Houpavý jazz zlínských dělníků
Neexistuje snad mnoho českých scén, na nichž by jeden z nejrenomovanějších režisérů Ivo Krobot nezanechal svou stopu. Pro svou premiérovou režii v Městském divadle ve Zlíně si vybral slavnou a (i z filmového zpracování z roku 1992) obecně známou novelu Johna Steinbecka O myších a lidech. Skvost americké prózy 20. století o dvojici námezdních dělníků živících se sezonní prací na zemědělských farmách byl ostatně už svým autorem koncipován tak, aby usnadnil případnou dramatizaci: scény na ranči jsou zásadně situovány do interiérů, kam vnější dění doléhá jen v podobě zvuků.
Ivan Řehák, Jan Leflík a pes Merlin FOTO ARCHIV DIVADLA
Titul se u nás dočkal několika divadelních adaptací, sám Ivo Krobot jej režíroval v roce 2005 v Českých Budějovicích. Do Zlína si kromě zkušenosti přibral i svého tehdejšího scénografa Václava Špaleho – a paradoxně právě scéna je nejproblematičtějším prvkem této inscenace. Její autor se snad rozlehlostí zdejšího jeviště nechal svést k návrhu velkých realistických dekorací, jejichž kamenem úrazu jsou složité a neúnosně dlouhé přestavby. Markantní je to třeba u scény stáje, jež by se jistě obešla bez trojdílné krovové konstrukce pomalu spouštěné z provaziště.
Vyplňování retardujících přetržek má za úkol živá a trvale přítomná dixielandová kapela. Daří-li se jí to jen zčásti, je to jednak proto, že je sama součástí jevištní mašinérie (i s jejím pódiem se pracně manipuluje), jednak některé její vstupy – zejména ty, které rámují obě poloviny inscenace – působí jako zbytná ilustrace. Naproti tomu coby podkres či doslov vypjatých situací umí houpavý jižanský jazz zapůsobit silou kontrapunktu: jeho bezohledně se valící poklid tu náhle vystihuje neodvratný sesun příběhu k tragickému finále.
K němu režie míří nespěchavým napjatým tempem se schopností gradace, k níž přispívají promyšlené, s civilní uměřeností stavěné herecké výkony. Vyniká Radovan Král jako navenek drsný, ale citlivý souputník a ostražitý ochránce nevyzpytatelného hromotluka Lennieho, Zdeněk Julina jako rovný a empatický mezkař Slim, i Ivan Řehák coby sehnutý, ale hrdý outsider Candy, díky němuž hlavním hrdinům na chvilku zablikne naděje na důstojnější existenci. Luděk Randár přesvědčivě črtá zahořklost zchromlého Crookse, byť poněkud doplácí na doslovnost svého černošského líčení. Markétě Kalužíkové sluší role vyzývavé znuděné krásky Curleyové, jejíž vztah s novomanželem (Pavel Vacek jako prchlivý bitkař Curley) pěkně charakterizuje němá scéna, v níž trpně sekunduje jeho boxerskému tréninku. Josef Koller přistoupil k zásadní roli omezeného siláka Lennieho opatrně: namísto polohy přímočarého tupce chvályhodně zvolil subtilnější kresbu zpomaleného chlapa s chováním někdy naivně chytračivého, ale vždy průhledně bezelstného děcka. Neschopnost dohlédnout důsledků vlastního jednání nezpochybňuje zjevnost jím spáchaného zločinu, zmenšuje však prostor výroku o vině a v nepřímé úměře k tomu stupňuje neadekvátnost absolutního, v dané dramatické situaci však nevyhnutelného trestu.
Jednotlivé mizanscény zlínské inscenace O myších a lidech mají silnou atmosféru, o to víc však mrzí, je-li jejich účin vinou nešťastného scénického řešení každou vleklou přestavbou ztlumen a je třeba ji pak pracně oživovat.
Městské divadlo Zlín – John Steinbeck: O myších a lidech. Překlad Ota Ornest. Režie Ivo Krobot, dramaturgie Miroslav Ondra, scéna Václav Špale, kostýmy Alice Novotná, hudební spolupráce Zdeněk Kluka, pohybová spolupráce Zoja Mikotová. Premiéra 20. dubna 2013.
Komentáře k článku: Houpavý jazz zlínských dělníků
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
