo míň peněz.“ Tak se prosím podívej pořádně do Brna! Příspěvkovku zruší ministr jedním podpisem, a nepotřebuje k tomu souhlas nikoho, ve městě se na tom musí alespoň shodnout městská rada. Dotace do kultury jsou věcí společenské (politické) objednávky, a stačí se podívat na veřejné diskuse, jak obecný lid Onderku proti brněnským divadlům podporuje. To připomínám ze dvou důvodů: a) divadlo ve společnosti ztratilo onen kredit, který mělo u osvícenců, a nějak neumí srozumitelně nabídnout jiný – to je holý fakt, z něhož já osobně mám daleko největší strach; b) Veřejné dotace jsou výsledkem politického (společenského) rozhodnutí, jestli se poskytují přímo nebo prostřednictvím grantů je jedno, příspěvkovka proto není zdaleka tak dobrou ochranou divadel, jak si divadelníci myslí, naopak je vydaná na milost svému jedinému zřizovateli – a jsme opět v Brně. Jestli to tam pro divadla dobře dopadne, tak ne proto, že jde o příspěvkovky, ale proto, že si to vynutí politický a společenský tlak, a že bude silnější než protitlak lidu obecného. Protentokrát to, myslím, ještě ustojíme, ale co za dva roky, za pět let? Nenapadá tě nad tím dobrý důvod, proč do divadel (kultury) dostat víc „soukromého“ sektoru?

28.10.2011 (22.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Než odpovím,
upozorňuju, že se text opět brzy překulí na další stranu. Mám však nápad, jak obejít tuto nepříjemnost a zachovat souslednost – uvidíte.

Tak a nyní k Josefu Hermanovi
Rozebírat a konfrontovat vzájemné postoje by bylo na seminář či konferenci, na to zde není místo. Pokusím se tedy odpovědět jen velmi „blogově“ – bodově na Tvé otázky ze svého názorového úhlu:
1-2. Operovat historickou zkušeností je problematické. Do roku 1918 jsem žili v monarchii a od 15. března 1939 až v podstatě do konce roku 1989 v totalitách. Divadlo a jeho postavení ve společnosti za tu dobu urazilo kus cesty. Ve většině současných demokratických zemí plní vedle klasické showbusinessové i – dalo by se říct – veřejnoprávní roli. Přebírá mnoho funkcí, jež předtím plnily jiné instituce, z mého pohledu především duchovní (ale i občanskou-politickou, výchovnou, sociální, mezikulturní, mezietnickou, nadnárodní apod.). Divadlo mimo to uchovává vědomí tradic (proto obhajuju měšťanská) a kulturních hodnot, nabízí různá společenská východiska, pojmenovává „tep“ doby, upozorňuje na její „rez“, varuje před nebezpečnými mechanismy, jež se ve společnosti objevují, pomáhá uvolňovat společenská i ryze osobní divákova traumata a napětí. Tedy stále formuje a má snahu formovat společnost, je onou antickou „agorou“ a rituálem, byť mnohý divák si to možná neuvědomuje. I pro tyto funkce je divadlo podporováno z veřejných zdrojů, neb soukromý sektor je v úplnosti nemůže zaručovat (byť je mnohdy plní a lépe, navíc často rozšiřuje). Že i za tyto služby divák platí, je dané především mechanismem, jak kulturu distribuovat v dané chvíli a v dané společnosti. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se za dotovanou kulturu neplatilo, jako neplatím za vstup do kostela, nejdu-li tam jako turista, ale psycholgicky by to nefungovalo. I plně dotované (zřizované) divadlo se pohybuje v reálném prostředí, kde je i komerční divadelní trh, který by nemělo destruovat. Oba by se měly naučit vedle sebe fungovat. To je asi to, co i v této diskusi většina z nás hledá. Rozumně stanovované vstupné je jedním z takových mechanismů.
3-4. Právě Brno (a před pár lety Praha) je pro mne důkazem, že zřizovatelství a průhledné financování z veřejných zdrojů má smysl. Je pod velkou veřejnou kontrolou. Každou podobnou akcí získává občanská společnost zkušenost, jak se bránit diktatuře blbosti a moci, a společnými silami se dá ze společného problému učinit „věc věřejnou“ lépe, než když jen tak někdo sníží či nezvýší (Komedie) dotaci jednomu souboru/divadlu. Ještě horší pak je, když půjde „jen“ o krach soukromníka, nebo o „změněný podnikatelský záměr“ (uvedu příklad Roxy, kdy bylo v polovině 90. let divadlo z dolního sálu zcela vyhnáno a byly tam jen koncerty, naštěstí se objevila galerie v 1. patře, z níž je NoD, ale i to se potýká s velkými problémy a musí akceptovat hlučný bar. Anebo MeetFactory, odkud možná divadlo zmizí…).
Ale aby nevznikla mýlka. Soukromý sektor, i ten nejkomerčnější včetně arogantní Ta fantastiky či striptýzů, je podstatný a bez něj by ani ten dotovaný (zřizovaný) svět nemohl řádně existovat (jak ukazuje třeba zkušenost socialistické éry). V podstatě jde o jiné stěny jedné kostky. Otázkou je, jak tyto světy vybalancovat a co od těch dotovaných přesně chtít. Zde jsem nejvíc na rozpacích. Intuitivně se kloním k podpoře nezávislých hnutí v malých divadlech a významných tvůrců ve velkých domech, ale rozum mi trochu říká, že každé divadlo – byť sebe kvalitnější – má různé etapy a bylo by dobré mít respekt k jisté tradici a nepřepřahat tažné koně za dostihové. Anebo velmi opatrně. Nevěřím, že soukromý sektor dokáže dlouhodobě a kontinuálně inscenovat velký světový repetoár, experimentovat s nezavedenou dramatikou, dramatizovat prózy, vést stálý soubor. Pamatuju, jak pan Heřmánek sliboval balanc mezi bulvárem a klasikou, ale po pár letech to vzdal. Nedivím se mu, od toho tu jsou DnV, MDP, DpP ad. Ale i když zmizí, pochybuju, že Heřmánek, Hrušínský, Brzobohatý apod. založí stálé soubory a převezmou jejich funkci.
A to se tu bavíme v podstatě jen o činohře. Co kdyby muzikálové produkce chtěly zrušit dotovanou operu jako nekalou konkurenci? Vždyť oboje je hudební divadlo.

29.10.2011 (2.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Vladimíre,
1. Dávám ti za pravdu, dokonce to není jen na konferenci, ale na neustálé promýšlení a precizování, protože definitivní konkrétní řešení neexistuje.
2. Zároveň je to myslím hrozně prosté, ať tedy dloubnu do vosího hnízda: i umění se musí „vyrobit“, má tedy výrobní a mzdové náklady (divadlo zvlášť vysoké), musí se distribuovat a prodat, je tedy zbožím a podléhá zákonitostem trhu. Debaty lze vést jen o tom, jak se zaplatí výroba a jak a komu se to prodá! V ekonomickém smyslu umění podléhá dokonce širšímu než jen uměleckému trhu: lidé se v nastupující krizi nebudou rozmýšlet, zda si koupit vstupenku na Vinohrady nebo na Fidlovačku, ale zda si koupit vstupenku do divadla, nebo jídlo či kabát.
3. Uvažovat o umění bez ohledu na ekonomiku je naivní a nereálné, myslím, že k tomu máš sklony. Uvažovat o umění jen ekonomicky je druhý extrém – to například vytýkám nedávným kapitánům Státní opery Praha, abych byl konkrétní. To je ale i důvod, proč nemám rád teorie o kulturním průmyslu či přeceňování tzv. multiplikačních efektů – divadla a kultura vůbec se nemají poměřovat a obhajovat ekonomicky, ale umělecky, svou prospěšností, neboť jejich užitnou hodnotou není ekonomický zisk, ale jejich místo a funkce ve společnosti. Jen nelze umění a kulturu z ekonomiky vytrhnout, stejně jako voda nepoteče do kopce. V čistě „tržním“ mechanismu by se divadlo scvrklo na ekonomicky výnosné věci – bulvár a levnější muzikály, chceme-li další umění, musí se dotovat, tedy v důsledku deformovat přirozené prostředí. Já jen tvrdím, že současná míra zřizování, tedy příspěvkovek, je v ekonomickém i ryze uměleckém smyslu přehnaná a kontraproduktivní.
4. Každá společnost si z nějakého důvodu divadlo „kupuje“ (sem tam si koupí i sochu nebo obraz, kdysi i hudební skladbu apod.), vždycky je to forma veřejné zakázky, jenže jaksi permanentní a skoro nekontrolované v dnešní době. Totalitní společnost skoupila všechno, resp. z divadel udělala státní podniky. Divadla – příspěvkovky nejsou ničím jiným než typem „polostátního“ podniku. A my se dohadujeme, jestli máme nadále jezdit s Českými drahami, nebo jestli nebude výhodnější svěřit se v nějaké míře soukromému přepravci.
5. Po umělecké (funkční) stránce nejsou pod veřejnou kontrolou jen příspěvkovky, ale všechna divadla. Veřejná kontrola hospodaření příspěvkovek, ne pouze účetnictví, je dnes čiročirá iluze.
6. Brno je pro mě stále jen důkaz mechanismu politických tlaků, je to v logice věci, jiná pojistka „veřejné zakázky“ neexistuje.
7. Na operu chodí jiné obecenstvo než na muzikály, tedy si reálně moc nekonkurují. Zato soukromé muzikálové produkce považují Karlín v jeho současné podobě za nekalou konkurenci! Fidlovačka považuje za nekalou konkurenci Palmovku nebo Vinohrady. Ale kdyby muzikálům konkurovala opera, která má vyšší pořizovací náklady, a pokud by „veřejný zájem“ chtěl operu zachovat, musel by se z veřejného rozpočtu přinejmenším dorovnat onen rozdíl v nákladech pro vyvážení „tržního“ prostředí – fungují tak dnešní příspěvkovky??

