Divadelní noviny > Názory – Glosy
O divadle a životě
Nejmilejší vzpomínky na moje dětství se opakují, v záblescích se vracejí. Jsou mi asi čtyři roky, sedím v ložnici v klidném rohu u skříní se svými panenkami. Mám jich asi deset, jsou to panenky i panáčci. Nikdo mě neruší a já si s nimi vydržím hrát celé hodiny nejrůznější příběhy. Nejsou to pohádky, jsou to situace, které mě napadají, příběhy mužů a žen, zbojníků a hrdinek. Těch, co se mají rádi, i těch, co se nenávidí… Nepamatuji si už, o čem jsem si hrála, ale ten nádherný pocit z prožívání různých situací, vstupování do nejrůznějších osudů se mi vybaví okamžitě.
Po hravém dětství nastoupilo období školy – sedět rovně v lavici, opakovat pravidla a poučky, biflovat informace, které ostatní považují za ty „správné“. Skončila doba příběhů! Jsem vzorná žákyně, svědomitá studentka. Vymýšlení příběhů jsem vyměnila za jedničky, radost ze hry za školní dril a touhu „někam to dotáhnout“.
Je po maturitě a má touha po příbězích vítězí! Budu herečka! Hraju příběhy divadelních postav, s režiséry hledám různé podtexty i skryté motivace jednání svých hrdinek. Postavy ze scénářů ožívají na jevišti. Zase vstupuji do cizích osudů, dosud neprožitých situací. Ale to není úplně ono. Ještě lepší je vymýšlet si a hrát svoje příběhy! Ano, to je to pravé.
Zakládáme vlastní divadlo a v něm zhmotňuju svět vlastních představ, postav, situací. Psát svoje obrazy, přenášet je do trojrozměrného prostoru na jevišti! Krása příběhů! Můžu zažít ještě něco úžasnějšího? Ano! Žít svůj vlastní život. Svůj vlastní příběh. Je taky pestrý, protkaný dramatickými situacemi – vážná nemoc dítěte, rozvod, existenční starosti…
Učím se radostně žít svůj život, kterému se někdy bráním, a ne vždy přijímám s nadšením to, co mi přináší. Řeším svoje životní těžkosti díky emočním terapiím a sama se stávám terapeutkou. Otevírá se mi nečekaný pohled do reálných lidských příběhů. Tady už není jen mou fantazií vytvořená postava a příběh. Tady je všechno syrové a opravdové. Přede mnou tečou skutečné slzy, ne ty divadelně zahrané. Přede mnou se odkrývá hluboká bolest, utrpení, nenávist. Tohle je skutečný život! A skutečné příběhy!
V divadle nacházíme sami sebe a je pro nás stále bohatým zdrojem inspirace. Ale je důležité nezapomínat žít svůj vlastní život. Život je příběh! Žijme ho! A můžeme ho žít opravdu šťastný a naplněný pohodou!
Komentáře k článku: O divadle a životě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
