O hudbě a lidech
V inscenaci oratoria Josefa Myslivečka Adam a Eva v Divadle F. X. Šaldy v Liberci figurují automatické pračky. Stejně jako v inscenaci Nápoje lásky ve Státní opeře v Praze, psal jsem o nich předminule (DN 16, s. 6). V Praze měly zatraktivnit podívanou, v Liberci byly jedním z důležitých atributů tématu. Myslivečkovo dílo je o Adamovi, který Evě nemůže odpustit ztrátu ráje – ztrátu pohodlného života. U režisérky Lindy Hejlové Keprtové si Eva hřích odpracuje u pračky a dalšími domácími povinnostmi. A hádkami s protivným manželem. Prvoplánové aktualizaci se inscenace vyhnula bílými košilemi protagonistů a bílými kostýmy pohybového a pěveckého chóru. Ostře barevný svetr, kabátek či žluté šaty jsou jen drsnými vpády reality do symbolického jevištního dění ve vzdušné, snově bílé scéně. Stejné vpády reality představuje několik konkrétnějších hereckých akcí, jinak Hejlová s choreografkou udržují inscenaci v symbolické rovině i pohybově v souladu s Myslivečkovou melodickou hudbou. Skvělou Evou byla Jolana Slavíková, pohybově, vzhledem a emocionálním zpíváním, Maksym Kutsenko se jevil místy trochu neohrabaně, ale nakonec to jen podtrhlo charakter Adama. Spolehlivě své postavy odvedly Veronika Kaiserová (Anděl Spravedlnosti) a Věra Poláchová (Anděl Milosrdenství), v bílých šatech s barokními křídly, dobře připravený sbor i orchestr citlivě řízený Paolem Gattem, italským dirigentem žijícím dlouhá desetiletí v Ostravě, barnumskou reklamu propagačního oddělení divadla věru nepotřebuje.
Učitel Benda (Petr Levíček) přistihl svou dceru Terinku (Lucie Kaňková) při dostaveníčku s Jiřím (Aleš Briscein) v inscenaci Jakobína FOTO PATRIK BORECKÝ
V brněnské opeře zahájili sezonu i Rok české hudby Jakobínem Antonína Dvořáka. Premiéru jsem zhlédl toliko ze streamu pro Opera Vision, ale vždyť se píše také o přenosech z MET. Jakub Klecker v partituře provedl několik retuší a nastudoval ji v nejlepší tuzemské tradici, zpěvně, nic neuspěchal ani neprotahoval, nezapadl jediný detail z orchestru ani z jeviště. Party dokonale obsazené a zazpívané, rozumět je každému slovu, každá fráze má logiku a v souhře není nejmenší skulinka. Zpívá a hraje se s prostou muzikalitou, která Dvořákově hudbě sluší nejvíc. Bravissimo!
Režisér Martin Glaser vidí Jakobína jako pohádku ve stylizované české krajině z ubíhajících nízkých horizontů, jaké překračoval Krakonoš ve známém večerníčku. Doplňují se domečky, školními škamnami či zámeckými židlemi, jevištní dění je hravé, oproštěné od popisností. Každé postavě režisér předepsal ostrou pohybovou a vizuální sebedefinici, jednotlivé scény vyostřil z logiky postav a jejich střetů až do grotesky. Třeba učitele Bendu vidí jako trochu ujetého Maestra, který neustále popochází a poskakuje. V historickém kostýmu jako od ochotníků je pouze starý Hrabě. Glaserovi se tím podařilo vyprávět obecně srozumitelný příběh o vítězství dobra nad zlem, vyjmout ho z doslovných českých reálií a osvobodit i Dvořákovu hudbu. Bravo! V této podobě má Jakobín šanci konečně proniknout za hranice – stream na Opera Vision zhlédlo za dva týdny třináct tisíc diváků z celého světa, kteří v komentářích nešetří chválou.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Josef Mysliveček: Adam a Eva. Hudební nastudování a dirigent Paolo Gatto, režie Linda Hejlová Keprtová, scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, sbormistr Tadeáš Tulach, choreografie Marika Mikanová. Premiéra 22. září 2023 v Šaldově divadle (psáno z druhé premiéry 24. září).
Národní divadlo Brno – Antonín Dvořák: Jakobín. Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Martin Glaser, dramaturgyně Patricie Částková, scéna Pavel Borák, kostýmy David Janošek, sbormistr Pavel Koňárek. Premiéra 8. října 2023 v Janáčkově divadle.
Komentáře k článku: O hudbě a lidech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