29.10.2011 (12.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Josefe,
i když už nás asi nikdo nesleduje, pokusím se vstoupit ještě odvážněji do vosího hnízda a navíc tuto diskusi opět převést do širší pozornosti přenesením informace o ní na první stranu i-DN. Myslím, že je cenná právě pro otevírání problémů, témat a postojů.
Divadlo se pochopitelně pohybuje v konkrétním prostředí, vykazuje Tebou jmenované znaky, musí dle toho reagovat a podléhat daným zákonitostem či zvyklostem. Je to však jeden z mála projevů lidské činnosti, který může a má (!) podstatný vliv na kulturní a duchovní stav a formování společnosti. Aspoň u nás a v Evropě. To mi jen těžko vymluvíš. Ať se to zdá pitomé, Nejedlého koncepce široké divadelní sítě je podle mne správná. Divadelní společnosti mají podle mne působit v každém větším (správním) městě, samozřejmě přiměřeně jeho možnostem. Někde třeba jen jako menší společnost či trupy typu Buchet a loutek či Continua. Tak jako je ve správním městě kostel, škola a nemocnice, mělo by tam být stálé divadlo (budova, soubor). Ohlížím-li se po světě, zdá se mi vhodné fungování divadel v Německu, Francii a Polsku, možná státech Beneluxu a Skandinávii. Neznám tamní právní ukotvení a zásahy státu (o tom víš asi víc Ty, Hrab, Honza Dvořák nebo Pegi Nekolný), ale v každém případě se tam daří vytvářet pro divadlo vhodné kulturní prostředí, kde za podpory (státu? města? jiných donátorů?) existují měšťanská divadla typu DnV, divadlo pro děti i taneční, nezávislé, alternativní. A vedle nich i komerční produkce. Obávám se, že Ty, Marie Reslová, Vojta Varyš v této diskusi prosazujete spíš angloamerický model, kde stát či město do struktury a fungování divadel zasahují minimálně. Nevěřím, že by u nás fungoval (žijeme v jiné dlouhodobé tradici), a myslím dokonce, že nefunguje ani tam. V USA divadlo v evropském smyslu stálých repertoárových scén neexistuje (a „cosi“ se děje téměř jen v NYC), v Británii je to složitější, ale kromě městem subvencovaných (zřizovaných), téměř výhradně měšťanských divadel v podstatě náročnější divadlo žije také jen v Londýně, mnohdy za podpory nadací či přímo královského státu (RCT, RNT, RSC…). Jinde – třeba Manchester, Liverpool… – razantně převažuje „bulvár“. I proto odtamtud kdysi utekl Brook. Tedy chceš mít „art“ divadlo jen v Praze a po jednom v Brně a Ostravě? A pak Continuo v Malovicích? Anebo ani to ne?
To zaprvé. A za druhé. Praha jako kulturní centrum se pochopitelně chová jinak. Pokud budou lidi do divadel chodit (jako že snad oba věříme, že jo), budou tu správné a logické snahy nabídnout jim pestré možnosti kam. Z jedné strany za zábavou, z druhé za vážnějšími formami umění, což oboje by mohla zvládnout komerční či podnikatelská sféra. Ale ta vždy bude reagovat na aktuální stav a podléhat okamžitému vkusu či módě a samozřejmě svým ekonomickým možnostem a vlastnímu kulturnímu rozhledu. Bude-li to pouze na ní, hrozí, že se bude chovat obdobně jako teď v oblasti obchodu, architektury či komerčního umění. Začnou růst levná centra typu multikin (multidivadla), začnou ze všech rohů na nás blikat rychlokavšky typu zájezdovek a zaniknou – podle mne podstatné – tradiční divadelní sály, budovy a soubory typu DnV, Švanďáku apod. Jsou moc drahé. Jistě se objeví něco jako Tančící dům či DOX, ale za jakou cenu? A jsou takové proměny pro divadlo skutečně třeba a ozdravující? Já si třeba myslím, že divadlo funguje (mělo by fungovat) i jako citlivé sociální prostředí. I tím má vliv na společnost. Alternativa si poradí v každé situaci, o tu bych se moc nebál (byť její podpora by podle mne i dnes měla být o řád vyšší, ale to je na jinou diskusi). Proto podporuju státem či městem garantovanou existenci stálých souborů v (městem/státem vlastněných/spravovaných) budovách s dotací vstupného a s maximálně otevřeným fungováním včetně financování a přesně dobově určenou délkou šéfování, po níž následuje konkursní či jiné veřejné řízení. Obdobně si myslím, že ČSD má být státní podnik, jinak se z lidové (obecně dostupné) přepravy stane exklusivní a lidé budou jezdit levnější autobusovou nebo auty (což se děje ve Francii). Zařídit se to dalo tak, že se neoddělovala nákladní doprava od osobní, ale to už jsme úplně jinde. Jen tím chci říct, že divadlo mohu jako správce velkého (komplexního) hospodářství podporovat z jiných výnosů, třeba – co se Prahy týká – z turistického ruchu. V zásadě je mi blízká koncepce či vize Jeana Vilara a jeho Theatre populaire (lidového divadla) či Petera Schumanna (Bread and Puppet) a jeho program „cheap art“, tedy vstupného 1 US dolar na jakoukoli divadelní produkci. Je mi jasné, že toto si může dovolit všeobecně (ekonomicky i civilizačně) vyspělá společnost, ale věřím, že k ní směřujeme.
Jelikož je – řekněme – pitomá doba neumožňující navyšovat dotace do kultury (doufám, že brzo pomine), jsem pro velkou obezřetnost při krocích proměňujících daný stav. To samozřejmě neznamená jej konzervovat. Začali-li jsme Divadlem na Vinohradech a Švandovým, tedy nejdřív prosadit jasný „společenský“ záměr s ekonomickou zárukou jeho naplnění, a pak teprv hledat jeho uskutečňovatele. O to se myslím tak trochu přeme či ten snažíme pojmenovat/vyargumentovat v této diskusi. Já bych naopak od většiny diskutérů byl za proměnu vedení Švandova divadla, neb jeho možnosti jsou daleko větší, než co se podařilo současnému. Tam bych viděl třeba Pařízka, Jiřího Havelku s Tejnorovou a Adámkem nebo Horáka s Pěchoučkem a spol. z MeetFactory. Ať si o DnV myslíme cokoli, povinnost od zřizovatele naplňovat den co den plný sál DnV je vražedná. To by s exklusivnějšími programy nedokázal (a rozhodně ne ze dne na den) ani Pařízek nebo Radok (Reslové vize jeho jako šéfa mi ale přijde výborná!) či – žili-li by – Karel Čapek, Jiří Frejka nebo Otomar Krejča. Měli-li bychom jako společnost na to, pozval bych zahraniční šéfy typu Marthalera, ale to je zatím utopie. Navíc je třeba si uvědomit, že DnV je kolos typu zaoceánského parníku, který svůj směr otáčí pomalu, ale snadno se po nárazu na revoluční kru utrženou z intelektuálního ledovce potopí.

29.10.2011 (16.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

ono je vceku jedno,
dělá-li se ve Švanďáku dobré divadlo čili nic. na Vinohrady bude ale logicky vždycky vidět: proto je to pro mne, i jako Pražáka, důležité. nechci výkladní skříň s prošlými potravinami a estetikou starou třicet a více let. ale fakt je, že Praha je nudné a zašlé muzejní město a možná si přesně takovou výkladní skříň zaslouží.

netvrdím, že Švandovo divadlo prodělalo velký umělecký vzestup. jen jsem napsal, že se mi zdá, že to konečně někam začíná směřovat. to samozřejmě neznamená, že tam Hrbek má/může/musí zůstat nebo dokonce být dalších 10 let.

má-li umění být jenom v Praze: NE, ale volba žít na malém měste s sebou prostě jistá omezení přináší. méně hospod, míň knih v knihovnách a nakonec i míň zajímavého divadla.

29.10.2011 (17.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jistě,
ale aspoň jedna hospoda, škola, zdravotní středisko, krchov, knížka v knihovně a loutkové divadlo by tam být mohly, ne?

29.10.2011 (17.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

Vladimíre, a nejsou snad?

poznámka nostalgika: jinak jsem se teď probíral starými programy divadla komedie (vyšetřování pokračuje, praha-město, kvartet, nosferatu…) a vím, co Praze chybí nejvíc: důsledně ujeté, vybraně úchylné divadlo. přijde v některém z těch tří konkursů někdo s tímto, skutečně potřebným programem?

29.10.2011 (18.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vladimíre,
divadlo dnes jednoduše nemá „podstatný vliv na kulturní a duchovní stav formování společnosti“. To je fakt, s kterým tvoje přání, aby tomu tak bylo, nic nezmůže. Divadlo je 4% záležitost a naprosté většině společnosti je lhostejné. Může si za to do jisté míry samo. Divadel, která bych v nějakém ohledu k životu potřebovala, je míň než šafránu. Doby, kdy každé antické městečko mělo vedle chrámu a obětiště amfiteátr, jsou prostě nenávratně pryč. Tím, že bys je chtěl financovat z veřejných peněz, protože si myslíš, že už jejich pouhá existence má smysl, jim společenský význam nezařídíš, stejně jako ho nezařídil institucionalizací divadelní sítě Nejedlý.
Voda do kopce fakt neteče.
Což neznamená, že nemá smysl podporovat věci, o kterých si myslíme, že jsou pro zdraví společnosti nějak prospěšné, třeba tím, že udržují povědomí kulturní kontinuity – nebo něco podobného. Myslím, že nikdo rozumný není proti tomu, aby se Praha zavázala ve svých budovách významně podporovat divadelní umění. Ale určitě by bylo zdravé, aby výsady výrazně dotované práce mohli využívat ti, kteří uspěli v řádné soutěži, nikoliv ti, kteří si takovou věc dokáží prolobovat, vymoci či „domluvit“. Mechanismy, které by toto zajistily, neexistují.

29.10.2011 (23.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vojto,
tou jednou hospodou, krchovem, knížkou v knihovně a loutkovým divadlem jsem myslel DnV… obranu jeho nevýstřednosti/měšťanskosti.

Marie,
v tom posledním, cos napsala, se naprosto shodnem, v ostatním – že voda neteče do kopce a divadlo je 4% „záležitost“ – nikoli. Použiju-li Tvůj symbol z kopce tekoucí vody, je pro mne divadlo vodní elektrárnou, která když energie není třeba, přečerpává vodu do kopce do přepustných přehrad, aby ji mohla využít, když je nutná. Tedy dokáže, aby voda tekla do kopce.To je pro mne jeden z úkolů divadla, tak se u nás projevilo třeba v listopadu 1989, kdy snad divadlo či divadelníci svůj společenský vliv prokázali. Takový stav je podle mne pro umělce včetně divadelníků permanentní, nevztahuje se pouze k dobám zjevných totalit (jak říkává Bambušek: „Každý den jsem připraven jít do ilegality.“)
Ale divadlo má i sofistikovanější, méně bojovný smysl a vliv. Jistě existují studie včetně ekonomických, jež to potvrzují, některé cituje např. Dvořákův Kreativní management pro divadlo. Jedním z důvodů vzniku zločinnosti na sídlištích je, že tam nebyla postavená přirozená kulturní centra, konkrétně sítě hospod, barů, různých služeb a také kostely a divadla se stálými soubory či aspoň jedinečnými programy, k nimž by lidé získali osobní vztah. Kulturní střediska s bufetem, kinem a sem tam dovezenou divadelní produkcí to nedokázala, lidé stále jezdili a jezdí „žít“ do historických center (snaha po zlepšení často souvisí i s pozváním divadelníků – viz KC Zahrada, Mlejn…), anebo se zavírají doma. Divadlo má tedy vliv i tím, že je přirozeným společenským místem, a to různých komunit a věkových či společenských vrstev. Divadlo má stále autoritu – stačí se zeptat kdekoli v menším městě či na venkově a možná i jinde (dokonce i Reflex vrací rubriku Divadlo). Mluvíš o divadle jako o 4% záležitosti, ale v divadle bylo z české společnosti aspoň jednou za život snad 96% obyvatel. Denně v Praze divadla navštíví víc lidí, než se vejde na fotbalový stadion Sparty. Navíc ti, kteří divadlo „nutně potřebují k životu“ jsou často vysoce kreativní lidé, kteří se divadlem nechají inspirovat pro svůj život a práci. Atomový vědec Pavel Lipavský mi říkal, že jen divadlo – a nejlépe Shakespeare či nějaké experimetnální typu Tanaky – se pohybuje ve stejně abstraktním, náročném a těžce proniknutelném prostředí a že setkání s ním a tím, jak situace mnohdy intutivně a překvapivě řeší, je pro něj osvobozující a vysoce inspirující. A mohl bych pokračovat.
Má-li intelektuál a kumštýř od Přírody či Boha či Společnosti nějaký úkol, je to právě toto. Kultivovat, inspirovat, znejasňovat, zpochybňovat, inspirovat, dávat do souvislostí, nepodléhat aktuální módě a tlakům a bla bla bla dalších věcí. Má-li to dělat pořádně, měl by to dělat profesionálně. Jsou údobí, kdy to nejde. Blíží-li se jedno z nich, není to dobrá zpráva a rozhodně bych se je nesnažil ještě podporovat či ideologicky zdůvodňovat. Píšeš, že „divadel, která bys v nějakém ohledu k životu potřebovala, je míň než šafránu“. Možná svou úlohu divadla pro Tebe splnila, anebo jsi příliš pyšná, nevím. Ale spousta lidí divadlo ještě k životu potřebuje a potřebovat bude, a to jak Komedii či nezávislou scénu, tak i DnV či Divadlo v Celetné (vyjímám čiře zábavová divadla, ta jsou taky třeba, ale obhajuju teď jiná, jež finanční podporu pro profesionální činnost potřebují zkrátka životně). Třeba jen pro to vědomí kontinuity… To ale – upozorňuju – neznamená, že by se DnV ani jiné měšťanské/neměšťanské scény měly spokojit se stávajícím stavem.

