O dvou nešťastných prezidentech
Čas od času se v repertoáru českých divadel objevují tituly věnované uměleckým a politickým star, které výrazně poznamenaly svou dobu. V posledních letech je jich snad až příliš mnoho: o Adině Mandlové, Vlastovi Burianovi, Vladimíru Holanovi a Janu Werichovi, obou našich nešťastných prezidentech Háchovi a Benešovi… a dokonce i o zrádci Čurdovi, jehož ovšem za hvězdu lze sotva označit.
Lano nenapne-li se… Hana Mathauserová (vlevo) a Ivana Huspeková v inscenaci Emil čili O Háchovi FOTO MILAN HAJN
Už dva roky pražské Divadlo D21 uvádí inscenaci Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského Emil čili O Háchovi a i při x-té repríze, kterou jsem zhlédl, to byl zážitek svého druhu. Tvůrci se zjevně inspirovali odkazem Osvobozeného divadla, jak ho známe z fotografií i vzpomínek pamětníků a filmů V + W; slavná scéna z Pudru a benzinu – lano nenapne-li se – je uprostřed představení sehrána in natura, s energií ne nepodobnou výkonům obou původních protagonistů.
Skoro se mi chvílemi zdálo, že sleduji přímo Vest pocket revue. Hybatelem inscenace jsou dvě rtuťovité klaunky (Hana Mathauserová a Ivana Huspeková) s typickými klaunskými maskami Voskovce a Wericha na obličejích a dominantním prvkem scény jsou dvoje vysoké štafle, které se všelijak přemisťují a určují konkrétní situaci. Znějí – mimo jiné – písničky V + W + J, občas je Ježkova melodie opatřena novým textem, reagujícím na důležitý historický okamžik. Není to hra, drama v pravém slova smyslu, spíš revue, klauniáda s jednoduchou artistikou a pouťovými atrakcemi, jako je například papírový kanon vystřelující konfety.
Nerad bych však vzbudil dojem, že jde o nezávaznou zábavu. V zábavném obalu je publiku nabízen temný příběh, stejně temný, jako byl osud protektorátního prezidenta. Hned na začátku sedí Emil Hácha (Petr Reif) strnule za psacím stolem a podle rytmu piana hněte těsto, z něhož jsou posléze upečeny masopustní jidášky, jakoby symbol zrady a podřízenosti vyšší okupační moci. Děj je koncentrován na stěžejní události Háchova života a jeho politické činnosti: prezidentská volba, 15. březen 1939, marný zápas s Heydrichem a Háchova potupná smrt v pankrácké cele. Někdy jsou předvedeny ve stylu grotesky, třeba když se hledá vhodný kandidát na prezidenta druhé republiky, padají různá jména dobových politiků (Osuský), historiků (Šusta) a umělců, ale Förster jím být nemůže, protože má německé jméno. Jindy jsou figurovány s nádechem absurdity – kupříkladu Háchova cesta za Hitlerem do Berlína je inscenována jako divadelní aktovka údajně sepsaná Goebbelsem. A zcela naturalisticky, s klaunkou močící na nebohou oběť, je pojednán Háchův konec na Pankráci. Účinná metafora chování tehdejší české společnosti.
Inscenace je všemi aktéry včetně Daniela Čámského u piana hrána s ajfrem a jistým espritem, byť intenzity televizního filmu Pavla Háši Noc rozhodnutí na podobné téma, s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, nedosahuje.
Místo svého posla, ministra Nečase, nachází prezident Beneš (Petr Pochop) ve skříni hlodáš evropský FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ
Jestliže v představení Emil čili O Háchovi je patrný soucit jeho autorů se svým hrdinou, v čerstvě premiérované inscenaci Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka Benešův posel (opět Divadlo D21) je Edvard Beneš jednoznačně odsouzen a představen jako flagrantní ukázka české malosti. Text se opírá o knížku kladenského knihovníka a historika Jana Cholínského Mnichovská zrada, nebo pražský krach?, v níž se tvrdí, že v září 1938 poslal prezident Beneš ministra Nečase za francouzskými politiky s tajnou nabídkou odevzdat hitlerovskému Německu 46 tisíc kilometrů čtverečních se dvěma miliony sudetských Němců. Nevím, žádná jiná historická studie, včetně nanejvýš zasvěcené monografie Antoina Marèse Edvard Beneš: Drama mezi Hitlerem a Stalinem to neuvádí, ale budiž.
Problémem této novinky je víc než obsah chudičká forma, která navíc na mnohem nižší úrovni opakuje postupy z předchozího Háchy. Opět tu vidíme dvě maškarně oblečené „girls“ (Ivana Huspeková a Hana Mathauserová), které chvilku hrají ošetřovatelky, píchající nemocnému prezidentovi injekce, o pár minut dál jsou Štefánikem, citují Masaryka a míhají se versailleskou konferencí v roce 1919 atd. Osou je tu únorová krize 1948, která se v průběhu představení několikrát vrací, značná část předlohy využívá citáty z autentických projevů, stanovisek a deklarací. Představitel prezidenta Beneše Petr Pochop je vmanévrován do role statisty a naplno si zahraje až s diaprojektorem, jímž promítá na plátno nejrůznější fotografie osob vztahujících se k tématu.
Ale asi to tak má být, hlavním hrdinou je přece posel, ministr Nečas (Ondřej Pavelka), který ovšem hned na počátku vleze do skříně a mluví z jakéhosi zásvětí. Hlas ze záhrobí je jediný magický element, který přednášku s diapozitivy – lekci z dějepisu posouvá do podoby plnokrevné divadelní inscenace. A je jím snad i hlodáš evropský, rostlina, kterou pokaždé najde ustrašený Beneš v prázdné skříni, když zkoumá, kdo k němu tak strašidelně hovoří. Sečteno a podtrženo: promarněná šance.
Divadlo D21, Praha – Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček: Emil čili O Háchovi. Režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, hudba Daniel Čámský, scéna a kostýmy Karel Czech. Premiéra 5. března 2021 (psáno z reprízy 22. března 2023).
Divadlo D21, Praha – Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček: Benešův posel. Režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, hudba Daniel Čámský, scéna a kostýmy Karel Czech. Premiéra 3. dubna 2023.
Komentáře k článku: O dvou nešťastných prezidentech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
