Láska více než tragická
Již podruhé vytvořili v pražské MeetFactory alternativu ke komerčním letním divadelním produkcím. A podruhé musím ocenit kreativitu tvůrců, kteří pod vedením dramaturga Matěje Samce tyto pouze zdánlivě kratochvilné projekty inscenují. Loni uvedli putovní Autoatlas Ukrajiny (v jedné části jsme se projížděli po Vltavě na lodičkách a jinou jsme zhlédli ve smíchovské hospodě U Veselé kozy – ovšem bez ztráty na cti, protože tematicky o oddechovku rozhodně nešlo). Letos společně divadelní a výstavní sekce tohoto multikulturního prostoru připravily projekt, který propojuje výstavu sochaře Jana Haubelta, light design Jiřího Thýna a divadelní performanci v režii Viktorky Čermákové.
Průvodce Matěj Nechvátal a monumentální sochy Jana Haubelta FOTO TEREZA HAVLÍNKOVÁ
O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru není jen inscenace zasazená do galerie. Spojení hry světel a stínů, uměleckých objektů i textu Kariny Kottové a Matěje Samce je mnohovrstevnaté, složitě rozkódovatelné, avšak soudržné a především vzájemně komunikativní. V mluveném slově zřetelně rozpoznáváme pasáže ze Shakespearovy tragédie Romea a Julie, s vypětím sil lze také sledovat nějakou (ironickou) linii příběhu – jednu lásku, která nekončí šťastně (zabijákem však není nepřízeň osudu, spíš naopak…). O něco horší než Romeo je tak tragičtější než Shakespearova tragédie Romeo a Julie, jelikož za vše může „pouhý“ rozmar. Zkoumá se zde prchavost – především svádění a vášně – i egoismus, což popisují a posilují především pasáže z knih Temná energie německé autorky Juli Zeh a Svůdcův deník dánského filosofa Sørena Kierkegaarda, jež do textové koláže tvůrci zakomponovali.
Impresionistickou atmosféru – výjimečnost každého okamžiku, neustálý pohyb a změnu – nastoluje text, ale dotváří ho také divadelní procházka (či spíše umělecká expedice po MeetFactory) se čtyřmi performery. Rovnocennými partnery hercům je jedenáct monumentálních soch, které při soustředěnějším pohledu navozují dojem rotace a připomínají tančící derviše. I ony vyprávějí své příběhy, i když beze slov, nebo ústy někoho jiného. Jiří Thýn pracuje nejen s barevným svícením, ale objekty oživuje také stínohrou, kdy je „pohyb“ soch ještě více zdůrazněn. Efektní symbiózu posilují na stěně se prolínající siluety živých i neživých herců. A najednou vše zmizí, stejně jako to obrovské vzrušení na začátku milostného vztahu.
V této umělecké instalaci nalézáme archetypální pár, který lze považovat za Romea a Julii po dvaceti letech. Halka Třešňáková a Vojta Švejda jsou zkušení, talentovaní performeři, ale rozhodně je nelze považovat za herce, kteří vyzařují mladistvý pel. I tento posun má však svůj význam – značí pomíjivost. A vlastně i opakování – on to je totiž také Romeo a Julie podvousté. Jak už bylo řečeno – O něco horší než Romeo je založeno na souhře mnoha složek. A nechybí ani výrazný hudební doprovod – často (a výborně) pějícího průvodce dějem i prostorem Matěje Nechvátala doprovází na kytaru hrající Tibor Žida.
V letošním letním projektu MeetFactory vše souvisí se vším a vše se zdá funkční a účelné. Téměř tak tomu je, pokud si (i v letním dusnu) umíte sami vytvářet příběhy a stačí vám pouhé naznačení směru a dost podnětů. A, bohužel, pokud jste ochotni překousnout občasný „úlet“, jako je například nemilosrdná rána mezi oči v závěru – odrhovačka Báječná ženská.
MeetFactory – Karina Kottová, Matěj Samec: O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru. Režie Viktorie Čermáková, vystavující umělec Jan Haubelt, light design Jiří Thýn, kostýmy Inês Liberal. Premiéra 11. června 2015.
Komentáře k článku: Láska více než tragická
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