30.10.2011 (1.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vláďo
tvé přirovnání divadla k přečerpávácí přehradě je výborné! Vůbec mi ta tvá květnatá obhajoba divadelního umění přijde skvělá… Víš, divadlo mívá často, možná i většinou, větší význam pro ty, kteří ho dělají, kteří se jím zabývají, než pro ty, kteří přihlížejí, a proto mají ti první sklon svou práci přeceňovat a svoje názory jim podsouvat. Přece si nemůžeme připustit, že děláme něco bezvýznamného, že 🙂
Ráda bych vrátila diskusi k něčemu menšímu, než jsou „multiplikační efekty kreativního průmyslu“ – k aktuálním výběrovým řízením. Dejme tomu, že je tu určitá šance, že by se nějak upravovalo zadání. Pojďme si vydiskutovat, co nám v tom stávajícím chybí nebo přebývá, jak by to, které by z našeho pohledu mohlo splnit svůj účel, mělo vypadat. Nejvíce věci prospějeme, když budeme prosazovat konkrétní návrhy. Když člověk ví, co chce, má z půlky vyhráno.
Takže můj výkop: Tři měsíce od vypsání výběrového řízení do odevzdání přihlášky. Minimálně rok od vyhlášení výsledků do nástupu nového šéfa. Ideálně: nové vypsání během listopadu, vyhlášení vítěze na přelomu února března, nástup od září 2013.
Zadání: program reprezentativního městského divadla se stálým souborem, který splňuje nároky na současné moderní evropské divadlo pro širokou diváckou obec.
Čím si nejsem jistá a vlastně mě na tu myšlenku přivedl Vojtěch, když upozornil na to, že osoba ředitele divadla bývá často bezvýznamná oproti osobnosti uměleckého šéfa, je zadání, koho že to výběrové řízení vlastně má hledat.
Jasné je, že by to tak či tak měla být silná osobnost s přesvědčivou a uvěřitelnou vizí. Jednoduše člověk, který má za sebou takovou zkušenost a výsledky, že bude zřejmé, že je schopen svůj program obhájit i v praxi. S kolosem typu Vinohrad nelze beztrestně experimentovat. Takových lidí není mnoho a těch, kteří by ještě navíc byli schopnými manažery, je ještě míň. Proto si myslím, že by výběrové řízení nemělo trvat na spojení ředitele a uměleckého šéfa a výslovně zohledňovat minimálně tandem ředitel a umělecký šéf, případně celý tým, který by se o Vinohrady hlásil.
A ještě jedna provokace na závěr: Myslíme si, že je nereálné, aby to byl někdo z blízkého zahraničí? Polák Warlikowski třeba… Neslušelo by městu, které je srdcem středoevropského prostoru, právě toto?

30.10.2011 (11.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

„… který splňuje nároky na současné moderní evropské divadlo pro širokou diváckou obec“…
není to v současné české situaci téměř protimluv? Já vím, mně by se David Radok na Vinohradech (ale koneckonců v kterémkoli českém divadle) také líbil, ale to jde jen – přiznejme si – o takové snění.

30.10.2011 (23.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

No,
já po Jak se vám líbí v Krumlově jsem přesvědčená, že to protimluv – minimálně v případě Davida Radoka – není. Ale problém vidím v tom, že on opravdu by asi nechtěl velet provozu. Škoda.

30.10.2011 (23.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Já o Davidu Radokovi
ani v nejmenším nepochybuji (jeho Jak se vám líbí jsem sice neviděl, ale už jeho slova/postoj, se kterým přistoupil k „zadání“ inscenace, mi byla velice sympatická), ale teď si představte, kdyby takové zadání bylo a komise ho měla vskutku vzít vážně: kdo by tu byl na výběr? A jsme zase u těch Vinohrad. U toho kolosu a jak je „definovat“, co po něm chtít. To prostě myslím (v našich stávajících poměrech) nejde očekávat, že tam uspěje nějaké německy se „tvářící“ divadlo, hrané nadto nejednou s diváky na jevišti.

31.10.2011 (0.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Marie,
chytám Tvůj výkop.
Co se týká technického vypisování konkursů, čtvrt roku vypadá jako vhodná doba, ale ideál by byl, aby se vědělo „n“ let dopředu, kdy se na které subjekty bude vypisovat konkurs, nejlépe na dobu „n“ let dlouhou, a to „n“ by se opakovalo s pravidelností presidentských voleb. Rok a půl na přípravu mi přijde skvělej, ale mám obavu, jak by to zvládal onu sezonu a půl stávající tým, který by věděl, že odejde?! Ovšem tyto problémy budou vždy, i nyní, změní-li se vedení v DnV či Švandově divadle. Tož uvidíme, jaký charakter mají čeští divadelníci.
I zadání mi přijde vzhledem k postavení a tradici DnV jako správné. Vize režisérského či vyhraněně autorského divadla, jak ji prosazuje Vojtěch Varyš, je zatím utopií a možná i nesprávná. Vybrání konkrétního člověka (nemělo by se říkat spíš intendant než ředitel?) pak závisí na důvěryhodnosti předkládaného programu, což souvisí i s tím, kdo bude předkladatelem. Je asi jedno, zda jím bude manažer, produkční či kumštýř (herec-režisér-dramaturg-spisovatel). Nezdá se mi sice vhodné, když je ředitelem aktivní umělec, už proto, že na jedno či druhé mu nebude zbývat čas a energie, ale to se dá řešit v konkrétních situacích. Tým (umělecký šéf, dramaturg…) by měl být v podstatě samozřejmostí. A asi by měl přebírat zodpovědnost za stávající soubor a počítat (aspoň částečně) s ním… (Nemyslím, že je vhodné radikální řešení tzv. „zelená louka“.)
Teď už jen, jak takového člověka najít?! Jsem přesvědčen, že na scény velikosti a rozpočtu DnV by se měly místo vypisování anonymních konkursů oslovovat konkrétní osobnosti, zda by se o post chtěly ucházet. Pak by byla šance pozvat i zahraniční.
A kdo by šéfem DnV mohl být a dané zadání aspoň zčásti naplňovat? Budu-li přemýšlet ve směrech „nových vizí“ a nebudu-li střílet za hranice, pak podle mne je třeba hledat velkorysé a odvážné produkční a manažerské typy, které už za sebou „něco“ mají: Čestmír Kopecký, Fero Fenič, Ondřej Hrab, Doubravka Svobodová… Jistě do úvahy přicházejí Ladislav Zeman nebo Stanislav Moša, ale ti jsou jinde a do Prahy těžko zamíří. Ale napadá mě jeden „dostupný“ cizinec: Martin Porubjak…

31.10.2011 (4.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vláďo,
nejzajímavější k prosazení mi připadá pravidelné funkční období. Ono něco takového dřív existovalo, bohužel v poslední době už měla většina pražských příspěvkových ředitelů smlouvy na dobu neurčitou. Vědět dopředu, kdy je v kterém divadle možnost „střídání“ či nutnost obhajoby své práce, mi připadá dobré. Funkční období pětileté?
Jmenovité návrhy – já bych si tedy představovala ideálně někoho o generaci mladšího, nějakého čtyřicátníka, aspoň s přesahem do zahraničí. Ale uvidíme, kdo se přihlásí. Možná by se tady také mohlo probrat Stropnického dosavadní působení, zatím jsem nějaké seriózní zhodnocení nikde nečetla, trochu se zapomíná na to, že on nebyl ředitel, ale jako umělecký šéf měl šéfa, který řídil provoz divadla, atd. Navíc je dobré si pojmenovat případné „chyby“ už proto, aby se vždycky nezačínalo od začátku.
A teď ještě něco,
nerada bych se totiž ocitla v podezření, že hraju nějaké zákulisní hry. Včera večer mi volal pan radní Kaucký (byl to náš první rozhovor na toto téma!) a ptal se mě, zda bych přijala místo ve vihohradské výběrové komisi, která má být rozšířená o další 4 odborníky. Čili celkem 8 odborníků, 2 politici a jeden úředník. Souhlasila jsem, ale návrh musí schválit Rada, což vůbec nemusí být automatické. Vše tedy zůstává otevřené. Nicméně k jmenovitým personálním věcem se tu pro jistotu už od teď vyjadřovat nebudu. Naopak mě bude strašně zajímat, jak to vidí kolegové.:-)
Zdá se, že i webové diskuse jsou šance, jak věci ovlivnit.

31.10.2011 (9.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

plně souhlasím
s požadavkem na dostatečný čas na vypracování projektu i seznámení se s provozem po jmenování do funkce. Tak to ostatně – nepletu-li se – funguje u Národního divadla a tak to mělo být, pokud mám správné informace, i v případě rekonkurzů ještě v létě, kdy se do prvního kola počítalo s DNz. Proč se pak nejednou vše převezlo na superrychlé rekonkurzy v DnV a ve Švandově divadle (s jehož účastí v tomto kole – jak pražským vrabcům známo – je to mnohem složitější).
ovšem – když už jsem vzpomněl to ND – nemyslím, že je dobrá idea oslovování. Vzpomeňte, jak to vypadalo před nástupem Michala Dočekala. Výběrové řízení s jasnými pravidly je mnohem čistší a v důsledku jistě i transparentnější, protože na výběrová řízení existují zákonem daná pravidla, jejichž dodržování lze vyžadovat. Zpráva o rozšíření komise pro DnV (jak to vypadá ve ŠD?) je dobrá, a pokud by to sloužilo jako pravidlo pro budoucnost, je to jistě fajn.
za vhodné také považuji pětileté, možná ale raději šestileté funkční období. S možností (maximálně?) jednoho prodloužení mandátu. Akorát že to by bylo realizovatelné pouze u příspěvkem dotovaných scén, protože magistrát jak známo delší jak čtyřleté granty neumí. pět let je jistě minimum, protože nejméně tři roky trvá vybudování solidní divácké základy (tak tomu bylo v Komedii i v Dlouhé). Současní ředitelé příspěvkovek nemají smlouvy na neurčito, proto, že by si je vydupali ve strachu o místečka, ale proto, že magistrát se neustále nedokázal rozhodnout, jestli udělá nebo neudělá transformaci. Jejich smlouvy jsou tedy „na neurčito, do vypsání transformace“.

a ještě komentář k Vladimírovu požadavku „aby se vědělo n let dopředu“: podle rozhovoru pana Kauckého pro rozhlasovou Mozaiku bude pořadí dalších rekonkurzů známo do konce roku. Proč je k tomu ale potřeba studie DÚ, mi osobně není moc jasné. A bude-li mít nějaký soubor problémy s prací v konci funkčního období, tedy – jak myslím naznačuješ – vypustí-li, jeho chyba. myslím, že ho to vcelku jasně znevýhodňuje v dalších soutěžích.

31.10.2011 (11.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

dvě, vlastně tři věci.
VH: Praha není Kadaň a DnV okresní kulturákem.

zadání řízení: exkluzivní, umělecké divadlo, jehož úspěšnost se neposuzuje návštěvností, ale pozváními na mezinárodní festivaly a udělenými cenami.

jinak si myslím, že není nutné, aby tam byl tak velký časový rozestup („září 2013“) – ale to může být jen moje zaslepenost vůči stávajícímu vedení.

31.10.2011 (11.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

a ještě jedno mě napadlo
– omezení, aby se do výběrového řízení nemohli hlásit uchazeči již v důchodovém věku (nebo ti, kteří by do důchodového věku v průběhu určeného 4/5letého funkčního období dospěli). (omezení zdola je dáno požadavkem na vysokoškolské vzdělání a 5-letou praxi ve vedoucí funkci, potažmo již dosaženými uměleckými výsledky jako takovými.) jinak na ředitele DnV mám dva jasné tipy – jedním je DDP a toho druhého neprozradím, neb věřím, že se opravdu přihlásí a má reálnou šanci vyhrát.

