O jedné nezávislé ženě
Pod tajemným názvem Istyklāl příležitostně uvádějí Jana Plodková a Roman Zach v pražském Ateliéru 22 pozoruhodné scénické čtení ze hry Lenky Jungmannové. Je o polozapomenuté prvorepublikové lékařce Vlastě Kálalové. Dobrodružce, která se jako mladičká vydala léčit pacienty na Blízký východ. Slečně, jež mluvila anglicky, německy, italsky, rusky, turecky a kvůli své nemocnici v Bagdádu se naučila i arabštinu. Ženě ordinující po svém návratu v Bernarticích, kde jí ustupující jednotky SS zastřelily v květnu 1945 italského manžela Di Lotti a jejich dvě děti.
Životní příběh Vlasty Kálalové už v sedmdesátých letech minulého století beletristicky zpracovala Ilona Borská v dneska též takřka zapomenutém románu Doktorka z domu Trubačů. Lenka Jungmannová prozkoumala archivy a její hra se víc než o fabulaci opírá o fakta a dokumenty. A o to víc je její výpověď syrovější a autentičtější. Jen lehce zdivadelněné scénické čtení, doplňované projekcí dobových fotografií a násobené hudební improvizací Jana Matáska, respektovalo dokumentární formu divadelní hry. A také Jana Plodková s Romanem Zachem v duchu žánru četli své party velmi civilně, ale i s jistou citovou naléhavostí, kterou publikum odměnilo dlouhým potleskem.
Arabské slovo istyklāl prý v českém překladu znamená nezávislá žena. A Vlasta Kálalová opravdu nezávislá byla a její dramatické osudy jsou podle mého soudu námětem pro hollywoodský oscarový film. (Psáno na základě představení zhlédnutého 29. ledna 2024.)
Komentáře k článku: O jedné nezávislé ženě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)