Divadelní noviny > Názory – Glosy
O nemovitostech
Milá Terezo, zdravím vás, ale především se vám z celého srdce omlouvám: tím totiž, že jste na sobě onoho večera měla tričko s vyšitým kočičím obličejíčkem, jehož zorničky byly umístěny přesně v těch místech, v nichž muži tíhnou vidět ženské duše (řekněme jednu duši pro milence, druhou pro manžela), tím jsem si skálopevně jistý – tím však, zda k vám skutečně patřilo jméno Tereza či zda jste se v průběhu našeho setkání (řekněme letmého setkání, ačkoli jsme po většinu nám krátce vyměřeného času stáli na terásce jako dvě pecky a vy jste kouřila, zatímco já na vás chrstal řeči o nemovitostech), zda jste se v průběhu toho večera, během něhož jsme se postupně přece jen uvedli do pohybu, když jsme se kvůli rezavým pivům začali naklánět jako dvě šikmé věze v Pise, tedy zda jsem vám během onoho večera říkal spíše Terezo či Zuzano, či zda jste se snad dokonce s postupem našeho pití měnila z Terezy na Zuzanu a ze Zuzany zpátky na Terezu, jako se proměňuje sotva oschlá tvář, když na ni nenadále chrstne další mořská vlna, to už bych nedokázal říct. Krom toho trička totiž upřímně řečeno vím jen tolik, že jste doma byla někde na pražské Letné, snad v ulici pojmenované po abbém Dobrovském, no a dále pak útržky z našeho rozhovoru, který se snad povětšinou točil právě kolem adres a míst, kolem nemovitostí, parků a ulic, a tak vůbec kolem toho, kde je nám příjemně. Oba jsme se, co se žití týče, shodli právě na Letné; já vám vyprávěl o tom, že se tam letos na podzim budu stěhovat, no a pak jsem něco málo řekl i o realitním trhu a o jeho rytířích. Vzpomínáte si? Mluvil jsem o tom, že na realitním trhu údajně platí jedno kruciální heslo, jakási obdoba křesťanského ve jménu syna i otce i ducha svatého, heslo, jež zní: ve jménu syna – lokalita, ve jménu ducha – lokalita, ve otce – lokalita! No ano, rozumíte tomu správně, to heslo je lokalita, lokalita, lokalita. A Letná, to je moc dobrá lokalita, takže jsem, Terezo, jistě neprohloupil, když jsem si koupil byt poblíž vašeho abbého… Ale teď už snad smím říct, kde jsme se potkali? Dovolíte mi to? Dovolíte mi to, když neprozradím, že jste v tom divadle zaměstnaná? Odpusťte…
Moc vám to slušelo a stalo se to v divadle v Celetné. Já jsem tehdy přišel na představení brněnského Buranteatru s názvem Domeček Petra Michálka v režii Tomáše Studeného. Domeček… To proto pak po představení ty řeči o nemovitostech, viďte? To proto jsem pak sáhodlouze, jako ta šikmá věž v Pise vrhající sáhodlouhý stín, mluvil o svém realitním krédu, o jakési upravené verzi hesla lokalita, lokalita, lokalita, pamatujete? … A pak jste řekla: Celetná je nemovitost jako hrom! A já vám odpověděl: Lapidárně řečeno! Slovní obrat lapidárně řečeno se k nemovitostem hodí, viďte, Terezo? … Divadlo v Celetné je navíc stavba dosti festovní, pokračoval jsem, celá z kamene, pokud se nepletu, a na samém konci navíc zakončená zábradlíčkem (no ano, právě u něho jsme stáli, když jste kouřila), takže když se to všechno sečte, za tu stavbičku v Celetné by jistě na účet přišly pěkné miliony, a já bych nebyl proti, aby se to prodalo, milá Terezo, protože to, co jsem tam za poslední roky viděl… Ale nemluvme už o hodnotách ani o cenách. Domeček brněnského Buranteatru byl prázdný jako jeho scéna. Pak jsme se oba na chvíli odmlčeli. Věděla jste, že před vámi něco skrývám.
No ano, měl jsem to říct už tehdy, Terezo. Jde o to, že píši pro Divadelní noviny, ale nejsem recenzent; zaměstnávají mne zde jako kašpara, který však proti zdejším regulérním dopisovatelům má tu výhodu, že klidně může mluvit o něčem jiném, když mu přijde, že viděl představení, o němž nechce ztrácet slov. – Něco o Domečku, o krizi středního věku, o vztahu muže a ženy, jak ho člověk viděl zobrazený už stokrát? … Ne, ne! Ani mne nehne, Terezo!
Komentáře k článku: O nemovitostech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