31.10.2011 (11.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

ad zadání: souhlasil bych spíš s Marií Reslovou
exluzivní umělecké divadlo etc. je jistě ideál, který bychom rádi všude. jenže, nepoměřovat divadlo návstěvností v domě, který ma 629 míst, je rychlá cesta k bankrotu (buď DnV nebo kulturního rozpočtu Prahy). Z téhož důvodu se ostatně domnívám, že DDP (při obrovské úctě k němu a osobní oblibě DK) není zcela vhodným kandidátem. Kdo někdy navštívil reprízu čehokoli v DK, ví o čem mluvím.
Řízení takhle velkého divadla vyžaduje nezbytně umělecké kompromisy (jak velmi dobře vědí a praktikují zde zmínění ředitelé jako Svobodová, Zeman a Kopecký) a že DDP chce být nekompromisní, zopakoval několikrát a v případě DK i prakticky předvedl.

31.10.2011 (11.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

JŠ – jak je to ve Švanďáku?
Přiznám se, že jsem včera okamžitě využila rozhovoru s panem radním. Vysvětlovala jsem mu, že není dobré, aby byla rozšířena jen vinohradská komise, že to zase bude vzbuzovat – právem – dohady, proč jedna jo a druhá ne. Pravil, že chápe, že nic proti rozříření nemá, ale musí sehnat lidi, kteří by do toho šli, a nechat je schválit. Uvidíme.:-)
A proboha, kdo jmenovitě v DÚ takovou studii dělá? Tam je ještě (kromě Kamily Černé) někdo, kdo chodí do divadla?
Vojtěchu, ale když tam lidi nebudou chodit, tak bude ve 100milionovém rozpočtu chybět těch 40 mil ze vstupného. To myslíš, že by vinohradští vydělali na těch zahraničních festivalech? No, teoreticky to možné asi je, i když by to v době finanční krize a ztenčující se podpory takových akcí asi byla poměrně riskantní strategie.

31.10.2011 (11.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

je spousta mladých lidí,
co by do DnV začala chodit. možná i spousta starých lidí, nepodceňoval bych Prahu s 1,3 miliony obyvatel.
to s nepoměřováním návštěvností je samozřejmě trochu provokace. ale už jsem to prsal jinde a dřív: většinu divadel v Praze bych privatizoval a těch pár, co by se (královsky) dotovalo, by pak mělo mít především umělecké, nikoli divácké výsledky. (příklad: privatizací HD Karlín by se ušetřilo roční dotace kolem 60 milionů, ta by se mohla komplet přihodit Vinohradům a pokryla by tak ztrátu způsobenou případným výpadkem návštěvnosti – k němuž by ale podle mého nijak masivně nedošlo. dojde k němu, pokud vinohrady zachovají stávající kurs a jejich publikum jim za pár let vymře.)

Nicméně DDP dělá v Německu na velkém jevišti a já bych se toho nebál. Představa, že Vinohrady mají 629 míst, a proto nemohou být jiné, je absurdní. viz Volksbühne v Berlíně nebo naše oblíbené Nemzeti színház v Budapešti, ne?

31.10.2011 (11.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Doufám,
že nemáš, Vojto, na mysli Dana Dvořáka se Zdenkem Plachým?! Samozřejmě je v Brně scéna, která se jmenuje Reduta, a v ní duo Štědroň-Viceníková, které mnohé ze zde vyjmenovaných požadavků splňuje (a možná i do daného konkursu směřuje). Byla by to jistě zajímavá, riskantní volba, ale velký soubor a dům je něco jiného než Reduta… Možná by to zvládli, kdoví… Záleží na projektu… Osobně bych jim doporučoval (bych je viděl) spíš (ve) Švanďák/u nebo Komedii…
Stále bych nejvíc doporučoval ony „předdůchodové“ persony Kopecký/Hrab/Svobodová, kteří by dokázali mít silnou ruku a vytvořili by předstupeň právě lidem, jakými jsou DDP, Štědroń/Viceníková, Mikulášek ap., kteří to s velkým jevištěm – jak už prokázali – umějí.
A vymření měšťanského diváctva bych nepředpokládal. I o komunistech se to v roce 1989 tvrdilo…
Jo a ještě to oslovování. Nevím, zda se dá dělat kompromis obojího, ale řada – věřím, že velmi vhodných – osobností se bez oslovení sama nepřihlásí (třeba ti zahraniční, ale i DDP či Štědroň/Viceníková), což je myslím škoda/chyba. A kumšt není soutěž, ale hledání těch nejlepších řešení.

31.10.2011 (12.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Zkusme ten pohled na danou problematiku
pootočit a podívat se na ni optikou „řadových“ diváků. Existuje přeci početný divácký segment kultivovaného středostavovského publika, kterému nějací Hrušínští či Heřmánci nestačí, ale které si zase na druhou stranu nepřeje nějaké přílišné experimenty. Skutečně je dobré ho jen tak nechat vplen divadelnímu „trhu“?
Ano: Doubravka Svobodová v tandemu s Davidem Radokem (a s nově sestaveným hereckým souborem) by pro mě byli vhodnou variantou vedení DnV. Doubravka Svobodová „vyvážený“ model fungování divadla již léta v DNz pěstuje/pěstovala (byť pochopitelně na takových Vinohradech by poměr experimentální/divácké tituly musel být poněkud jiný).

31.10.2011 (13.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

VV: ale to je Nemzeti, nikoli Budapesti Szinház. V tom je obávám se velký rozdíl, pokud jde o financování i poslání etc. divadla. Ono mi to vůbec začíná připadat, jakoby se v téhle diskusi začínalo zástupně řešit ND. U něj bych mimochodem o tvém požadavku umělecké exkluzivity nikdy nepochyboval, ale DnV jsou (mají být) jiný dům. ne druhé Národní. DDP mohl klidně ND mít, ale nechtěl. Pochybuju, že by o ty Vinohrady stál. Umí počítat, a ví co prodá a kolika lidem.
A jestliže by se našla ta spousta mladých lidí, tak jak to že před Komedií, Rubínem ad. nestojí stejné fronty jako druhdy před Semaforem, Cimrmany (a koneckonců zas ne tak nedávno i před DnV)?
Ano, Vinohrady mohou být jiné, ale ne tak razantně. A měj si mě klidně za konzervativního zpátečníka.
A tvá slova o privatizaci nejen Karlína, ale i ostatních a ponechání si nejlépe jednoho činoherního divadla, beru jako další z provokací. Představa jednoho nesoukromého pražského divadla vedeného třeba Špinarem se napříště stává mou noční můrou.

VH: jistě, ale kdo za Warlikovským, Radokem, Štědroněm bude chodit? Kdo bude ty lidi k oslovení tipovat a jak je přesvědčovat? A co kdyby – fikce – si Magistrát vybral Hanu Gregorovou k oslovení a pak řekl, že souhlasila a že její projekt byl nejlepší, a jelikož to nebylo výběrové řízení, ale soutěž pořádaná prodle jiných pravidel, tak že její projekt nebude nikomu ukazovat? Pravidla mají smysl a jestli podle nich někdo nechce hrát, nebo na to nemá buňky, jeho chyba (a zároveň ho to z řízení většího divadla už předem diskvalifikuje).

31.10.2011 (14.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

furt se míjíme v jednom.
já po vinohradech nechci experimenty. tvrdím, že mikulášek a špinar (a ani ten radok) nejsou žádní experimentátoři, ale režiséři dobrého mainstreamu. a neříkám, že praha má mít jedno divadlo. viděl bych tři až čtyři. jedno velkolepé, jedno intelektuální, dvě experimentální. zbytek mohou mít třeba i městské části; tak koneckonců mnoho z nich začínalo. proč by třeba ausgerechnet švanďák měl být magistrátním, ne smíchovským divadlem?

ND a DnV jsou samozřejmě přirození konkurenti. ale ND má i jiné úkoly. dokud se nezlikviduje bizarní moloch 3-souborového a 5-budového divadla (ostatně, já bych ponechal ND jen jako divadlo pro operu a balet – s SOP jako hlavní budovou a Stavovským pro mozartovský program, Nová scéna by mohla být jevištěm pro současnou operu a balet).

31.10.2011 (14.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Já mám pocit,
že ono v tom uvažování nad Vinohrady stále kdesi zasutě leží hledání jakéhosi Hilara, který bude „prohánět“ ND. No nevím. A i ten Hilar tvořil v nějakém kontextu provozu vinohradské scény.

31.10.2011 (15.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jenomže,
marná sláva, Mikulášek, Špinar ani Pařízek, Morávek, Pitínský… mainstream u nás (ale myslím i v rámci Evropy) nejsou. Což neznamená, že by v DnV nemohli šéfovat a razit své vize divadla. Jen by to znamenalo různě razantní proměnu této scény. Mainstream jsou Moša, Stropnický, Töpfer, Burian (DJKT Plzeň), Dohnal (VČD Pradubice)…

31.10.2011 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jo,
a ona oslovování. Oslovení neznamená, že dotyčného přijmu, ale že mě zajímá jeho koncept a případně mu za jeho projekt zaplatím. Tak jsou tuším vypisovány některé architektonické soutěže. Výběrové řízení vždy musí být co nejtransparentnější s pokud možno minimální možností lobingu. Důsledkem, že tomu tak u nás zatím není, je i stávající stav mnoha kočkopsů. nejen v oblasti divadla. A vytipovávat by ho mohla třeba právě magistrátní výběrová komise, správní rada či nějaké širší fórum na základě konsensu, co od dané scény chtít a jaký by mohla mít rozpočet.

31.10.2011 (15.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

zas myslím, že směšuješ jablka s hruškama, protože Mošovy a Stropnického režie (třeba) jsou i po řemeslné stránce nesrovnatelné. o Pitínském a Morávkovi ani o Pařízkovi jsem nepsal; ostatně uvádět je dohromady (třeba zas jen tyhle tři) mi přijde jako naprosté zmatení. a ne, uvádět podprůměr jako mainstream je samozřejmě špinavý trik. mainstream není nejširší, ale hlavní proud: a tam žádný Dohnal ani Stropnický skutečně nepatří. stejně jako mainstream televizní tvroby netvoří Trumfy Miroslav Donutila, ale třeba cyklus Slovenské televize Nesmrtelní, vkusné, inteligentní, dobře udělané. přitom: nevýbojné, neoriginální, neexperimentující. ale ČT to samozřejmě hraje pozdě večer, aby byl čas na jejich šmíru – bakláře, donutila a bohdalovou. atd. hájit současné Vinohrady je jako hájit ČT1. a nevědět, že jinde dělají totéž – a to pro masy, prosím! – jinak a lépe.

31.10.2011 (16.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Zřejmě si v tom,
co je maintream nerozumíme. Daná jména – oba póly – jsem uváděl pro porozumění, konkrétně o čem (kom) mluvím jako „typu“ šéfa či tvůrce. U Stropnického je třeba odlišovat jeho jako režiséra a jeho jako uměleckého šéfa. Další mainstream (v oblasti komorních divadel) je pro mne Jakub Špalek. Dramatickou tvorbu v televizi nesleduju, tak nevím.

31.10.2011 (16.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Sakra,
jak já lituju, že jsem se odřízla od možnosti komentovat jednotlivá jména! Úplně mě svědí klávesnice 🙂 Tak aspoň obecně, to snad můžu. Taky si myslím, že existuje početná skupina středostavovského publika, které Heřmánek nebo Hrušínský nebo Fidlovačka nestačí. Myslím, že o tom, zda bude nějaký „Hilar“ na Vinohradech prohánět Národní nebo naopak, si tu můžeme snít do nekonečna… Ale nevidím důvod proč by jedna z těch scén měla být a priori mainstreamovější než ta druhá. Mimochodem čtu si právě Hilarův životopis a své místo na Vinohradech neobsadil ve stylu „sedávej panenko v koutě“. Byl to vemi ambiciózní mladý muž, z dnešního pohledu skoro megaloman. A v tomhle ohledu bych souhlasila s Jakubem – kdo nemá ty správné vlastnosti a odvahu říct: já to chci, ten není vhodným kandidátem.

31.10.2011 (16.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vedle vchodu
do pracovny Martina Stropnického visí na zdi dopis Karla Čapka, kde si stěžuje, že mu neuvádějí Loupežníka a z finančních důvodů dávají přednost měšťanskému repertoáru… Respektuje to, ba chápe, ale dává velice pokorně do úvahy, zda aspoň ještě jednou, dvakrát by Loupežníka nenasadili…
A co téma Švandova divadla?! Nezapadlo? Anebo jste s jeho stavem a směřováním, páni a paní kritici/kritičky, spokojeni? Právě tam by podle mne mohli mít vyšší ambice typu Pařízka, brněnské Reduty apod. Kdysi se mi tam zdál velmi zajímavý projekt tvůrců kolem 4+4 dnů v pohybu. Ovšem opět mi náhlé a rychlé přepřahání přijde pitomé.

31.10.2011 (18.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

já si myslím,
že by Vinohrady – předtím než tam na podzim 2013 přijde to nové, ideální vedení vybrané dle vysněného konkursu – teď mohly podstoupit sezonu a půl, kdy tam bude výhradně Nebeský, Egon Tobiáš nebo Honza Kačena. bude to pořádnej, časově omezenej nářez… pak by na dalších 50 let mohly upadnout do spánku. Chápete, aspoň trochu se nadechnout, mít pocit, že divadlo žije, dotknout se hvězd…

ale vážně. co mi přijde důležité a proč nepodporuji Hulcovy návrhy ohledně některých „obstarožních“ kandidátů: když si občas někde stěžuju, že ti či oni ředitelé vedou své divadlo 15-20 let, není to jenom proto, že si myslím, že KAŽDÝ by po takové době měl odejít, ale i proto, že pár let už to divadlo nevedou dobře. a proto si nemyslím, že je řešením pozvat je do jiného divadla, naopak jde o lidi, kteří by už nikdy žádné divadlo řídit neměli.

a i když je to notně symbolické, i proto jsem zmiňoval DDP. je v nejlepších letech, dokázal včas odejít a měl by co nabídnout po umělecké stránce – a je přitom i organizačně schopný, navíc má vazby do zahraničí. že ho to nezajímá, je věc druhá a vlastně pochopitelná. i z téhle diskuse tak nějak vyplývá, že o to, aby se na Vinohradech dělalo dobré divadlo, nikdo moc nestojí.

01.11.2011 (12.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

jo, a jedna věc,
kterou napsal Tomáš Svoboda do ankety „Jak si představujete pražskou kulturní politiku“ a s níž se plně ztotožňuji: a sice, že divadelní kritici by neměli být v těch výběrových komisích.

01.11.2011 (12.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

hm,
a kde asi ty, nebo Tomáš Svoboda chcete v českých luzích a hájích vzít „skupinu volených (kým?) nezaujatých (?!) praktikujícíh divadelníků“

jinak se nám – asi – ohledně DnV „čistí vzduch“: v témže vydání DN vidí radní Kaucký „tři silná jména“ – Töpfer, Rajmont a Stropnický. A my si tu můžem ruce upsat, až se nám od klávesnic práší.

01.11.2011 (12.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Ano, Tomáš Töpfer – ideální volba politických reprezentantů.
„Dobrý známý“, „nic proti ničemu“, plný dům, plná divácká spokojenost. Zn.: To chce klid.

01.11.2011 (13.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Já bych to nepřeceňovala.
Radní do DN odpovídal jistě ještě před proměnou komise i termínu výběrového řízení. Možná s ním pánové na to téma mluvili. A asi nikoho jiného nezná. Myslím, že se teď najde víc relevantních zájemců – ostatně Vinohrady nabízejí jako jediné jistotu, že je město bude dobře financovat stále. A to je hodně lákavé.
Se Svobodou si to vyřídím! 🙂 Když říká, kdo ne, jestlipak taky říká, kdo ano? Jak ho znám, tak by asi nejraději odpověděl: Přece JÁ. Demiurg jeden!

01.11.2011 (14.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

No on říká, kdo ano – viz můj citát.
mimochodem, ke stejnému názoru došli před lety orgánizátoři radokovské dramatické soutěže, a že by to bylo nějak zvlášť k dobru, si nejsem uplně jist?

01.11.2011 (15.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

Tomáš Töpfer,
na rozdíl od třeba Stropnického, podle mě ví, co dělá. Neříkám, že proto musí být šéfem Vinohrad, ale je to schopný praktik. Ať si dělá svoje soukromé divadlo a je to OK. A u městských není důvod dělat komerci – jak už jsem psal výše, buď plně dotované EXKLUZIVNÍ UMĚLECKÉ DIVADLO, nebo divácké, komerční divadlo, které samozřejmě město nedotuje, ale prodá těm, co to umějí, třeba Töpferovi. Zkrátka, kdybych měl být konkrétní: ať město dotuje Pařízka, nebo to prodá Töpferovi. Stropnický v obou případech ať si hraje v televizních seriálech a neobtěžuje divadelní prostředí.

Nevím, kde vzít ty nezaujaté atd., ale celkově vnímám tyhle komise jako problém. Kritik píše o divadle co nejosobněji, ale proč by měl být arbitrem toho, kam se posunou veřejné peníze? Úředníci a politici zas divadlu nerozumějí a praktičtí tvůrci jsou v podezření z nekalé konkurence. No a divadelní pedagogové snad napáchají dost škody svým učením, natož aby ještě jinde škodili v komisích. (A nejen proto si myslím, že stát (město) by do kultury neměl zasahovat vůbec. Ale to už jsme jinde).

01.11.2011 (15.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

V tom je právě ten rozdíl mezi (nejen) námi.
Nepočítám se mezi ty kritiky, kteří by psali co nejosobněji. Viz spory Varyš/Hulec/Švejda o objektivitu kritiky (a třeba i metakritiku).
Kritik navíc není arbitrem ničeho. Kritik v komisi prostuduje a ohodnotí žádosti a dá magistrátu návrh. Arbitrem jsou vždycky jen politici a jen oni také nesou konečnou zodpovědnost (vůči svým voličům etc.)

01.11.2011 (15.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Myslím, pane Varyši,
že Váš problém je v tom, že vidíte celou věc tak polarizovaně: buď EXKLUZIVNÍ UMĚLECKÉ DIVADLO, anebo divácké, komerční divadlo. A nic mezi tím.
P. S.: A pana administrátora prosím, aby vyškrtnul Vaši zmínku o panu Gregorinim

01.11.2011 (15.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

škorpil: to je alibismus.

švejda: nemám rád rozbředlé věci, cením si věcí profesionálních (dobře udělané komerční divadlo) nebo uměleckých. a ono koneckonců nic mezi tím neexistuje. obojí má smysl, kombinace obého není (kéž by!) a půl napůl, to je jako kontumační prohra ve fotbale.

zmínka o p. Gregorinim je jistá nadsázka, ale v zásadě se tím hlásím k Hubertu Krejčímu: skutečné umění je teprve, pokud jsou za něj lidé ochotni přinášet oběti – rozumí se, že životní. a jak už jsem říkal jinde, umělecké zločiny jsou ty nejtěžší.

01.11.2011 (16.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

alibismus to neni.
jinak by se totiž každý člen GK mohl následně po…t z toho, že sice o něčem rozhodl, ale vážení pánové si v partnerství a speciálních fondech primátora stejně dělaj co chtěj.

01.11.2011 (16.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Poznámku o panu Gregorinim
jsem z textu Vojty Varyše z 1. 11. (15:27) vyškrtl – byla skutečně silně nad míru. Hubert Krejčí by stěží konkrétní lidi takto písemně (a snad ani slovně) napadal. Jeho oblíbeným úslovím je Smrt divadlu!, což je něco jiného. (I to mu kdysi – v 80. letech – Zdeněk Potužil začernil, když vyvěsil Hubertův dopis na chodbě Divadla Na okraji /dnešního Rubínu/, ale to už je o něčem jiném.)
Jinak jsem se dnes nezapojil, neb jsem v předuzávěrkovém presu a teď letím do Archy. Snad pak.

01.11.2011 (19.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Vojto,
nic proti Tvému názoru, že „divadelní kritici by neměli být v těch výběrových komisích“. To by však znamenalo, že by neměli být ani v grantových řízeních, a tam tuším jsi i Ty. A kdo by tam měl být? Oboje se pohybuje v ekonomicko-politicko-umělecké rovině, a tak by tam podle mne měli být všechny tyto složky zastoupeny. Politik (zastoupen penězi a deklarovanou „kulturní politikou“), divadelníci a kritici/teatrologové, kteří mají historické povědomí, přehled a mohou srovnávat. A nikdo by neměl podvádět!!! – tedy jednání by měla být veřejně přístupná, minimálně zápisy a konkrétními bodováními/hodnoceními daných projektů.
Souhlasím s Martinem Švejdou,
že mezi výsostně „artistním“ a poklesle „komerčním“ je široká škála, kterou je nejen třeba umět rozlišovat, ale především vědět, že ta je reálným stavem, ve kterém se divadlo pohybuje zcela nezávisle na přáních jakýchkoli kritiků/vizionářů/politiků. A že ten stav je velmi křehký a rozmontovat jej směrem k bulvarizaci by mohlo být velmi rychlé, ale „utahování“ směrem k divácké a umělecké náročnosti je vždy nejisté a nekonečné. Široká škála od undergroundu přes „art“ a měšťanská divadla po soukromá a bulvární je podle mne zcela správná. Proto budu vždy nabádat k opatrnosti při radikálních řešeních. Podle mne stačí jediné: přidat o řád víc peněz (nebo aspoň třikrát). Společnost na to má (uvážím-li, kolik stojí třeba fotbalové či hokejové týmy, reprezentace na mistrovstvích Evropy a světa, olympiádě apod., kultura bude myslím jen zlomek toho)
Divadlo u Töpfera zdaleka nedosahuje úrovně DnV. V DnV by ale jistě mohl dělat divadlo úrovně DnV. Těžko by však v Komedii dělal divadlo úrovně Komedie. Pokud by ale bylo „jeho“ – tedy bez dotací – dělal by v DnV i Komedii divadlo úrovně Fidlovačky.
Nastoupí-li do DnV někdo z malých či středních divadel a bude-li chtít razit svůj vyhraněný program, bude mít velký problém, jak naplňovat denně sál (kolik vynikajících režisérů na velkých scénách pohořelo!), navíc prostor DnV není pro současné moderní divadlo příliš vhodný. Přesto si velmi dovedu třeba DDP/Petra Štědroně/Radoka/Marthalera… v DnV představit. Museli by mít ale silného ekonoma/manažera/produkční tým a dlouhodobou podporu Magistrátu.
Jinak si myslím, že tato diskuse se dostala do jisté agónie a chtělo by to nový text. Richard Erml chystá reportáž na téma DnV, pokusím se zjistit, zda by aspoň nějaká část nemohla vyjít již nyní na i-DN. Anebo nabídněte někdo z diskutujících.

02.11.2011 (3.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

kdo by měl sedět v těch komisích?
no, v i ideálním případě by žádné komise nebyly a neseděl by v nich nikdo. takhle nevím, je to podle mě hrozně problematické. nejsem úplně srozuměn s tím, že u toho jsem taky, ale mám za to, že osamělý protest by nic neřešil. tak se podílím na systému, s nímž nesouhlasím. ale zas můžu občas pomoct i něco dobrého prosadit a za to mi to stojí. což je docela běžná lidská situace.

nejsem přítelem cenzury, ale myslím, že spousta těch, kdo dělá umění, by ho dělat neměla. s radostí bych tedy část peněz, co se investuje do kultury, investoval na doživotní penze neschopným umělcům, aby už nedělali nic.

a jako už tolikrát – myslím, že velké umění se dá dělat jenom na velkých jevištích. proto chci, aby šli do velkých divadel umělci, a né řemeslníci, kteří tam většinou jsou.

02.11.2011 (10.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Nápad:
na boční liště je volně přístupná příloha DN o kulturní politice. Každopádně zajímavé čtení a mnoho inspirace a příležitostí ke konkrétním komentářům.

02.11.2011 (11.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

A kolik velkého umění
jsi, Vojto, na českých velkých jevištích viděl? A nemysli si, že se o ně tamní šéfové nepokoušejí – především v Národních divadlech (Praha/Brno/Ostrava). Velké jeviště je hodně „o řemesle“, proto jsou tam také „řemeslníci“ zváni. A „umělci“ by si je měli nejdřív vyzkoušet, než tam začnou rozpřádat své plány a šéfovat. Jak dlouho to trvalo třeba Pitínskému, než se s velkým jevištěm sžil! A potřeboval k tomu regionální UH, v Praze v ND (jakž takž) uspěl v až pak.

02.11.2011 (12.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

na českých jevištích obecně moc umění nevídáme.

02.11.2011 (13.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Vladimíre,
promiň, ale někdy fakt píšeš blbosti. Nejlepší a nejobjevnější Pitínského velké inscenace byly v první polovině 90. let na obří scéně zlínského divadla: 8 a půl (a půl), Její pastorkyňa, Proces… Vlítnul tam přímo od „Ochotníků“. Tzv. řemeslo nikdy neuměl a neumí dosud. Jeho inscenace v Národním, jako všechny jeho inscenace kdekoliv, jsou závislé na tak nejistých veličinách jako počasí. Čili Pitínský na jakékoliv scéně bude vždy riziko, volba, že to budou vyhozené peníze nebo geniální investice. Většinou nic moc mezi tím. Nicméně ta věc se trochu ovlivnit dá – když mu dám lidi a podmínky, které či kteří nebudou „rušit jeho kruhy“, a on bude v kondici, je velká pravděpodobnost úspěchu. Ale tohle jsou všechno strašně delikátní věci, které stávající systém financování jednoduše neumí.

02.11.2011 (13.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

M.,
máš recht, na tu zlínskou epochu – především 8 1/2 – jsem zapomněl (byť tam – nemýlím-li se opět – Píťa nevlítl od Ochotníků, ale z Kabinetu múz HaDivadla a možná i po zkušenosti z DNz). Ale s tím řemeslem to stejně platí. I Vladimír Morávek na velká jeviště vtrhl až po řádné době, a to nejdřív v KD HK, kde si risk mohl spíš dovolit. A Stropnický tyto šance různým, do té doby s velkou scénou se nesetkajícím režisérům dává a potýká se – jak vidno na Špinarovi, Deákové i Páclovi – s různými (ne)úspěchy (uvnitř souboru, návštěvností i kritickým ohlasem).

02.11.2011 (17.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Hlásím, že jsem opět svobodná! Před chvílí mi volal pan radní Kaucký s omluvou, že složení komisí mu na Radě smetl koaliční partner. Místo Reslové si ODS prosadila pana liberálního ekonoma Libora Ševčíka a místo budějovického ředitele Jiřího Šestáka zasedne do komise Viktor Preiss. Prof. Vostrý a Stanislav Moša nikomu nevadí.
Z toho tedy vyplývá, že ředitelem na Vinohradech bude Töpfer nebo Rajmont. Absolutním vítězem pak je Jindřich Gregorini, kterého budou potřebovat oba.:-) Geniálně vymyšleno. Možná jim oběma i ta čísla do projektů dodá a pan Ševčík to ekonomicky posoudí.Však se na mě také pan Gregorini odpoledne na tiskovce německého festivalu mile usmíval a Nataša Zichová mi říkala: Maruško, pamatuj, že realita vždycky předčí i ty nejabsurdnější představy. Zkrátka, duch Vinohrad zůstane zachován i pro příští generace. Ještě budeme s láskou vzpomínat na Stropnického, který tam nechal režírovat Špinara a Pácla 🙂
No a ve Švanďáku, abych nezapomněla, z doplněné dvojice Uhde a Reslová, škrtli Reslovou a vyměnili také za Ševčíka. Koaliční dohodě nad Hrbkem nic nebrání. Tři zástupci Magistrátu, věrný Ševčík a Ivan Krejčí je 5, Procházka, Hančil, Vedral a Uhde 4. Dan Hrbek může slavit, nemá soupeře.
Jak mi Vojtěch odpoledne napsal: Hlavně, že je legrace!

02.11.2011 (20.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Švandovo divadlo… Já myslím, že ten prostor jako multikulturní centrum vůbec nefunguje špatně. Promyšlená dramaturgie, výborně zvládnutá P.R. (se kterou v pražských divadlech pořádně začali jako první). Zásluha ředitelova? Nebo produkce? Problém se nesporně týká výsledků samotného divadla, kterému se vlastně od jeho znovuotevření nepodařilo vytvořit ani jednu umělecky zásadní inscenaci. Chyba Hrbkova? Nebo Langova? A jak v tom dnes figuruje Gombár?
A pokud jde o Daniela Hrbka jako o režiséra, myslím, že jsou k někomu mnozí nespravedliví. V prvém období CD 94 myslím, patřil, k našim nejlepším/nejnadanějším komediografům. Tohle „lehké“ studentské divadlo – jak i sám kdysi uvedl – mu ale již nedostačovalo (a tak se spojil s Michalem Langem a s ním vyhrál konkurs na ŠD)… a tam se něco zadrhlo.

02.11.2011 (23.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Mám pět otázek coby témat k diskusi:
1. Považujete peripetie s obsazením komisí za náhodné nebo systémové? Já za systémové, proto nemám důvěru v ad hoc sestavované konkursní komise a považuji takovéto „veřejné“ konkursy za manipulovatelné a obvykle zmanipulované – sám jsem takových absolvoval dost.
2. Mohou takové konkursy systémově přispět k žádoucí kvalitě divadel? Podle mého soudu jen čirou náhodou, systémově ne.
3. Nejsou takové konkursy dostačujícím důvodem ke zpochybnění „zřizování“ divadel magistráty či ministerstvem? Podle mého jednoznačně jsou.
4. Proč se mají z konkursních komisí vyloučit „kritikové“, publicisté, teoretikové, proč mají rozhodovat jen divadelní praktikové?
5. Z čeho někteří (Vladimír Hulec) soudíte, že transformováním příspěvkové organizace se odsuzuje divadlo k postupnému propadu do komerčního bulváru? A v čem jsou záruky adekvátních magistrátních dotací silnější u příspěvkových organizací než u jinou formou existujících a dotovaných divadel?

03.11.2011 (1.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jednoduchá odpověď, Josefe,
ve zdeformovaném prostředí je zdeformované vše. Ale napřimovat se to dá spíš pevně danou, a tedy nezdeformovanou konstrukcí existujících organizací (tedy sítě nezrušitelných divadel určitého typu, jež musím – neb je zřizuju – finančně zajišťovat/podporovat), kterou zvedneš spadlý stan (umělecky nefunkční scény – ale aspoň jsou), než špejlemi podnikatelských náhod, které se pod tlakem stěn zlomí. Tedy ona divadla/scény zaniknou. Přesněji propadnou se do nutně komerčními tlaky – u nás tedy rychlými penězi – řízeného a určovaného typu existence.
Ale jinak je fakt, že je to trochu prašť jako uhoď.

03.11.2011 (2.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

ad 1) Veřejná soutěž o cokoli, je-li vypsána inteligentně, s rozmyslem a podle platných zákonů, je pořád to nejlepší, co máme. Chyba není v institutu výběrového zřízení, ale v jeho zadavateli. Rozumíte-li systémem magistrát, pak máte pravdu. Pokud kritizujete systém veřejných soutěží a komisí, nesouhlasím.
ad 2) Opět moc nerozumím té systémovosti. Žádné výběrové řízení, soutěž etc. kvalitu nezaručí. Ta vzniká kombinací dobrých uchazečů, kvalitních projektů a podmínek a zodpovědných hodnotitelů.
ad 3) Nechápu proč. Je situace, kdy v transformovaných divadlech drží jejich správní rady (jmenované většinou divadlem samým) ředitele ad. u moci všemu navzdory a nikdo s tím nehne, vám to připadá lepší?

Žádáme-li, napadá mne, nějakou formu veřejné kontroly nad alespoň částí kultury, musí být alespoň část této kultury veřejná.

03.11.2011 (8.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jakube,
to je přesné, podepisuju. A myslím, že nejde jen o kulturu, ale o veškeré veřejné služby… To neznamená vyloučit soukromý sektor, ale naučit se žít v symbióze. Někdy převládne a bude víc třeba jeden, podruhé druhý typ podpory či existence. I ona konkurence mezi různými přístupy ke zřizování divadel a z nich plynoucích uměleckých výsledků je zdravá a stimulující.

03.11.2011 (9.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Aby Vladimíre nevznikl omyl: já nejsem proti transformaci. Je-li dobře připravena, spravedlivě nastavena (tedy s minimem vyjímek nebo zcela bez nich) a řádně provedena. A to jaksi na jaře nehrozilo.
Pokud by opravdu platilo, že je trensformace definitivně zastavena, bude to mít jen jednu jedinou výhodu: ředitelé příspevkových divadel budou konečně vědět na čem jsou.
Peníze nemá jisté nikdo, ani příspěvkovky, ani držitelé víceletých grantů – to se jasně ukázalo letos v dubnu v Praze.

03.11.2011 (9.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová

Maruško, zdá se, že jste si pohněvala panstvo! 🙂
Má smysl ještě uzavírat sázky? Jedině snad na to, zda Töpfer či Rajmont. Též se domnívám, že na Stropnického ještě budeme rádi vzpomínat. Nechci nikterak snižovat hvězdnou velikost pana Gregoriniho, ale Töpfer jistě umí počítat sám, takže Gregorini by mohl jít na vytoužený odpočinek.
Pokud jde o Hrbka, mezi ředitelovi žádané dovednosti patří vyjít se zřizovateli, což se Danovi daří, a daří se mu i rozhýbat kulturní dění na „druhém břehu“. Do Švanďáku diváci chodí, o divadlu se mluví, tak co by si zřizovatel více přál, a přejme i Hrbkovi. Pro mě je trochu zarážející, že v ŠD hraje Studio DVA, ale možná je to tím, že Dan může vykázat činnost i o prázdninách (navíc Michal Hrubý nabízí velkolepé PR) a soubor ŠD pak vychází ze srovnání lépe.

03.11.2011 (16.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Jakube,
já v zásadě nejsem proti žádným změnám, které dávají daným subjektům uměleckou suverenitu a určitou ekonomickou svobodu. Jen si myslím, že na mnohé proměny u nás nyní není doba a asi ještě dlouho nebude. A že se může víc zpackat než vylepšit.

03.11.2011 (21.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Pepa Herman:
1. Jsem přirozeně pod vlivem osobních zážitků nakloněna tomu považovat bizarnosti kolem výběrových řízení za systémové, ale nejsem o tom – možná naivně – zcela přesvědčena. Dost o tom přemýšlím a snažím se oddělit neznalost (patrně Kaucký) od náhody (prestižní spor mezi ODS a ČSSD) a manipulativního záměru. Jsem si naprosto jista tím, že byl púvodně vinohradský konkurs ušit na míru Rajmontovi, ale nevím, zda si to radní úplně uvědomoval. Spíš se mi zdá, že se spolehl na kamaráda (Krejčí). Snaha Kauckého o nápravu se mi zdála upřímná. Vstup ODS může znamenat, že její kandidát (Töpfer) se rozhodl jít do soutěže a bylo třeba mu udělat podmínky, nebo, že se pan předseda kulturního výboru Pecha rozhodl radnímu dát za uši za zrušenou transformaci i za to, že se koaličně nedohodl předem a postavil ho před hotovou věc, což je politická nešikovnost, která asi nemůže projít beztrestně.
Ale k věci: buď si rozhodování o ředitelích příspěvkovek či ve výběrových řízeních vůbec vezmou na triko politici, pak ať ale nesestavují bizarní komise, ale rozhodnou sami a nesou odpovědnost. Nebo ať nechají rozhodování na odbornících, dají jim naprostou důvěru a nebrání vzniku a používání průhledných a kontrolovatelných pravidel pro jejich práci.
Strašlivá je ta nerozlišitelná kombinace politického a odborného rozhodování, která korumpuje odborníky zasedající jako stafáž v komisích, kde mají politici nejrůznějšími způsoby zajištěnu svoji mocenskou pozici.
Čili vina není na institutu výběrových řízení, jak naznačuje Kuba Škorpil, ale na jeho zneužívání.
2. Takto zpackané konkursy mohou přispět ke kvalitě opravdu jen náhodou.
3. viz 1. – nejsou. Což neznamená, že bych zřizování divadel Magistrátem nějak zlášť hájila či podporovala. Jen si myslím, že se výběrovým řízením Magistrátu za situace, že je tento úřad vlastníkem klíčových divadelních domů, nikdy nevyhneme. Jen se nebude vybírat ředitel příspěvkovky, ale pronájemce a poskytovatel objednávané kulturní služby. Prostor pro manipulaci je téměř stejný.
4. To je samozřejmě blbost, komise by měly být co nejpestřeji zastoupené odbornou veřejností. Ona už by si ohlídala nestrannost, o tom jsem přesvědčená. S politiky za zády se lobuje nepoměrně snadněji.
5. Transformace, jak jsme ji formulovali na Poradním sboru, jistě neodsuzuje transformované divadlo k propadu do komerčního bulváru, ale zároveň nezajišťuje spoustu věcí – například to, že prostory, které by opustilo poté, co by kvůli nedostatečné umělecké úrovni nedostalo grantovou podporu (už to je iluzorní), obsadí lepší divadelní soubor a ne nějaký bizarní politický chráněnec. Pokud vůbec zůstanou zachovány pro divadlo.

03.11.2011 (21.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

A ještě téma Hrbek. Musím předeslat, že mi je v zásadě jedno, kdo výběrové řízení na Vinohrady či Smíchov vyhraje. Ale hodně, opravdu hodně, mi záleží na tom, abych věděla, že je vypsáno tak, že se do něho může přihlásit co nejvíce lidí, kteří jsou s to za veřejné peníze (nemalé!) ten prostor naplnit divadlem, které bude umělecky výjimečné. A že má kdokoliv z nich šanci vyhrát, protože výběrová komise je složena tak, aby nebyl dopředu jasný vítěz.
Ad Martin Švejda – fakt, že stálý divadelní soubor, jádro Hrbkova projektu, nebyl za více než deset let schopen vytvořit při zcela nadstandartní dotaci 41 milionů ročně ani jednu “ umělecky zásadní inscenaci“, jak píšete, mi připadá na pováženou. Vám ne? „Prosperující multikulturní centrum“, dovednost „vyjít se zřizovateli“… Nevím, třeba by někdo nabídl víc. A k tomu jsou otevřená, nezmanipulovaná, transparentní výběrová řízení.

03.11.2011 (22.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Děkuji za odpovědi,
jsou myslím výmluvně v zásadě jen dvě hlavní:
1. jednak vyjadřujete strach z toho, že jakákoli změna vede v daných poměrech k horšímu, proto vše raději nechme, jak je.
2. Byli bychom rádi, aby politikové nechali rozhodování na odbornících, ale nechce se nám z jejich ochrany, byť všelijaké – viz předchozí.
Oboje chápu, obavy sdílím, ale zároveň se už neumím obluzovat vznešenými řečičkami: pokud politikové zřizují, tedy navrdo platí, pak také natvrdo rozhodují. Záruky nejsou jiné než politické. A opakuji do omrzení, snadno zruší příspěvkovku i nedají grant. Proto mluvím o systémových změnách, které by tuhle přímou závislost nahradily vztahem donátorským, rozvedeno do detailů jsou to ony zásady kulturní politiky, které jsou uvedené v Příloze DN, a které jsem zmínil i tady.
Máte-li někdo jiný účinný recept, sem s ním, jinak ale, Vladimíre, zvlášť ty promiň, si můžeme jen stýskat a fantazírovat.

03.11.2011 (23.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Josefe,
nevím, jestli je novinář od toho, aby nabízel řešení. Pak by měl vstoupit do politiky a pamatuju, jak to dopadlo třeba s Vladimírem Mlynářem nebo Radkem Johnem. Úkolem novináře je hodnotit, varovat, zpochybňovat, případně chválit. Tvá výzva mi připomíná fotbalového trenéra vyzývajícího sportovního novináře: „Tak mi poraďte, koho jsem měl postavit do brány.“ Politici a jejich poradci v oblasti kultury na různá řešení a jejich analýzy měli přes 20 let. Co dělali? Proč se nyní neozývají? Proč nediskutují, nevysvětlují, nenabízejí varianty s různými dopady na realitu? Třeba pracovníci DÚ…
V zásadě bych se podíval někam, kde to funguje jinak, a zajímalo by mne, proč tomu tak je, zda to lze k nám přenést a co by to znamenalo. Německo, Rakousko, Francie, Belgie, Dánsko, Polsko, Skandinávie, Chorvatsko, Portugalsko… Od toho bych pak odvozoval model pro zdejší krajinu. A opět upozorňuju: velmi opatrně.

04.11.2011 (0.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman

Vladimíre, neboj: určitě budeme všichni opatrní… Holt asi nejsem novinář. Ono rozhlížení už máme za sebou, kromě mnohého dalšího, jen sis nepřečetl. Nejde o to, že bychom nevěděli, ale neumíme se v této společnosti prosadit. A neumíme to hlavně proto, že změnu vlastně nikdo nechce – naposledy to konstatovala Marie, já o tom napsal řadu komentářů… No nic.

04.11.2011 (2.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

???
Docela by mě zajímalo, Josefe, koho tím „my“ myslíš. Chceš-li hýbat dějinami, pak vstup do politiky a nehraj si na nestranného. Máš-li řešení, prosazuj je. Možná Ti „voni“ postavěj bronzovej pomník. A možná taky ne… No nic.

04.11.2011 (5.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

tak si mne Vladimíre snahou napovědět ti, kdo jsou ti „my“ o nichž hovoří Josef Herman donutil – mimo jiné – k probrání se starými čísly SADu. Nebudu tu ta jména a články vypisovat, ale všem zde diskutujícím dopručuju – a snad chápete že to není jen (sebe)propagace – si (znovu) přečíst přepis diskuse nazvané „Transformace?“ v SADu 5-6/2002.
Užasnete, jak málo, zatraceně málo, se toho za těch bezmála deset let změnilo.

04.11.2011 (9.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Tak dobře. Vladimíre, já jsem přesně z těchto důvodů před dvěma lety do politiky vstoupila. Po zkušenosti z poradního sboru jsem usoudila, že bez nějaké strany za zády se nedá nic pořádného prosadit. Za tu zkušenost jsem ráda. Dneska vím, jak taková politická strana vzniká, jak funguje a co to obnáší, když v ní chce člověk na něco získat vliv. Narozdíl od těch, kteří o tom stále teoretizují. Svoji politickou sebevraždu, jak pravil můj syn, jsem spáchala, když jsem se jako schválená kandidátka do Senátu té kandidatury na poslední chvíli vzdala. Měla jsem pocit, že bych ztratila sama sebe, práci, kterou mám ráda, vyděsil mě pohyb ve stranické hierarchii a povinnosti a nezbytné taktiky s ním spojené.Soustředila jsem se „jen“ na odbornou práci v domnění, že něčeho dosáhnu, když budu z pozice spolustraníka oslovovat ty, kteří, mají na takové věci vliv. Jde to pomalu. Před 14 dny jsem poprvé dosáhla toho, že mi hodinu času věnovali tři členové kulturního výboru na pražském Magistrátu. Dali mi šanci jim popsat – strašně zjednodušeně – systém financování divadel a největší problémy, kvůli nimž je zásadní změna nutná. Budou totiž příští týden zase hlasovat o transformaci příspěvkových divadel. Dnes už asi ví, že je nutná, ale taky to, že není jasné, jak pracovat se správními radami, že o.p.s. je divná právní subjektivita a že není dost ošetřen systém výběrových řízení a případné střídání subjektů – souborů v transformovaných divadlech.
Jde to strašně pomalu, sežere to spoustu času a energie a nikdo ti za to nedá ani korunu. A nakonec máš nepřátele na obou stranách, protože prosazuješ pravidla, která divadelníky vystaví riziku a soutěži (což je zdravé a normální) a pro politiky to znamená, že jim chceš vidět do karet, nedejbože je svazovat nějakými pravidly.
Ono je se vyznat v těch zamotaných finančních tocích a právních subjektivitách taky zabere dost času. Koneckonců i ty tady hájíš a doporučuješ věci, o jejichž podstatě a fungování nic nevíš, a tak o nich přemýšlíš úplně zcestně (promiň).
A stejně, ba mnohem hůře, jsou na tom politici a jejich poradci. Je to příliš složité, nepopulární. Takže nakonec skončí u toho, že se jim všechno smrskne na personálie, politiku a protlačování osobních zájmů. A navrch mají ti, kteří mají talent „vyjít se zřizovateli“, jak to krásně formulovala Kateřina, ne ti, kteří mají talent na divadlo.
A ještě perlička: V HN omezili mé texty na divadelní recenze, prý v oblasti kulturní politiky jsem jako členka TOP 09 ve střetu zájmů. Nakonec se domnívám, že tento fakt byl jedním z důvodů, proč jsem na přání ODS musela výběrové komise opustit.
Co ksakru dělá v této situaci Institut umění v DÚ, kde sedí lidé, kteří jsou placeni za „výzkum v oblasti kulturní politiky“? Místo toho, aby se aktivně snažili věci ovlivnit, vydávají teoretické brožury o kreativních a kulturních průmyslech, za které by se nestyděl ani prof. Serebrjakov, pijou kafe a žvaní.

04.11.2011 (10.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

já tomu teď nějak nerozumím: je transformace zastavena (jak pravil radní Kaucký), nebo není (když píšete, že o ní bude výbor pro kult. hlasovat)?
a co ty konkurzy v DnV a ŠD? (to už švaňdák nepatří mezi adepty transformace?)

naplňují se mé nejčernější obavy, že vznikne další kočkopes, resp. že, jak už je tradice transformace, se bude nadále jen vlnit, politici se budou přetlačovat a všechno bude dál vyznívat do ztracena.
je mi už vlastně jedno, jestli transformace, nebo příspěvkovky s novými ředitely, ale už proboha jen jedno a pořádně!

ad Dú: ústav přeci pracuje na koncepci v jakém pořadí dělat konkursy (a – jak jsem pochopil z přílohy DN – jak z toho pokud možno vyjmout Jana Schmida). Ale vážně: ústav a nejrúznější jeho bývalí i současní zaměstnanci a najaté osoby už k tomu tématu vypracovali nespočet koncepcí a studií. že je magistrát vždy jen „vzal na vědomí“ a tim to haslo, není myslím až tak chyba Dú.

04.11.2011 (10.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

Jakube, chápu. Usledovat magistrátní hry je vyčerpávající. Materiály Poradního sboru přijal kulturní výbor na jaře (ODS a ČSSD pro, TOP 09 proti) a vyjmul při tom z transformace MDP a Hurvínky. Před měsícem radní Kaucký na doporučení Krejčího a spol. transformaci zastavil. Respektive řekl, že ji zastavuje. Ale Pecha (ODS) se rozlítil a správně poukázal na to, že to pouhým rozhodnutím radního udělat nelze, že s transformací počítá už zastupitelstvem přijatá Koncepce kulturní politiky a taky v Bruselu notifikovaný grantový systém a vrátil ji (transformaci) na jednání kulturního výboru. Jeho členové za TOP 09 si vyžádali odklad (správně), že to musí nastudovat. A teď se o tom bude příští týden hlasovat na zasedání výboru.
Jinak ano – cest k tomu, aby financování divadel fungovalo, je víc a mně by také za určitých okolností nebyla příspěvková cesta proti mysli, pokud by se přesně specifikovalo, k čemu ta divadla jsou, nebyly možné repertoárové excesy typu MDP či Palmovky, nebyl by příspěvkový Hurvínek, byla by pravidelná výběrová řízení a na Magistrátu seděli úplně svatí politici :-)… Ale myslím, že úprava a domyšlení transformační cesty vede k cíli rychleji. Vymazat transformaci ze všech přijatých dokumentů – to nepovažuji za reálné. Je škoda, že se to teď bude spolu na Magistrátu přetahovat politicky, místo věcného řešení. V této chvíli by TOP do toho mohla konstruktivně vstoupit, ale bojím, bojím, že tam nikdo z nich nebude mít dost motivace, aby to udělal. Kočkopes je na obzoru a čím dál reálnější!
Ad DÚ – znám tu původní transformační studii, která byla důkladná a vůbec ne špatná, jen se na ní mělo dál pracovat. Kde jsou ale ty další, kdo na nich pracoval? Poradní sbor je k dispozici neměl. Proč tu ti pracovníci nediskutují? Proč je není slyšet? Oni – narozdíl od Pepy a mně – jsou za to placeni. Kdo to je?

04.11.2011 (11.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

Díky za vysvětlení.
Všechnu moc kočkopsům!

beru zpět slovo „nespočet“.

04.11.2011 (11.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Spíš pro jistotu,
ať je to tu uvedeno přesně. Zpráva ČTK z 2. listopadu:
„Pražští radní dnes prodloužili termín výběrového řízení na šéfy dvou pražských divadel. Uchazeči o posty budoucích ředitelů Divadla na Vinohradech a Švandova divadla na Smíchově se mohou hlásit do 30. listopadu, informoval magistrát. Nové vedení bude jmenováno 17. ledna. Ředitelé se svých funkcí ujmou od začátku příští divadelní sezony, tedy od 1. září 2012.
Uchazeči se podle původního rozhodnutí rady měli do řízení hlásit do 11. listopadu. Důvod prodloužení termínu radní nesdělili. Výběrové řízení bude dvoukolové. Zájemci musí ke své žádosti zpracovat koncepci se zaměřením na hospodaření organizace, uměleckou činnost a organizační strukturu divadla. V druhém kole pak budou vybraní kandidáti pozváni na osobní pohovory. Výběrem se bude zabývat komise, kterou rada už dříve zřídila.
Praha chce postupně vypsat výběrová řízení na ředitele všech kulturních příspěvkových organizací, tedy i deseti divadel. Radní pro kulturu Lukáš Kaucký (ČSSD) rozhodnutí přijal poté, co v září zastavil dlouho připravovanou transformaci pěti pražských divadel. Nové výběrové řízení podle něj přinese nové projekty a zvýší efektivitu organizací.“

05.11.2011 (10.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová

No, a ono to právě úplně přesné není. Komise mají být doplněny – vinohradská o 4 (Moša, Vostrý, Press a Ševčík), smíchovská o 2 (Uhde a Ševčík) členy, hlasovat o tom má rada v úterý. Informaci mám z 2.listopadu přímo od pana radního.
Radní Kaucký sice vyhlásil, že transformaci zastavuje, ale předseda výboru pro kulturu Pecha to zpochybnil a vrátil k rozhodování výboru pro kulturu, ten bude, tuším, ve středu. Tomuto rozhodnutí jsem byla osobně přítomná (stejně jako Pepa Herman, Doubravka nebo paní ředitelka Šálková) na posledním jednání výboru pro kulturu v říjnu.

05.11.2011 (11.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš

dnešní výsledky konkursu na Komedii potvrdily, že další měšťanské divadlo střídá v centru Prahy jedno z mála uměleckých. a tak se znovu ptám, opravdu potřebujemr měšťanské divadlo i na těch Vinohradech?

07.11.2011 (14.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Cca polovina diskutujích jsou bývalí pedagogové (Herman) nebo studenti (Varyš, Škorpil, Švejda) KDV FFUK. Kupodivu nikdo z nich neuvedl na pravou míru tvrzení, že „doc. PhDr. Jan Hyvnar, CSc. je vedoucí katedry divadelní vědy na FF UK.“ Jestli má MK ČR o všem takovéto „informace“ (a V. H. je klidně předává dál), tak potěš Pánbůh. Jan Hyvnar byl šéfem katedry především před Listopadem 1989 a pak znovu v roce 1993, roku 1994 jako vedoucí katedry skončil. Navíc teď už tři roky není na katedře vůbec! Já šel do důchodu po zimním semestru šk. roku 2007/8, on po letním, tedy v červnu 2008.
Milý Jakube, co jsem se do Vás v seminářích nahučel, že se nepíše vyjímka, ale výjimka. Co jsem to byl za pedagoga, ani v tomhle jsem neuspěl!
Leč k věci: pokud jde o uměleckou úroveň, jeví se mi výběrové řáízení na Švandovo divadlo zbytečné, úrveň je zcela uspokojující. Pokud jde o DnV, je úroveň neuspokojující již nepřetržitě 35 let, výjimky jen potvrzují pravidlo.
Statutární divadlo nemá morální právo na převažující dramaturgii i realizace pojmenovatelné nejpřijatelněji jako „vyšší bulvár“ (trefný termín Lídy Engelové-to ale nemluvila o Vinoradech, nýbrž o jiném divadle). Na „vyšší bulvár“ mají morální právo pouze soukromá divadla. Proto jenom ona mohou žádat o granty – když se rozhodnmou pro nějakou ambicióznější, tedy „kunstbezogen“ inscenaci. Statutární, tedy z veřejných peněz dotovaná divadla jsou povinna dělat výhradně umělecky ambiciózní, „kunstbezogen“ inscemace, i s rizikem nezdaru – právě za to ty dotace dostávají. Bulvár je hra na diváckou jistotu. Taková hra se dotovat nemá, je to komerce a musí si na sebe vydělat sama. Kupříkladu Divadlo na Fidlovačce ukazuje, že to jde a ještě se tu a tam blýsknou i kvalitou, rozhodně o řád častěji než Divadlo na Vinohradech.

21.11.2011 (10.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Máme půlku ledna, vlastní diskuse skončila počátkem listopadu. Pomineme-li můj opožděný a nijak přínosný vstup, uplynuly již dva měsíce, aniž by se ledy jakkoli hnuly. Opravdu se čeká až na jarní tání? Kéž by měla pravdu Marie R. a ve finále na ředitele DvD byli už jen T. Töpfer a I. Rajmont.
My, palestinští Slované, nejsme padlí na hlavu a víme, že od díla, které se daří, se nevstává a zvláště ne do nejistoty :-), kde by se jeden na stará kolena (promiňte, Tomáši) měl začít potýkat s handicapem čtyřicetiletého kontinuálního úpadku a stagnace (výjimky jenom potvrzují pravidlo – pro kolegu Vedrala, však i on musel po čase koukat, kde nechal A. J. Čenský „díru“).

12.01.2012 (9.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský

Máme půlku ledna, vlastní diskuse skončila počátkem listopadu. Pomineme-li můj opožděný a nijak přínosný vstup, uplynuly již dva měsíce, aniž by se ledy jakkoli hnuly. Opravdu se čeká až na jarní tání? Kéž by měla pravdu Marie R. a ve finále na ředitele DvD byli už jen T. Töpfer a I. Rajmont.
My, palestinští Slované, nejsme padlí na hlavu a víme, že od díla, které se daří, se nevstává a zvláště ne do nejistoty :-), kde by se jeden na stará kolena (promiňte, Tomáši) měl začít potýkat s handicapem čtyřicetiletého kontinuálního úpadku a stagnace (výjimky jenom potvrzují pravidlo – pro kolegu Vedrala, však i on musel po čase koukat, kde nechal A. J. Čenský „díru“).
Diskusi jsem znovu pročetl a zjistil, že velký kus pravdy mají téměř všichni její účastníci, jenom snad s jednostranně generačním pohledem V. Varyše se nemohu srovnat, sám jsem nikdy lidi podle věku nijak nekategorizoval a se svými vrstevníky jsem se nijak zvlášť nesolidarizoval, daleko důležitější pro mne vždy bylo, kdo stojí na mé straně potirežimní barikády a kdo na té opačné, popř. kdo z té opačné je ochoten – pro klid svědomí – s námi tak či onak kolaborovat.
Například: ředitel ND Liberec O. Augusta, ředitelk plzeňské Alfy Alois Tománek, N. Malíková. ředitel DS+H Miloš Kirschner; ze (snad) žijících ředitel brněnské Radosti Vrat. Schilder, ředitel pražského ULD T. Engel. V médiích např. M. Vojta v Tvorbě Honza Kolář v Práci (také ho kvůli nám vyhodili), Jan Dvořák ve Scéně, Eva Hanžlíková v Čs. loutkáři, ? Novotný v Čs. architektovi a d.
Nedozvěděl jsem se, kdo je ten až podezřele dobře erudovaný Růžička.

12.01.2012 (9.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

O co radním jde? aneb Otázek je mnoho

Komentáře k článku: O co radním jde? aneb Otázek je mnoho

Vladimír Hulec

Jakub Růžička

Marie Reslová

Vojtěch Varyš

Marie Reslová

Marta Ljubková

Marie Reslová

Jakub Růžička

Vojtěch Varyš

Vladimír Hulec

Vojtěch Varyš

Josef Herman

Martin J. Švejda

Josef Herman

Vojtěch Varyš

Jakub Růžička

Marie Reslová

Vladimír Hulec

Marie Reslová

Jakub Škorpil

Jakub Růžička

Martin J. Švejda

Marie Reslová

Martin J. Švejda

Vladimír Hulec

Jakub Růžička

Martin J. Švejda

Jakub Růžička

Kateřina Jírová

Kateřina Jírová

Jakub Škorpil

Pavel Trenský

Jakub Škorpil

Vojtěch Varyš

Jakub Škorpil

Pavel Trensky

Pavel Trensky

Josef Herman

Jiří Zelenolučka

Marie Reslová

Marie Reslová

Vladimír Hulec

Marie Reslová

Vojtěch Varyš

Marie Reslová

Vojtěch Varyš

Marie Reslová

Martin J. Švejda

Jakub Škorpil

Jiří Zelenolučka

Vladimír Hulec

Martin J. Švejda

Josef Herman

Vladimír Hulec

Marie Reslová

Jakub Růžička

Marie Reslová

Vladimír Hulec

Pavel Trenský

Vojtěch Varyš

Marie Reslová

Josef Herman

Vladimír Hulec

Josef Herman

Vladimír Hulec

Vojtěch Varyš

Vladimír Hulec

Vojtěch Varyš

Marie Reslová

Vladimír Hulec

Marie Reslová

Martin J. Švejda

Marie Reslová

Martin J. Švejda

Vladimír Hulec

Marie Reslová

Jakub Škorpil

Vojtěch Varyš